Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1968 (XII/27-50)
1968-09-27 / No. 37
I EKONOMICKÝ TÝDENÍK ÜV KSČ ’raha 27. září 19 6 8 ■ Kčs 1,50 g. ALEXEJ BÁLEK • Ing. KAMIL JANÁČEK ► Rentová dynamika a jej možnosti • Státní rezervy do služeb ekonomiky • Zbytečná administrativa • Federální, či národní doprava • Ovčiarstvo — folklór, či ekonomika? • Působení financí a cen v dnešních podmínkách řízení • Obchod ČSSR— Francie Zvláštní příloha: OPRAVA A STYLIZACE DOPISŰ Efektivnost investic i a koncepce hospodářské politiky V ČSSR po dlouhá léta rostly investice rychleji než národní důchod. Zároveň v posledních deseti letech byl přírůstek národního důchodu nižší než v řadě kapitalistických států. Investiční míra (podíl Investic na hrubém národním produktu) je v ČSSR většinou vyšší než u značné části evrops1 \ zemí. Podíl výrobních Investic na celko.ych investicích je v ČSSR po dlouhá léta vyšší než v západní Evropě. Přitom však po dlouhou dobu převažují v ČSSR ve struktuře investic stavební práce.* V ČSSR je podíl strojů a zařízení výrazně nižší zvláště u výrobních investic. To znamená, že při stejné výši investic je v ČSSR podíl jejich aktivní složky (tj. strojů a zařízení) nižší, což se nemůže neodrazit v konečných důsledcích v efektivnosti výroby i v jejím růstu. Srovnáváme-li odvětvovou strukturu čs. investic se zeměmi západní Evropy, ukazuje se, že máme nadměrný podíl investic do průmyslu, ale i do zemědělství. Dále se po dlouhá léta zaměřoval příliš velký díl investic do těžebního a surovinového průmyslu. Tak například podíl investic do hutnictví černých kovů velmi značně převyšoval obdobné hodnoty z kapitalistických států s obdobnou strukturou, a to i států rozšiřujících metalurgii. Naproti tomu podíl investic na bytovou výstavbu byl v ČSSR sotva poloviční proti Belgii, Francii, Itálii, NSR a jiným kapitalistickým státům. Ve stavebnictví pracuje v ČSSR asi 8,1 % z celkového počtu pilujících v národním hospodářství (v NSR 8,2 %, Belgii 7,9 %, Spojeném království 7,2 °/o, Itálii 10,2 %, Japonsku 6,5 °/o, SSSR 7,3 %). To ukazuje na to, že nedostatek stavebních kapacit, který po dvě desetiletí čs. ekonomika pociťuje, nevyplývá zřejmě z nedostatku pracovních sil, ale z jiných příčin. Uvedené negativní stránky minulého Investičního procesu nepřestaly působit se zaváděním nové soustavy řízení. Nejenže byla převzata rozsáhlá nedokončená výstavba, a tím i do jisté míry dřívější směrování investic, ale i sama nová soustava řízení byla značně kompromisní a ponechala tím prostor pro přežité koncepce. Mimoto nebyla lostatečně předvídána potřeba krátkodobé * l když v posledních letech jejich podíl postupne klesá. hospodářské politiky, nebyly pro ni vytvořeny organizační a věcná předpoklady, aby byla postavena na vědecký základ a ani nebylo dosti zkušeností s tím, jak v socialistickém hospodářství manévrovat s ekonomickými nástroji. V roce 1967 se podařilo, 1 když do značné míry administrativními způsoby, zbrzdit tempo růstu investic. Vyhovělo se tak tlaku ekonomů-teoretiků, kteří již delší dobu tento zákrok požadovali. Centrální orgány celkem úspěšně čelily silnému tlaku na investice ze strany mnoha podniků i oborů. Zvlášť významné pak bylo zbrzděni ve strojní části investic (95 % proti roku 1966). Tento pozitivní krok hospodářské politiky mohl významně přispět k vytvoření trhu spotřebitele. Bohužel, nekomplexnost hospodářské politiky tuto možnost zmařila. Zákrok byl proveden, ale izolovaně. Strojírenství našlo velmi snadno neplánované možnosti vývozu do socialistických zemí. To vedle (neúměrného) zlepšení finanční situace podniků vedlo k tomu, že prakticky nepovolilo napětí na trhu strojírenských výrobků a nadále zde trvá značná ekonomická nerovnováha. To s sebou nese další trvání dosavadní nepružnosti výroby, nízké kvality výrobků a další zaostávání efektivnosti výroby. Ve stejném směru působilo i nouzové opatření o regulaci průměrných mezd ve vztahu k produktivitě práce. Druhá část investic — stavební investice — rostly v roce 1967 značně rychle, a tak relativní rozpor mezi existujícími kapacitami stavebnictví a poptávkou po stavebních pracích se spíše zostřil, než zmírnil, a došlo tudíž ke zvýšení i tak vysokého podílu stavebních prací v investicích. Zřejmě nadále v roce 1967 trvala tendence budovat nové investice místo modernizace výrobních zařízení v dosavadních objektech. I v roce 1967 byl z celku investic nadále neúměrně vysoký podíl výrobních investic a neúměrně nízký podíl investic nevýrobního charakteru. To nutně vyvolává otázku, proč je tomu tak, proč dvacetileté soustředění investic do výrobní sféry nedokázalo zabezpečit nejen objem výroby, ale i její efektivnost a konkurenceschopnost na zahraničních trzích. Rovněž musíme tuto otázku prodloužit v tom smyslu, proč tento stav trvá i dnes. Chyběla, jak již bylo uvedeno, objektivní kritéria pro vytvoření optimální koncepce rozvoje čs. ekonomiky. Část investic byla směrována do odvětví ekonomicky nenadějných, a tak byla vlastně vyplýtvána. Tato škoda nebyla pouze jednorázová, daná vynaložením potřebných investičních prostřed" ků, ale přináší trvalé ztráty vyplývající z nízké efektivnosti výroby vynucující si vysoké dotace atd. Jestliže část investic neplnila a neplní svůj ekonomický účel, je nutno k zajištění růstu výroby neustále zvyšovat míru investic a omezovat nevýrobní investice. Tak se růst výroby stával a stává stále více investičně náročnějším a výsledky tohoto růstu byly a jsou stále více stravovány tímto růstem samým. Jedině z nepochopení této situace mohly vznikat názory o podinvestovanosti v čs. národním hospodářství a o nutnosti zvyšovat míru investic. Dokončení na 3. straně Na snímku ing. Lasíka vidíte záběr z vápencového lomu cementárny Lochkov. V plné práci je elektrický bagr, typ E 25. JAK DÁL NA ŽELEZNICI V elektrizaci železnic jsme sice dlouho spali, ale nakonec se do 1. ledna 1968 přece jen podařilo, že nám elektřina pohání vlaky na 2032 km, což je 15,2 % celkové délky sítě. Abychom se mohli smířit s tímto číslem, nesměly by nám to kalit skutečnosti, které uvádí ing. B. Chochol v 7. čísle Železniční dopravy. Instalovaných výkonů napájecích stanic se u nás využívá jen na 24 °/o, kdežto v zahraničí na 40 až 60 %. V napájecích stanicích na střídavý proud o 25 kV je to dokonce pouhých 10 až 14 %. Jsou obavy, aby tato situace nevedla k náhledu, že se střídavý systém pro nás nehodí, ačkoli jeho progresivita je uznávána na celém světě. Dále se ukázalo, že zvyšování cen investičního zařízení (vzniklé především přestavbou velkoobchodních cen k 1. 1. 1967) může dokonce zmrazit vývoj některých odvětví. Cena elektrické lokomotivy na střídavý proud řady S 489.0 byla od roku 1965 do roku 1967 zvýšena z původních 2 358 000 Kčs na 4 024 000 Kčs, tedy o plných 72 %. Což je zcela neúnosné, stejně jako to, že cena výstavby jednoho kilometru střídavé dvoukolejné trati stoupla za tutéž dobu o 64%, tj. z 885 000 Kčs na 1 450 000 Kčs. Jednokolejky zdražily ještě víc, dokonce o 102%; z někdejších 535 000 Kčs stojí kilometr 1 080 000 Kčs. Že ne* zůstaly stát ani nemalé náklady na opravu a údržbu, je samozřejmé. Další brzdou efektivnosti v rozvoji elektrické trakce je zvýšení ročních odpisů u mě* níren, spínacích stanic a trakčních transformátorů o 50 %, u trakčního vedení o 33 % atd. Záhadou pro odborníky je, proč byly určeny stejné odpisové doby pro elektrická a Dieselový lokomotivy, které stárnou mnohem rychleji. Co dál? Je zřejmé, že další rozvoj elektrizace je podmíněn snížením investičních a provozních nákladů, že je naprosto nezbytné víc využívat trakčních zařízení. Investiční náklady se podle studií sníží při elektrizaci vedlejších tratí. Provozní náklady budou trvale snižovat elektroúseky, dráhy a ministerstvo dopravy. Na místních tratích, kde se nemusí pořizovat napájecí stanice, může snížení nákladů činit u stejnosměrné soustavy až o 50 %, u střídavé až o 40 %. Bylo by však dobré zrevidovat velkoobchodní ceny v tomto odvětví, zejména nelogické relace mezi cenami jednotlivých typů lokomotiv. skp ELEKTRIZACE v km stejnosměrným napětím střídavým napětím celkem 1945 116 ' — 118 1960 862 — 862 1965 1511 149 1660 1967 1550 462 2032