Hospodářské Noviny, leden-červen 1988 (XXXII/1-25)
1988-01-07 / No. 1
PEVNÝM A ROZHODNÝM KROKEM VPŘED JAN FOJTÍK, kandidát předsednictva a tajemník OV KSČ V stoupili jsme do roku významných historických jubileí. Ještě před 40. výročím Vítězného února, nejvýznamnějším naším letošním svátkem, si připomeneme 20. výročí Ledna; před 70. výročím vzniku Československé republiky padesát let od mnichovské zrady. Osmadvacálého října si také připomeneme 20. výročí vytvoření československé federace. Ale rok 1988 bude důležitý nejen vzpomínkami na minulost. I k té se budeme obracet hlavně pro poučení, jež mají aktuální význam. A pro> posilu v zápasech, které vedeme o zítřek. Tento rok je také třetím rokem osmé pětiletky. Tedy rokem, který může o jejím úspěchu či nezdaru rozhodnout. A že tato pětiletka, koncipovaná již v duchu »strategie urychlení«, je ohrožena pokračujícím extenzívním rozvojem, není žádným tajemstvím. Rok 1988 — jak plyne ze závěrů mimořádně významného zasedání UV KSČ, které se konalo ve dnech 17. a 18. prosince 1987 — však nebude jen bojem o ukazatele plánu s důrazem na rovnováhu. Ale půjde v něm (a v tom bude jeho složitost i důležitost) současně o praktické vykročení na cestu přestavby, o začátek realizace zásadní ekonomické reformy a hluboké demokratizace společnosti nerozlučně s touto reformou spojené. Bylo již řečeno, že přestavba představuje úkol revoluční povahy, nový historický úkol — nejsložitější a nejzávažnější od doby, kdy byly položeny základy socialismu v naší zemi. Právem si lidé, kteří vidí nebo tuší velikost tohoto úkolu, kladou mnoho otázek týkajících se cílů přestavby a postupu, který volíme nebo hledáme. Právem konfrontují minulost s dneškem, naše úsilí s úsilím druhých a právem se dožadují garancí, že naše projekty nezůstanou jen zbožným přáním, že nebudou deformovány praxí oportunistických korekcí reformy, že na cestu přestavby vykročíme pevně a rozhodně a že nás z této cesty vedoucí vpřed, k rozvoji a upevnění socialismu nic nesvede. Kde však jsou tyto garance? Nespočívají kupříkladu v aktivním postoji širokých vrstev lidu k přestavbě, v překonáni vyčkávacího alibistického postoje vypěstovaného administrativně centralistickým přikazovacím a přidělovacím systémem řízení adekvátním extenzívnímu rozvoji hospodářství? Jak však překonat tento postoj, vešel-li mnohým do krve, stal-li se organickou součástí jejich psychologie, mentality, nabyl-li povahu předsudku, zvyku? Jak zlomit stereotypy, pro které předchozí epocha vytvořila tak mimořádně odolnou živnou půdu v maloměšťáctvl s jeho schizofrenií ostře oddělující veřejné od soukromého, zájem společnosti od zájmu individua nebo skupiny? Vždyť maloměšťáctví už dávno získalo schopnost přežívat a prosperovat v podmínkách socialismu, parazitovat na jeho vymoženostech, zastírat přitom svou asociální podstatu vnějšími pozicemi, vystavováním fasád, hrou na společenskou aktivitu, formalismem. Hluboko proniklo do sféry politiky a ideologie: v podobě svérázné symbiózy vnější pseudoprincipiálnosti a oportunismu, sklerotizujícího dogmatismu a přízemního empirismu, pragmatismu. Všechny úspěchy, jichž jsme ve výstavbě socialismu dosáhli, jsou výsledkem neobyčejně obtížného zápasu s nejrůznějšími projevy tohoto maloměšťáctví, jehož zdrojem je anachronní systém byrokratického centralismu a jemu odpovídající deformace socialistické demokracie (včetně pokřivení vedoucí úlohy strany). Ale nezapomínejme: stejně tak je tento systém držen při životě a neustále oživován tímto maloměšťáctvím, jeho psychologií a ideologií, která podle konjunktury pohotově mění argumenty a dovede se zmocňovat nejrozmanitějších masových kampaní »pro« i »proti«. P rávě tato okolnost nás nutí nevidět v přestavbě jen změny organizační povahy redukované k formám a metodám řídící práce, pouhý soubor opatření k zdokonalení plánování a operativního řízení chozrasčotní základny, ale vytvoření nového hospodářského mechanismu (na bázi socialistického ekonomického systému) a celé soustavy stimulace a aktlvizace lidského faktoru (v rámci politického systému socialismu, s uplatněním prvenství politiky — zejména sociální — před ekonomikou). V podstatě jde o to, aby byly odstraněny brzdící činitelé umrtvující nebo ochromující tvořivost pracujících, jejich pracovní a občanskou aktivitu neformální povahy, vše, co zbavuje lidi jejich společenské odpovědnosti nebo co v té či oné míře tuto jejich odpovědnost oslabuje. Toto pojetí přestavby — obsáhle vyložené v knize Michails Gorbačova Přestavba a nové myšlení pro naši zemi a pro celý svět — je potvrzením platnosti leninské koncepce socialismu požadující vědecké řízení společnosti, jak je umožňuje společenské vlastnictví výrobních prostředků, a co nejširší, stále se prohlubující a rozvíjející socialistickou demokracii, jež se opírá o lidovou moc a postupnou likvidaci společenských tříd. Je-li vědecké řízení nezbytné, aby byla patřičně omezena sféra živelnosti společenského vývoje, racionálně zhodnocovány hmotné a duchovní zdroje společnosti, zabezpečena její perspektiva v souladu s objektivními potřebami a reálnými možnostmi vývoje, koncentrovány síly a prostředky ke klíčovým úkolům celospolečenského významu, je demokratizace (pojatá jako ustavičný proces, ne čas od času »zaváděná« decentralizace) rozhodující podmínkou tvořivosti sjednocené práce společnosti, aktivit a iniciativ širokých vrstev lidu, respektování a uvádění do souladu zájmů a potřeb lidí. Bez toho všeho, jak dokazuje praxe na četných poruchách a vážných problémech socialistické výstavby, nemůže být dynamického rozvoje socialistické společnosti, její ekonomiky i duchovní oblasti, v žádném případě dosaženo. U snesení o komplexní přestavbě hospodářského mechanismu i další dokumenty přijaté 7. zasedáním ÜV KSČ vycházejí z této požadované organické jednoty vědeckého řízení a demokratismu. Jinými slovy: z nezbytnosti podstatně zkvalitnit a tím i upevnit centrální řízení a plánování, autoritu orgánů zabývajících se touto činností, jež je v těchto dokumentech v základě přehodnocena, a zároveň z neodkladné potřeby zvýšit odpovědnost a samostatnost podnikové sféry. Jde o důslednou aplikaci leninského principu demokratického centralismu, jak je obsáhle zdůvodněna ve zprávě předsednictva OV KSČ přednesené soudruhem Milošem Jakešem. Obě stránky této zásady se vzájemně podmiňují, jsou dialekticky spjaty. Síla každé z nich je určena přednostmi, jichž lze dosáhnout jejich spojením. Jejich izolovanost nebo odtrženost, snaha uplatňovat je jednostranně nebo paralelně, nezávisle na sobě, nutně poškozuje a deformuje celé úsilí o reformu. Ne náhodou se proto zdůrazňuje její komplexní charakter, závaznost komplexního přístupu k její realizaci. Přitom — a to je také třeba neustále mít na zřeteli — komplexnost se netýká jen uplatnění obou stránek demokratického centralismu v rámci ekonomiky, ale je třeba ji vidět v jednotě ekonomiky a politiky, stejně jako v jednotě ekonomiky a daného stupně duchovního rozvoje společnosti, ideové a kulturní vyspělosti lidí. I Dokončeni na str. 31 Na 7. zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa byl jednomyslně zvolen generálním tajemníkem OV KSČ soudruh MILOS JAKEŠ. Na snímku soudruh M. Jakeš při jedné ze svých četných návštěv ve výrobních podnicích, tentokrát v TOS Kuřím. Z OBSAHU: Zakládání společných podniků s nesocialistickými zeměmi # Ještě jednou podzimní veletrh v Lipsku # Komplexní experiment # Nadnormativní zásoby náhradních dílů z dovozu • Spotřební zboží v doplňkové výrobě O Potřeba nových vztahů mezi železnicí a přepravci # Problémy devizově finančních vztahů • Ze stránek sovětského tisku # Aktuální problémy rumunské ekonomiky