Katolické Noviny, 1970 (XXII/1-52)
1970-09-27 / No. 39
BOHOSLUŽBA SLOVA Ctení ze Čtvrtě knihy mojZISovy Za tfch dnů sestoupil Hospodin v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal jej sedmdesáti mužům starcům. Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení, ale později se to už nestalo. Dva muži z nich zůstali v táboře, jmenovali se Eldad a Medad. I na nich spočinul duch a oni .byli mezi těmi, kdo byli písemně určeni. Nevyšli však do stánku úmluvy a dali se do prorokování v táboře., Tu přiběhl jeden chlapec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad prorokují v táboře". Jozue, syn Nunův, služebník Mojžíšův od mládí, řekl: „Pane můj Mojžíši, zabraň jim v tomľ Mojžíš mu odpověděl: „To tak žárlíš pro mne? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nicht“ jNm 11, 25—29). ČTENI Z UŠTU SVATÉHO APOSTOLA JAKUBA Nuže tedy, vy boháči: rozplačte se a naříkejte nad starostmi, které na vás přitrhnou. Vaše bohaté zásoby a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez budě svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek ještě i tyto poslední dny. Hle, mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili Iste se ještě i tehdy, když už už nastávala řež. Odsoudili jste a připravili o život spravedlivého — vůbec se vám nebrání. JJak 5, 1-6). SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE MARKA V tom čase Jan Ježíšovi řekl: „Mistře, viděli Jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil". Ježíš však řekl: „Nebraňte mul Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned tak zlořečit. Kdo není proti vám, je pro vás. Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu." „Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto ne patrných, kteří ve mne věH, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-lí tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného. A svádl-li tě k hříchu noha, utni ji; lépe je pro tebe., vejdeš-U do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. A jestliže tě svádí k hříchu oko, vyloupni je; lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kdo jejich červ neumírá « oheň nehasne’“ JMk 9, 37—42. 46—47). Velkorysost Jsme na poušti. Izraelité měli vyjít z proměnlivé a labilní zkušenosti smyslové, do které se zabořili v Egyptě. Měli uvést nízkou oblast fyzického bytí pod svrchovanost oblasti duchovní. Očistit se k příchodu Spasitele, jehož království není z tohoto světa. Tato příprava je spjata s řadou mimořádných zásahů, obrodných otřesů. Mezi ně patří událost prvního čtení. Mojžíš je veleduch mezi malými lidmi. Skupinka živočišných poutnÍKŮ zatoužila po egyptských hrncích s masem a pohrdla manou padající z nebe. Proto Mojžíš učinil soupis sedmdesáti duchovně schopných mužů, jimž se mělo dostat zmnožení duchovní orientace. Byly to jakoby Mojžíšovy osobní letnice: přijímání z jeho ducha. Vytržení reptajícího lidu z náboženské zakrnělosti a stagnace. Dva vyvolení nepřišli; asi se báli, že by nestačili velkým duchovním Úkolům. Ale když těch 68 v okruhu Archy úmluvy bylo vniterně obohaceno poznáním a posilou, ani ti dva nedůvěřiví a ukrytí v stanech nebyli vyňati z Božího daru. Nastal zmatek v několika věrných. Jakýsi chlapec z lásky k Mojžíšovi chápal situaci dětinsky. Ale i Mojžíšův sluha v tom viděl nepořádek. Chyběla šíře srdce. Zavládla ustrašená úzkoprsost. Mojžíš ve veliké hodině duchovního obdarování překonává nedospálost svého okolí modlitbou: „Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky I“ Tento starozákonní příběh je v závěru poznamenán Božím soudem. Zatímco schopní vešli k zduchovnění, část reptající obdržela Božím zásahem žádané maso v křepelkách náhle větrem nesených na dosah rukou. Ale ten otřes! „Ještě bylo maso v jejich zubech, když tu — hle — vzplanul hněv Hospodinův na lid a stihl jej velmi velikou ranou. Místo to nazváno bylo .Hroby choutek’, nebo tam pohřbili z lidu ty, kteří se dali unést choutkami.“ Snad měl tuto událost na mysli sv. Jakub, jehož hlas zaznívá v druhém čtení. Zní jako polnice soudu: ortel nad těmi boháči, kiwií v mnohapodobé asociálnosti o pomstu volají až do nebe. Zvrhlost dostoupila tak daleko, že se nebrání ani vraždám spravedlivých. Na starozákonní příběh snad navazuje i hlas božského Učitele, jenž projevuje šíři srdce vůči těm, kdo fyzicky nejsou v jeho těsné blízkosti. Zároveň však ostře se obrací ke svým nejbližším a s poukazem na zavržení neúprosně žádá jejich velkorysost. Velkorysost v posuzování dobrého skutku, ať byl by sebemenší a af jej koná kdokoli. Velkorysost, když sebe dáváme ve službě Boží. Ta se projevuje v snaze o bezhřlšnost, i když se náš dar týká hodnot nám jakkoli blízkých a drahých. Polovičatostí bychom nedošli do Božího království. Ohrožující otřesy byly by k našemu pádu: probouzely by v nás spíš člověka přirozeného a umlčovaly by v nás člověka Božího. jl M YŠLENKA NA DEN PONDĚLÍ: KDO JSI? Měl zdravé sebevědomí. Věděl, že má poslání. Proto ta přesnost jeho odpovědí. Nedá se zmást vznešenými a uctívanými hodnotami jiných. Stojí na svém místě jako článek řetězce, ve kterém má svou osobitou singulárrost. Úterý: hlas volajícího na poušti Otazník za otazníkem se stahuje kolem jeho osoby. Očinek odpovědi je tím působivější, když mocný a obávaný kazatel o sobě říká, že není nic proti Tomu, jenž po něm přichází. Odhaluje pravdu své existence: jsem 8d proroků ohlášená polnice Vítězova. Jan ho vidí apokalipticky: krále Úžasné slávy. ŠTftEDA: SPRAVTE CESTU PÁNĚ Prvořadým úkolem Předchůdcovým je vést ku pokání. Vychází z něho sila, přímo dravost pro Boží zájmy, horlivost pro Boží práva. Teprve poká ním se duše disponuje správně vidět Přicházejícího. Bez kajícnosti se s ním nikdo nesetká. ČTVRTEK: MEZI VÁMI STOJI NĚKDO Do předchůdce se slilo obecné smyšlení těch, kdo očekávali Mesiáše. Jeho představa o mocném a silném, jemuž není hoden rozvázat řemínek u opánku, se zhroutila kajícností Přicházejícího. Předchůdce poznává jeho přítomnost jakoby pod způsobou těch, kdo odkládají svá roucha a stávají se dětmi před Jeho čekajícíma očima. PÁTEK: A JÁ JSEM HO NEZNAL Zní to jako zpovědní vyznání. Je r tom asi vrchol osobní kajícnosti Předchůdcovy. Přicházejícího neznají posluchači, ale nezná ho v jeho novozákonní podobě ani připravovatel jeho cest. Je překvapen jeho nenápadností. Změna smýšlení bude dokonána. Spasitel sestoupí do vln jako každý Jiný hříšník a dá se pokřtít od svého Předchůdce! SOBOTA: HLE, BOŽI BERÁNEK! Jene Evangelisto, snad na tobě, jako na prvním po Bohočlověku, spočinul Předchůdcův zrak, když vyslovil své nejkratší, ale vrcholné kázání. Snad do tebe především vlil užitek svého svatodušního poznání. V tobě spatřil svého pokračovatele, jenž pronikne až do Srdce Spasitelova. Obsah tvého evangelia jest vysloven Předchůdcovým jordánským vyznáním: „A já jsem uviděl a vydal svědectví, že toto je Boží Syn“. IAN LEBEDA KN • 27. 9. 1970 • str. t Modlíme se se sv. Pavlem MODLITBA ZA SÍLU V DUCHOVNÍM BOJI (EF 6, 10—24). Epištola k Efesanům je v šesté kapitole «zavřena líčením duchovního boje a jeho zbraní. Čtenáři slyšeli, kterak byli kdysi mrtvi pro své hříchy, avšak milostí Kristovou bylí vzkříšeni. Nyní žijí radostný život v Kristu. Z tohoto nového života plynou pro ně i povinnosti, jež jím apoštol jasně vytýčil jak v rysech všeobecných, tak ve vztazích jednotlivců v různých životních okolnostech. Život v Kristu je radostný, ale ne vždy shadný. Proti nepřátelům spásy je třeba se vyzbrojit. V tomto boji nesmějí křesťané hledat posilu jenom sami v sobě, ale v Pánu, v mystickém spojení s Kristem. Tento boj pe těžký, protože není bojfem proti lidem, „naše bojování není proti tělu a krvi, nýbrž proti démonickým silám, které ovládají svět“. Proti takovému nepříteli nestačí pouze lidské zbraně, je třeba sáhnout po arsenálu zbraní Božích. Pouze tehdy, budou-li oblečeni v plnou zbraň Boží, odolají v den zlý. Každý křesťan má takový těžký den někdy ve svém životě. Sv. Pavel líčí názorně' duchovni zbraně tohoto boje a podává zároveň jejich alegorický smysl. Svůj list píše ve vězení. Vidí římského oděnce, který hlídá před jeho celou, a jeho výzbrojí je inspirován k obrazu bojovníka Kristova. Posiluj nás, Panel Dej nám svou výzbroj, abychom dovedli čelit nástrahám ďáblovým. Nevedeme svůj zápas proti tělu a krvi, ale proti silám a mocnostem, proti silám temným, proti zlým duchům kolem nás. Proto se chápeme své výzbroje, abychom odolali v onen zlý den, všechno překonali a před tebou obstáli. V boji chceme stát pevnět Naším ochranným pásem at je pravda, pancířem spravedlnost, obuví na nohou odhodlanost pro evangelium pokoje. A ještě Slít víry, abychom mohli uhasit ohnivé šípy zlého ducha. Nezapomeneme ani na přilbici spásy a meč Ducha — tvé slovo, 6 Bože... Pane, nauč nás prosit stále a při každé příležitosti modlitbou v Duchu a to za všechny lidi. Vnukni nám, 6 Bože, pravé slovo, když promlouváme, dej nám sílu neohroženě zvěstovat tajemství tvého evangelia, a hlásat je statečně, jak je naší povinností. Tvá milost at je se všemi, kteří milují Pána našeho Ježíše Krista láskou, která nikdy neustává. Amen. " JAN MERELL IN MEMORIAM Ve čtvrtek 17. září ro'loučili se kněií a věřící českobudějovické diecéze se zesnulým kanovníkem katedrální kapituly ANTONÍNEM TITMANNEM, který nečekaně zemřel dne 11. září ve věku 60 let, V přeplněném starobylém chrámu Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích celebroval za četné asistence duchovenstva zpívané rekviem Otec biskup Dr. Josef H 1 o u c h. Kázání zaměřené k liturgickým textům zádušní mše sv. pronesl přítel zesnulého, vikář kasejovický P. Vystrčil. Se zesnulým se rozloučili též zástupci úřadů, kteří vysoce ocenili snahy kanovníka A. Titmana o vytváření nejlepších vztahů. U hrobu promluvil Otec biskup dr. J. H 1 o u c h, jenž v meditaci o životě a kněžském působení zesnulého, charakterizoval posláni kněze krásným obrazem: řekl, že kněžství je stříbrný kalich, který je třeba pozlatit obětí i utrpením, jemuž se nelze vyhnout. Dále promluvil nad hrobem vyšehradský kanovník dr. Josef Beneš. A všem účastníkům pohřbu poděkoval kancléř českobudějovické biskupské konsistoře kanovník Miloslav Trdla, který vedl pohřební kondukt a vykonal závěrečné obřady. Východní tradice Západu (Dokončení z 1. strany} hou nesjednocení posuzovat, jak by na tom byli i oni. Skutečnost není zcela růžová a měla by se radikálně změnit. Východní katolíci nechtějí být jen pasivními objekty kurie. Situace se však přece pozvolna začíná měnit k lepšímu, když do sporu zasáhl osobně Pavel VI. Kladně se patriarcha vyslovil k otázce svátostného společenství s prevoslavnýml. K politické situaci na Středním Východě řekl, že jako Arabovi je mu osud Arabů drahý. Za dobu svého působení v Izraeli se snažil získat pochopení Izraelců pro arabské problémy. Cílem křesťanů v této oblasti je spravedlivý mír a je nutno obě strany přesvědčit, že mír je pro lid užitečnější než válka. K otázce Jeruzaléma připomněl rezoluci OSN, ovšem navrhuje svěřit správu posvátných míst ve středu starého města lo rukou tří představitelů monoteistických náboženství — mohamedánského šejka, židovského rabína a křesťanského biskupa. Na otázku o celibátu řekl, že východní církev má celkem dobré zkušenosti s ženatými kněžími, že se však neobyčejně vysoké procento budoucích kněží dobrovolně před svěcením rozhoduje pro celibát. Patriarcha věří, že by tomu tak bylo v případě zdobrovolnění celibátu i na Západě. Zabýval se í možností nového sňatku rozloučených a upozornil na praxi prvního křesťanského tisíciletí. Dnešní praxe anulování manželství není vlastně o mnoho odlišná. Cesta sv. Terezie Jako bibliofilie byla vydána knížka uvedeného názvu, ve které náš hluboký myslitel T imotheus Vodička z hovorů a dopisů světice podal výklad základních rysů cesty ke křesťanské dokonalosti, jak ji hlásala slovem i skutkem. V jedné z poznámek naznačuje autor, jak přes různost dobových pojetí je patrna „pevná a nepřerušená souvislost a jednota života církve“ i v projevech lidských zápasů o dokonalost. „Svatá Terezie nepřináší žádnou zhola novou podobu svatosti bez souvislosti s minulým, nýbrž vyvrcholuje a shrnuje to, oč usilovali světci dob předchozích. Každému, kdo četl Dějiny duše, je zřejmo, že často rozjímala texty svátého Jana z Kříže a svaté Terezie Ježíškovy. A kdo zná svátého Františka Saleského, nemůže nevidět, jak velice se oba shodují v pojetí a zdůraznění odevzdanosti do vůle Boží i v tom příznačném zdůrazňování obyčejných, nepatrných prostředků zbožnosti. Ale nauka svátého Františka Saleského souvisí zase ve svých základech se středověkou mystikou v jejím vrcholném stadiu, jak se projevuje třeba u svaté K ateřiny Janovské — mystikou, která zdůrazňuje úplné oproštění od všeho, co má pečeť stvoření, ale spojuje toto naprosté soustředění na lásku k Bohu s účinnou službou bližnímu. A to je zase v naprosté shodě s mystikou patrístickou, která viděla vrchol ve spojení života kontemplatívního s životem činným. U svaté Terezie Ježíškovy se prostě strom tisíciletého duchovního života církve rozrůstá do košaté šíře a sklání se, aby se tak řeklo, konci nesmírných větví k zemi, k půdě Evangelia, z něhož vyrůstá a takto zahrnuje největší počet duší, Z podstaty tu není nic ubráno: ani nejhorlivější egyptský asketa by se nemohl úplněji zříkat všeho; ale úplný kontrast je tu v šíři .Ježíškovy výběru, v přístupnosti cesty. Kdežto počáteční východní formy askese usilovaly o dokonalosti skrze vnější izolaci od světa a užití výjimečných prostředků, zde se užívá prostředků průměrných, ale stejně jistě postupujících k cíli“. Prostředky označuje autor v nadpisech sedmi kapitol, v nichž rozvádí výroky sv. Terezie Ježíškovy: Obětovat Bohu nedostatek radosti. Obětovat Bohu požívání radosti. Milovat Skrytost a Z-apomenutí. Milovat vyprahlost jako zvláštní Boží milost. Dávat přednost obětem skrytým a nepatrným. Těžit duchovní prospěch i z vlastních poklesků. Nežádat od Boha žádnou určitou věc jinak, než skrze jeho vůli. Timotheus Vodička zemřel před třemi lety a byl by se letos o svátku sv. Ludmily dožil 60 let. V posmrtně vydané sbírce „Zpěvy němých úst“ kreslí svůj portrét: „Tak, nejsa nikdy to, co v sobě zřím, — jdu, samý spor, jenž říká ano, — a nespočinu dřív, až v smrti zvím, — kdo jsem, jak v knize Tvé je, Bože, psáno“. jl SNÍMEK SV. TEREZIE JEŽÍŠKOVY ZE 7. VI. 1897 LITURGICKÝ 27. S. — DEVATENÁCT* NEDELE PO SVATÉM DUCHU (26. „během roku“); barva zelená; mše vlastní. Gloria, 1. čtení 4 Moj 11, 25—29, 2. čtení Jak 5, 1—6, evangelium Mk 9, 37—42. 46—47, Krédo, preface o nedělích „během roku“. 21. 9. — SV. vAclava, mučedníka, hlavního patrona českého národa; svátek, v olomoucké katedrále titulární slavnost, barva v červená; mše vlastní (formulář jako dříve Cechách), Gloria, 1. čtení 1 Petr 3, 14—17, evangelium Mt 10, 34—39, (v olomoucké katedrále Krédo), preface o Všech Svatých a patronech, nebo společná. 29. 9. — SV. MICHAELA, GABRIELA A RAFAELA, archandělů; svátek, b. bílá; mše vlastní, Gloria, 1. čtení Dan 7, 9—10. 13 — 14 nebo Zjev 12, 7—12a, evangelium Jan 1, 47—51, bez Kréda, preface společná, nebo příslušná kánonu. 30. 9. — SV. JERONÝMA, kněze a církevního učitele; památka, b. bílá; mše „In medio“, KALENDÁŘ modlitby vlastní, bez Gloria, 1. čtení Job 9, 1—12. 14—16, evangelium Lk 9, 57—62, bez Kréda, preface společná nebo příslušná .kánonu. • 1. 10. — ČTVRTEK 26. týdne „během roku“; b. zelená; mše z předešlé neděle, bez Gloria, 1. čtení Job 19, 21—27, evangelium Lk 10, 1—12, bez Kréda, preface společná nebo příslušná kánonu. 2. 10. — SVATÝCH ANDĚLO STRÁŽNÝCH; památka, b. bílá; mše vlastní, bez Gloria, 1. čtení 2 Moj 23, 20—23, evangelium Mt 18, 1—5. 10, bez Kréda, preface společná nebo příslušná kánonu. — PRVNÍ PÁTEK V MĚSÍCI; votivní, b. bílá; mše „Cogitationes“ (ze svátku Nejsv. Srdce Ježíšova viz za 2. neděli po Sv. Duchu) bez Gloria, bez Kréda, preface vlastní. 3. io. — sv. Terezie Ježíškovy, panny; památka, b. bílá; mše vlastní, bez Gloria, 1. čtení Job 42, 1—3. 5—6. 12—16, evangelium Lk 10, 17—24, bez Kréda, preface společná nebo příslušná kánonu. ZE SVĚTA # * V SVATÝ OTEC zaslal generálnímu řediteli UNESCA dopis, v němž vyslovuje ochotu církve spolupracovat na odstraňování analfabetismu. KARDINÁL DELĽACQUA naznačil v Lourdech možnost, že by toto poutní místo mohl navštívit v příštím roce Svatý Otec Pavel VI. PRl JEDNÉ ZE STŘEDEČNÍCH AUDIENCI v Castelgandolfu hodil neznámý muž dva kameny směrem na Svatého Otce, ale nezasáhl ho. V RlMĚ se začátkem září konal za účasti 300 filosofů, teologů, psychologů a jiných odborníků mezinárodní tomistický kongres na téma „člověk a jeho postavení ve vesmíru“. ARCIBISKUP CAMARA se veřejně ohradil proti nařčení, že ukazuje falšované fotografie o údajném mučení vězňů. V INDII byl do čela nové diecéze v Benaresu — je to již 85. indická diecéze — postaven biskup Patrik Souza. BISKUPSKÁ KONFERENCE DOMINIKÁNSKÉ REPUBLIKY se rozhodla založit zvláštní institut, který by zahraniční misionáře lépe seznámil s mentalitou obyvatel země. BISKUPOVÉ Z MALAWI se rozhodli pokračovat v afrikanizacl církve ve své zemi. ARMÉNSKO-GREGORIÄNSKÝ PATRIARCHÁT 1 řecko-ortodoxní zřídily v Jeruzalémě svoje teologické akademie. ŠPANĚLSKÁ BISKUPSKÁ KONFERENCE žádá vládu, aby zrušila zákon o terorismu a propustila uvězněné kněze. BISKUP V ITALSKÉ MACERATE Tonini nabídl pachtýřům církevní půdy její odprodej za velmi nízkou cenu. k oslavám íoo. výročí sjednoceni ITÁLIE vydala italská biskupská konference zvláštní přímluvy, mj. za církev, aby plnila své poslání v evangelním odpoutání od vřech pozemských statků. ANKETA MEZI KNÉŽlMI ve španělské provincii Andalúzie ukázala, že 83 % kněží považuje za nutné, aby se španělská cirkev zbavila představy, že je součástí státní mocí. JIHOAFRIČTÍ ANGLIKÁNI se rozhodli udělovat kněžské svěcení zaměstnaným mužům, kteří by kněžskou službu vykonávali vedle svého povolání o sobotách a nedělích.