Hospodářská Politika, duben-červen 1932 (VI/13-25)
1932-04-02 / No. 13
Německo a dunajiké státy Ročník VI. Číslo 13 2. dubna 1932 Vydávají a řídi: Dr. Frant. Fousek a M. Bi Herman Vlůžeme >rovésti sníženi iskontu? HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA OTÁZKY TÝDNE Německé stanovisko k hospodářskému sblížení dunajských států, o němž se v poslední době objevilo mnoho úvah v zahraničních odborných listech německých i jiných, nemohlo překvapit. Je samozřejmé, že Německo má své hospodářské zájmy ve střední Evropě a je pochopitelné, že se při tom uplatňují také zájmy politické. Pokud jde o hospodářské zájmy, nemá Československo příčiny k nějakému zastírání skutečnosti, že německé hospodářské zájmy nejsou československým tak tuze nebezpečné. Německý plán dvojího systému preferencí není ani s čsl. hospodářského hlediska nijak nepřijatelný. Německu jde o usnadnění jeho předválečného hospodářského styku s dunajskými státy a ve většině případů není tu rozporu mezi hospodářským zájmem československým a německým; to zboží, které chce vyvážet Německo, není namnoze totéž, které chce vyvážet Československo. Pokud by pak v některých oborech vznikala možnost soutěže, nemusí se jí čsl. zboží obávat. Jiná věc je ovšem hledisko politické a není pochyby, že případná účast Německa by musila asi být provázena určitými klausulemi, zaručujícími, že politický zájem nepřeváží nad hospodářským. © K volání po snížení diskontní sazby Národní banky připojil se také průmysl. Domnívá se, že by mu přineslo v nynější tísni alespoň částečné ulehčení. Musí: me se však vybaviti z představy, že lze úrokovou míru nařizovati libovolně shora, či lépe, že hospodářství takto nadekretovanou úrokovou míru také automaticky přijme. I v hospodářství do velké míry vázaném, jako je nynější, může míti úprava úrokové míry jen tehdy praktický žádoucí vliv na skutečné úrokové sazby, byla-li provedena v souladu se všemi předpoklady, které úrok vytvářejí. Jsme přesvědčeni, že u nás nyní takové předpoklady nejsou. Snížení úrokové sazby předpokládá přiměřeně velkou nabídku kapitálu a té nemáme, neboť stát odčerpává svými rostoucími nároky k ultimu vždy všechny volné peníze a také dosavadní vývoj zahraničního obchodu přináší stálý odliv devis. Je tu tedy nedostatek peněz, nikoli nadbytek a nedostatečná nabídka nemůže vésti ke snížení ceny kapitálu. Jaká by byla ostatně úspora, kterou by vyvolalo snížení diskontu na př. o 1 procento? Úvěrové obchody Národní banky činí nyní průměrně asi 1.5 miliardy a z toho 1 procento je tedy 15 milionů, takže přímá úspora je bezvýznamná. Není jisto, zda by snížení eskontní sazby cedulové banky působilo také na úrokové sazby bank a lidových peněžních ústavů. Při posledním vzestupu lidové peněžní ústavy sazby také neměnily. Zdá se ostatně, že se při volání po snížení diskontu zaměňují často dvě různé věci: 1. diskontní sazba, která představuje přechodnou a poměrně krátkodobou úpravu úrokových poměrů podle daného stavu trhu a potřeb hospodářského života a 2. — oddlužení zemědělství nebo průmyslu. Tento požadavek vyžaduje však zvláštního řešení dlouhodobého a nesouvisí vůbec přímo se změnami diskontní sazby. e Značné peněžní napětí ke každému kvartálnímu ultimu patří již k běžným příznakům peněžního trhu. Potíže, jež z tohoto zjevu plynou, daly by se značně zmírniti, kdybychom vždy včas při zavádění nových zvyklostí pamatovali na to, že se vyvoláváním peněžního napětí působí celému hospodářství potíže a škody, které jsou zvlášť citelné v nynější době. Před válkou byl na př. zaveden pietni termín pro placení činží vždy 1. února, 1. května, 1. srpna a 1. listopadu. Po válce jsme tyto termíny změnili tak, že nyní nastává prvý termín 1. ledna a činžovní rok se kryje s rokem kalendářním. Chápeme, že účetnicky bylo toto uspořádání výhodné. Nebylo však výhodné finančně-technicky, protože ke kvartálnímu ultimu k běžným zvýšeným potřebám celého hospodářství zbytečně připojuje velikou potřebu peněz pro placení činží, vyplácení příbytečného a pod. K tomu přistupuje, že také splatnost kuponů mnohých veřejných půjček má lhůty ke kvartálnímu ultimu. Tím vším se zbytečně zvyšují potíže peněžního trhu a naduřuje se oběh v těchto termínech. Rozptýlení platebních lhůt a jejich rozdělení na různá data celého roku by mohlo tyto zbytečné potíže odstraniti. Rozhodně je proti všem příkazům hospodárnosti oběhu, abychom i při nových půjčkách nadále dobu splatnosti kuponů ponechávali v kvartálním ultimu, anebo abychom ponechávali činžovní termíny nezměněné. Nemá rozhodovati ohled na pohodlnost v účetnictví, nýbrž ohled na hospodárnost oběhu. Stejně by bylo záhodno, abychom v zájmu zhospodárnění oběhu uvažovali, zda by nebylo účelné, aby byly přeloženy částečně lhůty pro vyplácení služebních platů. Soukromé hospodářství již uvyklo výplatě platů k prvému každého měsíce, bylo by proto výhodné, aby alespoň platy veřejných úředníků byly vypláceny vždy 15. každého měsíce. Tím by nastala nejen větší pravidelnost na peněžním trhu, rovnoměrnější rozvrh peněžních potřeb, nýbrž i lepší rozvrh kupní síly, což by příznivě pocítil zvlášť obchod, poněvadž soukromí zaměstnanci by nakupovali vždy po prvém a veřejní zaměstnanci po patnáctém každého měsíce, kdežto dnes obě tyto skupiny prová-Zhospodárnění oběhu i