Kultura, 1961 (V/27-52)
1961-07-06 / No. 27
■ TEPLICKÉ KULTURNÍ LÉTO se právě pořádá v našich severočeských laznich celý červen až do 15. července. Letošním rozsahem — zejména účastí zahraničních těles a sólistů — předčilo minulé ročníky. rk ■ NA SMETANOVU LITOMYŠL ve dnech 7.—-9. července přijede po čtyřech letech opět Janáčkova opera z Brna a předvede v zámecké zahradě a na zámeckém nádvoří tři Smetanovy’ opery: Libuši, Branibory v Čechách a Čertovu stěnu. VČ DESÁTÉ VÝROČÍ oslaví .závodní, knihovna Žďasu ve Žďáru nad Sázavou. Patří k opravdu dobře pracujícím závodním knihovnám. Má 4500 knih beletristických, 1700 politických a naučných, 1R00 dětských. Pohotově informuje čtenáře o literárních aktualitách a kus dnbré práce udělala pro dětské čtenáře, např. v literárních soutěžích o ceny. VČ ■ KRYŠTOF KOLUMBUS aneb objeven! Ameriky se jmenuje hra W. Hasenclevera a K. T-ďčholského, kterou vysílá televize v neděli 9. července. Původní inscenaci připravilo Ostravské televizní studio v režii Jiřího Svobody. ■ BRATISLAVSKÁ TELEVIZNÍ STANICE uvádí v pondělí 10. července hru Ľudovíta Filana A bylo světlo, která byla odměněna v rozhlasové a televizní soutěži. Je to převzaté představeni Státního divadla v Košicích. h V CTERÝ 11. ČERVENCE pokračuje televizní cyklus Divadlo a film dalším filmovým záznamem sovětské divadelní inscenace slavného románu Honoré de Balzaca Eugenie Grandetová. Scénář a režie S. Alexejev, režie české televizní verze J. Hužera. h Před sto lety, 29. června, zemřela slavná anglická básnířka ELISABETH BARETT BROWNINGOVÁ, spolu s Byronem hlavni představitelka anglického romantismu. Z jejího díla dnes žijí především Portugalské sonety. Slovenský malíř FRANTIŠEK STUDENÝ, íák Blažíčkův a Boudův, dožil se 2. července padesáti let. 5. července zastihla padesátka vynikajícího českého socialistického básníka a tvůrce klasických překladů poezie Majakovského, literárního kritika a historika JIŘÍHO TAÜFRA. Čtěte o něm na str. 5. S. července uplyne sto let od narození českého pedagoga a spisovatele pro děti JOSEFA KOŽÍŠKA. Glosu o něm. tiskneme na str. 7. Slavný český básník, národní umělec JOSEF HORA se narodí před sedmdesáti lety 8. července. Na 7. straně o něm píše Jiří Šotola. Téhož dne oslaví pětašedesátku český malíř VLADIMÍR VRAŠTIL. Studorral--na- odborné škole pro umělecké zpracování kovů v Hradci Králové, ale věnoval se převát.ně scénickému výtvarntctvt, hlavně pro plzeňské divadlo. Pohnutý a pestrý život. má za sebou spisovatel, redaktor a překladatel alois josef Šťastný. Z jeho původní tpgrby .zgshfhuje pozornost zejména experimentátorský román Východní vítr. Rozsáhlá a nesmírně záslužná je jeho práce překladatelská, zejména z moderní americké literatury I Caldwell, Dos. Passes, Steinbeck a desítky dalších autorů], A. j. štastný oslaví 8. července šedesátku. O den později by se dolil šedesáti let malíř JAN KOBZÁN, lák Kyselův, Brunnerův á Svabihského. Své malířské, grafické i literární dílo věnoval především svému rodnému Valašsku, kde také až do své tragické smrti lil. 11. července oslaví své sedmdesátiny malíř a grafik, zasloužilý umělec VLADIMÍR SILOVSjKÝ. Píšeme o něm na sír.. 7. . A další sedmdesátník téhož: dne: tiskař M. PEGRASSl, jemuž stovky našich umělců vděčí za vzornou reprodukci svých grafických Itstů. Nedožité pětaosmdesátlny IVANA KRASKA fvl. jm. fán Bottoj nám 12. července znova připomínají velikého slovenského básníka, národního umělce, autora vybroušené lyriky, v níž se spojují motivy intimního smutku se sociálním a národnostním protestem Isbírky básni Nox et solitudo, Verše). Téhož dne by se dožil sedmdesáti let prof. ANTONÍN VÁCLAVÍK, vynikající etnograf, který se zasloužil o rozvoj, našeho národopisu zejména sběrem rozsáhlého materiálu o kultuře našeho lidu, který publikoval ve svých stěžejních dílech Podunajská dědina a Luhačovské Zálesí. V koncentračním táboře zahynul moderní český malíř a grafik, člen Devětsilu, JlRl JELÍNEK. Bohužel jsou z valné části zapomenuty jeho knižní grafiky, obrazy se sociální tématikou i jeho pokusy v oblasti barevné harmonie IStuadie šedé a žluté, Studie zelené j12: července uplyne šedesát let od jeho narození. TANLEY b AM KRAMER Myšlení v biografu'"5e-nev^p4Ací'ľT. Tuhle devízu nenajdete sice v žádném americkém filmovém kodexu, ale o to důsledněji ji najdete prováděnu v americké filmové praxi. Jen zcela výjimečně si Hollywood dovolil luxus myšlenkově provokujícího, do živých ran doby sahajícího filmu toho druhu, jako byl kdysi Langův Byl jssm lynčován, Fordovy-Steinbeckovy Hrozny hněvu, Wellmannův Incident z osady Ox-Bow nebo Wylerova Nejlepší léta našeho života. V zdrcující většině si produkty hollywoodských filmových továren kladly za cíl spíš uspávat, paralyzovat a opíjet nežli myšlenkově provokovat či — pánbu chraň! — burcovat. Stín arcireakcionáře Mac Carthyho, dolehnuvší na americkou filmovou metropoli začátkem let padesátých byl tak dusivý, že hledat v této době v americkém filmu sebemenší důkaz nezávislého myšlení, o pokroku vůbec nemluvě, by bylo počínáním stejuě bláhovým jako' pokoušet se hledat pověstnou „jehlu v kupě sena“. Teprve když nejhorší vlna maccarthysmu opadla, můžeme v hollywoodské produkci opět konstatovat ojedinělé snahy o nezávislou, strachem a tupými konvencemi nesešněrovanou tvorbu, a tu se v poslední době stále častěji setkáváme se jménem až do poloviny uplynulého desetiletí takřka neznámým — Stanley Kramer. Původně střihač a později dramaturgický pracovník, prorazil Kramer po druhé světové válce jako nezávislý producent posléze až k tomu, že si filmy, které natáčí ve vlastní produkci, také sám režíruje. A hned první z takto vzniklých děl ukazuje, jaký úkol si Kramer staví a kam svóu nezávislou tvůrčí činností .smě-, řuje. Film .— uváděný prává v pořadu, našich FFP — má název. Útěk v řetězech a dotýká se problému,, který odedávna patří „k nejhořlavějším problémům amerického života a který v současné době znovu, — po kolikáté už! — prudce .zmítá americkým veřejným . míněním. Netřeba, dlouho hádat, že jde o .problém rasových'předsudků. Autoři N. E. Douglas, a H. J. Smith napsali Kr.amerovi příběh, v .němž .je předsudek bílých vůči černým v současných amerických poměrech podroben nezvyklé, ale o to průkaznější zatěžkávací zkoušce. Dva. muži, běloch a černoch, pří převozu do káznice uprchnou, ale nemohou se od. sebe. odloučit, protože js.ou k sobě připoutáni Tetézem, Nenávidí se. Ale co jiného jim zbýr vá nežli si vzájemně pomáhat, chtějí-li uniknout svým pronásledovatelům a dostat, se přes hranici, pd njž, jo. děU nejhorší překážky, nevyjímá-, jící ani. dravou řeku. Tak se posléze dostanou, až do osamoceného stavení, obývaného mladou ještě ženou, a tu nasazují autoři rozhodující. Pohled do očí KB Scénář a režie: Oldřich Daněk “■ Kameře: Vladimír Novotný Hudba: Jan F. Fischer Oldřich Daněk se od svých filmových počátků; soustřeďuje na současnost. Usiluje o postižení specificky dnešních vztahů mezi lidmi. Dnešek mu není ani kulisou, ani žánrovým obrázkem; ze všeho, co vytvořil, cítíme chuť dobrat1 se toho- podstatného ■ a položit závažné otázky’současníkúm. Je umělcem spíše kontemplátivním než emotivním. Buduje konstrukci svých příběhů více rozumem než citem. Takový je v podstatě i jeho nový film POHLED DO OČI. Daněk se tentokrát obrací k lidem střední generace starých kolem pětatřiceti let; lidí normálních, dobrých pracovníků a členů strany, kteří plní své základní povinnosti vůči společnosti.' Klade jim otázku, zda dělají tolik, kolik mohou. V základě je to jistě správná myšlenka a rozhodně sě netýká použe zmíněné generace. Jednán) a myšlení hrdinů filmu není však posuzováno z hlediska norem současné' socialistické morálky a vyvozováno z dnešního života. NOřmou se Stalo uvědomění a statečnost otce hrdinky příběhu Olgy Valentové, jbho boj proti buržoázni republice, účast na bojích ve španělské občanské válce a cesta koncentračním táborem ve Francii do praž*kých mučíren gestapa a hrdinská smrt. Olžin otec slouží Daňkovi za míru, k níž přikládá všechny aktéry příběhu. Je přirozené, že nikdo z nich neobstojí. Ani nemůže, protože tak, jak je příběh traktován, jde o srovnání nesouměřitelných veličin; historicky vzato. Obětavost a statečnost generace, která za nejtěžších podmínek připravila náš socialistický dnešek a vybojovala náš současný život, bude pro nás vždy záležitostí lásky, obdivu i poučení. Bude dokonce potřebí; myslím, vracet se ŘÍČAN POVÁŽLIVĚ NEAMERICKÝ myšlenkový finiš. Ted se ti dva konečně zbaví pouta, které je spolu svazovalo, teď jsou konečně svobodni, a přece nejsou s to se od sebe odloučit. Cosi silnějšího a neviditelnějšího nežli řetězy jako by je k sobě poutalo! Teprve když černý muž zjistí, že žena přemlouvá; jeho bílého druha, aby zůstal u ní a jeho, černého, se zbavil, rozhodne se odejít. A tu se bílý muž doví, že žena úmyslně poslala černého přes bažinu, aby tam zahynul. Okamžitě se vydá po jeho stopě. Najde ho, spolu dostihnou nákladní vlak, ale zatímco černému se podaří do něj naskočit, bílý se o to marně pokouší. Černý může dosáhnout svobody. Místo toho však. seskočí a oba muži pak společně vyčkají, až je jejich pronásledovatelé dostihnou. Bylo třeba alespoň ve stručnosti zopakovat tento obsah, aby jasněji vyniklo, oč se opírá argumentace tohoto filmu a co jím Kramer chce dokázat. Film se jmenuje Otěk v řetězech, ale jak už jsem v předchozím odstavci nadhodil, mohl by se právě tak dobře jmenovat Zkouška. Zkouška, která chce dokázat a dokazuje, že bílí a černí jsou si „jakožto lidé“ rovni, a nejenom to: že pro ně platí jedna a tatáž mravní závaznost, že jim v srdcích hoří tatáž šlechetnost a že si mohou být přáteli. Kramer ani v jediném případě nejde za hranice této „ryze humanistické“ argumentace: nemluví ani o podmínkách, v nichž je stále ještě nuceno žít černé obyvatelstvo ve Spojených státech, ani se nesnaží postihnout kořeny bílého rasismu nebo vůbec tento rasismus veřejně obvinit. A přece všecky tyto faktory ve filmu jsou. Jsou v jeho výmluvném podtextu, dýchají na tebe z pozadí takřka každé scény a tím jsou možná skutečnější a ve svém dopadu účinnější než kdyby byly ukázány přímo. Od počátku jasně cítíš, že „ryzím humanismem“ ,se tu reaguje na velmi brutální politickou skutečnost dnešní Ameriky a že závěrečný myšlenkový akord filmu: přátelství, ne nenávist! není jen nějakým neškodným kazatelským postulátem, ale tvrdou rukavicí hozenou do tváře každému rasismu. Ostatně stejně otevřeně a můžeme zajisté říci stejně odvážně se Kramer ve své další tvorbě zabývá i jinými „nebezpečnými“ tématy: hrozbou atomové války (Poslední břeh), problémem reakce v americkém školství (Kdo seje vítr) a nyní naposled tématem stále akutním — válečnými zločiny nacismu (Norimberský proces). Stanley Kramer není socialista, tím méně komunista. O to víc si vážíme odpovědnosti, s jakou se dívá na své poslání filmového producenta a tvůrce,, o to výš stavíme důslednost, s jakou sahá po společensky palčivých tématech. Postavme ho vedle veletuctu jeho kolegů, kteří . už dávno.nemají světu co říci, leda že hloupost Je nekonečná, a bude se nám právem jevit jako Američan povážlivě neamerický. k těmto velkým událostem více než dosud. Ale nikoliv takovým mechanickým způsobem, jak to činí‘Daněk. . ... Dnes je jiná doba a ta má také své problémy. A nemalé. Jejich postižení je daleko těžší, než mechanická konfrontace proletářských bojovníků z doby buržoázni republiky a nové generace s jiným, složitějším myšlením a cítěním. Vyžaduje to proniknuti do komplikované psychologie dnešní mládeže (a nejen mládeže) a vylučuje to mentorsky vztyčený ukazovák. I dnes žijí hrdinové, jenomže jsou méně zjevní a nemají-lí se v uměleckém díle stát vydestilovanými substráty dokonalosti, vyžadují si daleko více tvůrčí námahy. Daněk dal při zobrazení přednost hrdinství minulému před současným. Na jedné straně Olžin otec, který se ve filmu objeví sice jen dvakrát, ale o jehož životě se hodně hovoří. Na druhé jsou čtyři mladí lidé, kteří dobře vykonávají svá zaměstnání: Olga a Hanka v kanceláří vývozní společnosti, Martin Vlach, redaktor Časopisu pro zahrádkáře a Bohuš za pultem obchodu. Do popředí se dostává Olga, již nutí ke konfrontaci Jejího života s životem Jejího otce major Krepnár a ředitel výsadní společnosti. Krepnár byl s Olžíným otcem v koncentračním táboře ve Francii. Spolu s ředitelem Jí otce neustále připomínají — způsobem protestantských pastorů. Schéma, poznamenané značnou dávkou sentimentality (Krepnár a Olga se do sebe zamilují), vnucuje postavám charaktery a činy. Olžin otec plnil svou povinnost až do nejtěžšího konce. A my víme, jaká byla jeho povinnost, my jeho cestě — i když zkratkovitě načrtnuté — věříme. Avšak těžko beze zbytku pochopíme, co chce Daněk od těch mladých. Základní myšlenkový půdorys říká, že jim klade otázku, zda se mohou podívat svým otcům přímo do očí. To je spíše Jen autorovým přáním, ale nevyplývá to jasně, z Jeho díla. Chybí mu srdce a zanícení, abychom mohli věřit. Jednotlivé postavy nejsou živí krevnatí lidé, ale pouze vyprávěné věty holé. Zabýval jsem se převážně myšlenkovou konstrukcí Daňkova filmu, protože ji považuji za nejdůležitější. S jejími nedostatky jdou .ruku v ruce nedostatky v uměleckém ztvárnění. Realizace je poznamenána divadelnostíi Statičnost film nevyplývá jen z přemíry dialogů a nedostatku vnějšího děje, ale z celého ustrojení díla. Jeho koncepce je nepohyblivá a těžkopádná, otevírání scén je pomalé, děj nemá spád a je v něm hodně prodlev.. Střih nemůže podstatně urychlit spád statického konverzačního filmu. Přes to vše není Pohled do očí nesympatický. Vážím si Daňkovy odvahy, s níž se pouští do obtížné problematiky socialistické morálky. A neříkám to jako náplast, která snad má zmírnit kritické soudy. Přáli bychom si jen, aby Daněk své myšlenkové konstrukce odvozoval ze života a nikoliv, aby život těsnal do áoriorních tezí. U „Pohledu do očí“ zůstalo jen při pokusu. JAN PILÁT í DNES ŽIJÍ HRDINOVÉ! Uměleckoprůmyslové muzeum mělo skutečně šťastnou ruku, kďýž ve svém nárožním parčíku uspořádalo výstavu keramičky Aleny Kroupové. S citlivým smyslem pro potřeby současného života vytváří jak užitkovou keramiku, tak dovede vykouzlit půvabnou dekorativní plastiku. Využívá estetického působení materiálu a jeho struktury, prosté keramické tvárnice, kterých je možno použíťijako zahradních zdí, sadové sedačky,..kameninové mísy, malé íonlány, květináče — to jsou předměty,, kterým ruce A. Kroupové dávají osobitý tvar a určuj! jim přesnou funkci. . ŠH 0 DOBRÝ ZAČÁTEK letošního filmového festivalu prozrazuje stav tistika z prvních dvou dnů. Ták Gottwaldově se zahajovacího představeni zúčáštnilo 15 199 diváků, v Bratislavě 9123, v Košicích 9500, v Plzni 8474 atd. ■ VLASTIMILA BRODSKÉHO opčt s Jiřím Soudkem uvidíme v titulních dvou postavách komedie Josefa Macha Florian. NOvou komedii pro ně iáké chystají Zdeněk Podskalský a František Daniel. 0 ČSTECKÝ FFP je už proslulý svými „sirkovými“ ohňostroji. Letos se Ústečtí snaží obohatit svůj festival o další novinku. Vypsali veřejnou soutěž na píseň, která by se stala hymnou ústeckých FFP. Už byl zveřejněn první návrh. 0 A BYLI JSME MLADÍ je, poslední ze série, bulharských filmů, věnovaných mládeži a jejímu bojí proti fašismu. Věříme, že toto dílo liči něco z toho, co předchozí filmy dosud nevyjádřily, že přináší nové myšlenky a že vzbudí nové dojmy u diváků, — píší autoři filmu scenárista Christo Ganev'a režisérka Btnka Zaljaskovová o svém díle. ■ OBA HLAVNÍ PŘEDSTAVITELE filmu Leťte, holubi objevil režisér Jakov Segel na ochotnické scéně tvořivosti mládeže. Gěňá je tedy první filmová role Leši Leontěva a Táňa Světlany Savelovové. H DALEKOHLEDY POMOHLY gottwaldovským promítačům. Při prvních představeních špatně zaostřovali a proto se po kritice vyzbrojili optikou.......................... 0 ÖTAKÁR VÁVRApřiýravúfe Veroniku. Jde o přepis■ stejnojmenné novely M. V. Kratochvíla, která vypráví o dívce, jež našla svůj vzor v Božené Němcové. Autor předlohy spolupracuje s režisérem ha scénáři. . . 0 MĚSTO CHEB udělí. na konci festivalu nejlepšímu... filmu štípu Cenu města Chebu — pohár se znakem města a FFP. 0 ALIBI POTŘETÍ. Scenárista Karel Cop píše třetí část detektivních příběhů kapitána Tůmy a nadporučíka Líbala (Karel Höger a Josef Bek), který bude navazovat na filmy 105 % alibi a Kde alibi nestačí. Bude to kriminální historie z televizního prostředí, která má prozatímní název Alibi pro dva milióny. 0 ZE SEDMI. ZEMI přijeli delegáti na letošní XII. FFP. . 0 KDO HO CHYTÍ? Pod tímto titulem vymysleli, v Českých Budějovicích další festivalovou soutěž. Rozhodili na náměstí třicet nafukovacích balónků se stuhami, na nichž jsou uvedeny názvy jednotlivých filmů. Kdo odevzdá stuhu z balónku, dostane volnou vstupenku na představení uvedeného filmu. B DVOJNÍČKOU KOMEDII s Oldřichem Novým připravuje režisér Miloš Machovec. Autor scénáře Vratislav Blažek tu vypráví zážitky dvou bratrů dvojčat, z nichž jeden je profesorem klasické hudby a druhý sólistou na Jazz-trubku. ■ KAREL HÖGER v nových rolích. V crazy komedii Zbyňka Brýnýcha Každá koruna dobrá hraje postavu Mistra. Jedna z hlavních" roli mu byla svěřena ■ v celovečerní reportáži Eduarda Hofmana Lidé ,za kamerou a vyprávěním doprovází příběh dětského filmu režiséra Vošmika Pohádka o staré tramvaji. 0 DOBRÝM DQIMEM působí, listuješ-li příležitostnými novinami, které vydávají festivalové štáby Jednotlivých krajů. Nestejný formát, různý název, ale všechny ty různé festivalové večerníky prozrazují nápaditost i novinářskou pohotovost. V Gottwaldově si prp večerník vymy-sleli dvě figurky, Barborku a Filiňováčka, v Mladé Boleslavi zase otiskují příležitostné kreslené vtipy, v Českých Budějovicích reportórské „senzace“. Jo to živé, pestré a svědčí to o dobré snaze propagovat festival a učinit jej v tom nejlepším smyslu místní záležitosti. -0ČÍNSKY REŽISÉR U EN-TIE prohlásil, že na. zážitek ze slavnostního zahájení FFP v. Bra.tj.slgvě nikdy nezapomene. Uchvátil jej zájem lidi o film t srdečnost a souňriižství, které se vytvořilo mezi' delegáty různých národů. .*■' 0 JOSEF BEK jako okresní milovník a správce kontribuční záložny, ovšem jen ve filmu Josefa Macha Florian. 0 V NEDÉL1 DOPOLEDNE se konala v Gottwaldově poprvé volná terasa, o kterou projevili obyvatelé veliký zájem. Diskuse se zúčastnilo přes čtyři sta lidi. Její průběh byl zachycen zpravodajským filmem. KM tura 19Ó1