Katolické Noviny, 1953 (V/2-52)

1953-01-11 / No. 2

Sirs n a S Svatý rodinný mír JAN SPURNÝ, dôkan břeclavský v Rakvicích. Obrazy svaté Rodiny zdobí často příbytky křesťanů. Ale svátá Rodina má být nejen na obrázku. Naše věřící rodiny mají v ní vidět svůj vzor, svůj život prožívat podle ní. Sv. Josef pečlivě se stará 0 svaté klenoty, které Boží Prozřetelností mu byly svěřeny. Panna Maria je podrobena svému snoubenci jako hlavě rodiny. A dítě. Ježíš, je poslušno své Matky a pěstouna. Vzájemná láska, spojená s naprostou podrobeností vůli Boží, nedovolila vzniknout nějakému nesouladu a nedorozumění. Dítě Ježíš prospívalo věkem, moudrostí a milostí u Boha 1 u lidí. Syn Boží velkou část svého života trávil v rodině, aby ji posvětil a aby ukázal, jakým je důležitým článkem lidské společnosti. Svatý Josef svou prací živí sv. Rodinu. A Ježíš byl jim poddán. Jaká to pokora! On, Syn Boží, Pán všehomíru, dává se chovat, objímat v náručí lidí, i když nejsvětějších. On — vševědoucí a nejvýš moudrý Bůh, dává se poučovat od své Matičky a svého pěstouna! Od svého pěstouna učí se řemeslu. Sám pak svou prací posvětil práci lidskou a sňal s ní pohanu, neboť W pohanů práce byla věcí otroků. Svatá Rodina je nám příkladem, aby i naše rodiny svou prací na svém pracovišti přispívaly k hospodářskému posíleni republiky a tím k upevnění míru mezi národy. Válka ničí všechny mravní i hmotné hodnoty, mír udržuje a posiluje všechny tvořivé süy v národě. Žádná válka nevyřešila uspokojivě spory, ale přinesla jen moře slz, bídy a proklínání, touhu po odvetě. Svatá Rodina svatě žila, a také svátý rodinný mír z ní vyzařoval! Co nesouladu vnáší kolikrát hřích neposlušnosti, kolik vzdechů, kolik slz vynucuje rodičům, když syn nebo dcera si myslí, že životem zkrušený otec, starostlivá matka to s nimi nemyslí dobře. Náš lid sjsrávně říká: »Když je synovi 18 let, myslí si, že je chytřejší než otec. Když je mu 30 let, vzpomíná, jak to tatínek dělával! A když je mu 40 let, jde a ptá se: Tatínku, prosím vás, jak to mám udělat?« Tak mnohý syn a mnohá dcera po letech, když je život zkrušil, doznají: »Kdybych byl poslechl tatínka a maminku, mohl jsem být na tom iépe.« Svatá Rodina má být vzorem pro naše křesťanské rodiny! Má být vzorem svým příkladem obětavé lásky, svornosti, práce pro vzájemné dobro a mír duší. Za mír mluví naše práce RUDOLF MATENA, dékán ve VacenovicWh Všichni pracujeme nadšeně pro budování naší drahé vlasti a radostnější život pracujictho lidu. Budeme se i nadále pilně snažit, abychom mír pečlivou a svědomitou prací uhájili a vybojovali. Věřící lid pak nejen rád nasazuje své pilné ruce k práci, ale spíná je také k modlitbě za požehnání své námahy a za světový mír. Tyto modlitby vznáší o nedělích v kostelech, nebof každý chrám je domem a místem Božího míru. Slova 25. žalmu, »Miloval jsem, Hospodine, krásu domu Tvého«, která jasně vystihuji význam zbožné a výrazné úpravy Božího stánku, došla potvrzení i v kostele ve Vacenovicích na Moravském Slováčku, který byl v r. 1952 státním přispěním opraven. Byly opraveny památné varhany, byla provedena údržba kostelních maleb, byly opraveny sochy a Boži muka v okolí farnosti a kromě toho s pomocí občanstva upraven hřbitov a okrasný sad, obklopující kostel. Státu i všem, kdož přispěli svou rukou z lásky k Bohu^ a vlasti nadšeně a obětavě k povznesení obce i k úpravě kostela, patří vděčnost a uznáni. Tak i ve Vacenovicích našla odezvu slova předsedy vlády Antonína Zápotockého, že za mir mluví naše práce. OPRAVA FARY V DRTJZTOVÉ Již po léta potřebovala 250 let stará farní budova v Druztové, jež byla pod patronátem města Plzně, nutných oprav. Ačkoliv již před druhou světovou válkou byl vypracován rozpočet k provedeni opravných prací, zůstalo jen pří tomto plánu. Teprve před třemi lety, když po zrušení patronátu vzal Státní úřad pro věci církevní do své správy všechny církevní budovy, uskutečnila se loni na podzim nákladem 150.000 Kčs oprava krytiny a zpráchnivělých krovů na farní budově v Druztové, začež vzdává duchovní správce i jménem svých příštích nástupců a věřících vděčný dík. KAREL STTBHAVA, Vikář KATOLÍCKE NOVINY j.ÍL ledna 1953 Z MÍROVÉHO BOJE KATOLÍKU V CELÉM SVĚTĚ Nejlepším měřítkem významu prosincového Kongresu národů za mir ve Vídni a jeho velkého ohlasu mezi věřícím lidem v celém světě je zloba, s kterou ho přivítali nepřátelé míru a zběsilost, s kterou pronásleduji a diskriminuji jeho účastníky. Jak oznamují zprávy z Itálie, vyloučilo vedení křesťansko-demokratické sírany poslance této strany Rafaela Terranovu, který se zúčastnil kongresu jako delegát »par^ lamentního koordinovaného výboru obránců míru«. — »Dokazujeme zde a i nadále budeme dokazovat, že Východ a Západ, že lidé různého vyznáni a ideálů se mohou setkávat v zájmu míru a nikoliv v ozbrojeném boji«, zdůraznil Terranova na vídeňském sjezdu a vyjádřil tak přesvědčeni, které hýbe prostým členstvem celé italské křesťansko-demokratické strany. Toto je patrno i z průběhu sjezdu křesťansko-demokratické strany, který se konal v Římě. List »Paese Sera« o něm napsal: »Novým na sjezdu bylo to, že politika vedení strany nebyla schválena řadovými členy strany.« Rada řečníků ostře kritisovala vládu, a to jak pro omezováni mírové výroby, jak to učinili delegáti měst Térni, Lombardie a Ligurie, pro chybnou zemědělskou politiku, jako delegáti okresů Apulie a Veneto, nebo pro poplatnost vlády monopolům, jak to zdůraznil katolický odborář Pastore. Tato fakta dobře ukazují, že srdce italských katolíků žiji pro mír ve světě: na tom nezmění nic žádné demonstrace vedení křesťansko-demokratické strany proti účastníkům vídeňského kongresu. * Jakým způsobem pracuji pro mir polští katolíci? To byla otázka, kterou položili Francouzi delegaci polských katolíků, která navštívila na sklonku roku Francii. Delegaci tvořili poslanec Dominik Horodynski, člen předsednictva výboru Národní fronty, poslanec Kiostansky Lubiensky, národohospodář, a Vojciech Ketrzynski, šéfredaktor katolického týdeníku Dzis i Jutro. Delegace přijela do Francie na pozváni organisace »Pax Christi«, aby prohloubila přátelství a porozuměni mezi polskými a francouzskými katolíky. Při své návštěvě rozmlouvali Poláci s řadou představitelů francouzského ka-tolicismu. Delegace polských katolíků zdůraznila, že »cílem Národní fronty je sjednotit celý polský národ okolo dvou základnich otázek: mir a šestiletý plán«. O účasti katolíků při nedávných parlamentních volbách delegace uvedla: »Při příležitosti posledních parlamentních voleb, při nichž Národní fronta předložila své kandidátní listiny, polský episkopát uveřejnil prohlášení, v němž zdůrazňoval důležitost naprosté jednoty ná’-oda. Kladný postoj polských katolíků k Národní frontě se projevoval v jejich účasti ve výboru Národní fronty i v místních volebních výborech. Je nutno rovněž zdůraznit, že na kandidátních listinách Národní fronty byli četní představitelé polských katolíků, kteří byli zvoleni«. Č’enové delegace odsoudili válečnou a protipolskou propagandu, která je na Západě vedena. Návštěva delegace přispěla k tomu. jak uvedl jeden francouzský list, že katolické kruhy se zajímají ěim dále tim vice o tvůrčí podíl polských katolíků na budování lepši budoucnosti celého národa.• Vídeňskému kongresu došlo vedle mnohých jiných také poselství z Vietnamu, jež je spolupodepsáno vietnamskými katolickými organisacemi. »Naše aktivní podpora resolucí Kongresu národů za mír — prohlašuje se v pose’stvi — spočívá v tom, že rozvíjíme soutěžení za zvýšení výroby, upevňujeme a rozšiřujeme vítězství u Ngia-lo a úspěšně organisujeme získáváni podpisů za pakt míru mezi pěti velmocemi«. Pozorovatelé připominaji v této souvislosti rostoucí podíl vietnamských katolíků na boji proti francouzským okuoantům. Francouzský novinář Pierre Coutrade shrnuje výsledky úspěšné ofensivy národně osvobozenecké armády na podzim 1952 a vyvozuje: »To učinilo velký dojem na katolické obyvatelstvo těch krajů, které ■již po dmhé poznalo, že to, co jim vykládali okupanti o osvobozenecké armádě, bylo lživé. V tomto období se k odboii připojil další velký počet katolíků a tim ztratil exnediční sbor poslední element, na nělž se mohl ještě, jak se domníval, snoláhat«. Vietnam, jak je známo, je jednou z nejvíce katolických zemi na asijském kontinentě. zv Příklad pracovitých a Na velkém množství příkladů ukázal uplynulý rok, že mali a střední rolníci sdružením svých hospodářství v jednotná zemědělská družstva kladou bezpečný základ k své zámožnosti. Družstevníci rozmnožuji svůj společný majetek zvyšováním stavů hospodářského zvířectva, rozšiřováním různých zařízení a splácením provozního úvěru, který potřebovali do začátků družstevního hospodařeni. Nejen nejlepší družstva v krajích — jako na př. Kačice v Pražském kraji, Poběžovice na Plzeňsku, Hněvousice na Liberecku — ale i další družstva v minulém roce dobře plánovanou, organisovanou a. kontrolovanou prací, soutěžením v práci a uplatňováním poznatků sovětské agrotechniky a zootechniky slavila radostná pracovní vitězstvi na polích i ve stájích. Zásluhou poctivé celoroční práce vykazuji nyni pěkné výsledky svého hospodařeni. Takovým dobrým příkladem družstva, které poctivou prací všech členů loňského roku značně pokročilo vpřed ve svém upevnění, je hanácké jednotné zemědělské družstvo v Nedvězi, jehož členové za jediný rok podstatně zlepšili hospodářské výsledky své práce a rozšířili nemovitý majetek družstva. Postavili si vepřinec, zvláštní stáj pro prasnice, drůbežárny pro 750 nosnic a splatili provozní úvěr ve výši 600.000 Kčs. Uplatňováním sovětských zkušenosti dosáhli na př. hektarového výnosu 40 q u křížově seté pšenice. Methoda P. A. Malininové jim pomohla překročit plánované dodávky mléka. Pracovali po celý rok bez pomoci brigádníků a jednotlivé sezónní práce zkracovali proti plánu o tři až pět dní. Nedvězští družstevníci byli loni na předních místech v soutěži JZD Olomouckého kraje při senoseči, žnich i podzimních pracích. Důsledné uplatňování zkušeností sovětských kolchozníků — jak zdůraznil při celoročním hodnoceni práce předseda družstva J. Nádvomik — na všech úsecích přispělo k zlepšení hospodářské situace družstva a zobrazilo se i ve značném zvýšení hodnoty pracovní jednotky ve srovnáni s rokem 1951. Aby další a dalši desítky jednotných zemědělských družstev dosahovaly také tak pěkných výsledků, k tomu je třeba, aby si dobře vyprajako na rozloučenou ještě jedenkráte lid přítomný pozdravem obyčejným a pak říká neb zpívá známá vám slova: »Ite, missa est!« Slova ta se všelijak vykládají. Pamatujte si, že se tě“ mito slovy původně mše svátá končila a že se jimi lid shromážděný rozpouštěl. Ze slova »missa« povstalo naše »mše«. Můžete tedy slovům těm takto rozuměti: Ite, jděte! Missa, mše, est, jest; čili v celku »Jděte, mše jest dokonče* na.« Odpověď na ta slova zní: »Deo gratias! Bohu díky.« poctivých hospodářů covaly výrobni plány na letošní rok. Podkladem pro vypracováni těchto plánů je inventura a prověření norem. Tyto práce jsou přípravou pro vypracováni celoročního výrobního plánu, neboť při nich se družstevnici seznamuji s finančními výsledky za uplynulý rok, na jejich zák adě zhodnotí jak činnost družstva, tak i jednotlivých družstevníků. K přípravným pracím pro celoroční výrobní plán patří i bilance krmiv a sestavení krmného plánu. Je také možno pracovat na části plánu pro rostlinnou výrobu a zde podle poměrů družstva stanovit pořad prací pro jednotlivé plodiny a za spolupráce STS připravit smlouvu na jarní práce. K vlastnímu vypracováni plánu přistupují družstevníci ihned, jakmile dostanou výrobní a dodávkové úkoly. Letos nastává významná změna v tom, že základem celoročního výrobního plánu jsou úkoly státního plánu. Je proto třeba, aby se družstevníci dobře seznámili s novým způsobem plánováni i s jeho vlivem na hodnotu pracovní jednotky a výši doplňkové odměny, které budou vypláceny těm pracovníkům, kteří se o dosažení zvýšeného přijmu družstva nejvíce zasloužili. Každý družstevník má být seznámen s úkoly celoročního výrobního plánu, aby se mohl stát nejlepším spolupracovníkem při jeho plnění. Pro sestavení plánu je proto třeba zmobilisovat nejen všechny družstevníky, ale i pracovníky zemědělských odděleni na národních výborech, s jejichž pomocí bude sestavování celoročních výrobních plánů usnadněno. Plán je páteří družstevního hospodaření a dává záruku, že při plnění v něm vytyčených úkolů dosáhnou družstevnici nejlepších výsledků. Sestavi-li družstevnici dobře svůj celoroční výrobni plán a budou-li všichni pilně a poctivě pracovat, přinese jejich společná práce každému z nich mnohonásobně více užitku, než když kdysi hospodařil sám. -t—;-o«— NOVÝ KAPITULNÍ VIKÁR V KRAKOVSKÉ ARCIDIECÉSI 35 Nejsem hoden? To je to, co potom následuje. Kněz totiž říká třikráte známá ona slova setnikova: »Domine, non sum dignus! Pane, nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou, ale toliko rci slovem a uzdravena bude duše má!« Po těchto slovech sestupujete kněz^se stupiiův oltářních. Nyní se vyplní, co v žalmu 80. mluví Bůh k lidu Izraelskému: »Slyš, lide můj! Já jsem Hospodin Bůh tvůj.. .! Otevři jen ústa svá a naplním je!« — Nuže, poznamenav^ znovu svátým křížem, když tě Tělem Páně žehná kněz, otevři slušně ústa svá. Otevři však i_ brány duše své! Hospodin Bůh tvůj přichází a chce ji naplniti. nasytiti. Přijímání tedy dokončeno. Kněz vrací se k oltáři. Umývá s velkou péči kalich, podobně jako prve sbíral drobty způsoby chleba. Z veliké úcty ke Krvi Páně umývá kalich nejprve vínem, ale dí při tom modlitbu: »Co jsme ústy požili, čistou duši přijímejme a z daru časného budiž nám prostředek k věčnému spasení.« Po modlitbách po přijímáni pozdravuje kněz ZÁVEREČNÁ MODLITBA KNEZE, POŽEHNÁNÍ LIDU A POSLEDNÍ EVANGELIUM »Posilněte se v pánu.« Elfes. 6, 10. Věky novější přidaly po^ Ite, missa est Zakončení ještě další. Toto novější zakončeni mše svaté obsahuje závěrečnou modlitbu kněze, požehnání lidu, a poslední evangelium. Kněz řekl sice: »Ite, missa est. Jděte, mše je dokonána,« ale lid, ač tedy propuštěn, neodchází přece. »Nepropustím tě, dokud mi nepožehnáš«, řekl Jakob andělovi. A tak, ne-li ústy, aspoň srdcem di i lid knězi: Jsme propuštěni, Ite, missa est je vysloveno; ale my přece neodejdeme, dokud nás nepožehnáš. Z té příčiny tedy kněz líbá po závěrečné modlitbě oltář, tu studnici všeho požehnáni; zdvihá ruce a oči k Bohu na výraz vroucné Dosavadní blskup-sufragan sandomfřské dieeése František Jopp byl jmenován kapitulním vikářem krakovské arcidiecése. touhy po hojné milosti, obrací se k lidu a znamením kříže žehná lid slovy: »Požehnej vás všemohoucí Bůh Otec, Syn i Duch svátý.« Po tomto požehnáni, není-li některého dne evangelium zvláštní, říká kněz počátek evangelia svátého Jana. Slova tato vhodně říkají se na konci obětí Zákona Nového. Je to radostný výkřik Církve Kristovy: je to utěšený jásot duší vykoupených. I za Starého Zákona konaly se oběti a měly svou cenu, neboť byly předznaky obětí pravé, které ustanoví Vykupitel. Když tedy Starého Zákona kněz a lid dokonal oběť svou, děkoval též Bohu, a duše byla plna úcty k Bohu; ale hle, přes to vše zůstal v duši pocit touhy, touhy nevyplněné. Duše děkovala a klaněla se, ale s bolem jakýmsi vzdychala, kdy as přijde Vykupitel a ustanoví pravou, platnou oběť? — Zcela jinak je to nyní! U nás není žádného bolu vice. U nás je vyplněno vše. co si jen lidská duše přáti může! Slovo, Syn Boží, tělem, člověkem učipěn jest! Již tedy přišel a přebýval mezi námi! Byl s námi nyní na oltáři celý, nerozdělený. Plný milosti byl tu s námi! — Radujme se, děkujme, blahoslavme Hospodina! Jestli kdy, tedy zde na konci tohoto evangelia rceme poslední slovo mše svaté: »Deo gratias! Bohu díky; je to poslední slovo. Ministrant je dí, řekne to spolu s ním! Bohu díky! Bohu díky budiž i posledním slovem naším. KONEC Do posledního roku pětiletky Na Nový rok promluvil rozhlasem president republiky Klement Gottwald Zhodnotil mezinárodně politickou situaci a připomněl nedávné odpovědi generalissima Stalina americkému novináři, které jsou »novou těžkou ranou do plánů válečných paličů« a »pronikavě posilují reálnost perspektivy zachováni míru a odvrácení války.« Také náš národ přispívá svou hřivnou věci světového miru a s tohoto hlediska ;e třeba hodnotit i naše vnitřní události v minulém roce. Mezi nejdůležitější události patřilo odhalení protistátního spikleneckého centra, jež bylo agenturou amerického imperialismu v Československu; toto odhalení je tedy novým vítězstvím tábora míru. Pokud jde o nále hospodářství, dosáhli jsme v uplynulém roce podstatných úspěchů. Přes všechny obtíže naše výroba dále rostla a zrychlilo se tempo růstu a upevňováni jednotných zemědělských družstev. Máme ovšem také nedostatky, zejména v tom, že zůstáváme celkově pozadu v plnění plánu. V novém roce budeme žádat mnoho zvláště od našich hutí. dolů, energetiky a od našeho zemědělství, kde jde 0 to, abychom zvyšováním hektarových výnosů, zvyšováním krmivové základny a zvyšováním užitkovosti hospodářských zvířat zajistili lepši zásobováni obyvatelstva kvalitními zemědělskými výrobky. Jsou to velké úkoly. Tyto úkoly, jejichž smyslem a cílem je blaho našeho lidu, posílení našeho lidově demokratického státu a udrženi světového míru, jak ukazuje president republiky — splnit můžeme. K ÚMRTÍ IVANA OLBRACHTA Na sklonku loňského roku zemřel po dlouhé srdeční chorobě národní umělec Ivan Olbracht, nejpřednějši průkopník nové československé literatury, plamenný a oddaný bojovník za pokrok a práva pracujícího lidu. Připomínáme si jeho bohatou a mnohotvárnou tvůrci uměleckou 1 politickou činnost. Byl prvou postavou naší kultury, jež otvírala celému národu oči pravdivou zprávou o zemi sovětů a jejím životě. Zanechal nám celou řadu děl, v nichž líčí tu bídu a trudný život podkarpatského lidu, tam opět zážitky vězněného novináře, zvláště pak ovšem svůj nejznámějši román — »Anna proletářka« — kterým mistrovsky zachytil pohnutá a rušná prvá léta předmnichovské republiky. Katolickému čtenáři přibližuje tento román zvláště nesmlouvavost, s kterou odhaluje a tepe lživou morálku a hnilobu měštácké společnost:. Svým ušlechtilým zaměřením, věrným realismem a předvídavým optimismem je Olbrachtovo dílo blízké všemu našemu lidu bez rozdílu. Jeho oil o — jak uvedl president republiky Kl. Gottwald — bude žít jako klenot naši národní kultury, iako pýcha našeho pracuiícího lidu, jako stále živá síla boje za krásnější a krásnější budoucnost naší vlasti. ALBÁNSKÝ NÁRODNÍ SVÄTEK Dne 11. ledna slaví Albánská lidová republika svůj státní svátek; je to již sedmé výročí prohlášení této lidové republiky. Celá země prožívá údobí velkého rozvoje jak na poU hospodářství, tak na poli kultury a zlepšeni životních podmínek lidu. Provádí se soustavná elektrifikace země, stavějí se nové závody a přehrady, roste výnosnost zemědělství. Na tvůrčí budovatelské práci se podíleii také albánští katolíci a vyjadřují tak svou vděčnost vládě, která ústavou a schválením statutu katolické církve v Albánii, vypracovaným shromážděním katolického duchovenstva ve Škodře, vytvořila neipříhodněišf podmínky pro práci církve a duchovenstva. Připomínáme si při té příležitosti, že albánská ústava zaručuje nejen svobodu vyznání a rovnoprávnost všech vyznání, ale výslovně také stanoví, že každé opatření, které by omezovalo práva občanů v důsledku náboženských rozdílů, je protiústavní a trestné. Albánští katolíci se také činně účastní práce mírového hnutí. K NOVÝM DANOVÝM OSNOVÁM Na Nový rok vstoupily v platnost nové daňové zákony, které upravují zdaněni mezd a platů, zemědělství, domovního majetku, výnosu představení a všeobecné výdělečné činnosti obyvatelstva. Vydaná prováděcí nařízeni k těmto zákonům přinášejí jejich podrobný výklad. Jak vyplývá z prováděcího nařízeni k zákonu o dani z domovního majetku, nespadají do zdanění budovy, části budov nebo objekty, které slouží k bohoslužebným účelům církvi a náboženských společností, na něž se vztahuje zákon o hospodářském zabezpečeni církvi z roku 1949. Zdanění nepodléhají ani budovy, části budov a místnosti, které slouži za úřadovny duchovním těchto církví. I z tohoto je patrna péče státu o příhodné hospodářské a materiální podmínky církví. Celkově znamenají tyto zákony soustředění a zjednodušení daňových předpisů, dosud roztříštěných a spravedlivě upravují zdanění všech příjmů obyvatelstva. RAKOUSKÝ THEOLOG PROTI POLITICE SPOJENÝCH STÁTŮ Universitní profesor theologie D. Uhde ze Štýrského Hradce před zástupci tisku odsoudil politiku Spojených států, která chce zařadit národy do válečného bloku. Dále zdůraznil: »Celá moje životní práce směřuje k boji za světový mír. Řešeni problémů v křesťanském duchu nemůže býti jiné než jako řešeni mírové.« ZVON MÍRU PRO HIROŠIMU V Japonském městě Hirošimě, na které roku 1945 Američané shodili prvni atomovou pumu, postavili před rokem novou katedrálu. Pro tuto katedrálu katolíci západního Německa věnovali nový zvon, který nazvali zvonem míru. Zdůraznil to nápis na tomto zvonu: »Ocel, válečný kov, ve zvonu vyzývá národ}' k modlitbě za světový mír.« TRH NA DÉTI PRED ITALSKÝM KOSTELEM V italském městě Benevento jsou na náměstí před kostelem pravidelné trhy na děti. Italští velkostatkáři za 5.000 až 10.000 lir kupují na rok 12 až 161eté chlapce, kterých používají k otrocké práci. Toto zotročování dětí a tyto trhy v Benevento se konají se souhlasem italských úřadů.