Katolické Noviny, 1968 (XX/1-52)

1968-01-07 / No. 1

Strana ! nějšího nad tento nejvzácnější dar Boží. „Pokoj vám,“ zdraví Pán Ježíš stále znovu své apoštoly (Luk 24, 36J. „A pokoj pře­vyšující všechno pomyšlení,“ slibuje sv. apoštol Pavel všem věrným věřícím křesťanům (Fil 4, 7).. Prorok Izaiáš nazývá mu­že, který zvěstuje pokoj, „poslem radosti“ (Iz 52, 7). A moudrý eutor knihy „Přísloví“ slibuje: „Za tím, kdo k míru radí, jde ra­dost“ (Přísl 12, 2D). Pokoj sobě přejí lidé Starého i Nového zákona při setkání, při příchodu: „Pokoj tobě, pokoj domu to­muto.“ Při odchodu přejí pokoj sobě a při louěení: „Vadě in pace — Odejdi v pokoji.“ Tak jako Písmo svaté, i Církev svátá oplývá ve své liturgii modlitbami za mír a pokoj lidu. — Při Oběti mše svaté se modlí kněz jejím jménem: „Zbav nás, prosíme, Hospodine, všeho zla: minulého, přítomného i budoucího; a na přímluvu blahoslave­né a přeslavné vždy Panny, Rodiíky Boží Marie, udě! nám mi­lostivě pokoje za dnů našich, abychom zabezpečeni byli před vším zmatkem.“ A pak přeje kněz všem přítomným jmé­nem Pána ježíše: „Pokoj Páně budiž vždycky s vámi“ a modlí se úpěnlivě: „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, uděl nám pokoj e.“ Je-li však mír nejvzácnějším darem Božím podle učení Písma svátého, podle učení Církve svaté, podle výroku svátých Otců minulých dob a podle výroků velkých duchů dneška — pak je zachování míru věcí každého z nás. Poselství Mírového hnutí katolického duchovenstva věřícímu lidu (Dokončení z 1. strany) . Říká se, že mír je položen do našich sepjatých rukou. Ano, je to pravda, ale ne celá pravda. „Člověče, přičiň se,'“'praví Čes­ké přísloví, „a Pán Bůh ti pomůže!“ Modli se, ale pracuj též na budování míru! My všichni musíme být spolupracovníky, spolutvořiteli a spolučiniteli míru! Vyzývá nás k tomu Církev svátá, když praví: „Jsme přesvědčeni, že všichni křesťané, naši bratři, zdvojnásobí své společné snahy, aby světu pomohli zví­tězit nad egoismem, pýchou a soupeřením, překonat nesmír­nou ctižádostivost a nespravedlnost a otevřít všem cesty lid­štějšího života, v němž by každý nalezl lásku a pomoc jako bližní svého bratra“ (ČI. 81). Je naší první vlasteneckou povinností, ale i naplněním naše* ho křesťanského přesvědčení státi poctivě na místě, kam nás Boží prozřetelnost postavila a plnit své povinnosti, jak nejlépe dovedeme. VÁNOCE JSOU SVÁTKY LÁSKY a Bůh od nás žádá, abychom se navzájem milovali: „Rekne-li kdo »Miluji Boha« a nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí“ (1 Jan 4, 19). Skutečný křesťan musí se naučit této veliké lásce, která dovede od­pouštět, neboť dnešní Církev je lidem Božím a je zde proto, aby sloužila. Každý z nás musí vydávat svědectví Kristu. „Buďte tedy milosrdní, jako milosrdný je váš Otec! Nesuďte a nebudete souzeni. Odpusťte a bude vám odpuštěno“ (Lk 6, 36). Všelidský humanismus je heslo doby, v níž žije dnešní lidstvo. A první záblesk toho pravého humanismu byla hvězda betlémská, která ukázala lidstvu místo, kde se Nejvyšší Láska zrodila. I my chceme jít za touto hvězdou, za láskou, za všelidským humanismem, abychom se přičinili o současný svět lidštější a tím i krásnější a šťastnější. V tomto duchu pozdravuje vás na prahu nového občanského roku Mírové hnutí katolického duchovenstva naší vlasti s přá­ním, aby se v nastávajícím roce vaším společným přičiněním naplnila slova vánočního andělského pozdravu: Sláva na vý­sostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Vánoce Svatého Otce Pavla VI. SV. OTEC zúčastnil se i o letošních vánočních svátcích liturgických obřadů — třeba byly ještě týden předtím obavy, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu setrvá ve svých komnatách. Rekonvalescence však velmi dobře pokračovala a Sv. Otec plnil všechny povinnosti Hlavy Círk­ve. V pátek 2 2. prosince přijal v Apoštol­ském paláci členy kardinálského sboru. Byla to první velká audience po operaci Sv. Otce. Ve svém projevu zabýval se Sv. Otec palčivými meziná­rodními otázkami a vyzval všechny lidi dobré vůle k zesílenému úsilí o mír. Podrobně se za­býval situací ve Vietnamu. Vyslovil se pro za­staveni amerických náletů na Vietnamskou de­mokratickou republiku a nabídl prostředkování ve vietnamské válce. Zdůraznil, že jedinou kon­struktivní cestou k míru ve Vietnamu jsou ote­vřená a upřímná jednání. Sv. Otec Vyzval rov­něž k příměří v občanské válce v Nigérii. V té­to africké zemi se již několik dní snaží pro­středkovat vatikánská mírová mise: Msgre D. Conway a Msgre G. Roehcan. V předvečer Štědrého dne pronesl Sv. Otec tradiční vánoční poselství k věřícím a všem lidem dobré vůle. Řekl, že svět touží po míru, potřebuje mír, ale zároveň je plný nebezpečí, která jej stále vážněji ohrožují. „Sta­čí k zajištění míru krásná a zdvořilá slova, čl potřebuje svět něco jiného, aby bylo možno mí­ru dosáhnout?“ prohlásil Sv. Otec a v této sou­vislosti připomněl výzvu, aby 1. leden byl každoročně Dnem míru. Tuto výzvu vydal Sv. Otec už 8. prosince; podle jeho návrhu ne­má mít Den míru charakter výlučně katolický. Mají se ho zúčastnit všichni opravdoví přátelé míru, tedy i nevěřící. Mírovou výzvu Sv. Otce Pavla VI. vysoce ocenil generální tajemník OSN U Thant a plnou podporu vyslovili této myšlen­ce také četní státníci a veřejní činitelé. Na Štědrý den sloužil Sv. Otec Pavel VI. půlnoční Mši svátou v Sixtinské kapli. Zú­častnili se jí diplomatičtí zástupci z více než 50 států. Ve francouzský proneseném projevu vyzval Sv. Otec Pavel VI. znovu státníky i vše­chny lidi na této planetě k aktivnějšímu míro­vému úsilí. Na Hod Boží vánoční promluvil Sv. Otec Pavel VI. z balkónu baziliky sv. Petra v Římě k 200 000 věřících z Itálie i ze zahra­ničí. kteří se shromáždili na náměstí sv. Petra. Po krátkém projevu udělil Sv. Otec své tradiční požehnání Urbi et orbi. RATOtICKfi tí O V I N 7 Dopis Mírového hnutí katolického duchovenstva ČSSR presidentu USA Zastavte bombardování ve Vietnamu! Předsednictvo MÍROVÉHO HNUTI KATOLICKÉHO DUCHOVENSTVA CSSR zabývalo se na své pracovní schůzi situací ve Vietnamu a odeslalo presidentu USA L. Johnsonovi dopis tohoto znění: Vaše Excelence, katolické duchovenstvo Československé socialistické republiky s bolestí sleduje zprávy o válečném běsněni, které se rozpoutalo nad Vietnamem, zemí tisíce mil vzdálenou od Spoje­ných států amerických. V době, kdy se celá katolická církev na světě zamýšlí nad vážnými slovy, jež zaznívají z dokumentů II. vatikánského koncilu a od Petrova stolce k zajištění míru na světě — zabíjejí vojáci Vaší země nevinné občany včetně starců, žen a dětí, pustoší zem. ničí kostely, školy a nemocnice. Druhý vatikánský koncil ve své pastorální konstituci Gaudium et spes (čl. 80.) praví, že „biskupové na celé zemi v jedno shromáždění, zapřísahají všechny, zvláště vůdce národů a ty, kteří řídí vojenské věci, aby takovou odpovědnost neustále promýšleli před Bohem a před veškerým lidstvem“. Proto se naše kato lické duchovenstvo na Vás obrací, abyste za­stavil bombardování ve Vietnamu, aby byla' vy tvořena atmosféra k mírovému jednání a vá­lečná litíce umlkla nejen o nadcházejících svátcích vánočních, svátcích narození Lásky, ale navždy a duha Božího míru se mohla rozkle nout nad naší planetou. Jménem katolického duchovenstva ČSSR Dr. Eduard NÉCSEY, biskup, apoštolský administrátor nitranský Dr. Alexandr HORÁK, kanovník a profesor CMBF Dr. Josef LUKAČOV1Č, předseda slovenské Charity Dr. Josef KOREC, děkan CMBF Dr. Stefan ZÁRECZKÝ, kanovník Dr. Ladislav ŠKODA. kanovník a šéfredaktor slovenských KN Koloman ŠTEFKO, kanovník a ředitel Spolku sv. Vojtěcha Dr. Josef PLOJHAR, předseda MHKD Dr. František TOMÁŠEK, oiskup, apoštolský administrátor pražský Dr. Josef BENEŠ, sídelní kanovník vyšehradský Msgre Dr. Eduard OLIVA, probošt, kapitulní vikář litoměřický Dr. Jan MERELL, děkan CMBF Dr. Antonín STEHLÍK, probošt svatovítské kapituly Jan MÁRA, kanovník, ředitel České katolické Charity Leto^siá výročí skladateli! duchovní hudby ROK 1P.68 je rokem výročí čtyř významných skladatelů české liturgické hudby, kteří mají vzá­jemný blízký vztah. Sto let uplynulo 5. ledna od narození Eduarda Treglera, 26. ledna uplyne 2 0 let od smrti Bohumila V e n d 1 e r a, 13. března 5 0 1 e t od smrti prof. Karla Steckera a 18. října 5 0 1 e t od smrti F r a n t iš k a Pícky. Profesor pražské varhanické školy a později konzer­vatoře hudby Karel Stecker (nar. 22. 1861 v Kosmonosích u Mladé Boleslave) dal svou ledna M i s s a s o 1 e m n i s op. 2 vzor nastupující generaci skla­datelů církevní hudby, kteří se v posledním desetiletí minulého století vědomě postavili proti zakladatelské skupině českého cyrilismu, reprezentovaného jmény Fr. Zd. Skuherskěho, Jos. Foerstera st., Frant. Hrušky aj. K tem novým náleželi především Steckerovi žáci F.. T regi er a F. P i c k a. K nim se družili další: Bo­humil V e n d 1 e r. Karel Douša (nar. 187B), Jaromír Hruška (nar 1380), Kamil Vuburský (nar. 1883) aj. Snahou této nové generace skladatelů bylo otevřít dveře hudebnímu pokroku, jaký přinesl n o v o ro­nt a n t i s m u s, též v oboru kompozice pro katolickou liturgii. Tato snaha se projevila zvláště v harmonické výzbroji, které celá tato skupina použila ve svých skladbách. Druhotným výsledkem byl patos někdy až světského ražení, který se objevuje ve všech hlavních pracích této školy. Ten je dnes již dosti vzdálen na­šemu ideálu duchovní hudby. E. Tregleroví a Fr. Pie kovi, ani některým dalším, kteří pak ovládli vkus duchovní hudby na několik dlouhých desetiletí, nelze však upřít opravdové nadání i dobrou vůli, pro kterou si zaslouží, aby jich liylo vzpomenuto aspoň při je­jich výročí. PRVNÍ LETOŠNÍ JUBILANT, Eduard T r e g 1 e r, za­kotvil po rušném životě jednoho z našich největších varhanních virtuosů, po kariéře dvorního varhaníka v Drážďanech a ředitele kůru v Praze u dominikaiul a v rodných Lounech, na řadu let jako profesor varhanní hry na brněnské konzervatoři. Až do své smrti r. 1332 vychoval tam řadu žáků. Ze skladatel­­ského odkazu E. Treglera nutno upozornit především na několik mší, komponovaných v devadesátých letech devatenáctého století. Nejlepší z nich je první, Missa j u b i 1 a e i, op. 2 z r. 1892 a Missa brevis D dur op. 9 z r. 1834. Bude uvedena k uctění Treglerovy památky u sv. Víta v Praze 14. 1 e d n a a u sv. Ja­kuba 2 1. ledna. Naši varhaníci si snad vzpomenou na některé jeho varhanní skladby (mj. napsal i var­hanní sonátu). Menší možnost uplatnění již budou mít jeho skladby světské, mezi nimiž jsou skladby orche­strální, komorní i vokální. Druhý skladatel, kterého si letos připomíná­me. Bohumil V e n d 1 e r, rodák z Rokycan (1835), působil celý život v Praze jako pedagog a sbormistr. Nás zajímá především jako ředitel kůru u sv. Jakuba (v letech 191Ü--192Í)) a autor několika skladeb litur­gických, zvláště hodnotné Missa s o 1 e m n i s a moll, op. 13, která byla svého času poctěna cenou České akademie věd a umění. Byla uvedena ve velechrámu sv. Vita v třicátých letech při svěcení královéhradec­kého biskupa M. Pichy. Nové provedení ve velechrámu se připravuje na neděli 2 0. ledna. O Karlu Steckerovi a Františku Pic­­k o v i přineseme zmínku později. Dr. J, H. VA-T//V1 S ŽIVOTNÍ VÝROČÍ. V lednu slaví význam­ná životní výročí vdpp.: 80 let: Josef Šíma, Rudná (7.), Jan Sigmund, Olomouc (30.) — 75 let: Pavel Hanák, Kroměříž (25.), Fran­tišek Marek, Křtiny (27.) — 65 let: Alois fRlmeš, Letonice (5.). Karel Válka, Jimra­­mov (21.), Antonín M ě d í 1 e k, Lomec (27.) — 60 let: Kašpar Onderka, Neplachovtce (5.), František Burian, Přerov n. Lab. (5.), Jaro­slav Jarma, Stará Role (8.), Josef D o 1 a n s k ý, Dobromillce (24.), Jaroslav Drábek, Rožda­­lovice (28 ). DETSKÝ PĚVECKÝ SBOR, řízený Čestmí­rem Staškem, přednese koledy při Mši svaté v kostele sv. Petra a Pavla na Vyše­hradě tuto neděli 7. ledna v 10,30 hod. se FARNÍCI V SEDLCI - PRfilCI (okr. Benešov) loud s dp. farářem Františkem Hochmin­­nem, jenž odešel na nové působiště v Cakovicích. Za jeho dlouholetou pastýřskou práci vzdávají mu srdečné „Zaplať Pán Bůh“ a do jeho nov^ čako vické farností provázejí ho přáními Božího požeh­nání v další prácí. VZÁCNÁ GOTICKÁ PAMÁTKA na Prostejovskú, kněžiště farního kostela sv. Petra a Pavla ve Vřesovicích, byla nedávno opravena. Kostel byl postaven v polovině 15. století; zůstalo z něho v původní podobě jen kněžiště. Při opravě byly odkryty Styři opěrné pilíře a mezi nimi byla tři původní gotická okna. Na prostředním je znán neznámého kameníka, který stavbu prováděl. Vni třek kněžiště je unikátní klenbou a připomíná Rejs kův sloh. Oprava byla prováděna podle - pokynů St. památkového ústavu v Brně. Ohrada výloh s opravou byla kryta dary občanů a prací dob ^volných brigádníků. ■ / í. EEDNS r96S V Čteme Písmo svaté P. BOHUMÍR CHLADIL DRUHÉ ČTENÍ PO SVÁTKU ZJEVENÍ PÁNĚ (1 Jan 4, 1—6): Miláčkové, nevěřte každému duchu, nýbrž zkoumejte duchy, jsou-li z Boha, neboť m.noho fa­lešných proroků vyšlo do světa. Po tomto poznávej­te ducha Božího: Každý duch, který vyznává, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha. Ale každý duch, který nevyznává Ježíše, není z Boha , .. PROČTEME-LI POZORNE celý list sv. Jana, zjistíme, že jeho předmětem jsou základy křes­ťanské existence, tj. křestní znovuzrození a je­ho důsledky. Člověk je Bohem povolán, aby skr­ze Krista měl světlo a život. Ovšem křesťan je zatím jen „narozen“ pro království Boží, není Ještě „dospělým“, proto je stále ohrožen, že svého cíle nedosáhne. Janova epištola tedy va­ruje: „... nevěřte každému, zkoumejte duchy ...“ Právě proto, že pokřtěný je zrozen nikoliv z krve nebo těla, ani z vůle muže, nýbrž z Bo­ha (srov. Jan 1, 12 n), je jediným jeho proro­kem, Spasitelem, úhelným kamenem Ježíš. Jen On je Kristus — Pomazaný, Vyslanec Boží, On jediný je dárcem plné pravdy. Každý, kdo po­čítá s ním, je Božího ducha; kdo s ním nepočí­tá, zklame, byť jeho vůle byla sebelepší. Nikdo již nemůže být opravdu Kristem, mimo Ježíše, ve kterém Kristus přišel v těle. Bez něho je možno myslit, mluvit, působit jen přirozeně: .., 0 světě,.., a právě v tom je osudný omyl a kletba. SVÁTEK ZJEVENI PÁNĚ, Jehož světlo nás ny­ní ozařuje, podtrhuje svým trojím tajemstvím, zmíněnou základní dispozici křesťana. Ježíš je Pomazaným — Spasitelem celého lidstva (mudr­cové od východu), Je vtěleným Božím Synem (křest v Jordánu), pánem podstaty všech věcí a dobrodincem člověka (první zázrak). Jeho slo­vo v Církvi Je tedy životem a světlem, 7. 1. — SVATĚ RODINY TEŽISf, MARIF A JOSEFA fl. ne­děle po Zjevení Páně); 2. třídy, barva bílá; Mšesv.: vlast­ní (šchallerův misál str. 119; nedělní: str. 102), Gloria, bez připomínky neděle, Krédo, preface o Zjevení Páně (bez vlastního^ Cominunicantes — č. 2). 8. 1. — PONDČM po Zjevení Páně; 4. tř., b. bílá; Mše sv.: z 1. neděle po Zjevení Páně (str. 98; nedělní: str. 115 — dříve neděle v oktávu Zjevení Páně), Gloria, bez Kréda, preface o Zjevení Páně (ě. 2). 9. 1. — ÚTERÝ po Zjevení Páně; 4. tř.f b. bílá; Mše sv.: vše jako včera. 10. 1. — STREDA po Zjevení Páně; 4. tř., b. .bílá; Mše sv.: vše jako 8. t. m 11. 1. — ČTVRTEK po Zjevení Páně; 4. tř., b. bílá; Mše sv.: vše jako 8. t. m. 12. 1. — PATEK po Zjevení Páně; 4. tř., b. bílá; Mše sv.: jako 8. t. m. 13. 1. — PAMÁTKA KRTU PANE; 2. tř., b. bílá; Mše sv.: vlastní (viz dříve Oktáv Zjevení Páně — str. 123; nedělní: str. 106), Gloria, Krédo, preface o Zjevení Pá­ně (č. 2). HUDBA VE VELECHRÁMU SV. VÍTA V PRAZE V SOBOTU 6. LEDNA (Zjevení Páně) v 18 hnctin zpívá Svatojakubský sbor: J. Nep. Skroup, „Ecce s a c e r d o s m a g n u s“ — J. Lohelius Oelschlägel, Missa p a s t o r a 1 i s — Jose? Cai­­ner, „U m n e s d r Sab a“. ,,R e g e s T h a r s i s“ V NEDELI 7. LEDNA (Svaté Rodiny) v 9,15 hod.: Antonín Janda, Missa pasíoraiis ,,P u e r n a­­tus est“ — M. Halier, „T u i e r u n t J e s u m“. — Po mši sv.: Jaromír Hruška, Vánoční ukolé­bavka. — Zpívá dómský sbor. znají pojem „žebrák“ Jen z čítanek a z vyprávění. Nemáme ne­zaměstnaných, nemáme občanů bez přístřeší. Nemáme však opravdu mezí sebou strádající? Nejsou např. staří lidé, o něž se, podle zákona, maj! starat dospělé děti a —. nestarají se? Nestrádají někteří staří, kteří pobírají sociální důchod, jinak než hmotně? Nemáme někdy možnost pomoci my, křesťané, kteří vyznáváme lásku? Hmotný nedostatek však není nejhorší. Horší je opuštěnost, a tu neodstraní žádný zákon. Tu může odstranit pouze láska. Hledali jste již opravdu opuštěné, ne­mocné, trpící a přestárlé a nabídli Jim pomocnou ruku? U sv. Jana čteme o zázračném jeruzalémském rybníku, který občané nazývali Bethseda. „Anděl Páně sestoupil časem do rybníka a rozvířil vodu. A kdo po pohnutí vody sestoupil první, uzdravoval se, ať byl stižen kteroukoli nemocí.“ — Kdo se nemohl sám pohybovat, měl u sebe člověka, který jej do vody uvedl. Spasitel taim našel ochrnulého, který se 38 let smutně díval na zázraky, sám však zůstal mrzákem. Na otázku, chce-li být zdráv, odpovídá ochrnulý zoufale: „Pane, ne­mim nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když je voda rozvi- Náš život (Dokončen! z 1. sírany) fena" (Jan 5,7). „Nemám nikoho...“ — kolik našich spo­­občanů se dívá kolem sebe a naříká: nemám nikoho — kdo by mi na úřadech něco zařídil, opatřil, nebo alespoň mě navštívil a potěšil... JSME POSLÁNI, abychom konali dobro a tak vydávali svě­dectví víře v Boha. Chtěl bych ukázat ještě Jednu příležitost ke konání dobra, zejména o svátcích, ale samozřejmě 1 v bu­doucnu, denně: Je smutnou skutečností, že ve XX. století, kdy člověk proniká do vesmírů, asi polovina lidstva hladoví a ročně umírá hladem zhruba 40 miliónů lidi. Jestliže naše vláda má např. starosti se stavbou dálnic a s uspokojováním poptávky po osobních autech, pak indická vláda nemůže spát starostí — o výživu národa,,, Leckdo sl řekne: vím o tom, Je to otřesné, ale co mohu dělat. Domnívám se, že i ty můžeš velmi mnoho udělat. Není žádným tajemstvím, že. musíme dovážet mno­ho potravin ze zahraničí. A není 'také žádným tajemstvím, že potraviny... sami ničíme. Ano, ničíme! Stačí se Jen podívat do závodních jídelen, škol. do popelnic v městech a na síd­lištích a zhrozíme se, kolik tam najdeme chleba (s máslem nebo se salámem), knedlíků, masa. brambor, a to vše se odhazuje a ničí, jako by se jednalo o nějaký průmyslový od­pad. A nyní si představte: všichni se odhodláme šetřit potra­vinami, neničit je. Dovedete si představit, kolik tun potravin by se ušetřilo? A kdybychom ty tisíce ušetřených tun nemusill dovážet, dostaly by je za levnější peníze málo vyvinuté státy a takto bychom pomohli hladovějícím. SKROMNÁ MYŠLENKA, ale nesmírně závažná. A realizace takových skutků ve světě znamená však víru živou, opravdovou, podloženou činy, víru, která si zjedná úctu i nevěřících a nám otevře cestu k Bohu, který je Láska sama, Neděle 7. ledna — ,Jak milé jsou Tvoje pří­bytky, Pane zástupů!“ (vstupní zpěv Ž1 83, 2) — První neděli po Zje-vení Páně slavíme svátek s v. Rodiny. Nase rodiina j© Církev v malém. Epištola líčí. kterými zásadami se musí řídit: dobrotou, mír­ností, trpělivostí, hlavně však láskou Pondělí 8. ledna. — „Jemu se klanějí zá­stupové andělů“ — čteme o Kristu ve vstupním zpě­vu dnešní Mše svaté z 1. neděle po Zjevení Páně. Rozjímáme-li tuto myšlenku ve světle včerejšího svátku sv. Rodiny, přivádí nás k poiznání, jak úžasně se pokořil Boží Syn ve Své nesmírné lásce k lidem: na nebi se Mu dostává veškeré cti a slávy, na zemi se však stává poslušným dítětem. Úterý 9. ledna —■ „Služte Hospodinu s ra­dostí!“ (Z1 99, 1). Jestliže se Boží syn z lásky k nám ponížil a stal poslušným, je třeba, abychom se i my. lidští tvorové, zcela oddali Pánu. Středa 1U. ledna — „Dej nám, Pane, poznat, co máme konat“ (Orace). Liturgie rozvíjí dále my­šlenku týdne: abychom mohli Bohu opravdu dobře sloužit, musíme stále lépe poznávat, co od nás chce, musíme rozšiřovat náboženské vědomosti a tak denně hlouběji vnikat do pravého smyslu Božího zákona. Čtvrtek 11. ledna — „Deij nám. Pane, sílu k vyplnění toho. co jsme poznali“ (Orace). Sebe­dokonalejší studium a znalost Božího zákona nám ještě nezajišťuje spásu. Snažme se proto všemožně, abychom podle poznaných pravd táké žili. Ze zku­šenosti ovšem víme, že to sami — bez nadpřirozené pomoci — nedokážeme. „Jen milostí Boží jsem, co jsem,“ říká Aipoštol Pavel (1 Koř 15,10). P á t e k 12. ledna — „Oběť Tobě podaná. Pane, oživuj nás trvale a ochraňuj!“ (Modlitba nad obět­ními dary). Včera jsme si uvědomili že musíme Boha nutně prosit o milost k životu z víry. Abychom byl! vyslyšeni, spojujeme se se svým Spasitelem především v eucharistické Oběti. Kristus ve Svátosti je naší zárukou, že dosáhneme věčného cíle. Sám nám to přislíbil. Sobota 13. ledna — „Tento je Boží Syn!“ (Jan 1, 34), prohlásil slavnostně o Kristu Jeho před­chůdce. jak čteme v evangeliu dnešního svátku Křtu Páně. Podobný výrok — ve .smyslu přeneseném — lze pronášet nad každým, kdo přijímá Svátost křtu. 1 my jsme se stali ve chvíli svého mystického zno­vuzrození vodou a Duchem svátým, dětmi Božími. Važme si toho převzácného vyznamenání a obnovme tento den před oltářem svůj křestní slib vděčným srdcem. Josef Němec *

Next