Kulturní Tvorba, červenec-prosinec 1963 (I/27-52)

1963-07-04 / No. 27

»Přirovnáváni to к dravé řece: když se rozzuří, zaplavuje roviny, poráží stromy a domy, odnáší hlínu z jednoho místa a ukládá ji na jiné . . . Podobně je tomu s osudem: projevuje svou moc tam. kde, jak ví, nebyly vybudovány žádné hráze a náspy, aby jej zadržely.« NICOLO MACHIAVELLI roku 1513 »V nejstarších dobách se rozvodnění velkých řek, povodně a jimi způsobovaná zkáza obydlí a osevů považovaly za nedvratnou pohromu, proti níž byli lidé bezmocní. Avšak postupem doby . . . lidé se naučili krotit ničivé přírodní síly, tak říkajíc osedlat je, zaměřit sílu vody ve prospěch společnosti a využít jí к zavlažování polí, к získávání energie . . Totéž je třeba říci o zákonech ekonomického vývoje.« J. V. STALIN roku 1952 Jak je vidět, nevznikla otázka o vztahu objektivní nutnosti a politiky včera. Ani odpověď na tuto otázku, která uznává meze politiky, dané objektivní nutností, není sama o sobě žádným objevem. A přece je to právě správná odpověď na tuto otázku, co docela aktuálně řešíme v politice i dnes, a to nejen v naší politice vnitřní, ale v celém mezinárodním komunistickém hnutí. /Dnes už není sporu 1«1ш!“Урт1ГЯв "iřu jJl'UkÜuiu středověká,«’" novověku: zda politika vůbec mus#’ počítat s objektivními faktory společenského vývoje nebo ne. Přirovnal-li Maclu^weUi před 450 lety činnost politika k sřmnosti stavitele, který reguluje tok reg^T byl to obrovský pokrok zejména ргай teologickému nazírání na politiku, jýfybychom však setrvávali u tohoto pameru v jeho hrubé podobě dnes, musímď^si dát velký pozor, abychom se nepřiJjj^Kili právě teologii^, Dne# už v teorii i praxi víme, že ani retak jednoznačně jednodu(edávno se právě v »Kulturní tom, jak dalekosáhlé a mnohostranné důsledky by mohlo mít například krátkozraké a jednostranné vodohospodářské řešení některých problémů již- A POLITIK ní Moravy. Dnes už víme, že ani na řeku nestačí »hráze a náspy«, neboť ty mohou sice zabránit, aby řeka porážela stromy a domy, ale mohou zároveň měnit její okolí v .suchopár. pak кй...1^дл1аДЁйг^аА stejně jako rverae vědeckost počinu vodohospodáře měřit jen podle toho, zda se držel správných pouček a pravidel při stavbě přehrady, ale podle toho, zda pomohl celé krajině nebo zda ji poškodil, nelze ani vědeckost politiky měřit tím, zda uplatňuje abstraktní teze »jako takové«, nýbrž koneckonců tím, zda stimuluje nebo brzdí rozvoj samotné společnosti. /Dívat se na politiku jenom jako na analügff tfjas veškeré přiznání vlivu »objektivních z/Htonů« nutně otevírá dveře subjektivispuf" Politik, který se vžívá do role inžge^ra vodních staveb, začne postupnJ.>pohlížet na vývoj jako na é reglementat nepřátelskou mu postupně léčit realizaci ?uje kritérium jdiska je třeba ie mu připadat a co »nepřimu zdá to, co prostě je bez 2Ĺ '■■■> f JocFnfch staveb se tak nutně stává větším ,a nebezpečnějším dogmatikem než sám inženýr s touž lostojí proti řece, zatímco politik musí pracovat pro společnost, jejíž život reguluje«. A právě o to, co to vlastně znamená »pro společnost« v dnešním světě, a zejména i v dnešním světě socialistickém -/ o to je veden stáie spor s dogmatismeni/závě posledního pléna ÚV KSSS v obecných otj kách se zdají vlastně jen opakovánín^již řečeného: opakuje se tu teze o mívflvém soužití a soutěženi dvou soustav iakgo základu mezinárodní politiky socialismu, teze o nezbytnosti vybudování matepelně technické základny komunismu jaífo podmínky vývoje komunistických společenských vztahů, teze o přfeměně dikürtury proletariátu ve všelídový stát a njrttolik tezí dalších. Nač tohle všechno spakovat, a zdůrazňovat? jde však o to,jíe zdůrazněni těchto zásad současné jrolitiky světového socialismu znamená Vasnou odpověď dogmatickým koncepcím^které přežívají vytrvale dobu StalinovrrgKultu. Politika XX. а XXII. sjezdu KSSS je úspěšnou konkrétní odpovědí na otázka, co je dnes nezbytné pro další vý^^^^ji^sdjjj^gDolečnoMhsipHtika dogmattkii je роки»етиЗгЗеГТмйа1е v platnosti jednostrannou logiku onoho inženýra vodních staveb./Namisto otä^ky_JDQ_kon&^aj£ii potřebách dHdBH'lWT'"’socifflsRcßelioTe^’ečenství lidí se klade otázka po »^Secných pravdách«, jež je nutno »vtěUgrdo života tohoto společenství prostťujffroU), že isou přncc nezvratnými »obecnými pravdami«. Pro dogmatismus intones hlavním problémem například ^prazka, zda je učení 0 diktatuře prolagniátu »obecnou pravdou« marxismu-leninjímu. Z kladné odpovědi na tuto otázku^ak činí dogmatismus jednoduchý záwjŕrje tedy třeba podle toho »regulóvats^^eku společenského života. Tvůrčí přj^iup marxistů ovšem takto končit nemůusí řešit otázku, iaké jsou potřeby Jotné této »řeky«, jak vypatlá po úspěšných revolučních přeměnách/Neboť tvůrčí marxistická politika je vyjádřením životni^! potřeb nové společnosti a ne činnosti, Шага má za cíl spoutávať život této společnosti žulovými kvádry obecnýchdpojmů. Tvůrci marxismus proto musí dospjČát к závěru, že tam, kde už další pokíbk společnosti není automaticky dán jífilatňováním třídních zájmů určité třídy, jfybrž je spjat s vědecky přesným využíváním celospolečenských možností třídně se afednocujícího společenství pracujících lid/T vyžaduje »regulace« společenské řekygfné hledisko než hleko třídní diktátu Podobně je toraíi t v jiných otázkách, se vede jß soudobým dogmatismem spořTM Příznačný přitom je, že zastáncům »obecných psevd« marxismu uniká ta nejzákladnějšy^ nejobecnější pravda celého Marxova ypojetí společenského vývoje: že základmi! pokroku společnosti je pokrok ve výboji výrobních sil, že těžiště boje za konyrnismus je po převzetí politické moct v léšení úkolů ekonomických, ve výstavbě . teriálně technické základny konuinisimb^ Analogie mezi regulací společenského ž*'r vota a regulací řeky tu přitom nApovídá právě v této souvislosti ještě něco. lečnosti, kde i v oblastí vývoje výroba sil je ještě základním problémem stptfět navigace a zabránit, aby řeky bořily Уоту a stromy, může lehce převládnout ngíor, že 1 řízení společenského života vyjadjpffje stále jen jednoduchou »regulaci« v podobě »zaváděni« nejobecnějších pravidejF a nprem socialistických vztahů. Ale ve^společnosti, kde se už přemýšlí o tom, Jaké důsledky vyvolává to, že řeky jsou spoutány betonem a přehradami, jak to půsoj|f na celý systém koloběhu vláhy v krajině^aké jsou důsledky biologické a třeba i ffétetické — tam už i pohled na »regulaci«^reky společenského života nutně vyžadujaďstejnou všestrannost, složitost, jemnost, v^feckost. To je právě chariftteristické pro politiku světového socialistu, ke které dal impuls XX. sjezd KSS^ŕ Politik této epochy už nevystačí s takovým chápáním vztahu mezi objektivní sp^ečenskou nutnosti a politikou, jaký ^adřuje příměr s regulaci řeky. Mohut|ry tok života socialistické společnosti tíude dál neúprosně diferencovat ty, kdojfe chábou úlohy inženýrů. Dříve nebo QBzději překoná takové, kteří nestačí na vjc než na nejhrubší a jednostrannou »regulaci«, kteří nechtějí nebo nemohou hopif mnohostranné souvislosti svých enýrských zásahů?^> ■ ^ ROČNÍK i CENA 1,20 Kčs umírní Ivorbd »DRAHÉ DĚTI,« oslovil jsem asi stohlavé shromáždění dětských delegátů. Správně a úmyslně jsem se vyhnul oslovení »Soudružky a soudruzi« nebo »Milé pionýrky a pionýři«, neboř jsem byl předem upozorněn, že nikoliv všechny v sále přítomné děti jsou organizovány. »Drahé děti,« opakoval jsem ГЛ proto záměrně. Ozval se oje- . dinělý potlesk, bezelstně prozrazující onu potěšitelnou aktivnj. nedočkavost, tak typickou pro naši novou generaci dětí. К němu se potom přidal potlesk zdrcující většiny, poněkud svou nepravidelností upozorňující, že zbývající, ne'i tleskající a dosud neuvědomě- rlou část dětského posluchačštva bude třeba teprve získat. »Pozvaly jste mne, abych у _ . к vám přednesl rejefát« — W vyhnul jsem se obratně indijerenlnímu označení beseda nebo přednáška. »A vy mi jistě dovolíte, abych ještě předeslal, že o osvětlení tématu z hlediska naší ideologie mám jisté osobní zásluhy — však samy uslyšíte.« Při vyslovení žádosti »A vy mi jistě dovolíte« počalo Ihned několik dělí sebou šít a kladně vrtět na svých sedátkách, dávajíce mi tak s bezprostřední roztomilosti najevo svůj plný sou hlas a laskavé svolení. »jde o zcela nový pohled na problém INTERFIGUR АСЕ,« řekl jsem skromně, aby to působilo. V sále nastalo veselé oživení, tolik příznačné pro naše nové pokolení chlapců a děvčátek, přímo očividně vyjadřující: »Ale, to se na to podívejme! O interjiguraci tedy. jak nesmírně poutavé a přitom tak hluboce poučné!« To mne povzbudilo, abych věcně pokračoval: »Nuže, interfigurace je ustáleným výrazem pro vmezeřování osoby, jinými slovy postavy. V mnoha směrech bývá různě prakticky využívána.« Byl jsem na svůj rejerát důkladně připraven. Využívaje didakticky svých pedagogických zkiišeností, vyjadřoval jsem se s vybranou spisovností a bed livě se vystříhal rozvláčnosti. Abych ještě více upoutal pozornost, získal pochopení a prohloubil od počátku zcela úzký kontakt s těmi mladičkými srdci svého publika, pozvedal jsem chvíli hlas, jindy opět výchovně ukazováček na pravé ruce, tu opět tvořil vidlici z prostředníčku a prsteníčku levé ruky a s konkrétní názorností tak pomáhal osvětlovat některé vyskytnuvší se abstraktní pojmy. Mnohé, pozorně mne sledující děti a pionýři, mne ihned počaly napodobovat a šermovaly proti svým méně chápavým sousedům, šeptajíce jim přitom do ucha a patrně jim agilně vysvětlovaly usnadňovaly poněkud se zpožďující a chápání přednášené látky. Velmi zdařile se mi podařilo do referátu včlenit i zmínku o současných ohniscích mezinárodního napětí, když jsem zdůraznil: »A tento nový pohled, tuto převratnou vědeckou práci, zde и vás přednáším, zatímco v západním Berlíně...« Když jsem po necelé hodině skončil, ozval se osvobozující potlesk a uvolňující vydechnutí: »Ach!« — se zcela nepochybnou výrazností znamenající: •Jen mezi nás, soudruhu věděe, co nejdříve, záhy, opět přijďte!« Řekl jsem jim proto radostně a optimisticky: »Na shledanou, milé—dítky a pionýři! Na shledanou!« A oni okamžitě odpověděli živelným a prudkým povstáním a za bouřlivého hřmotu sklápějících se sedátek se ta nová směna dětí kolem mne úprkem přehnala к východu. Rád vzpomínám na toto své milé setkání s budoucími matkami a otci naší společnosti — na setkání, které ve mně ještě více upevnilo přesvědčení o správnosti mých názorů na problém Inter figurace. j i Jt í v о к s К ? gikou. Neboť inženýr koneckonců opravdu