Hospodářské Noviny, leden-červen 1970 (XIV/1-25)

1970-01-09 / No. 1

hospodářské noviny EKONOMICKÝ týdeník 9. LEDNA 1970 CENA Kčs 1,50 úv KSČ I Nedoriešené otázky slovenskej ekonomiky ■ Federální rozpočet 1970 ■ Bude mezinárodní investiční banka? ■ Nad ^měnami v Zákoníku práce ■ Středně­dobý plán podniku ■ Zahraniční trhy a konkurenční schopnost našich doda­vatelů ■ Staré pohľady a nové Bulharsko Příloha: ÚČETNÍ UZÁVĚRKA 1969 - Změny v účetnictví v roce 1970 BUDOUCÍ LESNICI MUSÍ UMĚT VŠECHNO Foto Miroslav l ódéra do roku intenzívní prácé JOZEF LENÁRT, tajemník OV KSC Vstup do nového roku je jako obvykle ve znamení úvah o tom, co bylo v roce právě uplynulém a co očekáváme od příštího. Hodnotíme, jaké to bylo, proč to takové by­lo, a utvrzujeme se v dobrých předsevzetích, jak dál. Je to prastarý zvyk, osvědčený a účelný. Od nopamětl byl znakem dobrého, odpověd­ného hospodáře. Socialistická společnost a její socialistický stát — jako kolektivní hospodář — pokračují právem v této tra­dici. Pokud jde o tyto vnější znaky, je 1 ná­stup do nového roku v našem hospodářství tradiční. Nebylo by však dobré, kdyby byl jen tradiční i pokud jde o obsah. Kdyby­chom při hodnocení toho, co bylo v uply­nulém období a oč usilujeme v roce 1970, viděli jen kvantitu dobrého a zlého a nevi­děli 1 jejich kvalitu. Nové vedení strany, které loňského roku zastavilo postupující hluboký, všestranný rozklad naší společnosti a obnovuje postup­ně na všech úsecích života základy pro je­jí další socialistický rozvoj, zinkasovalo národním hospodářství problémy v podsta­­dvojího původu a dvojího charakteru. Vedle důsledků dlouhodobých a zatím ne­vyřešených nepříznivých tendencí projevily se i důsledky, které v národním hospodář­ství zanechal politický vývoj roku 1968 a prvních měsíců roku 1969. Mohlo by se zdát; že rozlišování příčin, obsahu I důsledků tohoto dvojího dědictví bude po tak hluboké politické krizi, jakou jsme prošil, samozřejmé. Bohužel není tomu tak. Myšlenkový chaos uplynulého období, nedostatek marxistícko-leninských přístupů k posuzování jevů a jejich souvislostí pů­sobí často dodnes, mate pojmy a ztěžuje jasný pohled. V čem jsou kvalitativní rozdíly mezi tím, co nás tíží z doby předlednové a tím, co v ekonomice vstoupilo do hry v průběhu ro­ku 1968 a začátkem roku 1969? V rámci oprávněné kritiky předlednového období a tehdejšího vedení strany třeba dát náležité místo všem hlasům a názorům, které pomáhají odhalit kořeny toho, proč nebylo možno rychleji a úspěšněji řešit a odstraňo­vat nepříznivé tendence a jevy i ve vývoji našeho národního hospodářství. Zejména hla­sům, které konkretizují nedostatek dlou­hodobé programovosti a z něho vyplývající Subjektivismus, neprincipiálnost, improviza­ce, chyby a omyly. Negativní hospodářské výsledky prvních šedesátých let, kdy průměrný roční přírůstek národního důchodu poklesl na 2 "o ročně, rozpad třetího pětiletého plánu, pozdě nasto­lená a pozdě pochopená potřeba přejít na nový způsob řízení ekonomiky, to bylo dra­hé školné, které jsme platili za tyto zkuše­ností a poučení. Teprve v lednu 1965 se do­pracoval OV strany po široké diskusi stra­nické i odborné veřejnosti k zásadám nové soustavy řízení. Ukazuje se, že na jejich podstatě nebude třeba ani dnes mnoho mě­nit. I tvorba pětiletého plánu na léta 1966 až 1970 už vycházela v určité míře z těch­to principů. A už proto, že jsme za jejich poznání tak draze platili, bychom je měli ctít, odpovědně jejich působení posuzovat, nedopouštět jejich podceňování a oslabo­vání. Analýza ekonomického vývoje od XIII. sjezdu KSČ, na které se pracuje, rozebere podrobněji, v čem došlo při realizaci nové soustavy k chybám a z čeho prhmenily. Kde šlo o nedostatek poznání, nesprávné předpoklady, kde se prosadily výrazněji ne­bo méně výrazně některé oportunistické prvky. Celkově však možno už dnes říci, že hospodářské výsledky let 1966, 1967, 1968, kdy úhrnný přírůstek národního důchodu ,činí něco přes 20 °/o, potvrdily zásadní správ­nost cesty nastoupené v roce 1965. Nebyly samozřejmě odstraněny všechny nedostatky předcházejícího období, zejména dlouhodo­bé povahy. Bránila tomu tehdejší situace ve straně, která neumožňovala koncepční řeše­ní. Ale po předcházející stagnaci nastalo určité, dosti výrazné oživení národního hos­podářství. To je jedna stránka věci. Druhá, nemé­ně významná, spočívá v tom, že strana při­jala v roce 1965 i usnesení o úloze strany v ekonomice, o práci stranických organiza­cí, o úloze odborů. Stranické, státní i odbo­rové orgány 6e v rámci těchto usnesení za­bývaly ekonomickými otázkami, v zájmu rozvoje iniciativy pracujících podporovaly rozšiřování hmotné zainteresovanosti pod niků na hospodářských výsledcích, vychá­zejíce přitom ze zásady, že základním ná­strojem řízení rozvoje socialistické ekono­miky je národohospodářský plán. V průbě­hu let 1966 — 1967 se pak ústřední výbor několikrát zabýval dalším postupem ekono­mické reformy v zahraničním obchodě, v ze­mědělství a ještě v prosinci 1967 schválil státní prováděcí plán na rok 1968, který stanovil rozhodující závazné ukazatele a vazby. Náprava předlednových chyb, k níž mě­lo dojít po lednu 1968 a která byla pro další rozvoj naší společnosti nezbytná, se žel bohu neuskutečnila. Politický vývoj ne­upevnil marxisticko-leninské principy v prá­ci strany, ale ubíral se jiným, pravicově oportunistickým směrem. Tehdejší vedení strany nezvládlo složité procesy ve straně a ve společnosti. To nemohlo nemít prin­cipiální účinek na hospodářství a na usku­tečňování ekonomické reformy zvlášť. Rozpad vedoucí úlohy strany ve společ­nosti vedl i k vyřazení jejího vlivu na eko­nomiku. Stranické organizace a orgány, včetně ústředního výboru, se přestaly eko­nomickými otázkami zabývat. Oprávněná kritika nahrazování státních,a hospodářských orgánů stranickými přešla v politicky mo­tivovaný, otevřený útok na postavení stra­ny na podnicích a závodech. Komunisté v odborech opustili potí heslem „odborové obrody“ v řadě otázek pozice stanovené usnesením ústředního výboru. Podcenili funkci odborů jako hospodářů, a naopak přecenili jejich roli jako tlumočníka nejroz­­manitějších požadavků. Odborové orgány by­ly v nejednom případě zneužity i k uplatňo­vání politických požadavků vytyčovaných protisocialistickými a pravicovými silami. Dokončeni na str. 4 realita Snad bude již možné rozptýlit pochybnost o loňském postupu vlád v našem hospodářství. V pondělním rozhovoru Rudého práva dr. Hu­sák mimo jiné konstatoval, že produktivita práce v průmyslu vzrostla v prvém pololetí roku 1969 (ve srovnání s r. 1968) pouze o 2,9%, ale mzdy o 7,8 ®o; ve druhém pololetí se však růst produktivity odhaduje na šest procent a růst mezd má činit zhruba čtyři pro­centa. Podobně je to i s hrubou výrobou. Kro­mě toho se podařilo omezit rozsah nově zaha­jovaných staveb a patrné jsou také pozitivní výsledky v činnosti zahraničního obchodu . .. Pochopitelně to jsou zatím jen první názna­ky, vedoucí ke stabilizaci našich hospodář ských poměrů, avšak tak či onak jsou pře­svědčivým dokladem nejen účinnosti, ale i pro­spěšnosti dosavadní vládní hospodářské poli­tiky; ať české nebo slovenské nebo federální. Koncepce této politiky je založena i v plánu na rok 1970. Bude-li tento plán rozepsán nejen diferen­covaně, ale také spravedlivě, z hlediska výrob­ních a hospodářských možností jednotlivých oborů a podniků, a jestliže podniky přijmou všechny státní úkoly a zabezpečí jejich vše­stranné plnění, mohli bychom v letošním ro­ce postavit hráz všem nebezpečným inflačním jevům a vytvořit celkem reálné předpoklady — právě po splnění všech direktivních úkolů — pro dynamický rozvoj československé eko­nomiky v příštích letech. jestliže se tedy dnes někdy hovoří v pochyb­nostech o reálnosti vládních hospodářských záměrů, tedy i státního plánu, potom to může být otázka akademická potud, pokud jednotli­vé výrobně hospodářské jednotky budou spíša zdůrazňovat obtíže plynoucí z náročných úko­lů, než je akceptovat a hledat možnosti, jak je splnit. Neděláme si ovšem v tomto směru žádné iluze. Přes různé hrozby právních hmotných sankcí podnik může jednak »dolo­a žit«, že na úkoly uložené státem nestačí, ne­boť »nemá« k tomu dostatečné prostředky a síly, ačkoliv dobře ví, že to tak docela ne­ní . . . Jenže on se nechce vydat ze všech re­zerv, protože neví — ale spíše nechce vědět — co a jak bude zítra. Ale zítra, to ostatně všichni dobře víme, budou požadavky na efektivnost ještě větší. Bohužel však tato eko­nomika nemá zatím takové ekonomické stimu­ly, které by podnik v jeho vlastním zájmu do­nutily, aby své rezervy alespoň z valné části, jak se říká, mobilizoval. Nezbývá tedy, než spoléhat na osobní odpo­vědnost generálních ředitelů a ředitelů pod­niků, jakož i všech vedoucích hospodářských pracovníků. A protože spoléhat je málo, bude dobré, ba nutné, zintenzívnil činnost všech kontrolních orgánů státu a společnosti ve všech oblastech hospodářské a výrobní čin­nosti. Nikoliv jako projev nedůvěry vůči všem, nýbrž jako pojistku proti některým málo od­povědným, neodpovědným, či dokonce speku­lujícím. Řekněme tedy rovnou, že úspěch realizace státního plánu na letošní rok a reálnost na­šeho východiska z nerovnovážného stavu této ekonomiky nespočívá pouze v dobrých úmys­lech centra, v jeho hospodářské politice, ale především v téže hospodářské politice celé podnikové sféry. Jkí ◄—----------------------------------------------------------------------­ V sobotu 3. ledna byl ofíetůlné zahájen automatický provoz z Prahy do Varšavy rozhovorem mezi čs. mlntstrem-pfedscdou Federálního výboru pro pošty a telekomunikace tng. Karlem Hojjinannem a polským ministrem spojů tng. dr. Edwardem Kowalczykem. Rozhovoru se o pracovní ministra Hojjmanna zúčastnil také velvyslanec PLR * ČSSR W. Janlurek.

Next