Hospodářská Politika, duben-červen 1933 (VII/13-25)
1933-04-01 / No. 13
218 HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA 1. dubna 1933 Boj o evrop' skou rovnováhu čilé fáze nynější krise vřele schvalovati veřejný investiční program, pokud obsahuje investice „nutné, národohospodářsky účelné a obecně prospěšné“. Bylo by největší nenrozřetelností, kdybychom nutné investice nyní v době krise neprováděli a jejich provádění padlo opět do pozdějších dob všeobecného hospodářského oživení. Bude snad zapotřebí mnoho dalších zásahů vedle uvedeného investičního programu. Při jejich konkrétním rozboru budeme, podobně jako v minulosti, postupován i nadále kriticky a bez zvláštního ohledu na různá stranická, nebo úřední přání, jsouce si vědomi důležité funkce a odpovědnosti hospodářské kritiky a významu čisté věcnosti, nezatížené politickými nebo úředními předsudky a omyly. A právě proto, že v konkrétních hospodářských otázkách dne vždy jsme se snažili, abychom zastávali kritické a věcné stanovisko nezávislého listu, máme dnes legitimaci, abychom svůj úsudek o půjčce práce formulovali takto: upisování půjčky práce není akt, který by sloužil jen politickým stranám nebo vládě, jež mohou býti přechodné, nýbrž který prospívá takovým zájmům všeho obyvatelstva a státu, které jsou trvalé. Je málo týdnů v poválečné době, kdy světová veřejnost by byla zažila tolik mezinárodních překvapení, jako v několika minulých týdnech. Nejdříve krise odzbrojovací konference sváděla k všeobecnému pesimismu, když přišlo překvapení s novým nlánem Mac Donaldovým, jenž zasáhl svým návrhem do ženevské diskuse tím, že číselně udával změny pozemního vojska, jak by dle jeho mínění byly žádoucí. Sotva překvapení s plánem Mac Donaldovým se trochu uklidnilo, došlo k jeho cestě do Říma a k uveřejnění italského návrhu. Mussoliniho pakt čtyř velmocí (Anglie, Francie, Itálie, Německo) by byl pro malé státy přinesl těžké poškození iejich mezinárodní situace, poněvadž proti mocenskému kartelu čtyř velkých států, řízeného direktoriem, by asi těžce byly uhájily svoje zájmy. Také Francie proti dvěma svým odpůrcům Německu a Itálii by se v spolku čtyř velmocí byla dostala do situace tísnivější, nežli je její dnešní posice, kdy může spoléhati na souhru s řadou svých spojenců ve východní a střední Evropě. Bylo proto pochopitelné, že Francie nemohla přijmouti kombinaci nabízenou Mussolinim resp. Mac Donaldem. A tak půjde jednání dále v dosavadním ženevském rámci. Akce Mac Donaldova, jistě dobře míněná, nepočítala s různými spletitými silami, jež dnes vážou západ Evropy k východu. Bez Malé dohody by Francie těžce mohla své posice uhájiti a proto je tak dobré, že došlo jednak k upevnění Malé dohody a dále i k jejímu protestu proti italskému projektu. Malá dohoda se svými 42 miliony obyvatel je také jistou velmocí a proto je přirozené, že s ní bude nutno počítati ve všech dalších kombinacích a není divu, že ani Itálie již by se nebránila proti vstupu Malé dohody jako pátého člena navrhovaného paktu. Vždyť bez Malé dohody by ani Francie nikdy nemohla vstoupiti do útvaru navrhovaného Mussolinim, nechtěla-li by ohroziti svoje vlastní vitální zájmy. Přes to, že různé uvedené kombinace způsobily v minulých týdnech mnoho neklidu, přece z diskuse o nich vychází zisk, totiž poznání, že nelze tak lehce docíliti evropské rovnováhy bez států Malé dohody a bez Polska a že i malé státy prostředkem bližšího sdružení mohou docíliti váhy a významu velmoci. Průběh dosavadního zápasu o evropskou rovnováhu ukazuje také, že je zbytečné, aby u nás byl rozšiřován neklid a poplach, jak se s některých stran dělo, když došly prvé zprávy o plánu Mac Donaldově resp. o plánu Mussoliniho. Dnešní situace je sice stále nevyjasněná, nutno však si uvědomovati fakt, že zvlášť v posledních několika týdnech se mezinárodní situace Německa silně zhoršila, Německo je dnes v úplné nové isolaci, což přirozeně není bez účinku na ostatní evropské státy a jejich význam v budoucí evropské rovnováze. • Německo pokračuje záměrně ve všech opatřeních, Vyřadí se která mají posíliti jeho hospodářskou autarkii. Po úpl- ^esvěto” ném vyloučení dovozu výrobků obilních přikročilo vého k úpravě dovozu a hospodářství tuků. Uzavřelo se proti obchodu? dovozu hlavních tuků živočišných, zavedlo povinnost míchání margarinu s máslem, zastavilo dovoz vajec. To však nepostačilo k zvýšení cen másla a tuzemských tuků, neboť konsum přecházel k levnějším tukům rostlinným a zvláště k margarinu, jejichž suroviny jsou dováženy ze zámoří. A proto Německo, aby vyloučilo soutěž těchto náhradních tuků, přistupuje logicky k monopolu tuků vůbec s tím, že omezuje na 60% dosavadní výroby možnost výroby margarinu. Následkem toho se omezuje možnost nabídky margarinu a jeho soutěže s cenou másla a jiných tuků v tuzemsku vyráběných. Německo má za to, že touto cestou udrží v tuzemsku ceny tuků na úrovni, která je zemědělstvím žádána. (Již před 2 lety zavedlo Německo monopol kukuřičný.) Tento zásah s hlediska cenového bude míti ovšem úspěch jen tehdy, jestliže napříště celková výroba tuků bude v určitém poměru k poptávce po nich a jestliže nedojde z důvodů, které vždy ukazují se při jednostranném zásahu do cen v zemědělské výrobě, k velké výrobě tuků při rentabilních cenách. Zvýší-li se o určitý stupeň takto výroba tuků v Německu vůbec, potom Německo nezávislé na dovozu nebude moci udržovati cenu na výši, jak si to představuje. Máme již dosti zkušeností, jež jasně ukazují, že jen dá-li se regulovati výroba určitého statku, dá se regulovati i jeho cena. Jestliže však cena některého statku se zvýší tak, že i jeho výroba jest výnosnější než statků jiných, dojde v příští výrobní periodě k nadvýrobě a opět k cenovému poklesu. Úřední komentář německý k omezení dovozu surovin pro výrobu margarinu potřebných výslovně uvádí, že jde o vývozní země, jež pro německý obchod a obchodně-politické vztahy nemají velkého významu. To ovšem nemění ničeho na tom, že je to další zásah do světového obchodu, který Německo podniká, že jeho postup bude muset vésti i v jiných oblastech k monopolům a ž e s e Německo takto bude vyřazovati z volného světového obchodu vůbec, neboť postižené státy nemohou přihlížeti nečinně k jeho postupu. Stojíme před situací, že po vyřazení Ruska ze světového hospodářství je možné i vyřazení Německa z volného světového obchodu, tedy na konec zmenšení oblasti volného světového hospodářství vůbec. Čím dále tím více se rýsuje, že v pozadí za tím vším jde o boj m o c e n s k o-p o 1 i t i- 2