Hospodářská Politika, říjen-prosinec 1935 (IX/40-52)

1935-10-05 / No. 40

Ročník IX. Číslo 40 5. října 1935 HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA OTÁZKY TÝDNE Jvropa a při vší podobnosti se situací z r. 1914 jsou patrny Itálie ur£ité rozdíly. Roku 1914 se každý z obecenstva války bál, politikové po ní volali, roku 1935 západoevropské veřejné mínění přeje si konflikt a státníci se mu brání. Tlak voličstva v Anglii i Francii žene vlády proti jejich vůli na Mussoliniho, chce jeho porážku, lhostej­no, zda diplomatickou, vojenskou nebo hospodářskou a přeje si silnou Ženevu. Západní demokracie volá po zdolání italského fašismu a tím nepřímo i fašismu ně­meckého. Západ si najednou říká: srážku nelze odklá­dat a čím dřív, tím lépe. Mussolini narazil v Evropě na větší odpor než čekal. Britské válečné přípravy vytvo­řily pro jeho podnik zcela nový stav. Italofil Laval proti své vůli musel se od Itálie odklonit. Pro Řím dnes už není ústup možný. Zahájení nepřátelství zna­mená začátek hry va banque. Šance její nejsou příznivé. Ať však již sázka dopadne jakkoli, Itálie zů­stane Itálií, velkou samostatnou zemí. Může případně ztratiti na prestiži, na bohatství, na lidech, ale zůstane obdivuhodnou a svou. Nepoměrně vitálnější problémy mohou se otevřít tím pro stabilitu evropských poměrů a zvláště malé státy, které musí zachovat neutralitu. Jaké štěstí při vší naší špatné geopolitické posici, že jsme vnitrozemským státem, že naše hranice nejsou na Adrii a že nejsme bezprostředně dotčeni. Oč deli­kátnější je postavení Jugoslávie, oč víc interesováno je Řecko a Turecko. Konflikt habešský sám o sobě je spor o věc podružnou a takřka nezajímavou, ale rozvíjí se z něho proti vůli všech dramatický kus prvého řádu, jehož, i když Anglie se teď zaručuje za pořá­dek ve střední Evropě, chceme se zúčastnit pouze jako pozorní diváci. Vnitřní Kdo pozorně sleduje všechno to, co se odehrává na politika naší vnitropolitické šachovnici, neubrání se dojmu, že česko- se z(je schyluje k tvoření dvou bloků, pravého a levého, a zahra- Socialisté pod vlivem svých voličů chtějí vyjít z poli­­nični tické pasivity, sbližují se vzájemně, politicky i odbo­­napětí rově, neagrární a nesocialistické skupiny hledají teprve svou orientaci, řada momentů je žene blíže k sociali­stům, jiné opět k straně republikánské. Někteří vidí už socialisty v oposici a nástup vlády spojené produk­ce. Kdyby zahraničně politická situace byla normální, kdybychom stáli už po presidentských volbách, nemu­seli bychom se dívat na tyto tendence tragicky. Občas­ná výměna vládních garnitur je prospěčná, ba nutná. Mimo to při známé naší národní povaze, která vyniká smyslem pro kompromis a nechutí k jakémukoli radi­kalismu, by se pravděpodobně boj dvou bloků neode­hrával nijak urputně. Leč napětí v zahraničí zakazuje nám, abychom se dnes pouštěli do nějakých zásad­nějších řešení, i když by jich jinak bylo velmi naléha­vě zapotřebí. Nyní potřebujeme především klid. Nechceme od stran, aby přestaly být stranami, to by byl naivní požadavek, ale velice bychom je prosili, aby uvažovaly o tom, zda by neměly na dobu půl roku uza­vřít aspoň příměří.• Před týdnem jsme na tomto místě poukázali na to, Sníženi že přes četné dílčí potíže, s nimiž je spojeno snížení úroko­­úrokových sazeb, musí k tomuto kroku dojiti co nej­­rychleji, poněvadž jeho národohospodářský význam je hospoda­­tak značný, že se při jeho uskutečnění nelze říditi jen ření ohledem na řadu dílčích zájmů, i když na některé sar“°" z nich nutno brát zřetel (jako na př. finanční rovno- |,ých váhu sociálně pojišťovacích ústavů atd. atd.). svazků Úlevu, již přinese snížení úrokových sazeb všem dlužníkům, nelze podceňovati, stejně nutno počítati s jeho příznivým vlivem na další investiční činnost. Přes tyto a řadu dalších příznivých účinků, s nimiž lze počítati po snížení úrokových sazeb, neměl by nikdo zapomínati, že toto snížení nesmí pro dlužníky býti důvodem pro to, aby otáleli se zavedením dalšího po­řádku do svého hospodaření. o všech veřejných dlužnících. To platí nejvíce také Tedy nejen o státu, nýbrž také o svazcích územní samosprávy. Z nich hlav­ně okresy jsou dnes ve finanční situaci, jež skoro zne­možňuje každý další úvěr. Je známo, že poslední úprava financí samosprávy byla jen torsem, protože nepřinesla žádnou novou úhradu a převalila ji k tíži státní pokladny. Snížení úrokových sazeb přináší podstatnou úlevu v povinno­stech samosprávy, což je zjevno již z toho, že úhrn zadlužení samosprávy je dle odhadu asi 12 miliard Kč, takže jen l%ní snížení úrokových sazeb způsobí roz­počtovou úsporu ve výši 120 mil. Kč. Přes tuto znač­nou úlevu bude ovšem zapotřebí další pomoci hlavně u některých předlužených svazků. Ani úleva plynoucí ze snížení úrokových sazeb, ani další pomoc by však nakonec nepomohla, kdyby s tě­mito zásahy nedošlo zároveň k přísnějšímu způsobu v hospodaření v celé řadě samosprávných svazků. Sa­mospráva i v budoucnu bude potřebovati úvěru. Proto musí i nadřízené úřady dbáti o to, aby v hospodaření samosprávy došlo k odstranění všech těch vad, jež ohrožují její úvěruschopnost. K tomu je nejen zapo­třebí pořádku v běžném hospodaření, nýbrž i nápravy v poměru k věřitelům, jenž v době dnešního moratória byl silně zkalen. Jde o to, aby výhod moratória užívaly Vydávají a řídi: Dr. frani• Fousek a M. B Iller mao 1

Next