Hospodářská Politika, duben-červen 1929 (III/14-26)

1929-04-06 / No. 14

6. dubna 1929 HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA 3 255 jež by zabezpečila racionelní hospodaření se svěřenou hřivnou, jak co do úspornosti v provozu, tak co do plné­ho využití zařízení železničního. Ad 1. je zřejmo, že je kategorickým imperativem, aby všichni ti, kdo znají pravý stav věci, mohli otevřeně a upřímně, bez ohledu na současné osobní neb politické konstelace, povědět pravdu. Bylo by smutno a pro naši demokracii pohanou, kdybychom k tomu, jako se stalo jinde, musili zavolat cizí lidi. Ad 2. je jasno, že bude potřebí dobrého propočtu částek, jichž by si úplná náprava vyžádala, jakož i časo­vého rozvrhu dotyčných prací se zřetelem na fysické možnosti. Přes sebevětší spěch by se, zdá se, tyto do­­háněcí práce musily rozvrhnout na několik let. Toto rozvržení by určovalo i roční potřebnou částku. Co do opatření této částky byla by stěžejnou otázka, pokud bylo toto „nahlodání“ podstaty způsobeno nepoměrný­mi neplodnými výdaji, resp. pokud nedostatečnými pří­jmy a v tomto případě, jak dalece na sražení těchto pří­jmů působila dopravní daň. Kdyby se ukázalo, že sazby našich drah, zahrnující tuto daň, byly v uplynulém desí­tiletí poměrně nízké, byla by, aspoň pokud jde o dopra­vu zboží, na snadě myšlenka, aby na sanaci našich drah, třeba formou přechodné přirážky tarifní, přispěly ty složky našeho hospodářského života, jimž dosavadní úroveň tarifní přinesla prospěch a posílení. To, co z této příčiny přišlo k dobru osobní přepravě nebo co cestou přepravních daní naše dráhy poskytly státnímu hospo­dářství, tvoří jakýsi morální důvod k tomu, aby zbytek potřeby pro sanaci našich drah byl uhrazen z obecných prostředků. Kvótu přepravní daně, jež se dnes železni­cím vrací, bylo by možno považovat za část této úhrady. Ad 3. je zřejmo, že technický a finanční plán na investice, mající rozmnožit substanci našich drah nad onu nezbytnou míru, na jakou by ji bylo sanací přivésti, kdyby jejich podstata byla vskutku nahlodána, nelze sdělati bez zřetele k dnešnímu stavu našeho hospodář­ství a jeho vývojovým možnostem. Racionalisace dopravního procesu nemůže býti úplně účinná, jestliže by naše výroba, pokud přichází do styku s dopravou, nedržela krok s touto racionálisáéi. Co by bylo na př. plátno zrychlení běhu nákladních vozů dík průběž­né brzdě, kdyby se zároveň nezrychlila jejich vykládka a hlavně jejich manipulace na vlečkách. Na skutečný běh vozu připadá jen poměrně nepatrný zlomek té doby, po kterou je určitou zásilkou vázán. Vedle toho nutno budoucí vývoj našeho hospodářství s ohledem na pová­lečné přesuny, na př. v odbytu uhelném a nedávno i cu­­kerním, posuzovat velmi opatrně. Ad 4. Po pozdějším zjištění, že nahlodávání podstaty našich drah je již překonáno, t. j. po příslušné sanaci, zjednodušuje se zajisté otázka úhrady investic na tolik, že je možno do počtu zavést provozní úspory, racionali­­sačními investicemi docílené a dokonce uvažovat o půjč­kách. Jak dalece by bylo možno provozních přebytků užiti k úhradě těchto investic, to záleží na zodpovědění otázky ad 5. Otázku finančních principů našich drah nutno řešiti bezodkladně, ze základu a s chlad­nou hlavou. Věcná a klidná diskuse ve vážném tisku může řešení této otázky připraviti a podepříti, ale zdá se, že nebude možno vyhnouti se jejímu prodebatování sborem několika lidí dobré vůle a jiných příslušných vlastností. Ad 6. nutno vysloviti názor, že k efektivní organisaci správy našich drah bude lze účelně přistoupiti teprve tehdy, až bude jasno v otázkách předešlých. —C— • Naše silniční krise, která celou Československou re- Jak publiku úplně isolovala od mezinárodní automobilové dopravy, je zde stále ještě skoro v plném rozsahu. Uka- kr;se zuje to stav těch silnic, které byly v poslední době re­konstruovány a kromě toho celé temno rekonstrukčních prací. Na poděbradské silnici na př., která byla teprve koncem loňského roku dohotovena, je povrch na něko­lika místech již opět porušen, při tom není však vůbec pozorovati, že by byly vady nějak odstraňovány. Oci­táme se zde tedy před týmž problémem, před kterým stojí československé dráhy: nejde jen o rekonstrukci celé podstaty na takovou úroveň, která by odpovídala požadavkům moderní dopravy, ale jde také o to, aby dráhy i silnice na této úrovni zůstaly. Žiti z podstaty znamená všude, v podnikání veřejném právě tak jako v soukromém, blížiti se úpadku a budeme-li takto hos­­podařiti s našimi silnicemi, dočkáme se toho, že za krát­kou dobu budou zase v takovém stavu, v jakém byly dosud a budeme si nuceni přiznati, že jsme docela zby­tečně vyhodili několik set milionů národního majetku. Předpokladem trvalé rekonstrukce naší silniční sítě • je nejen další zvýšení obnosů na rekonstrukční práce, neboť se ukazuje, že to, co lze provésti s oněmi 100 nebo 140 miliony Kč, které má ministerstvo veřejných prací ročně k disposici, je nepatrným zlomkem toho, co by mělo býti provedeno, abychom se rychle dostali na úroveň civilisovaných států, ale také náležité zabezpe­čení udržování silnic již upravených. Zdá se, že na tuto nezbytnou část silničního programu není dosud řádně pamatováno. Funkce cestářů je stále ještě ve vlivu po­litických stran, jejich příjem není upraven tak, aby nutil každého cestáře k co největší péči o část silnice, která je mu svěřena, cestářů je vůbec naprostý nedostatek a nejsou vybaveni ani těmi nejprimitivnějšími prostřed­ky. Nelze si přece mysliti, že by i porušená místa na asfaltované nebo betonované silnici bylo možno upra­­viti tím, že by se zaházela drny a další starost o úpravu by se přenechala vozidlům. Na neupravených silnicích se sice tento originelní způsob rekonstrukčních prací provádí dosud všeobecně, ale na moderní silnice s ním přece jen asi nevystačíme. Chceme-li viděti, jak si po­čínají v tomto směru jinde, postačí, zajedeme-li si do pohraničních krajin v sousedním Německu, kde najde­me na nově upravených silnicích i místa docela nepa­trně porušená vždy velmi pečlivě vyspravená. Není snad již ani třeba dokazovati, jaké nesmírné obnosy ztrácíme ročně následkem nemožného stavu svých silnic a o jaké ještě větší obnosy každým rokem přicházíme. Celé národní hospodářství doplácí na ne­dostatečné silniční investice sumami, které tyto investi­ce rozhodně převyšují. Náš automobilismus nemůže se náležitě rozvinouti, celé kraje, jež nemají dráhy, jsou odříznuty od světa a nemohou vůbec využiti řady mož­ností, k jichž uplatnění je třeba komunikačních pro­středků, utrácíme zbytečně miliony na větší amortisaci motorových vozidel a jejich příslušenství, trpíme v nej­různějších směrech nedostatečným zásobováním měst, postrádáme jejich spojení s venkovem a brzdíme si zkrátka uměle celé tempo svého hospodářského života proto, že jsme nedovedli ještě uspokojivě vyřešiti otáz­ku rekonstrukce silnic, kterou mají kulturní evropské

Next