Hospodářská Politika, duben-červen 1932 (VI/13-25)

1932-04-02 / No. 13

Německo a dunaj­­iké státy Ročník VI. Číslo 13 2. dubna 1932 Vydávají a řídi: Dr. Frant. Fousek a M. Bi Herman Vlůžeme >rovésti sníženi iskontu? HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA OTÁZKY TÝDNE Německé stanovisko k hospodářskému sblížení du­najských států, o němž se v poslední době objevilo mnoho úvah v zahraničních odborných listech němec­kých i jiných, nemohlo překvapit. Je samozřejmé, že Německo má své hospodářské zájmy ve střední Evropě a je pochopitelné, že se při tom uplatňují také zájmy politické. Pokud jde o hospodářské zájmy, nemá Československo příčiny k nějakému zastírání skuteč­nosti, že německé hospodářské zájmy nejsou česko­slovenským tak tuze nebezpečné. Německý plán dvo­jího systému preferencí není ani s čsl. hospodář­ského hlediska nijak nepřijatelný. Německu jde o usnadnění jeho předválečného hospodářského styku s dunajskými státy a ve většině případů není tu roz­poru mezi hospodářským zájmem československým a německým; to zboží, které chce vyvážet Německo, není namnoze totéž, které chce vyvážet Československo. Po­kud by pak v některých oborech vznikala možnost sou­těže, nemusí se jí čsl. zboží obávat. Jiná věc je ovšem hledisko politické a není pochyby, že případná účast Německa by musila asi být provázena určitými klausu­lemi, zaručujícími, že politický zájem nepřeváží nad hospodářským. © K volání po snížení diskontní sazby Národní banky připojil se také průmysl. Domnívá se, že by mu při­neslo v nynější tísni alespoň částečné ulehčení. Musí: me se však vybaviti z představy, že lze úrokovou míru nařizovati libovolně shora, či lépe, že hospodářství tak­to nadekretovanou úrokovou míru také automaticky přijme. I v hospodářství do velké míry vázaném, jako je nynější, může míti úprava úrokové míry jen tehdy praktický žádoucí vliv na skutečné úrokové sazby, by­­la-li provedena v souladu se všemi předpoklady, které úrok vytvářejí. Jsme přesvědčeni, že u nás nyní takové předpoklady nejsou. Snížení úrokové sazby předpokládá přiměřeně velkou nabídku kapitálu a té nemáme, neboť stát od­čerpává svými rostoucími nároky k ultimu vždy vše­chny volné peníze a také dosavadní vývoj zahraničního obchodu přináší stálý odliv devis. Je tu tedy nedosta­tek peněz, nikoli nadbytek a nedostatečná nabídka ne­může vésti ke snížení ceny kapitálu. Jaká by byla ostatně úspora, kterou by vyvolalo snížení diskontu na př. o 1 procento? Úvěrové obchody Národní banky činí nyní průměrně asi 1.5 miliardy a z toho 1 procento je tedy 15 milionů, takže přímá úspora je bezvýznamná. Není jisto, zda by snížení eskontní sazby cedulové ban­ky působilo také na úrokové sazby bank a lidových pe­něžních ústavů. Při posledním vzestupu lidové peněžní ústavy sazby také neměnily. Zdá se ostatně, že se při volání po snížení diskontu zaměňují často dvě různé věci: 1. diskontní sazba, která představuje přechodnou a poměrně krátkodobou úpravu úrokových poměrů podle daného stavu trhu a potřeb hospodářského života a 2. — oddlužení země­dělství nebo průmyslu. Tento požadavek vyžaduje však zvláštního řešení dlouhodobého a nesouvisí vůbec pří­mo se změnami diskontní sazby. e Značné peněžní napětí ke každému kvartálnímu ulti­mu patří již k běžným příznakům peněžního trhu. Po­tíže, jež z tohoto zjevu plynou, daly by se značně zmír­­niti, kdybychom vždy včas při zavádění nových zvyk­lostí pamatovali na to, že se vyvoláváním peněžního napětí působí celému hospodářství potíže a škody, které jsou zvlášť citelné v nynější době. Před válkou byl na př. zaveden pietni termín pro placení činží vždy 1. února, 1. května, 1. srpna a 1. listopadu. Po válce jsme tyto termíny změnili tak, že nyní nastává prvý termín 1. ledna a činžovní rok se kryje s rokem kalendářním. Chápeme, že účetnicky bylo toto uspo­řádání výhodné. Nebylo však výhodné finančně-tech­­nicky, protože ke kvartálnímu ultimu k běžným zvýšeným potřebám celého hospodářství zbytečně při­pojuje velikou potřebu peněz pro placení činží, vyplá­cení příbytečného a pod. K tomu přistupuje, že také splatnost kuponů mno­hých veřejných půjček má lhůty ke kvartálnímu ulti­mu. Tím vším se zbytečně zvyšují potíže peněžního trhu a naduřuje se oběh v těchto termínech. Rozptýlení platebních lhůt a jejich rozdělení na různá data celého roku by mohlo tyto zbytečné potíže odstraniti. Rozhodně je proti všem příkazům hospodár­nosti oběhu, abychom i při nových půjčkách nadále dobu splatnosti kuponů ponechávali v kvartálním ulti­mu, anebo abychom ponechávali činžovní termíny ne­změněné. Nemá rozhodovati ohled na pohodlnost v účetnictví, nýbrž ohled na hospodárnost oběhu. Stejně by bylo záhodno, abychom v zájmu zhospo­­dárnění oběhu uvažovali, zda by nebylo účelné, aby byly přeloženy částečně lhůty pro vyplácení služeb­ních platů. Soukromé hospodářství již uvyklo výplatě platů k prvému každého měsíce, bylo by proto výhod­né, aby alespoň platy veřejných úředníků byly vyplá­ceny vždy 15. každého měsíce. Tím by nastala nejen větší pravidelnost na peněžním trhu, rovnoměrnější rozvrh peněžních potřeb, nýbrž i lepší rozvrh kupní síly, což by příznivě pocítil zvlášť obchod, poněvadž soukromí zaměstnanci by nakupovali vždy po prvém a veřejní zaměstnanci po patnáctém každého měsíce, kdežto dnes obě tyto skupiny prová-Zhospo­dárnění oběhu i

Next