Kultura, 1957 (I/1-26)
1957-01-02 / No. 1
TÝDENÍK PRO OTÁZKY KULTURY A UMĚNÍ kultura 1957/1 Dnes v čísle Z %tSí$fié esie V. Nezvala, AI. Pujmanové,, M. Floriana L. Linhart o problémech československého filmu Zdeněk Nejedlý k otázkám realismu A Hofmeister o Egyptu Z nové hry Našima Hi kmet a Igor Mojsejev o %ájes?du do Československa AI a lír Brazílie C. Portin ar i Poznámky — glosy — informace1 ako by svět sel k nějakému květnu. Lidstvu se zachtělo písní. Lidé myslí na lyru a flétnu. Svět bez veršů a písní tísní. Vítr. Větve. Vzduch celý od humusu a plíseň, jez jako zbytky papyrusu pokrývá loňskou trávu. Vid stru se zachtělo p'nv.. Lidé jsou v právu. Já jdu tím světem míru. Chci najít, chci vyhledat tu lyru, nebo jak jmenuje se nyní nástroj, procitající pod vibrací prstů, rozechvěných inspirací. Přes města, přes pustiny hřmí hukot podobný příboji mořskému ... Písní se zachtělo rodu lidskému. A zde, zde jsou ty struny, litinou snad nebo bronzem duní, o nic tencj^ než dráty telefonní, ba o nic silnější. „O, dotkni se nás!“ — zvoní. Ještě jsem se jich nedotkl ani a slysím jakýsi hukot oddálený, jakoby kdesi v dálce a stranou, jakoby někde v mlze, za membránou se země vstával otrok obnažený, zaceloval se leprou nakažený, Z mrtvých vstal nevinně popravený a nechápaje nic, septal s úžasem: „Já! Vždy i já to jsem!“ Na stromech rasi listy, Z hlíny povstávají busty, oprýská obraz a rozsype se, všechno se zbavuje plísní... Vzduchem se umění nese. Lidstvu se zachtělo písní. LEONID MARTYNOV Vstupujeme do roku 1957. Při této příležitosti nebude na škodu, zamyslíme-li se nad událostmi nedávno minulými, nad událostmi, které tak hluboce zasáhly každodenní běh našeho života. Prožíváme veliký obrodný proces, který uspořádává naši přítomnost, pročišťuje naši cestu k socialistické budoucnosti a odstraňuje z ní všecky pozůstatky z dědictví starého světa. Tento proces, započatý již před dvacátým sjezdem KSSS a ještě intensivněji pokračující po něm, upevňuje základy našeho nového života a dále rozšiřuje jeho perspektivy. Ozdravující průběh tohoto procesu však ještě více rozjitřuje nenávist nepřátel socialismu, kteří zesilují své útoky proti osvobozeným národům, budujícím nové formy života a vytvářejícím nejlepší podmínky pro hospodářský a kulturní rozkvět svých zemí. Příznačné pro dnešní dobu je to, že očistného procesu v těchto zemích snaží se využít starý svět k realisaci stále připravovaného útoku na jejich vymoženosti a na otřeseni jejich jednoty. Prožili jsme události podzimu 1956. Dnes, po určitém časovém odstupu, vidíme jejich pravý historický smysl. Jejich sběh nebyl náhodný. Krvavé maďarské události i loupežné přepadení svobodného Egypta i protikomunistické štvanice v kapitalistických zemích, provázené fašistickými násilnost* mi, byly hlavními akcemi promyšleného útočného plánu. Zároveň byl uveden do chodu obrovský propagační aparát. Byla rozpoutána ideologická válka, boj „o lidské duše“, boj o lidská svědomí, sledující taktický cíl: působit zejména na kolísavý a nepevný maloburžoasní živel v našich zemích. I tento politický útok byl připraven velmi promyšleně a používá bohatý výrazový rejstřík: od hrubé hantýrky fašistického násilníka přes ilusionismus maloburžoasního radikála a levičáka až po vemlouvavá, úlisná slova předstíraného humanismu. O promyšlenosti připrav této Ideologické války svědčí mnoho dokladů. Jedním z nich je na příklad dokument amerického kongresu, v němž už v první polovině roku 1955 autor plánu podvratných akcí proti socialistickým zemím David Sarnow napsal: „Potřebujeme síť'škol a universit, zabývajících se přípravou kádrů pro studenou válku. Cílem -není vzdělání v pravém slova smyslu, ale odborná, příprava pro intelektuální, .technické, špionážní a jiné potřeby ideológicko-psychologické války ... Mohla by být vytvořena jakási akademie politické války,“ Za tím vším jsou sta miliony dolarů, které americký kongres každoročně vydává na tyto účely. Z těchto peněz je organisováno i smutně proslulé salzburgské středisko, všechny; stanice, vy-pouštějící statisíce balonů se štvavými letáky, z nich jsou živeny i nejnovější zákeřné politické výpady, které jsou v podstatě hrubým vměšováním do pokojného života svobodných národů, ; ^ Dolar horečně pracuje, aby mátl lidi, aby vyvolával krise svědomí. Prodejnost žurnalistů v kapitalistickém způsobu života je už dostatečně známa a je zcela norrnálnim zjevem. Možnost výhodně prodat svou řemeslnou novinářskou obratnost je v tomto světě považována za projev vrcholné svobody. Také v ideologickém útoku proti našim zemím je 'znovu a znovu používán tento starý podvod s pojmem svoboda. Mezinárodní reakce- organisuje štvavé: kampaně, platí za pomluvy a její mluvčí halasně vykřikují, že i pro nás chystají svou „svobodu". Zapomínají však dodat, o jakou svobodu jde. Víme dobře, že pro ně pojem svoboda znamená volné ruce pro podvratnou činnost, pro porobování slabých národů, že tu j,de o svobodu finančních magnátů. Což mohou mít finanční magnáti, miliardáři, petrolejáři a bankéři, tato mezinárodní společnost „uživatelů cizí práce“, opravdu zájem o skutečnou svobodu člověka, o svobodu národů, o lidská práva, o skutečnou demokracii? Všechny podobné řeči o této svobodě sotva mohou zapůsobit na čestného, myslícího, člověka. Nezapomněli jsme na Mnichov a na jeho strůjce. Vždyť nad porážkou maďarských fašistů nejvíce naříkají právě ti, kteří dělají všechno pro obnovu německého wehrmaentu, do jehož čela jsou znovu stavěna sta a sta bývalých nacistických důstojníků. Kontrarevoluce v Maďarsku i přepadení Egypta i pokusy o fašistické násilí v Paříži měly především oslabit demokratické síly a upravit cestu ke třetí světové Válce. Taková je skutečnost. Vyskytli se ovšem i jednotlivci, kteří upadli do zmatku, zakolísali, ztratili půdu pod nohama. Jednou však i oni přijdou k poznání, že právě v takových chvílích, které bývají nazývány krisemi, se osvědčuje pravý občanský a lidský charakter a síla člověka, který ví, který zná. Bude snad jejich omluvou, že zaváhali v metelici obratně našeptávaných lží, duchaplných polopravd, zahrávání si s velkými myšlenkami, zaměňování pravdy s fakty. Mezi našimi kulturními a uměleckými pracovníky se někdy ozývají hlasy, aby ostří kritického skalpelu bylo obráceno především do vlastních řad. Na takové hlasy je třeba odpovědět: ano, ale nikoli za cenu toho, že bychom ztráceli s očí základní jevy dnešních událostí. Vždyť právě hlavní původci podzimních událostí v Maďarsku i v Egyptě vynakládají dnes tolik úsilí, aby od sebe odvrátili pozornost a zahladili stopy svých zlo- Současní »•:!«'<*» vyí’’ pečlivé sledování vývoje mezinárodních událostí a klade před nás veliký úkol: neustupovat před ideologickým náporem, vedeným z vnějšku. Náš život dnes stojí na spolehlivých základech a tvořivá, otevřená vzájemná kritika vlastních omylů bude i nadále pomáhat odstraňovat překážky, které se nám stavějí do cesty. To se týká i našeho kulturního života. Našim kulturním pracovníkům se budování socialismu „ stalo niternou záležitosti. Třebaže se to může zdát opakováním starých pravd, vidíme hlavní podmínku prospěchu naši kultury ve sjednocení všech pracovníků kultury a umění v duchu našich velikých společenských ideálů. Toto sjednocení není naprosto v rozporu s respektem k osobnosti každého umělce, k zvláštnostem jeho projevu, stylu a formy. Jde o to, aby naše kultura všemi svými účinnými a mocnými prostředky, které jsou vlastní jen kultuře a uměni, posilovala naši demokratickou odolnost proti všem nástrahám a nebezpečím, které nám stále chystá starý svět a kterých je stále ještě mnoho, jak to dokázaly nedávné události. Dnes běží o jednotu všech pokrokových sil celého světa. Česká a slovenská kultura . je součástí kultury světové a má proto svůj díl odpovědnosti v úsilí o vytvořeni mezinárodní fronty přátelství a spolupráce. V tóm je také její pravý světový význam. Největší duchové světové kultury vždy takto chápali význam kultury. V tomto úsilí si naši kulturní pracovnici podávají ruce s kulturními představiteli Sovětského svazu, socialistických zemí a celého světa. V takové jednotě znásobíme své tvůrčí síly a ochráníme je před malichernou hašterivostí, před bolestným blouděním a často i tragickými desercemi. Těmto úkolům chce sloužit i náš časopis. PRELOZIL JiRl TÄUFER JOSEF SUDEK: MILENA FRANTIŠEK DAVID: VÍTĚZNÝ nAvrh ZE SOUTĚŽE NA PAMĚTĚI MINCI J. A, KOMENSKÉHO, 1956