Kultura, 1962 (VI/27-52)

1962-10-18 / No. 42

I •Zárukou správného řešení našich současných hospodářských problémů je otevřené stanovisko ÜV KSČ i předběžné výsledky všenárodní diskuse ke stranickému dokumentu „O výhledech dalšího rozvoje naší socialistické společnosti“. Současné potíže jsou sice dočasného charakteru, jsou ovšem velmi bolestné: dlouhodobě se neuspokojují některé oblasti koupěschopné poptávky, nevyužívá se racionájně pracovní doby, osobní a skupinové hmotné podněty se dostávají do rozporu s celospolečenskými záměry, plýtvá se investičními prostředky, nehospodaří se dosti pečlivě surovinami a výsledky vědy a techniky se zavádějí do výroby jen pomalu a málo pohotově. Důsledek toho všeho je, že se zpomalují tempa rozvoje našeho hospodářství. Úmyslem strany je naprosto otevřeně projednat všechny palčivé otázky, vyslechnout názory a náměty, poučit se z diskuse a tvůrčím způsobem přistoupit k řízeni socialistické ekonomiky. V tomto zdravém proudu tvůrčího myšlení má nemalou úlohu ekonomická fronta. Vážnost problematiky jasně ukazuje, že starými metodami, založenými na odvozování jednoho tvrzení z druhého, na planém „zákonování“ a dogmatickém lpění na životem překonaných poučkách,nemůže ekonomická věda 18. ŘÍJNA Pokud jde o ústřední řízení, považuje ústřední výbor strany za nutné zvýšit především vědeckou úroveft plánovací činnosti... Z dokumentu O výhledech dalšího rozvoje naši socialistické společnosti TÝDENÍK PRO KULTURU A UMĚNÍ VĚDA a plán ANTONÍN ČERVINKA , nic vyřešit. Vžtjyť nejde o slohová cvičení, ale o odpověď vědy na reálně existující problémy. Musíme se učit organizovat a řídit hospodářské procesy rozborem hospodářské praxe a studia všech progresivních poznatků o organizaci výroby, obchodu, služeb i dopravy. Přitom se nesmíme bát diskuse o nových, dosud plně neověřených návrzích a vysílat pracovníky z výzkumu i praxe na zkušenou do zemí s nejvyspělejší organizací průmyslu 1 zemědělství. Ekonomové musí ověřovat nové způsoby řízení a déle rozvíjet ekonomickou teorii. Při výkladu zákonitostí rozšířené reprodukce nelze např. setrvávat jen u hejobecnějšího tvrzení o nutnosti rychlejšího růstu výroby výrobních prostředků před výrobou spotřebních produktů. To je dnes příliš málo pro řešení důležitých problémů investiční výstavby, jejíž nedostatky jsou obecně uznávány za jednu ze základních příčin našich potíží. Nejde jen o velkou rozestavěnost, ale i o to, kam a jak Investujeme. Řečeno odbornými slovy jde o to, jak se bude nadále vyvíjet oborová struktura naší ekonomiky, jak bude navazovat na naše možnosti, na mezinárodni socialistickou dělbu práce a především o to, jak se do ní promítnou všechny progresivní tendence vývoje výrobních sil, uplatňované v průmyslově vyspělých státech. Zákonitostmi vývoje oborové struktury naší ekonomiky- jsme se však dosud zabývali jen nedostatečně. Je třeba hlouběji vědecky objasňovat kvantitativní vztahy mezi akumulací a spotřebou, otázky efektivnosti výroby nových výrobků z nových materiálů, jež mohou nahradit materiály tradiční, i problémy spojené s tím, kdy a jak se vložené investice společnosti vracejí apod. Leccos lu už ovšem ukázaľa praktická zkušenost. Tak např. ze zkušeností už víme, že bude nutno položit.daleko větší váhu na zabezpečení rozvoje vlastni výroby potravin, mimo jiné i skleníkové výroby zeleniny a ovoce. Empiricky jsme si mohli dále ověřit, že není třeba všechno dělat z tradičních materiálů, jako je ocel apod. Zkušenosti ukazují, že zastupitelné hmoty — a použiji i nezvyklého p'ro nás výrazu: produktivnější hmoty — nejen že nahradí tradiční materiál, ale jejich výroba i použití umožňuje značnou úsporu živé práce. Klade to ovšem zcela mimořádné nároky na chemický průmysl, který by se měl rozvíjet ze všech odvětví nejrychleji. Strnulé představy, setrvávající na konzervativních způsobech výroby a spojené s falešným tradicionaiisinem, vedou k miliardovým investicím, mnohem vyšším, než jaké by vyžadovalo zavedení výroby moderních materiálů, především plastických hmot. Ekonomická věda si ovšem v budoucnu nemůže dovolit zjišťovat podobný vývoj až na základě negativních zkušeností, ale musí být s to konkrétně předvídat společensky nejproduktivnější postupy. V Sovětském svazu, jak uvádí akademik Němčinov, se např. vypracovávají matematické modely vztahů v rozšířené reprodukci, které umožňují řešit řadu otázek vývoje oborové struktury s daleko větší mírou exaktností, nežt je tomu dosud. Podobně nelze v ekonomické teorií setrvávat jen u všeobecných, byť i správných tvrzeních o vztahu výroby a spotřeby, Lépe osvětlit je třeba především ekonomické podmínky pro stabilizaci vnitřního trhu, aby při velké a stá-, le vzrůstající kupní síle obyvatelstva nemohly i nepatrné podněty vyvolávat spekulativní skupování určitého zboží. Ekonomická věda musí proto v předstihu zkoumat stav a vývoj nabídky a poptávky, odhalovat pružnost poptávky po určitém zboží, studovat plánovité vytváření stabilizátorů poptávky a nabídky a problémy správné tvorby cen. TI, kdož vidí věci velmi zjednodušeně, však často nechtě-jí o těchto otázkách arit .uvažovat, přestože se v řadě zemí už k řešení takových problémů přistupuje. Důležitým úkolem ekonomické vědy je 1 výzkum postavení podniku v naší socialistické ekonomice. To se v minulosti teoreticky buď vůbec nevysvětlovalo, nebo se tvrdilo, že při jednotném společenském vlastnictví je jedno, kterému podniku.vezmeme a kterému přidáme. Zkušenosti v průmyslu a dnes i v zemědělství však názorně ukazují, že je to falešná praxe, která staví na roveň dobré a špatné hospodaření a nedoceňuje výsledky práce celých kolektivů. Pečlivě je třeba promyslet především postavení socialistického podniku v centrálním plánovitém řízení a v soustavě podnětů hmotné zainteresovanosti. K této otázce vyšel nedávno v moskevské Pravdě velmi zajímavý článek prof. dr. E. Libermanna, který na základě rozboru známých negativních rysů dnešní soustavy řízení předkládá k diskusi propracovaný návrh změn, které by důsledně vytvářely postavení podniku tak, aby jeho hmotné zájmy byly plně v souladu s co nejvyšší efektivností . celého národního hospodářství. Diskuse, která se na podkladě této stati v Sovětském svazu rozvíjí, se vyznačuje velkou tvůrčí odvahou a současně i odpovědností. Čtrnáct dní před jejím zahájením uveřejnila moskevská Pravda dosud neznámé části stati V. I. Lenina z původní varianty článku „Nejbližší úkoly sovětské moci“. Hlavním smyslem této stati, na" psané r. 1919, je dokázat,, že bez vědecké organizace práce* není možno odpovědné mluvit o rozvoji komunistické ekonomiky. Tím spíše je nutno dnes při zdokonalování .socialistického systému plánovitého řízení vytvářet co nejpříhodnější podmínky pro rozvoj vědecké práce, jež jediná je s to překonat omezený praktiqismus a dospět k optimálnímu řešení. Proto musíme udělat všechno pro rozvoj tvůrčí vědecké práce, která se v dnešních podmínkách stává nezbytnou pro zdokonalení centrálního řízení naší socialistické ekonomiky. O FILOSOFII VE FILMU Mou vinou byl rozhovor s Vláčllem nouspořadaný a zcela bez systému. Příliš Jsem si zvykl na Interviewy s filmaři jen o filmu. Ale Vláčil je jiný typ. Velico komplexní, se širokým rozhledem a vzděláním, a tak jsme vlastně vic hovořili hned o filosofii, hned zase o smyslu Českých dějin, o ekonomice a estetice a všechno to se k filmu sice soustřeďovalo a mířilo k němu. ale ne jako k cíli, nýbrž jako k prostředku vyjadřováni těchto myšlenek, jako k prostředku vyjadřováni určitých stanovisek občanských, světonázorových a lidských. Popsal bych nejméně dvacet stránek. A proto vyberu |cn to, co se bezprostředně dotýká Vláčllovy filmové práce. Snad i tak bude zjevná jeho myšlenková erudice, která se ostatně už výrazně projevila v Ďáblově pasti — po mém soudu nejfilosoflětějším našem filmu z poslední doby. Vzhledem k tomu, že jsem se k filmu dostal bez jakékoliv odborné průpravy školní i asistentské, musel jsem si, jako ostatně každý, najít nějaký pevný bod v prostoru. Pro mě to byl Ejzenštejn, který silně působil na mé vnímání a mou paměť. V základu jeho filmového obrazu leží výtvarnictví. Působí především kompozicí jak figurální, tak barevnou. (Myslím, že lze hovořit o barevné kompozici v černobílém filmu.) A právě proto má jeho tvorba tak velkou mezinárodní sdělnost. Člověk nemusí rozumět řeči a rozumí, oč se jedná. Myslím, že zahraniční ohlas Trápení má tytéž příčiny. A kdyby Holubice příliš nevylétla ... nebo lépe kdyby byla sdělnější; byla by filmem, který může působit na světového diváka. Domnívám se totiž, že dělat — ať už vědomě čt podvědomě — filmy jen pro diváky v Čechách a na Slovensku — snad to není 19 z mé strany žádná megalomanie — Je pro nás příliš velký luxus. Většina tvůrců by si měla být vědoma, že filmem lze dostat velké a dobré myšlenky do světa a že jim zatím — říkám zatím — ani na Západě nebude nikdo bránit, pfijdou-U ve svrchované umělecké podobě. Jaké máš požadavky na scénář’/ Chtěl bych, aby scénář poskytl pravdivý pohled rla dialektiku života, tedy 1 postav. Je to poněkud frázovité, ne? Erenburg ve svých vzpomínkách fiká: „Život je složitější než elementární logika, leckterý zločin mů£e vést k dobrodiní, kdežto některá dobrodiní mohou zplodit zločin.“ A poněvadž každý člověk je dobrý i špatný zároveň, jsou jeho vnější i vnitřní projevy rozporné. Snažil jsem se alespoň v Ďáblově pasti o tuto dialektiku postav. Vzal jsem tuto látku za svou proto, že se mi zdálo, že by mohla poskytnout půdu pro takové nazírání — a také jsem v ní viděl příležitost, jak natočit po Holubici masový film. Doufal jsem, že se mi podaří vidět tento dobový příběh v nejširších souvislostech, očima člověka, v němž se odrážejí zkušenosti současné doby. Podařilo se mi to jen zčásti. Autoři měli na mysli jiný žánr filmu a látka sama se tomu houževnatě bránila. Výsledek je znám. Myšlenka byla sice vyslovena docela jasně, ale bylo jí dosaženo právě cestou elementárni logiky. Cd chceš dělat teď? Mám dvě látky. Eskortu,, kterou pro jnne napsal Pavel Kohout, a Vančurovu Markétu Lazarovou, která mne vždy lákala, ale v rozhodující chvíli jsem vždy ztratil odvahu. Spolupracuji teď na ni s Františkem Pavlíčkem, který má tuto látku rád přinejmenším tak jako já. Froě zrovna Markéta Lazarová? Současný moderní román a jeho vlivem i film spěje k čím dál tím hlubší introspekci. O postavě se ví víc, než je vlastně vůbec možné. Nevím, kde tato gnoseologicky tak jednostranně zacílená snaha — postihnout atomickou strukturu lidského nitra — skončí. Zdá se mi, že povede k izolaci poznávaného fakta. Myslím při tom na Resnaise. Vezmi si jeho posledrjf dva filmy. Od Hirošimy k Mařienbadu se tato tendence projevuje stále zřejměji. V nejlepším případě lze touto cestou dosáhnout jen půl pravdy, a to ještě té problematičtější. V Markétě jsou mnohé situace i zápletky nepravděpodobné, banální. Dalo by se dokonce říci, že jde o dilo ne právě realistické v tom vulgárním slova smyslu. A přece tato básnická próza dosahuje té hlubší půle pravdy, proto, že je v dialektické jednotě s okolním světem, že je viděna v širokých souvislostech, v pohledu, který až zaráží rozsahem životních zkušeností. Vem si jedinou Vančurovu větu vyjmutou z líčení, kdy zajatý, těžce zraněný Kozlík, jedna z hlavních postav, leží u nohou hejtmana Pina a bojuje na tajícím sněhu se smrtí: ,,Už klesají sloupce krve k nejnižšl mezi a růžóvý mozek se bělá, jako se bělaly zahrady mezopotámske.“ Rozsah této metafory jde od Bible až k moderní chirurgii. A osud Markétin — to je nepřetržitý řetěz drastických srážek se životem. Několikaměsíční očistec, v němž každý den 1 hodina — byla-lt by nazírána z jejího nitra — bude patologicky tragické. A ona je to tragédie mnohem menší, než se jí samé zdá: někdy je to 1 docela směšná tragédie. Neboť Její Pokračování na str. 2 JINDŘICH WIELGUS: Polibek. Z výstavy ve Spálově galerii Z UJ >u < —i > *ui X/> <ZH CC uu (A HOVOŘÍME V ( \