Hospodářská Politika, říjen-prosinec 1930 (IV/40-52)

1930-10-04 / No. 40

736 HOSPODÁRSKA politika 4. října 1930 Sjezd sociální demokra­cie v užitek, bude-li energicky zjednána náprava na všech místech, kde se projevily zjevné slabiny, především v mi­nisterstvu vnitra, u policie a v žurnalistice. Skoro všude se ukázaly rozpaky a nedostatek vlastního stanoviska, ukázalo se, že ti, kteří by měli vésti, jsou naopak ve vleku událostí a že úřady, které by měly používati vždy prostředků preventivních, nevěděly si často rady ani s tím, jakých mají užiti prostředků represivních. Chybí nám zkrátka ještě prozíraví a energičtí lidé na mnoha vedoucích místech a lidé s větším rozhledem v redakcích. • V době, která je zahraničně politicky i hospodářsky krajně nevyjasněnou, konal se poslední sjezd českoslo­venské sociální demokracie. Ve všech státech kolem nás vidíme silné posuny vnitropolitické, všude neobyčejně intensivní uplatnění extremních křídel. V Německu ví­tězství Hitlerovců, v Rakousku ustavení „protimarxis­­tické” vlády, v Polsku silný útok na Parlamentarismus, jaký v posledních měsících provedl jPilsudský. Bylo proto dvojnásob zajímavé sledovati v minulém témdni sjezd české sociální (demokracie. Strana po roz­kolu a odchodu komunistů r. 1920 našla opět svoji jed­notnou linii a v poslední době silněji roste, při čemž komunisté neustále slábnou a upadají. Hlavní referáty na sjezdu byly také podloženy silným tónem důvěry ve vlastní sílu a další vzrůst. Při tom sympatickým zjevem bylo zdůrazňování kázně a odpovědnosti. These, kterou hlásal ve své řeči posl. Bechyně, že „míti moc znamená především znáti a hlásiti se k odpovědnosti” nebo ana­logicky Mleissnerova věta „zvýšená síla znamená v prvé řadě také zvýšenou odpovědnost“, měla by býti vůdčí myšlenkou všech vládnoucích stran i celé byrokracie. Vždyť valná část poválečných nesrovnalostí má svůj pramen v nedostatku odpovědnosti některých činitelů, jimž je svěřena správa veřejných věcí i části těch, jimž je svěřen úkol, aby jako poslanci zastupovali lid v záko­nodárných sborech. Na sjezdu zvítězila na celé čáře myšlenka, že sociální demokracie musí se súčastniti koaliční vlády i za cenu kompromisu v různých otázkách. Tím je prakticky roz­řešena otázka, která v teorii i v praxi tvořila dlouho jádro velikých sporů mezi jednotlivými křídly strany. V Německu a v Rakousku byl postup sociální demokra­cie odlišný. Tam zvítězilo nepružné doktrinářství nad taktikou doporučovanou posledním sjezdem zdejší so­ciální demokracie. Snad nemuselo ani dojiti v Německu k předčasným volbám a tím letos k silnému vítězství Hitlerovců a k silnému zneklidnění celé střední Evro­py, kdyby německá sociální demokracie byla v okamžiku nebezpečí umožnila parlamentní hospodářství v Němec­ku a nebyla hnala situaci na ostří nože. Stejně poměry v Rakousku nemusily dospěti tam, kde dnes jsou, kdyby rakouská sociální demokracie byla pružnější v praktic­ké politice a taktice a byla méně ovládána nehybným doktrinářstvím. Ze tomu u naší sociální demokracie tak není o tom svědčí další poučný výrok Bechyňův: „je nám milejší malý věcný úspěch než veliký rámus na ulici”. Je i s hlediska celkové politické rovnováhy státu pro­spěšné, že vnitřním scelenímsociální demokracie je pa­­ralysován rozkladný komunism. Opětovné zdůraznění různých řečníků na sjezdu, že sociální demokracie stojí plně na půdě Československé republiky nutno vítati zvláště nyní, kdy na zahraničním obzoru se objevují různé mraky. Požadavek, na němž se usnesla Varšavská konference B°j 0 Pre' osmi států, aby na zemědělské výrobky evropských zemí a^|oIožku byla zavedena přednostní cla nižší nežli cla platná pro nej. obilí zámořské, dal podnět k tomu, že se v Ženevě v dru- vyšších hé (ekonomické) komisi Společnosti národů rozpředla výhod důkladná diskuse o problému preferenčního režimu vů­bec a o tom je-li možno doporučiti a připustiti, aby byla prolomena doložka o nejvyšších výhodách, která dosud byla hlavním nástrojem při uzavírání obchodních smluv. Zástupci přednostních cel, kteří ve Varšavě se svým názorem pronikli hladce, narazili v Ženevě na silný od­por. Je přirozené, že Anglie a zámořské státy nemohou mlčky a trpně přihlížeti, když by jejich zájmy byly ohroženy preferenčním systémem na kontinentě. Stejně i jiné státy západní Evropy (Dánsko, Holandsko atd.) hájí všecky výhody, jež jim dnes poskytují smlouvy ina základě doložky o nejvyšších výhodách. Diskuse v Ženevě ukázaly, že přivrženců klausule o nejvyšších výhodách je více než tušili zastánci prefe­rencí. Hospodářská situace není tak jednoznačnou jak se zdá těm, kdož se na řešení obchodně politických pro­blémů dívají lineárně a jen s hlediska vývozních zájmů agrárních států východní a jižní Evropy (jako na př. rumuský ministr obchodu Madgearu). Každý stát zá­padní i střední Evropy má celou řadu svých hospodář­ských vztahů a musí bráti ohled na každý z nich. Hlav­ně malé státy s rozvětvenějším zahraničním obchodem nemohou se jen tak lehce bez náhrady vzdáti dosavad­ního režimu klausule o nejvyšších výhodách, který jim zajišťuje určitý byť někdy malý podíl na zahraničním obchodě nejrůznějších zemí. (Proto zvlášť malé státy musejí dbáti toho, aby různým (někdy i tajným) obchá­zením doložky o nejvyšších výhodách nebyly vážně po­škozeny. Je v dobré paměti úspěšná kampaň, kterou před dvěma měsíci vedlo Holandsko proti Německu, když Německo „soukromou úmluvou“ chtělo ve fin­ské smlouvě dáti Finsku určité výhody, jež nebyly po­dle názoru Holandska slučitelné s doložkou o nejvyšších výhodách, jež váže Německo v obchodní smlouvě s Ho­landskem. Holanďané sáhli tehdy dokonce k b o y k o­­t u německého zboží a Německo pak ustoupilo. Pro Československo je důležité, aby především znalo dobře svoje zájmy. K tomu je zapotřebí celé řady dosud neznámých dat o poměru domácího trhu k vývozu v jednotlivých oborech. Správně žádá proto dr. Dvořák, v nedělním „Venkově”, aby tato dosud neznámá a pro další jednání tak důležitá data byla co nejrychleji Státním úřadem statistickým zjištěna. Boj o modifikaci doložky nejvyšších výhod o povo­lené výjimky, resp. o preference a různé nové formy obchodních smluv bude nej aktuálnější hospodářskou otázkou nastávajících měsíců. Vždyť zápas všech států přesunuje se stále více do oblasti obchodně politické a obchodní politika stává se čím dále, tím důležitější součástí zahraniční politi­ky vůbec.• V Rakousku tedy došlo ke změně vlády. Dosavadní VRakous­­občanská, „polimarxistická“ koalice se rozešla a nasto- kl[j^etni len menšinový kabinet, opírající se o křesťanské so- v Němec­­ciály a domobranu. Landbund a Všeněmci v nové vládě ku obtíže zastoupeni nejsou. Kancléřem stal se dosavadní ministr vládní vojenství Vaugoin, prelát Seipel stal se ministrem za­hraničí. Vůdce domobrany dostal se do vnitra. Kancléř Schober, k němuž se upírala důvěra Evropy, odstraněn 2

Next