Kulturní Tvorba, leden-červen 1963 (I/1-26)
1963-01-03 / No. 1
RU CENA 1,20 Kčs ROČNÍK I ulturní IVOrbřl ZÁNIKY A VZNIKY NOVIN A CASOPISÜ mívají zpravidla svou logiku; je to (alespoň v poměrech, kde není bohem byznys a neprská ohňostroj demagogie) logika společenské potřeby, logika organizace a plánovitého řízení politického a kulturního života, logika přirozeného vývoje. Filosofická revue anebo obrázkový magazín, nic nemůže (alespoň ve zmíněných poměrech) vznikat ani zanikat, ani dlouho trvat proti této logice. Zániky novin a časopisů mohou s sebou leckdy nést i lecjakou svízel; tim těžší ale bývají mnohdy počátky novin a časopisů vznikajících. Není jednoduché uvést do pohybu nový časopis (nota be-ne v zemi, která má poměrně bohatou tradici pokrokových a dobře redigovaných časopisů), uvést jej do skutečného pohybu, aby to nebylo jen cosi »organizačně zajištěného« a »úředně schváleného«. Aby to byl živý organismus, který do- _ káže přesvědčit čtenáře o svém účelu, o svém právu na místo na slunci, o své užitečnosti. V Což je míněno jako captatiu benevolentiae na adresu čtenáře tohoto prvního čísla Kulturní tvorby; není to však míněno jako prosba, aby čtenář slevil ze svých zásadních nároků. Neboť ze všeho nejmíň logické by bylo, dát právě dnes vzniknout kulturně politickému týdeníku jakkoli průměrnému, nenáročně pojatému, myšlenkově chudému a koženému, pasivnímu a opatrnickému, rozšafně umírněnému a konvenčnímu, mi slovy: snadno a lehce dělanému. Socialistická společnost klade dnes a zřejmě ; bude klást prudce zvýšené nároky na vývoj, pravdivost a perspektivnost svého myšlení, své kultury, vědy, umění i politiky. S nebývalou naléhavostí si uvědomujeme nejenom význam, ale naprostou nezbytnost nových myšlenek, výprav do neprozkoumaného terénu, smělých koncepcí, jež jediné mohou dovést naši společnost ke komunismu. A s nebývalou naléhavostí si uvědomujeme nejenom fakt žalostného zdiskreditování, ale naprostou protismyslnost konzervatismu a servilní kultovní bezpáteřnosti a autoritářství a dogmatismu všech podob (včetně té zbrusu nové podoby, jíž malebně přizdoben by se někdo možná chtěl momentálně s kritikou dogmatismu a konvenčnosti levně a rychle svézt, tak jako se v minulosti úspěšně vozil právě s oním dogmatismem a konvenčností). )de nyní o nový, podstatně volnější a mnohotvárnější a přitom i podstatně solidnější rozvoj těch disciplín, jež v souhrnu a v měřítku celé socialistické společnosti tvoří úroveň a obsah a směr našeho myšlení, naší kulturnosti, bohatosti a charakternosti našeho života. Smysl Kulturní tvorby je ten, aby v daném čase, v dané historické situaci zplna sloužila tomuto rozvoji. Jako tribuna živých názorů ve vědě i v politice i v kultuře. tribuna podnětů, rozborů, informací i kritiky, společensky angažované a nekonvenční umělecké tvorby, tribuna polemiky a konfrontace i tribuna přirozeného sjednocování všeho, co je nové a co táhne vývoj dopředu, a všech, kdo jsou schopni nové, živé myšlenkové hodnoty vytvářet. Což není míněno jako krásný darmý slib na ozdobu první strany prvního čísla prvního ročníku (neboť slibovat lze koneckonců všechno na světě), nýbrž jako prosté a stručné konstatování povinnosti. Redakce Od nových myšlenek к novým činům jgg Máme za sebou nesnadný rok, rok zápasů a zkoušek. Obtíže v národním hospodářství se nám nedařilo odstraňovat, Jak bychom si byli přáli, některé negativní jevy se dále prohloubily. Ani mezinárodní události nám nepřidaly na klidu a spokojenosti ; karibská krize, inscenovaná Spojenými státy, přivedla svět na pokraj propasti. Současně však měl uplynulý rok pozitivní rysy, jež opravňují optimistický pohled na léta příští. V procesu zkoumání příčin našich přechodných hospodářských nesnází na nejrůznějších úrovních, a zejména v průběhu všenárodní diskuse o výhledech dalšího rozvoje naší společnosti, přicházela strana stále více na kloub problémům, prohlubovalo se poznání jak objektivně působících sil a zákonitostí, tak našich vlastních chyb a nedostatků. V souvislosti s přípravami XII. sjezdu Komunistické strany Československa byla tak stanovena pronikavá diagnóza neduhů, kterými trpěla v posledních letech naše ěkonomika, a ve sjezdové zprávě i usneseních sjezdu určena pro ně therapie. To bylo umožněno především tim, že pod obrodným vlivem dvacátého a dvaadvacátého sjezdu sovětských komunistů dochází i ů nás zřetelně к obnovení toho, co je integrální součástí komunismu a co v době působení kultu osobnosti bylo považováno za nežádoucí, a proto potlačováno; vědecky neúprosná pravdivost při zkoumání životní skutečnosti a z toho vyplývající kladení nových otázek a hledání nových odpovědí. V době, kdy ideologie měla nebezpečně blízko к teologií, neusilovalo se o stálou konfrontaci učení a na něm postavené politiky s jevy života. Často se jednalo podle Hegela: nejsou-li fakta v souladu s mými názory, taím hůře pro fakta. Lidé nebyli vedeni к tvůrčímu myslení, к smělým výpravám za novými objevy ; více vyhovovalo, měli-li po ruce příslušnou zásobu citátů, jež ostatně nezískávali ani tak pilným studiem jako spíše vlastnictvím abecedního rejstříku к vybraným spisům. Docházelo к případům, že za odlišný názor se ocital odvážlivec na pranýři, a to i za názor, v němž mu vývoj dal záhy za pravdu. To vedló к umrtvování tvůrčího myšlení a tvůrčí činností, к odtržení teorie od praxe a působilo nám značné škody, jejichž důsledky pociťujeme dodnes. Nyní však obnovuje strana svou úlohu avantgardy, staví se do čela boje za překonání stagnace, konzervativismu a voluňtarismu v teorii i v praxi, vyzývá komunisty a všechny lidi dobré vůle к nesmlouvavému boji za všechno nové a pokrokové. Těm statisícům komunistů, kteří do strany vstupovali a začínali svůj stranický život v údobí kultu osobnosti a sami mu v té či oné míře splatili daň, stává se ještě dražší a ještě bližší ohrožující se strana, strana 'obnovy leninských norem, strana tvořivého marxismu-leninismu, strana v údobí svého dvanáctého sjezdu. Této straně důvěřují a s jejími usneseními, s jejím programem spojují své plány a cíle milióny občanů naší vlasti. I Sjezdem vyvrcholila celonárodní výměna názorů, diskuse trvající několik měsíců. Není u nás taková agora, jakou měli v městech staré Hellady, prostranství, kde by se mohli shromáždit všichni občané a vyslovit svůj soud. Takové sněmování v našich podmínkách však lze, jak ukazuje naše zkušenost, organizovat jinak : desetitisíce komunistů i nestraníků vystupovalo na schůzích a shromážděních, do redakcí listů a na ústřední výbor strany se valily statisíce názorů, námětů a připomínek. Byly všechny moudré, zdravé, přijatelné? To nelze tvrdit, už proto ne, že mnohé byly protichůdné, že se vzájemně vylučovaly. Často vyjadřovaly jen omezenou zkušenost jednotlivce, někdy z nich hovořil úzký, egoistický zájem místní, projevovaly se v nich i leckteré nedobré povahové rysy jednotlivců, jako závist atp. Nicméně bez váhání lze říci, že mezi diskusními příspěvky bylo nemálo projevů státnického rozhledu, pozoruhodné zralosti politické a hlubokého chápání souvislostí, tedy jev svědčící průkazně o tom, že politiekovýchovná práce strany nese v rostoucí míře ovoce, že naši občané jsou stále lépe připraveni podílet se na řízení společnosti se znalostí věci. Z toho, co jsme řekli, plyne, že ne všem připomínkám a návrhům bude lze vyhovět (někde by to vedlo к povážlivým výsledkům), ale je třeba vycházet rychle vstříc námětům moudrým a progresivním (jako se to už mnohde děje) ; diskuse pak jako celek měla velký význam jako vyjádření a zachycení kolektivní zkušenosti mas, jako průzkum veřejného mínění v kladném smyslu pronikavě odlišný od tendenčních výzkumů pana Gallupa v západních zemích. Ozřejmila jak uvědomělé, kupředu směřující proudy, tak i některé zaostalé nálady, jež signalizují nutnost zlepšení politické a zejména ideologické práce. Úhrnem možno říci, že masová účast v diskusi, nové náměty, nové podněty, nové myšlenky, jež přinesla, jsou výrazem prohlubující se socialistické demokracie, aktem spoluúčasti na vládě, na řízení veřejných věcí, aktem o nic méně důležitým, než je akt volební. Pomohla vytvořit podklady к tomu, aby rozhodnutí sjezdu správně vystihla současné potřeby a co nejlépe stanovila budoucí cesty naší společnosti. Byla to také předsjezdová diskuse, ze které se zrodilo hnuti za socialistický vztah к práci, významné hnutí naší doby. Щ Ilja Erenburg uvádí jednu z kapitol svých mernoárů takto: »Říká se, že pro stromy není vidět les, a je to stejně pravda jako že pro les není vidět stromy.« Je třeba vidět jak stromy, tak les. Hovoříme-li nyní často o svých problémech a převažuje-ll leckdy v proporcích kritika nedostatků nad bilancemi úspěchů, nesmí nám to zastínit skutečnost, že jsme za léta socialistické výstavby dosáhli velkolepých výsledků, ze kterých pro nás vyplývají důležité závazky'. Historický vývoj nám určil, že jsme — obrazně řečeno — v první lize světodějně významného, mírového soutěžení. Porovnáme-li danou úroveň rozvoje hospodářství socialistických zemí, pak vidíme, že jsou to SSSR, ČSSR a NDR, jejichž parametry již dosahují (a někdy i předstihují) niveau nejvyspělejších států kapitalistických. Pokud jde o ostatní socialistické země, ty teprve o postup do první ligy bojují, úspěšně předstihujíce v nižších třídách ty kapitalistické soupeře, s nimiž byly před patnácti lety naroveň nebo za nimiž byly pozadu. Používáme tohoto přirovnání, abychom si dobře uvědomili, ža z tohoto našeho zařazení plynou pro nás zvláštní úkoly a jsou Pokračováni na straně Z, í * I t