Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1959 (III/27-52)
1959-07-03 / No. 27
EKONOMICKÍ TÝDENÍK 27 DOMYSLIT GESČNÍSYSTÉM Od samého počátku prací na organizační přestavbě průmyslu bylo zřejmé, žs nelze počítat s plným soustředěním jednotlivých výrobních programů vždy do jediné výrobní hospodářské jednotky a že v některých odvětvích nebo v jejich úsecích nebude ani možné uplatnit oborový princip v organizování výrobních hospodářských jednotek. Přesto však nebylo možné upustit od správné zásady koordinování výroby i rozdělování z jediného místa při plném respektování principu decentralizace. Řešením zde byla gesce. Gesce není v našem hospodářství pojmem novým. Již před reorganizací se uplatňovala, avšak vesměs jen na úrovni ministerstev a ústředně plánovaných výrobků, kde gesčními partnery byla jednotlivá ministerstva vyrábějící ten který ústředně plánovaný výrobek. Nyní šlo o to, uplatnit tento systém vhodnou formou i na úrovni výrobních hospodářských jednotek. Byly vytvořeny dva hlavní druhy gescí, tj. gesce plánovací, nesprávně někdy nazývaná gescí bilančně plánovací, a gesce odbytová. Pro zavádění a provádění gesce bylo stanoveno několik hlavních zásad. Pro další úvahu stačí uvést zásadu, že gesce sé má zpravidla vztahovat na celý výrobní obor nebo jeho ucelenou část, a zásadu, že vztahy mezi gestorem a ostatními dodavateli se utvářejí důsledně na základě vzájemné dohody, že tedy gestor nemá právo nařizovat ostatním dodavatelům, na které se gesce jím vykonávaná vztahuje. Dosavadní zkušenosti ukazují, že první zásada vede při realizaci často ke spojení dvou činností od sebe značně odlišných. Vede ke spojení takové činnosti, jakou je bilancování a rozdělování konkrétních výrobků a vytváření odběratelsko-dodavatelských vztahů (kde usilujeme o jejich maximální přímost a bezprostřednost) s činností charakteru převážně perspektivsího, jakou je zajišťování rozvoje celých oborů v jejich vzájemných vztazích. Spojení těchto dvou činností vede pak k tomu, že mezi odběratele a skutečného dodavatele se zařazuje mezičlánek — gestor — s působností pro celý obor, a to i tam, kde to z hlediska určitého výrobku není nutné. Toto spojení vyplývá často z nesprávného odvozování tzv. oborového řízení, z toho, že jednou ze zásad nové organizace průmyslu je oborová příslušnost výrobních hospodářských jednotek. Výklad pojmu »oborové řízení« jde někdy tak daleko, že se na vrhuje, aby celý komplexní plán byl na výrobní hospodářské jednotky veden po linii oboru s využitím gesce. To znamená, že výrobní a ostatní plánované úkoly i prostředky pro jejich splnění by byly stanovovány za celý výrobní obor hospodářské jednotce — gestoru daného oboru, která by je pak rozpracovala pro ostatní výrobní hospodářské jednotkv podílející se na výrobě v daném oboru. Důsledky realizace takovéto úvahy jsou zřejmé, uvážíme-11, že např. určitá výrobní hospodářská jednotka se zabývá výrobou spadající do 22 výrobních oborů, z nichž je podle současného stav i systému gescí u 10 gestorem, zatím co u 12 jsou gestory jiné výrobní hospodářské jednotky. Zkušenosti ukazují, že nesprávné názory na tzv. oborové řízení vedou často k úniku od konkrétních forem řízení k řízení všeobecnému s odůvodněním, že ministerstvo řídí oborově. Je třeba mít stále na paměti, že rozhodující formou řízení musí být přímé a konkrétní řízení po linii organizační. Nepochybuji vůbec o tom, že pracovat v plánování s obory je naprosto správné a nutné, ale je třeba pečlivě rozlišovat, v jakých otázkách a na kterých stupních řízení. Pracovat s obory je účinné při zkoumání a řešení zásadních otázek, základních proporcí v rozvoji národního hospodářství. Především takovéto otázky jsou v nové spustavě řízení hlavní pracovní náplní ústředních orgánů, a to jak resortních ministerstev, tak i nadresortních orgá - nů. Ústřední orgány mají za úkol zkoumat základní proporce v národním hospodářství a provádět či navrhovat taková opatření, která zajistí správné proporce mezi jednotlivými odvětvími a výrobními obory. Jedině ústřední orgány mohou mít pro. tuto práci potřebné nástroje. Při posuzování rozvoje určitého oboru nemají totiž podklady jen za daný obor, ale mají podklady i za všechny navazující obory, a co je důležité, mají možnost a povinnost rozvoj těchto navazujících oborů přímo řídit. Posuzuji-li současnou problematiku plánovacích gescí z uvedených hledisek, dospívám k názoru, že by bylo účelné oddělit od sebe obě rozdílné činnosti splývající dosud pod pojmem plánovací gesce a přitom nesvěřovat obě tyto činnosti výrobní hospodářské jednotce. Činnost spojenou s řízením rozvoje celého oboru je z uvedených důvodů účelné svěřit resortnímu ministerstvu, do jehož hlavního výrobního odvětví příslušný výrobní obor náleží. Ministerstvo by tedy vykonávalo oborovou gesci, která by byla nástrojem pro zabezpečení ucelenosti plánovitého řízení rozvoje oboru v jeho vztazích s ostatními obory, je samozřejmé, že i na úrovni ministerstva by výkon takovéto gesce vyžadoval nejužší spolupráci s nadresortními orgány, zejména pokud jde o vztahy mezi obory. Podklady pro svou práci v rámci oborové gesce by ministerstvo získávalo od příslušných podřízených výrobních hospodářských jednotek, případně prostřednictvím jiných ministerstev od výrobních hospodářských jednotek jim podřízených. Naproti tomu výrobní hospodářské jednotky by měly být pověřovány výkonem gescí pro konkrétní výrobky či jejich skupiny, přičemž hlavním posláním těchto gescí by bylo správné uspokojování potřeb národního hospodářství výrobky vyráběnými několika výrobními hospodářskými jednotkami, výrobky vzájemně zaměnitelnými, výrobky příbuzné technologie apod. Šlo by tedy o gesci usměrňující rozvoj výroby i rozdělování výrobků z jednoho místa. Možno ji nazvat gesci bilanční. Nechceme-li vytvářet četné gesčuí vztahy a stavět zbytečné mezičlánky mezi odběratele a skutečného dodavatele, je třeba, aby za základ vymezení bilanční gesce byly vzaty nikoliv velké skupiny výrobků nebo dokonce obory, nýbrž úzké skupiny výrobků, případně konkrétní výrobky. To vyžaduje především velmi přísně posuzovat otázku totožnosti výrobků, jejich zaměnitelnosti a technologické příbuznosti. Jsem přesvědčen, že bu de-li se správně postupovat, omezíme systém gescí na správnou míru, odstraníme dosavadní spletitost gesčních vztahů a uvolníme cestu pro navazování maximálně přímých vztahů mezi odběrateli a dodavateli. Je třeba se zmínit i o celkovém postavení gescí v nové soustavě řízení průmyslu. Vyskytují se názory, že gestor je řídicím místem, že ostatní dodavatelé jsou místy gesčně řízenými. Domníváme se, že tyto názory jsou nesprávné, nebo žě při nejmenším se používá nesprávných termínů. Gestornení řídicím místem, protože tam, kde se záměry gestora ostatní dodavatelé nesouhlasí, to znanená tam, kde se jednotky jedné úrovně řídicích stupňů nedokáží dohodnout,' ujímají se řešení nadřízené stupně obou stran a po vzájemné dohodě řídí v dané otázce své podřízené jednotkv. Dát gestorovi pravomoc rozhodnutí vůči ostatním dodavatelům, na které se jeho gesce vztahuje, by znamenalo vytvořit gestorovi možnost zlepšovat si vlastní podmínky hospodaření na úkor ostatních dodavatelů, zasahovat do Jejích práce bez možnost vyrovnávat hospodářské důsledky těchto zásahů apod. To by ve svém důsledku znamenalo porušení odpovědnosti, hospodářské samostatnosti a hmotné zainteresovanosti ostatních dodavatelů. Gestor nemůže být tedy označován za řídicí místo a ostatní dodavatelé za jednotky gesčně řítené. Řízení po linii přímé podřízenosti nemůže mjt vedle sebe jakýkoliv další systém řízení »z boku«, který by je nutně narušoval. Vede-li dósul postavení gestora na zásadě dohody s ostatními dodavateli ke zdlouhavému řešení sporů mezi nimi vzniklých, je třeba zaměřit úsilí.na posílení vědomí společné odpovědnosti gestora a ostatních dodavatelů vůči národnímu hospodářství a na zlepšení a zpružnění práce nadřízených orgánů, pii řešení vzniklých sporů. IDokončení na str. 2) Praha pátek 3. července 1959 ločn ík I lf~ Cena 1 Kčs Na výstavě úspěchů národního hospodářství SSSR, která hýla nedávno otevřena v Moskvě, zaujímá jedno z předních míst nový pavilón »Elektrifikace SSSR«, je v něm podán přehled obrovského vlivu elektrifikace na rozvoj výrobních sil Sovětského svazu a její přínos pro komplexní mechanizaci a automatizaci všech výrobních procesů. — Na snímku je sovětská aparatura na zkoušení vysokého napětí. VĚDECKOTECHNICKÁ SPOLUPRÁCE S SSSR PŘI VÝSTAVBĚ1 Dne 22. června byl v Praze podepsán protokol o XV. zasedání Komise pro vědeckotechnickou spolupráci mezi SSSR a ČSR, který obsahuje velmi důležité požadavky obou zemi. Značná část československých požadavků vyplývá z XI. sjezdu KSC a týká se pomoci při výstavbě východoslovenského hutního kombinátu, podzemního zplynování uhlí, pomoci při výstavbě chemických závodů, při výrobě nových typů důlních kombajnů pro těžbu uhlí, při výrobě nového typu válcovacího zařízení, vysokotlakých generátorů pro plynárenský průmysl, turbogenerátoru do výkonu 200 MW, elektroniky apod. Sovětské požadovky se týkají také projektování a výstavby chemických závodů, hydromotorů na hydraulickou těžbu uhlí, výroby spalovacích motorů, elektrických regulačních přístrojů, lehkého a oděvního průmyslu, stavebních hmot apod. Na zasedání Komise byla projednána spolupráce mezi československými a sovětskými výzkumnými a proječními ústavy a konstrukčními organizacemi a dojednána tématika společně prováděných výzkumů, projekce a konstrukce zejména se zaměřením na automatizaci a mechanizaci ve všech odvětvích národního hospodářství. Obě strany podaly na zasedání zprávy o výsledcích vědeckotechnické spolupráce za rok 1958 a uplynulé období a uvedly konkrétní příklady efektivnosti, která vykazuje na obou stranách úsporu několika desítek miliónů korun. Jen na úseku vzájemné koordinace výzkumných prací získalo naše ministerstvo chemického průmyslu úsporu v částce 11 miliónů korun, a ministerstvo spotřebního průmyslu použitím sovětských zkušeností a zařízení pro sklářský průmysl získá v investičních nákladech úsporu v částce asi 20 miliónů Kčs. Takových příkladů je možno uvést velké množství. Velmi dobře se osvědčuje nová forma spolupráce. tj. vzájemná Informace o nejnovějších zkušenostech zavedených a vyzko íšených v některém průmyslovém odvětví obou zemí. Po předání takových informací se vždy objevují nové náměty na další spolupráci. Předseda sovětské části Komise nazval dosavadní vědeckotechnickou spolupiáci mezi Sovětským svazem a Československem bratrskou spoluprací; její výsledky jsou rám pobídkou k ještě intenzivnější spolupráci se Sovětským svazem v příštím období. K. m: v .1 ■ ,, , Pro rychlou informací V Praze skončil III. s)ezd Cstředního svazu výrobních družstev, jehož se zúčastnila i stranická a vládní delegace, vedená náměstkyní předsedy vlády inŽ. L. Jankovcovcu. Vedoucí delegace ve svém projevu zhodnotila dosavadní výsledky práce výrobních družstev a kriticky ukázala na některé nedostatky, například na nesprávnou snahu soustřeďovat služby i výrobu družstev do velkých měst, zvláště do Prahy, zatímco v ostatních oblastech, zejména v pohraničí, tyto služby zaostávají. V závěrečném sjezdovém usnesení se výrobní družstva rozhodla zaměřit se na zkvalitnění a zlevnění svých služeb obyvatelstvu, zřídit další komplexní rychloopravny a provozovny, rozšířit služby motoristům, údržbu elektrických spotřebičů, zařízení pro domácnost atd. P o dvoudenním jednání byl v pražském hotelu International ukončen X. mezinárodní kongres módy. Na 150 odborníků z lidově demokratických států a SSSR posuzovalo, hodnotilo a navrhovalo modely oděvů, které se letos na podzim a v zimě i na jaře a v létě příštího roku budou vyrábět a nosit. Výsledky nové módní tvorby i nejlepší modely byly předvedeny na mezinárodních módních přehlídkách. Jedním z hlavních úkolů bylo vyřešit oblečení pro mládež, počínaje dvanáctým rokem, i oblečení pro silnější postavy. Ze 420 modelů na kongresu projednávaných půjde značné množství přímo do výroby, aby bylo dalším přínosem zvyšující se úrovně odívání. R ozpočtový a hospodářský výbor Národního shromáždění projednal dne 26. června státní závěrečný účet za rok 1958. Proti minulosti byla podstatně zkrácena doba pro jeho předložení, což je velmi kladným jevem. Splnění výdajů předpokládaných státním rozpočtem na rok 1958 pouze na 95,9 #/b bylo ovlivněno především zvýšenou hospodárností nutno je proto hodnotit příznivě. Roza počtový a hospodářský výbor dále projednal vládní návrh zákona o Státní plánovací komisi. Zřízení Státní plánovací komise organicky naváže na změny ve způsobu řízení, plánování a financování národního hospodářství uskutečněné v minulém roce a vytvoří organizační předpoklady pro nový způsob práce ústředních orgánů a řídících orgánů v souladu s novou metodikou plánování a financování. Z podnětu KV KSC a KOR v Hradci Králové se konala dne 2R. června konference technickoekonomických rad, jíž se zúčastnilo přes 500 delegátů. Hlavní referát přednesl tajemník ÜRO C. Hnilička. Konference pomohla vyjasnit otázky složení a zejména metod a stylu práce TER, a proto svými výsledky přesáhla význam kraje. T7 Budapešti byl 26. června podepsán * protokol o rozvoji hospodářské spolupráce a vzájemné výměny zboží v letech 1961—1965 mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou. Byla dohodnuta zejména účelná specializace výrobních programů v zeměa dělských strojích a traktorech, měřicích kontrolních přístrojích, silnoproudé elektrotechnice a spotřebním strojírenském zboží a projednány i jiné otázky zajímající obě strany. Výsledky jednání se stanou základem pro národohospodářské plány do roku 1965 a pro dlouhodobé obchodní smlouvy. f|ne 27. června tomu bylo pět let, co ” byla uvedena do provozu první sovětská atomová elektrárna, která má kapacitu 5000 kW denně a spotřebuje denně pouze 13 gramů uranu. Za pět let činnosti spotřebovala asi 18 kg uranu, zatímco tepelná elektrárna o stejné kapacitě by spotřebovala několik tisíc vagónů uhlí. Po celých pět let činnosti neměla elektrárna poruchu a její automatické zařízení spolehlivě zajišťuje bezpečnost personálu. Ministerstvo potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků uspořádalo 30. 6. T. r. v Praze celostátní aktiv k výkupu obilí z letošní sklizně, na němž se jednalo rovněž o politicko* organizačních opatřeních k zabezpečení všech výkupních úkolů v letošním roce. Aktiv se kromě toho zabýval i úkoly výkupních organizaci ministerstva potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků v souvislosti s novým systémem výkupu. Hlavní referát přednesl ministr potravinářského průmvslu a výkupu zemědělských výrobků soudruh Jindřich Uher. Tonuto akt’^u věnujeme náš dnešní komentář (str. 3).