Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1968 (XII/27-50)

1968-11-08 / No. 43

EKONOMICKÝ TÝDENÍK ÚV KSČ Praha 8. listopadu 1968 ■ Kěs 1,50 Regulácia príjmov a inflácia • Federace očima finančníka • Nezávislá ekonomická kontrola • Pracující Škodovky podnikají • Zaostávanie našej jadrovej energetiky • Bytová výstavba a stavební podniky O Energetické podniky na Západě a u nás • K diskusím o postavení podniku v Jugoslávii • Kvalita, spotřebitel, ekonomika Zvláštní příloha: JAPONSKÉ PARAMETRY CELNICI MANAŽEŘI a PODNIKOVÉ RADY Doc. ing. JINDŘICH PYTELA Současná situace rozmnožila ekonomické problémy, ovlivnila tempo, pořadí i způsoby jejich řešení. Hospodářská reforma však na­dále pokračuje a zdůrazňuje nové postavení podniků a úlohu jeho podnikatelských orgá­nů Dočasně přerušená diskuse se pokoušela v. ..lit sporné stránky podnikových rad, souvisejících s jejich funkcemi, vztahy k pra­cujícím a vedení podniků. Hovořit dnes 0 sporech není populární. Jádro sporu o ma­nažerský či samosprávní typ rady pracú­cich však stále existuje a mlčením se neřeší. ZDROJE A ROVINY SPORU 1. Potřeba nových kolektivních orgánů v podnicích vzrůstala s nemohoucností di­rektivního řízení hospodářství. Zprvu latent­ní, později cudně naznačovaná průkopníky účinnějšího ekonomického modelu, propuká naplno v době, kdy má být takový model konečně realizován. K jeho fungování patří zejména netradiční podnikatelský orgán. Co­by dítě časem přenošené nepřichází teď bez obtíží. 2. Oloha podnikových rad obecně vyplývá ze dvou nutností: z nutnosti zvědečtit řízení podniků, jako základních jednotek národní­ho hospodářství a nutnosti socializovat ří­zení ekonomiky, zejména v podnikové oblas­ti. Obojí je nevyhnutelné a navzájem neod­dělitelné. Nelze např. zespolečenšťovat ří­zeni prostřednictvím podnikových rad zvědečťování přenechat profesionálním vý­a konným manažerům. Z těchto dvou stránek nevyhnutelného pramení roviny sporu: teo­retická a zájmová. 3. Požadavek zvědečtění řízení sílí pod tlakem ekonomickým. Vyjadřuje váhu racio­nálního managementu v hospodářském růstu celosfiolečenské výrobně-spotřební koopera­ce 1 jejích částí. Mezi teoretiky má zastánce v řadách ekonomů a odborníků ze sféry říze­ní. V praxi se těší podpoře profesionálně zdatných řídících pracovníků podnikové 1 nadpodnikové úrovně. V tomto pojetí se představy kolektivních orgánů blíží institu­cím podnikatelského, řídícího charakteru. Slibují splňovat nároky koncepčního, vysoce kvalifikovaného řízení, zajištujícího dlouhodo­bé skupinové i celospolečenské zájmy. Repre­zentují dílčí Interesy podnikových manažerů. Do ekonomiky a vědomí širší veřejnosti proni­kají pomaleji. Vyžadují totiž rozvážný organi­zovaný postup, což zasvěcení stoupenci zřejmě respektují. Znalí věci, nemohou přehlížet ani druhou, socializační stránku připravovaných orgánfi. 4. Ošili o zespolečenštění systému řízeni odráží výrazněji pohyb politický, spojený s demokratizací společenského života. Zdů­razňuje roli aktivních socialistických výrob­ců, iniciativní účast každého jednotlivce na správě podniku. Na teoretické frontě s ním počítají především politologové, sociologové, psychologové apod. Skutečným nositelem těchto snah se pak stává hlavně dělnictvo. Tuší zde možnost bezprostředně hájit své materiální a sociální jistoty. Nové kolektivní orgány tak nabývají více podoby samosprávy. Převažují v nich namnoze hlediska kontroly vedení, prosazování zaměstnaneckých ná­roků. Reprezentují přirozené, dílčí zájmy pracujících ve výrobě, konstituují se rychleji a spontánně. 5. Uvedená diferenciace příčin ^ pojetí podnikových rad trpí přílišným zjednodušo­váním. Připomíná však podstatné rozdíly v koncepci nových orgánů s možností jed­nostranných tendencí. Obecně proklamovaný požadavek zvědečtění i socializace řízení ne­jen není napadán, ale ve stadiu programo­vých výzev se všeobecně přijímá. Svou dvou­­stranností však vyvolává závažný rozpor mezi teorií a praxí a často není plně respek­tován. 6. Ekonomizující či politizující přístup v teoretické rovině navozuje zmíněný spor ve skutečnosti pouze abstraktně. Jednak pro­to, že jeden z nich vždy toleruje druhý a usiluje o vzájemné skloubení; názorové růz­nice se týkají spíše otázek, jak spojit oba požadavky v modelu jednoho podnikového orgánu nebo jejich dualitě, případně kterým z obou za dnešního stavu a kde začít. Jed­nak z toho důvodu, že nám teorie opět jed­nou zaspala na startu. Dokud nedoženeme společenskou objednávku, má polemika ome­zený vliv. Jinak je diskuse užitečná, předjímá i potřebnou velkorysost, s níž zákonodárné centrum ponechává konečné řešení výsled­kům experimentů podniku. Vzdor svému ča­sovému handicapu už v této fázi nezůstává bez vlivu. Myšlenkovou pestrostí oplodňuje stejně barvitou škálu forem, k nimž dospíva­jí první ustavené podnikové rady. Dokončeni na 6. straně Zemědělská družstva se stabilizovala Můžeme říci, že rok 1956 znamenal zá­sadní obrat v mladých dějinách našeho družstevnictví. Po období částečné stagna­ce, po překonání nezbytných potíží výstav­by i zbytečných přehmatů se družstva po­stupně upevnila a zlepšila své hospodářské výsledky. Dnes máme téměř 6400 fZD a JRD, o 16 °/o méně než v roce 1964, neboť družstva se slučovala. Průměrná rozloha družstva činí 621 hektarů a v úhrnu obhospodařují, něco přes polovinu veškeré zemědělské půdy. V období mezi VI. a VII. sjezdem, tj. v období 1964 až 1967, vyrobila družstva produkci v hodnotě asi 125 miliard Kčs a vyprodukovala hrubý důchod ve výši zhruba 55 miliard Kčs. Negativním jevem je stálý úbytek země­dělské půdy, což se netýká jen družstev. Celkově ztratilo naše zemědělství od roku 1936 do rokn 1965 589 000 hektarů, tj. 7,6 % výměry, z toho z celkové rozlohy orné pů­dy dokonce 9,6 °/o. V roce 1967 se tento úbytek zastavil, je ovšem těžké s učitostí předpokládat že natrvalo, vyhlídky na sta­bilizaci půdního fondu však jsou. Zábor zemědělské půdy pro sídlištní a průmyslovou výstavbu není hlavní příčinou. Většinon šlo o špatně přístupná nebo jinak pro použití strojů nevhodná pole, jejichž ibdělávání nebylo efektivní. Značná část této ztracené půdy, asi tři čtvrtiny, byla zalesněna. Rozumí se, že půda zůstane přes veške­rou mechanizaci hlavním výrobním prostřed­kem. Ani sebedokonalejší prostředky, ani rozvíjející se chemizace nemohou být alibi pro další ztráty ornice. Měla by tu mít dů­ležitou úlohu právní ochrana, ta však je dosud krajně nedostatečná. skp

Next