Hospodářské Noviny, květen 1991 (XXXV/85-105)
1991-05-02 / No. 85
v příštím čísle • podrobná informace -o tom, jak předkládat účetní výkazy statistickým orgánům v roce 1991 • rozhovor s místopředsedou FSÚ prof. J. Jílkem 2. května 1991 cena 5 Kčs TÝDENÍK Hospodářských novin v tomto čísle • reportáž z mezinárodního veletrhu obalové a balicí techniky Macropac-91 si můžete přečíst na str. 3 • přehled územních orgánů státní správy a samosprávy přinášíme na str. 14 • rozhovory a informace o vnějších ekonomických vztazích ČSFR najdete v příloze ANKETA THN Dražby nahoru i dolů V přeplněné zasedací síni ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci se sešli předsedové privatizačních komisí pětasedmdesáti okresů České republiky. V diskusi se navzájem seznamovali se svými zkušenostmi i možnostmi řešení nepředvídatelných situací, které s sebou dražby často přinášejí. Alespoň pár střípků z aukčních síní, rozsetých dnes po celé republice, přinášejí odpovědi na otázku: • Co se vám podařilo vydražit nejlépe a naopak, kdy jste byli nuceni jít během dražby s cenou dolů? Jan Bláha, Krumlov: Nejzajímavéjší u nás byla dražba zrenovovaného Domu oděvů na Krumlovském náměstí — tedy na velmi atraktivním místě. Jeho vyvolácí cena — 6 mil. korun — byla kritizována jako velmi nízká. Do aukce se přihlásilo šest zájemců, a jak se nakonec ukázalo, pět jich bylo domluveno na aukci holandskou, ale právě vstup šestého do hry úplně změnil celý její průběh a nakonec byl objekt přiklepnut za 17 mil. korun. Opačný případ se nám stal u dražby pronájmu obchodu se zeleninou, kdy zájemci vytvořili za pomoci svých přátel kulisu ohromné finanční síly a pak v aukci donutili licitátora dražit směrem dolů. Ing. Vladislav Raška, Děčín: Dosud u nás nedošlo k tzv. holandské aukci. K nejúspěšnějším patří vydražení dvou nájmů, a to prodejny Maso a uzeniny, kdy vyvolávací cena 147 tis. vzrostla až na 2 mil. 710 tis., a také vyvolávací cena 12 tis. korun za pronájem prodejny tabáku dosáhla astronomické výše 1 mil. 250 tis. Myslím si, že jeden z hlavních důvodů, proč jsou podnikatelé ochotni zaplatit takové částky, je v celkem reálné vidině prodloužení doby povinného pronájmu ze dvou na pět let. (Dokončení na str. 16) Oběti, či zisky? Často se v poslední době setkáváme s úvahami o nezbytnosti oběti spojených s přechodem k trhu. Podstoupeni »oběti« je chápáno jako nejen předpoklad šťastných zítřků, ale téměř jako podmínka vykoupení z hříchů minulosti. Obávám se, že tyto úvahy jsou poněkud zavádějící. Nemá-li se totiž budoucí čs. kapitalismus nápadně podobat čs. socialismu minulých let, pak se mnohé z toho, co je dnes označováno jako pomíjející »oběť«, musí stát trvalým rysem ekonomického klimatu. Je snad »obětí« nutnost likvidace výrob, které nemají ekonomický smysl? Lze jako oběť označit to, kdy ostatní přestanou doplácet na výrobní »koníčky« druhých, ať již těmito »koníčky« jsou zbrojní výroba, či jiné neefektivní činnosti? Je obětí, když mzdy nepřesahuji produktivitu práce a ceny odpovídají nákladům? Nebo snad když si zcela zbyteční úřednici začnou hledat práci? Pokud ano, pak přechod k tržní ekonomice nevyžaduje dočasné oběti, ale trvalé obětování se. Dohodneme-li se však, že jde o normální ekonomickou situaci a jako oběť označíme spíše doplácení výkonných na nevýkonné, ať již má jakoukoli podobu, pak by o obětech nemělo být řeči. Problém je spíše v tom, že to, co je dnes prezentováno jako »ekonomická« transformace, je ve skutečnosti základní změnou modelu j života. »Sociální oběti« ve formě trvalé pracovní mobility, rekvalifikace. růstu kvalifikačních nároků, podstatně vyšší pracovní intenzity a výkonnosti apod. jsou v tržní ekonomice cenou za trvalý růst životní úrovně, za vysoký standard hmotné i nehmotné spotřeby. Snaha o tlumení těchto »sociálních obětí« má naopak v mezinárodním měřítku ] za následek ústup z předních pozic ekonomické úrovně. Přijeti uvedeněho modelu života je pochopitelně otázkou volby; vyspělé země s i současného světa jsou však ty, jež akceptovaly nutnost vysoké pra- j covní náročnosti a individuální odpovědnosti za vlastní životní úroveň výměnou za trvale se rozvíjející spektrum nových spotřebitelských '< i životních možnosti. Podobná volba stojí i před ČSFR. Mělo by být při ní jasné, že jde o volbu typu »buď. anebo« — přijeti alternativy jedné vylučuje druhou. JAN URBAN POTŘEBUJEME NOVÝ JAZYK MICHEL HANSENNE, generální ředitel Mezinárodního úřadu práce OSN »Všem důležitým událostem v róálném světě razí cestu slovo,« řekl prezident Václav Havel při jedné příležitosti. Jedním z takových klíčových slov, naplněných mnoha protichůdnými významy a ztělesňujících mnohé z najlepších tradic demokracie, je slovo »odbory«. Odborová činnost po dlouhé období ztratila u vás i v jiných zemích svůj smysl. Odborový jazyk byl degradován a zneužit. Po mnoho let docházely do Mezinárodního úřadu práce stížnosti, že v této části Evropy neexistuje svoboda sdružováni, jeden ze základních principů Mezinárodního úřadu práce, který se vztahuje na pracovníky i zaměstnavatele. Odbory byly připoutány k jedné politické straně a staly se součástí státní mašinérie. Nyní nastává ve východní Evropě radikální změna. Stát se do značné míry vzdává své úlohy v ekonomice, podporuje se soukromé vlastnictví, zahraniční kapitál se vybízí k účasti a investování. Samo odborové hnutí se mění, mizí jeho politické vazby, ale jeho pověst na veřejnosti neni právě nejlepši. Přece však, jak se dovídám, si uchovalo mnoho aktiv, z nichž snad nejdůležitějši jsou jeho členové. Jaká tedy má být jeho nová úloha? Jakým smyslem je třeba naplnit pojmy svoboda sdružování a kolektivní vyjednáváni? Když v roce 1919 byl založen Mezinárodní úřad práce (ILO), došlo v Evropě k sociální revoluci. Evropští a severoameričtí odboráři pomohli vytvořit novou mezinárodní organizaci založenou na myšlence odpovědného partnerství mezi státem, podnikem a pracovníky. Zkušenosti ILO shromážděné během více než sedmdesáti let ukazují, že organizace pracovníků a zaměstnavatelů mohou svým významem přerůst službu vlastním členům. Jejich vzájemné působeni může napomoci k překonáni problémů vznikajících hlavně tam, kde stát rozhoduje jednostranně. Ve východní Evropě se vkládají velké naděje do zahraničních investic. Státní podniky se privatizují, cizí kapitál zkoumá možnosti atraktivního trhu. Mezinárodní odborové hnuti se ozvalo s připomínkou, že investoři v této části světa by se měli zavázat k vytvářeni zdravých pracovních vztahů. Domnívám se, že odbory by se měly významně podílet na jednáních s cizimi investory. Je v národním zájmu, aby pracovnici prostřednictvím svých odborových svazů usilovali nejen o stabilní zaměstnáni a slušný příjem, ale i o přijatelné pracovni podmínky: pracovní -dobu, placenou dovolenou, kvalitu pracovního pro- ! středi a odstraněni škodlivých látek, o pracovní postupy dbající zá- \ i sad bezpečnosti práce. Odbory musí sehrát velkou úlohu při každé rozsáhlé ekonomické transformaci, při níž dochází k uzavírání podniků, přesouvání zdrojů mezi oblastmi a vytváření pracovních míst v jiných sektorech. Každá taková adaptace obvykle zahrnuje odchody do důchodu nebo přeškolování starších pracovníků a změny v soustavě odborného výcviku vedoucí k jeho pružné reakci na vývoj poptávky na pracovním trhu. Kritickým stadiem jakýchkoli průmyslových a ekonomických přeměn je zavádění nových technologii. Cynikové říkají, že roboty a počítače nestávkují. Ale odbory v mnoha zemích se přesvědčily, že technologická změna není pouze synonymem pro náhradu člověka strojem. Pro mnoho pracovníků to předpokládá zvýšit profesionální kvalifikaci a změna přináší i zlepšení pracovních podmínek ke zkraco (Dokončeni na str. 16) GRAF TÝDENÍKU HN Vývoj indexů spotřebitelských cen v lednu až březnu 1991