Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1973 (XVII/27-52)

1973-07-06 / No. 27

'f(A) Vo fvčfci '-bä 'vefcu' ' * ^ frwV ^ 'ťU^C — — (/^ EKONOMICKÝ TÝDENÍK ÜV KSC 6. Července 1973 cena kčs 1,502 7 Ve dnech 3.—4. července 1973 zasedal v Praze ústřední výbor KSČ. Zprávu předsednictva OV KSČ Socialistická výchova mladé­ho pokolení a jeho příprava pro život a práci v rozvinuté socialis­tické společnosti přednesl tajem­ník OV KSČ fan Fojtík. RUDOLF KOSTKA Nejen věcí školy . Nemůže být nejmenších pochyb o tom, že otázky vzta­­hující se k výchově mládeže, kterými se tento týden 7'1 alo zasedání ŰV KSČ, patří k těm, které se těší ob­z-.\_J.ní pozornosti. Je to také přirozené. »Poměr k mládeži je poměrem k budoucnosti,« řekl na ustavující konferenci SSM soudruh Gustáv Husák. Dě^i a mladí lidé do 30 let tvoří u nás téměř polovinu obyvatelstva. »Jejich socialis­tická i odborná výchova ve škole, v rodině, na pracovišti, v každé instituci, která se mladých lidí dotýká, má ne­smírný společenský význam. Stranické, státní a společenské orgány musejí věnovat mnohem větší pozornost socialistické výchově mladých lidí tak, aby viděli smysl svého života, své uplatnění v aktivní, uvědomělé, odpovědné práci pro rozvoj naši socialistické společnosti,« bylo řečeno z tribuny XIV. sjezdu KSČ. O co šlo na posledním zasedání OV KSČ? Které aspekty projednávaných otázek by měli mít především na zřeteli pracovníci činní v ekonomické oblasti, ať již v centrální nebo podnikové sféře? Čísla charakterizující například jen rozsah našeho škol­ství rozhodně nejsou malá. V právě skončeném školním roce 1972/73 měly základní devítileté školy 1 912 225 žáků, v gymnasiích studovalo 121 317 a ve středních odborných a odborných školách 203 490 žáků, v učňovských zařízeních se připravovalo na své budoucí povolání 363 997 učňů a na vysokých školách 106 800 posluchačů. Bez přerušení zaměst­nání si svou kvalifikaci zvyšovalo na středních školách 77 118 a na vysokých školách 21 157 pracujících. b' Pochopitelně sama tato čísla mají řadu závažných národo­­.dářských souvislostí. Z nich musí vycházet každá ú\ u o budoucí kvantitě i kvalitě pracovní síly v Česko­slovensku. Musí se s nimi odpovědně kalkulovat i při rozdě lování národního důchodu, při kádrovém, finančním i mate­riálním zabezpečování našeho školství. Současně je ovšem třeba jasně říci, že by nebylo zcestnějšího pohledu na zá­važné otázky dalšího rozvoje naší výchovně vzdělávací sou­stav.’ a přípravy mladého pokolení pro život a práci v roz­vinuté socialistické společnosti, než kdybychom chtěli tyto otázky a pohled na ně zredukovat jen na jakési strohé bilanční propočty, v nichž by měly hrát svou roli jen počty pracovních sil, finanční a jiné náklady. Vždyť jde o naše děti! A nejen to. Snad nikde jinde již v současné době se přednosti socialismu před kapitalismem, humanitní podstata socialismu neprojevuje tak výrazně, jako právě v tom, jak jasnou perspektivu a životní jistotu dává socialismus mlá­deži. Naším ideálem není hmotný blahobyt sám o sobě. Neho­níme se také za růstem výroby a produktivity práce pro samotný tento růst. Jde nám o harmonicky se rozvíjejícího člověka, vzdělaného a kulturního, se smyslem pro nové, skutečného vlastence a internacionalistu, o člověka, klerý dobře pracuje a hluboce si váží každé práce napomáhající rozvoji společnosti. Z tohoto hlediska nemůže jít v naší péči o mládež, pří její výchově, zejména světonázorové, a při její přípravě k práci o úzce resortní záležitost. Závěry červen­cového pléna také jednoznačně vyznívají v požadavek zvýšit odpovědnost celé společnosti za výchovu mládeže a její pří­pravu pro budoucnost. posedání ÚV KSČ mohlo konstatovat, že jsme, podobně jako v ostatních oblastech našeho společenského ži­vota, i při výchově mládeže a v našem školství, které má klíčové postavení v socialistické kulturní revoluci, dosáhli od XIV. sjezdu KSČ výrazných -úspěchů, že se postupně naplňuje sjezdem stanovená linie. Snadno lze také prokázat zásadní správnost školské politiky KSČ v celém období socialistické přestavby a výstavby, kdy se demokratizovalo naše školství, což se pravice a antisocialistické síly snažily v krizových letech znevážit nihilistickou kritikou. Současně je ovšem třeba vidět, že stojíme před úkolem dále prohlou­bit socialistický obsah našeho vzdělávacího systému, přiblí­žit jej soudobému životu a modernizovat jej. Především půjde o to, aby se bez neuvážených organi­začních změn postupně podle podmínek a potřeb společnosti vytvářely předpoklady k tomu, aby se v budoucích letech dostávalo stále většímu podílu mládeže úplné středoškolské vzdělání. Jak však přistupovat k plnění tohoto úkolu a jak jej vůbec chápat? Zdůrazíiuji zde tuto otázku především proto, že právě její řešení, představující další podstatný krok v demo­kratizaci naší školy, má zcela zásadní význam pro další rozvoj naší socialistické společnosti, rozvinutí jejích před­ností. Zmíněná otázka vyvolávala však též v období příprav podkladových materiálů k poslednímu zasedání a v disku­sích, které byly součástí jeho příprav, i některé nejasnosti, ba i pochyby. Někdy se ozvala a možná, že se i ozve, nej­častěji právě u lidí činných v národním hospodářství a od­povědných za jeho chod otázka: »Kdo bude potom dělat ve výrobě? Můžeme si takový krok dovolit?« aťd. I když si zasedání ÜV KSČ nekladlo za úkol rozhodnout o konkrétní podobě dlouhodobého rozvoje školské soustavy, ukázalo cestu, jak řešit v období do XV. sjezdu KSČ její aktuální problémy a všechny otázky související s přípravou mládeže. Posuzovalo také některé základní tendence před­určující i dlouhodobější vývoj školství, jejichž komplexní program řešení má být dopracován do XV. sjezdu KSČ a jsou tedy jíž k dispozici stanoviska umožňující odpovědět na námi položené otázky. Rozbor dosažených výsledků a pečlivé zvážení stávajících problémů, ale i existující re­zervy a možnosti svědčí o reálnosti vytčeného cíle. Ve skutečnosti nejsme od tohoto cíle tak vzdáleni, jak by se někomu při povrchním pohledu mohlo zdát. Již dnes téměř devadesát procent naší mládeže nekončí své vzdě­lávání na základní devítileté škole, ale pokračuje na různých školách tzv. druhého cyklu, prakticky nejméně do 17 let. V čem však je zatím problém? Především v tom, že je třeba pozvednout učňovské školství na úroveň ostatních škol druhého cyklu a dosáhnout, aby se sbližovaly a postupně vyrovnaly všechny formy vzdělávání mládeže po 15. roce věku. - Podmínkám života neodpovídá ani vžitý názor, podle nějž mají gymnasia sloužit jen k přípravě mládeže pro studium na vysoké škole. Ve skutečnosti asi 40 procent absolventů gymnasií v studiích nepokračuje a má nemálo problémů se zařazením do praktického života. Půjde tedy o odstranění dosavadní elitářské koncepce gymnasia a o organičtější spojení jeho všeobecně vzdělávací náplně s odbornou pří­pravou k povolání, i když pochopitelně na gymnasiích bude všeobecně vzdělávací složka převládat. Konečně i střední odborné a odborné školy stojí rovněž před úkolem racio­nalizovat a modernizovat svou výchovně vzdělávací činnost. V jejich případě jde konkrétně o to, že ne všichni absol­venti středních odborných a odborných škol se uplatňují jen v oblasti řízení a přípravy výroby. Někteří z nich dále pokračují ve studiu na vysoké škole, ale stále jejich větší počet bude pracovat a konečně již i dnes pracuje ve výrobě, na místech vyžadujících vysokou kvalifikaci. w [Tešení stávajících problémů našeho školství, které trvale ' musí zvládat vedle respektování i některých dalších požadavků a kritérií také princip těsného spojení školy se životem je v tom, abychom měli odpovědně promyšle­nou celou školskou soustavu. Poněkud laicky řečeno to zna­mená, aby například mladý člověk, který se vyučí ve dvou­letém nebo tříletém učebním oboru a který se chce dále vzdělávat, nebyl v situaci, že když si chce získat maturitu bud na gymnasiu, nebo na střední odborné škole, je vlastně na stejné úrovni jako absolvent devítiletky. Jde o to, aby zde byla logická návaznost a aby mladý člověk po úspěš­ném absolvování učňovské školy, v jejíž riáplni se musí více docenit i všeobecné vzdělání a teoreticko-odborné vzdělání, mohl dokončit své úplné středoškolské studium v kratší lhůtě. Potom, po získání maturity, bude samozřej­mě mít možnost studovat dále na vysoké škole jako který­koliv jiný absolvent. Vedle toho se počítá s tím, že především pro přípravu k některým náročnějším dělnickým povoláním se zavedou •čtyřleté učební obory s maturitou. Již ve školním roce 1973/74 bude otevřeno několik tříd, v nichž budou učni získávat dělnickou kvalifikaci s úplným středním vzděláním, a to zatím pro obory spojový manipulant, mechanik pro­gramově (číslicově) řízených strojů, provozní technik a číšník-servírka. V první etapě, ve školním roce 1973/74 bude v celé ČSSR otevřeno celkem 11 těchto zatím experimentál­ních tříd s 330 žáky. V souvislosti s výchovou a přípravou dělnické mládeže má nemalý význam také záměr postupně zavést i pro mla­distvé, kteří bezprostředně po opuštění základní školy na­stupují do pracovního procesu jednoletou odbornou pří­pravu, která též bude muset mít promyšlenou náplň a koncepci. Již z toho, co jsem uvedl, plyne, že společné všem typům škol druhého cyklu by mělo být, aby poskytovaly svým absolventům takový rozsah všeobecného vzdělání, který by jim umožnil, pokud ovšem budou mít zájem a předpoklady. dále studovat. Současně si ovšem — a jinak tomu ani ne­může být — zachovají jednotlivé typy škol druhého cyklu své zvláštnosti. Na gymnasiích bude převládat všeobecně vzdělávací složka, na odborných školách odborně teoretická a na odborných učilištích odborně praktická. Podobně, jako jsem uváděl důvody, které jednoznačně podporují přijatý záměr, aby další vzdělávání mladých děl­níků, kteří ukončili s úspěchem učňovské školy, navazovalo na jejich již dosaženou úroveň vzdělání a mohli dalším stu­diem v kratší lhůtě dosáhnout úplného středního vzdělání (pokud neabsolvují obory, resp. školy, kde bude obojí již spojeno), lze uvést pádné důvody i pro racionálnější kon­cepci také gymnasií a konečně i dalších škol druhého cyklu. Absolvování gymnasia by mělo umožnit mladým lidem, pokud nebudou pokračovat ve studiu na vysoké škole, do­plnit si, resp. získat odbornou přípravu pro praktické povo­lání rovněž zkráceným studiem bud na střední odborné škole, nebo zkráceným učením získat kvalifikovanou děl­nickou profesi v učňovských zařízeních. závěrů červencového pléna vyplývá, že zásahy do or­ganizační struktury školské soustavy v najbližších letech mají být minimální, že půjde naopak o to, rozvíjet existu­jící institucionální vzdělávací systém. Současně je ovšem třeba vidět, že také naše školství bude muset mnohem více než dosud respektoval hlediska efektivnosti a z tohoto hle­diska po pečlivé přípravě nemálo změnit v struktuře vzdě­­.lávacího procesu, podstatně zdokonalit jeho obsah, racio­nalizovat metody své práce, aby lépe než dosud sloužilo zájmům dělnické třídy a celé společnosti. V souvislosti s vysokými školami, kde též existují vedle úspěchy i nemalé problémy, neboť právě vysoké školy byly zvláště těžce postiženy v krizových letech, bylo mj. na plénu zdůrazněno, že naše společnost potřebuje absolventy se širším odborným profilem, schopné adaptace a získání i nové specializace podle měnících se potřeb. Souběžně s respektováním tohoto požadavku bude ovšem na druhé straně zapotřebí zavádět i některé nové studijní obory, které dosud nejsou obsaženy ve struktuře vysokého školství. K obsahovému zdokonalování vysokých škol, jako konečně i ostatních škol, základní školou počínaje, v níž se musí zejména zlepšit vyučování matematiky, mateřského a rus­kého jazyka a občanské nauky, bude přirozeně zapotřebí úzké součinnosti vědeckých pracovníků různých oborů, ale i pracovníků průmyslu, zemědělství a ostatních odvětví ná­­. rodního hospodářství. Rozhodující není překotnost, ala naopak právě serióznost a nejvyšší odpovědnost při dů­kladné přípravě obsahových zrněn. Dokončeni na str. 6 Z OBSAHU •Dva roky od XIV. sjezdu KSČ •Úspory vlastních nákladů Právní regulace přímých vztahů v RVHP • Čo ukázali ročné rozbory Činnost Mezinárodní investiční banky Sovětsko-americká spolupráce při ochraně životního prostředí

Next