Hospodářské Noviny, duben 1990 (XXXIV/14-17)
1990-04-06 / No. 14
Z OBSAHU: • Jak jsou podniky připraveny na činnost v nových podmínkách? (str. 3) • Co s dosavadním projektem strukturálních změn (str. 4) • V Janče Radotín o dnešku i zítřku (str. 6) • Beseda s domácími i zahraničními odborníky o privatizaci v našem hospodářství (str. 8—9) • Má smysl existence RVHP? (str. 10) HODNOTOVÉ VZTAHY PŘI VÝROBĚ A SPOTŘEBĚ POTRAVIN DO HRY VSTUPUJE TRH Přechod 5«. ekonomiky ne tržní principy nastoluje též otázku způsobu řešeni cenových deformaci, které v uplynulých čtyřech (a vlastně pěti) desetiletích vznikly. V diskusích o způsobech, variantách a scénářích tohoto řešeni na jednom z prvých míst stoji nákladovost výroby potravin a cenové relace potravin a průmyslového zboží (resp. služeb) na vnitřním spotřebitelském trhu. Přitom jde o otázku nejen ekonomickou, ale i politickou, nebof má silný sociální obsah a náboj. Situaci ve spotřebě potravin dokumentuje tabulka C. 1. Růst spotřeby potravin v posledním čtvrtstoletí byl v některých položkách rychlý (např. za 25 let se zvýšila spotřeba masa o 30 kg a překročila hranici 90 kg na obyvatele a rok, což odpovídá zhruba standardu spotřeby západoevropských zemi). Trh potravin je v celkové rovnováze; výraznější problémy se projevuji zejména u ovoce a zeleniny. V podstatě soběstační, ale ... Kvantitativní nasycenost a celková stabilita na trhu potravin vytváří základní podmínky pro možné kvalitativní změny ve spotřebě, a tudíž 1 ve výrobě potravin. Celkově lze spotřebu potravin charakterizovat takto: u větSiny položek vysoká, energeticky nadměrná a představující zdravotní rizika.’ Pramen: Zprávy o spotřebě potravin, VOO, VÚEZVŠ, FSÔ Praha. Poslední čtvrtstoletí je zároveň charakteristické rfistem uspokojováni potřeb v zemědělsko-potravinářských výrobcích z tuzemských zdrojů. ZvySovánI spotřeby potravin bylo dosahováno při rostoucí míře soběstačnosti. Ta v základních potravinách dosáhla v průměru let 1986—1988 téměř 98 % a v porovnáni s druhou polovinou sedmdesátých let se zvýšila o 5,4 bodu. U živočišných výrobků činila 103 % (zvýšeni o dva body) a u rostlinných výrobků 92,3% (zvýšeni o 8,5 bodu). Podstatně se zvýšila soběstačnost zejména Ing. KAMIL JANÁČEK, CSc., ing. JAROSLAV KUTIL, CSc., Ekonomický ústav ČSAV u zrnin (o 16,6 bodu) a u olejnín (o 38,4 bodu). (Zvýšeni míry soběstačnosti v zrninách se promítlo v podstatném snížení dovozů. V druhé polovině sedmdesátých let byl průměrný dovoz obilovin 1,56 mil. tun ročně; v druhé polovině osmdesátých let klesl o 1,2 mil. tun na 390 tis. tun ročně.) Nízké míry soběstačnosti při nedostatečné spotřebě je však dosahováno u zeleniny (87,2 %), a u ovoce (68,3 %). Rostoucí míry soběstačnosti bylo však dosahováno s vysokou úrovní nákladů, při zhoršováni kvality zemědělských a potravinářských výrobků a s negativním působením na přírodní i životni prostředí. Materiálová a fondová náročnost zemědělské produkce dlouhodobě a soustavně rostla. V letech 1966—1988 se produktivita práce v zemědělství (měřená čistou produkci na pracovníka) zvýšila o dvě třetiny, zatímco vybaveni pracovníků základními výrobními fondy 4,3krát, materiálová náročnost čisté produkce vzrostla 2,Ikrát a fondová náročnost 2,6krát. Uvedené tendence vyplývají z podstatného rozdílu ve vývoji vstupů na straně jedné a výstupů na straně druhé. Výrobní spotřeba a základni výrobní fondy rostly podstatně rychleji než produkce a pokles pracovních sil nebyl podstatný a v posledním období přecházel ve stagnaci. Negativní tendence ve vývoji materiálové a fondové náročnosti produkce zemědělství jsou odrazem širších vazeb rozvoje celé ekonomiky, jejich příčinou jsou zejména zvyšující se úroveň nákladů vstupů z ostatních odvětví národního hospodářství (strojírenství, chemie), jejich komplexnost, technické parametry, struktura a dostupnost. Další výraznou příčinou vysoké úrovně nákladů a jejich vývoje Je stupeň využiti těchto vstupů a veškerých zdrojů uvnitř zemědělství, v jednotlivých zemědělských podnicích; nižší technické vybaveni spolu s celým systémem organizace a řízeni (a dalšími faktory) vede k nižší úrovni produktivity práce a nižšímu zhodnocení zdrojů v čs. zemědělství ve srovnáni s vyspělými kapitalistickými zeměmi. Ohrada nákladů ve výrobě potravin je značně složitá. Přerozdělovacl procesy zaujímají v reprodukci zdrojů potravin významné místo. Objem prostředků ze státního rozpočtu dosahuje po přestavbě nákupních a velkoobchodních cen přes 70 miliard Kčs. Tato situace plyne z přístupu ke stanoveni nákupních cen (jejich základem jsou totiž lepši než průměrné podmínky), z nepropojenostl cenových okruhů a z celého dosavadního systému řízeni. Rozpory cenových okruhfi Důsledky pohybu cen se z velké části řešily prostřednictvím záporné daně z obratu. Výsledkem je odtrženi vývoje maloobchodních cen potravin od vývoje nákupních cen a velkoobchodních cen potravinářského průmyslu. V letech 1967—1988 se ceny vstupů, nákupní ceny a velkoobchodní ceny potravinářského průmyslu zvýšily o polovinu, hladina maloobchodních cen se zvýšila o necelou čtvrtinu. Tento rozpor se výrazně prohloubil při přestavbě velkoobchodních a nákupních cen k 1. lednu 1989. Nákupní ceny se zvýšily o jednu pětinu, velkoobchodní ceny Vedle nutnosti řeštt nákladovost výroby a cenové relace potravin na trhu vyvstává t otázka kvalitativních změn v jejich spotřebě. Například významnější roli nei dosud by mělo v našem jídelníčku hrát dietetický kvalitní maso z drůbeže. K tomu může přispět i zvýšení objemu výroby v Pražských drůbežářských závodech v Libuši, kde zvýší kapacitu porážkové linky až na 73 000 kuřat denně. Foto ČTK — J. Hejzlar ◄ -------------------------------------------------potravinářského průmyslu o jednu šestinu, při nezměněné úrovni maloobchodních cen. Dopady z přestavby se promítly v záporné dani z obratu, která dosahuje okolo 35 mld. Kčs (pro srovnáni v roce 1970 činila záporná daň z obratu u potravin 3,2 mld. Kčs, 4,8 mld. Kčs v roce 1980, v roce 1988 Již 19,4 mld. Kčs). Tlm se záporná daň rozšířila na značný okruh potravin. Výše záporné daně z obratu u vybraných potravin je uvedena v tabulce č. 2 na str. 4. Její úroveň se o několik mld. Kčs zvýšila i změnou sazeb obchodního rozpět! v potravinářském obchodě. (Například obchodní srážka u mlékárenských výrobků se zvýšila z 10 na 15 % maloobchodní ceny, u masa a masných výrobků ze 7 na 12 %). Výše uvedená úroveň soběstačnosti, stupeň nasyceni trhu v potravinách a úroveň nákladů na výrobu potravin spolu s deformacemi v oblasti velkoobchodních, nákupních a maloobchodních cen vyžaduje nezbytně realizovat kvalitativní přeměny, řešit tuto situaci. Je několik cest. Především jde o to, zda s ohledem na náklady spojené s dosaženou soběstačnosti by nebylo účelné část potravin dovážet. Rozšíření dovozu potravin je předpokladem ke zkvalitněni a pestrému zásobováni vnitřního trhu. Šlo by o strategický směr. Jehož realizace je kriticky závislá na posouzeni možnosti vytvořeni zdrojů v ekonomice. Zároveň je třeba přihlížet k mezinárodním zkušenostem. Snahou prakticky všech vyspělých kapitalistických zemi bylo zvýšeni míry soběstačnosti v potravinách. Přitom to jsou země, kde zdroje na nákup potravin v zahraničí jsou k dispozici. Vystupují zde totiž i jiné faktory (bezpečnost zásobováni potravinami, vliv na osídleni krajiny a její uchováni atd.). Víceméně je zřejmé mimořádně široké zapojeni Jednotlivých kapitalistických států do mezinárodni dělby práce ve výrobě potravin. Čs. ekonomika nemá volné zdroje deviz na dovoz potravin. Akutně je třeba dovozů nové techniky a průmyslového spotřebního zboží. Uvedené okolnosti svědčí spíše v nejbližšlm období pro udrženi vyšší míry soběstačnosti. Avšak širší zapojeni ekonomiky i odvětví zemědělství a výživy do mezinárodni dělby práce je jedním ze základních předpokladů racionálního hospodaření. Přechod k tržnímu mechanismu umožni ocenit efekty a náklady takového přístupu. Zároveň by měl přispět k racionálnímu využíváni zdrojů jak ve výrobě, tak 1 ve spotřebě potravin. Kompenzace jsou nutné V dané souvislosti se intenzivně diskutuje otázka propojení cenových okruhů, tj. maloobchodních cen potravin a nákupních cen zemědělských výrobků. Je zřejmé, že rozporný vývoj nákladů na výrobu potravin a jejich maloobchodních cen Je nezbytné řešit. Důsledky se promítnou do vzestupu maloobchodních cen. Jakékoliv oddalováni řešení jak tlakem na sníženi nákladů ve výrobě, tak zreálněním maloobchodních cen prodlužuje neudržitelný stav a stává se silným brzdícím prvkem přechodu čs. ekonomiky na tržní principy. U zvýšeni cen základních potravin Jde o nepopulární opatřeni, mající závažné sociální dopady, a proto se s realizaci tohoto opatřeni váhá a převažuje tendence realizovat jej až po volbách. Výše uvedené údaje o vývoji záporné daně z obratu u potravin v posledním dvacetiletí ukazuji na nemožnost pokračováni v tomto vývoji; vliv na deformace ve spotřebě (relativní (Dokončeni na str. 4) Tabulka ř. 1 Spotřeba základních potravin v Ceskoslovenska (v kg na obyvatele) ÍMO IMS IMS Maso 85^6 87^3 913 Mléko a mléčné výrobky 228,1 250,4 253,4 Vejce (kusy) 316 346 345 Tuky 24,2 27,0 27,5 Cukr 37,5 37,5 40,4 Obiloviny (v hodnotě mouky) 106,7 109,7 112,2 Brambory 76,1 79,5 82,5 Zelenina 65,6 75,0 82,0 Ovoce 55,6 60,4 59,3 Kaergte (kJ) 12 45S 13150 13 534