Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1968 (XII/27-50)
1968-11-08 / No. 43
EKONOMICKÝ TÝDENÍK ÚV KSČ Praha 8. listopadu 1968 ■ Kěs 1,50 Regulácia príjmov a inflácia • Federace očima finančníka • Nezávislá ekonomická kontrola • Pracující Škodovky podnikají • Zaostávanie našej jadrovej energetiky • Bytová výstavba a stavební podniky O Energetické podniky na Západě a u nás • K diskusím o postavení podniku v Jugoslávii • Kvalita, spotřebitel, ekonomika Zvláštní příloha: JAPONSKÉ PARAMETRY CELNICI MANAŽEŘI a PODNIKOVÉ RADY Doc. ing. JINDŘICH PYTELA Současná situace rozmnožila ekonomické problémy, ovlivnila tempo, pořadí i způsoby jejich řešení. Hospodářská reforma však nadále pokračuje a zdůrazňuje nové postavení podniků a úlohu jeho podnikatelských orgánů Dočasně přerušená diskuse se pokoušela v. ..lit sporné stránky podnikových rad, souvisejících s jejich funkcemi, vztahy k pracujícím a vedení podniků. Hovořit dnes 0 sporech není populární. Jádro sporu o manažerský či samosprávní typ rady pracúcich však stále existuje a mlčením se neřeší. ZDROJE A ROVINY SPORU 1. Potřeba nových kolektivních orgánů v podnicích vzrůstala s nemohoucností direktivního řízení hospodářství. Zprvu latentní, později cudně naznačovaná průkopníky účinnějšího ekonomického modelu, propuká naplno v době, kdy má být takový model konečně realizován. K jeho fungování patří zejména netradiční podnikatelský orgán. Coby dítě časem přenošené nepřichází teď bez obtíží. 2. Oloha podnikových rad obecně vyplývá ze dvou nutností: z nutnosti zvědečtit řízení podniků, jako základních jednotek národního hospodářství a nutnosti socializovat řízení ekonomiky, zejména v podnikové oblasti. Obojí je nevyhnutelné a navzájem neoddělitelné. Nelze např. zespolečenšťovat řízeni prostřednictvím podnikových rad zvědečťování přenechat profesionálním výa konným manažerům. Z těchto dvou stránek nevyhnutelného pramení roviny sporu: teoretická a zájmová. 3. Požadavek zvědečtění řízení sílí pod tlakem ekonomickým. Vyjadřuje váhu racionálního managementu v hospodářském růstu celosfiolečenské výrobně-spotřební kooperace 1 jejích částí. Mezi teoretiky má zastánce v řadách ekonomů a odborníků ze sféry řízení. V praxi se těší podpoře profesionálně zdatných řídících pracovníků podnikové 1 nadpodnikové úrovně. V tomto pojetí se představy kolektivních orgánů blíží institucím podnikatelského, řídícího charakteru. Slibují splňovat nároky koncepčního, vysoce kvalifikovaného řízení, zajištujícího dlouhodobé skupinové i celospolečenské zájmy. Reprezentují dílčí Interesy podnikových manažerů. Do ekonomiky a vědomí širší veřejnosti pronikají pomaleji. Vyžadují totiž rozvážný organizovaný postup, což zasvěcení stoupenci zřejmě respektují. Znalí věci, nemohou přehlížet ani druhou, socializační stránku připravovaných orgánfi. 4. Ošili o zespolečenštění systému řízeni odráží výrazněji pohyb politický, spojený s demokratizací společenského života. Zdůrazňuje roli aktivních socialistických výrobců, iniciativní účast každého jednotlivce na správě podniku. Na teoretické frontě s ním počítají především politologové, sociologové, psychologové apod. Skutečným nositelem těchto snah se pak stává hlavně dělnictvo. Tuší zde možnost bezprostředně hájit své materiální a sociální jistoty. Nové kolektivní orgány tak nabývají více podoby samosprávy. Převažují v nich namnoze hlediska kontroly vedení, prosazování zaměstnaneckých nároků. Reprezentují přirozené, dílčí zájmy pracujících ve výrobě, konstituují se rychleji a spontánně. 5. Uvedená diferenciace příčin ^ pojetí podnikových rad trpí přílišným zjednodušováním. Připomíná však podstatné rozdíly v koncepci nových orgánů s možností jednostranných tendencí. Obecně proklamovaný požadavek zvědečtění i socializace řízení nejen není napadán, ale ve stadiu programových výzev se všeobecně přijímá. Svou dvoustranností však vyvolává závažný rozpor mezi teorií a praxí a často není plně respektován. 6. Ekonomizující či politizující přístup v teoretické rovině navozuje zmíněný spor ve skutečnosti pouze abstraktně. Jednak proto, že jeden z nich vždy toleruje druhý a usiluje o vzájemné skloubení; názorové různice se týkají spíše otázek, jak spojit oba požadavky v modelu jednoho podnikového orgánu nebo jejich dualitě, případně kterým z obou za dnešního stavu a kde začít. Jednak z toho důvodu, že nám teorie opět jednou zaspala na startu. Dokud nedoženeme společenskou objednávku, má polemika omezený vliv. Jinak je diskuse užitečná, předjímá i potřebnou velkorysost, s níž zákonodárné centrum ponechává konečné řešení výsledkům experimentů podniku. Vzdor svému časovému handicapu už v této fázi nezůstává bez vlivu. Myšlenkovou pestrostí oplodňuje stejně barvitou škálu forem, k nimž dospívají první ustavené podnikové rady. Dokončeni na 6. straně Zemědělská družstva se stabilizovala Můžeme říci, že rok 1956 znamenal zásadní obrat v mladých dějinách našeho družstevnictví. Po období částečné stagnace, po překonání nezbytných potíží výstavby i zbytečných přehmatů se družstva postupně upevnila a zlepšila své hospodářské výsledky. Dnes máme téměř 6400 fZD a JRD, o 16 °/o méně než v roce 1964, neboť družstva se slučovala. Průměrná rozloha družstva činí 621 hektarů a v úhrnu obhospodařují, něco přes polovinu veškeré zemědělské půdy. V období mezi VI. a VII. sjezdem, tj. v období 1964 až 1967, vyrobila družstva produkci v hodnotě asi 125 miliard Kčs a vyprodukovala hrubý důchod ve výši zhruba 55 miliard Kčs. Negativním jevem je stálý úbytek zemědělské půdy, což se netýká jen družstev. Celkově ztratilo naše zemědělství od roku 1936 do rokn 1965 589 000 hektarů, tj. 7,6 % výměry, z toho z celkové rozlohy orné půdy dokonce 9,6 °/o. V roce 1967 se tento úbytek zastavil, je ovšem těžké s učitostí předpokládat že natrvalo, vyhlídky na stabilizaci půdního fondu však jsou. Zábor zemědělské půdy pro sídlištní a průmyslovou výstavbu není hlavní příčinou. Většinon šlo o špatně přístupná nebo jinak pro použití strojů nevhodná pole, jejichž ibdělávání nebylo efektivní. Značná část této ztracené půdy, asi tři čtvrtiny, byla zalesněna. Rozumí se, že půda zůstane přes veškerou mechanizaci hlavním výrobním prostředkem. Ani sebedokonalejší prostředky, ani rozvíjející se chemizace nemohou být alibi pro další ztráty ornice. Měla by tu mít důležitou úlohu právní ochrana, ta však je dosud krajně nedostatečná. skp