Kulturní Tvorba, leden-červen 1964 (II/1-26)
1964-01-01 / No. 1
I GI OS V Když jsme před rokem začínali dělat ton' hle list, ozval se Slastný nápad, abychom na této stránce propájčili celý sloupec glosám, které by upozorňovaly na věci dobré a špatné, především na ty, které jsou hodné kritiky, na drobné I závažné problémy, které nás v každodenním (a nejen v každodenním) občanském (a nejen občanském) životě obklopují. Zkusili jsme to a podařilo se vzkřísit »žánr«, kterému se v minulosti příliš nedařilo, ale který je a zůstává solí novin a časopisů. Záhy začaly na redakční stůl docházet příspěvky — potěšitelně také ze čtenářských kruhů — které vyslovují to, co tak či onak znepokojuje mnohé z nás, co však jiní přecházejí slepě, nebo s pohnutou žlučí, ale mlčky. O ohlaau nelíčeně živém svědč! především celé hromádky čtenářských dopisů; někteří čtenáři nám dokonce prozradili, že začínají číst Kulturní tvorbu na tomto místě — na rozdíl od duchů ryze estétskýcj), kteří (jak se jeden z nich vyznal) tento sloupec přeskakují, nebol patrně nic příliš pozemského je nevzrušuje. Přirozeně, leckterá z těchto poznámek podnítila i nesouhlas, zejména taková, jež prstem ukázala na nositele nedobrého jevu v naši společnosti. Často se otřese nedůtklivosti hned celá obec pracovníků toho kterého oboru; stačilo uvést »nepříklad« jednoho ředitele podniku, který málem vylál zákazníkovi, že si dovolil v jeho podniku něco objednat, a hned bouřili i jeho nepřfbuzní bratři v trikn, jako by falešná solidarita přibyla к našim novodobým ctnostem: jeden za všechny a všichni za jednoho, který na své místo nepatři. Naproti tomu se u nás daří institucím tak nahluchlým, že nehnou ani brvou, zazni-li v tisku kritická poznámka o nich, nic je zřejmě nevyvede z jejich bohorovného utkvění. Na nedostatek autorů těchto poznámek si stěžovat nemůžeme, ale to zdaleka neznamená, že bychom je mohli vyvážet. Přece však jen litujeme, že na tomto místě pozvedá svůj hlas málo známých publicistů, kulturních pracovníků, umělců, ekonomů, vědců a odborníků ze všech odvětvi našeho veřejného života. Cožpak se nesetkávají ve své práci a ve svém okolí s nepřirozenými překážkami či tu pôstmi, které tarasi naši cestu a otravuji vzduch kolem nás? jistěže denně. Mnozí snad už odevzdaně rezignovali, přestali věřit v účinnost veřejné kritiky, mnohým, zdá se, nestojí za to těch třicet čtyřicet řádků (je to totiž přece jen námaha, tim spíš že opravdu není ani pro zběhlé pero tak docela lehké napsat vtipnou, konkrétní a zároveň zobecňujíc! a navíc pointovanou glosu). Rezignace a nenámaha sotva však může být náš program; to, co nás trápi — ani banální zlo se nezmenšuje svou banálností — se nevypaří samo od sebe či na pouhý pokyn shůry. V tomhle punktu přece jen by měla, ba dokonce musí u nás zavládnout srdnatá a neústupná chuf rvát se i veřejně se vším, co maří či jen znepříjemňuje naše kroky vpřed. Chceme к tomu přispět svým dílem i v tomto druhém ročníku Kulturní tvorby, jistěže nejen glosami. Ale jimi také. Redakce KT Trampoty s básníkem Bá,nlcl "> mai< dobré, ■ # ale bývají s nimi trampoty. Celkem bez nesnázi se dostanou do literární historie i s takovým kádrovým materiálem, jaký například měl Václav Šolc: nedo studovaný student, herec, člověk, který promarnil otcovský podíl a nikdy neměl řádné občanské zaměstnání, na víc bohém, bouřlivák, bosák, tulák, komediant, rozvratník. Lze si snadno představit trampoty ubohých literárních dějepravců z konce 19. a celé poloviny 20. věku. Poplatní měšťáckému nazírání a morálce, přece nemohl zapřít, že Václav Šolc byl básník, dokonce — aby se tak řeklo, opravdový! Rodná Sobotka se už léta snaží svému básníku upravit jeho rodný dům a vůbec ho uctít, jak si zaslouží. Zdálo se, že nejpříhodnější bude 125. výročí jeho narozenin, které se slavilo 23. prosince. A s tím jsou trampoty. Zřejmě nepředstavitelné i pro tak ostřílenou osobnost, jakou nesporně musí být předsedkyně národního výboru, je to soudružka Bílková a takhle o tom mluví: »Nikdy jsem si nepředstavovala, že oprava tak významného objektu půjde tak těžko na svět. Zatím je však dokončena vkusná vnější úprava, ale to se stále muselo koledovat o peníze. Z těch prostředků se vloni zakoupil materiál na elektroinstalaci, která však není hotova pro nedostatek pancéřových trubek. Kromě elektroinstalace je nutno zavést vodu, upravit okolí a položit podlahy, na které už máme prkna. Peníze na ně dala rada a plénum MNV, protože nebyla naděje na další přísun peněz od vyšších orgánů. Co jsem se za tím najezdila! A pak tu máme ještě jednu trampotu. Zemřelá sochařka Karla Vobíšová vytvořila bustu V. Šolce. Počítáme s jejím umístěním v síni Šolcova domu. Zatím je u nás na MNV, ale nezaplacená.« Tak tedy vypadá současný stav. json to trampoty s básníkem. A trvají už přes sto let. Adam Jist ř Manýra nebo extempore? p°Prvé isem si 7 ■ toho všiml v divadle Vlasty Buriana blahé paměti: nejenže se král komiků přičinlivě staral o to, aby se mu diváci bez přetržitosti chechtali, ale rovněž pokládal za svou povinnost aspoň jednou za večer rozesmát své kolegy herce. Což se mu znamenitě dařilo, zejména díky okolnosti, že král komiků byl taky šéfem podnikn a že zaměstnanci na jevišti věděli, co se slnší a patří. Dělo se pak to, že herci propukli v jakýsi tlnmeně potlačovaný chechot a šetrně naznačovali publiku, že nejsou s to odolat. Právě tohle se divákům líbilo ze všeho nejvíc, takže tleskali jako diví. Jeho Veličenstvo král komiků odešel, ale tableta bohulibá taškařice na našich scénách se hraje dál — к naprosté spokojenosti těch na jevišti 1 těch v hledišti. Nejsem bručoun a netvrdím, že nějaká ta trefná improvizace nemůže občas opepřit kapkou smíchu hercům jejich reprízový úděl; ale věc je v tom, že v této hře, která trvá a bují, nejde o improvizaci, nejde o extempore. Nýbrž pouze a jenom o to, že například hlavní (a všeobecně vážení) představitelé Tvrďáku a Pana Alberta se začnon zcela náhle, bez propověděného vtipu a pěkně dlouho o usedavě smát. Totéž dělá komický trojlístek v Mrožkových Policajtech v Divadle E. F. Buriana. Tento neplánovaný smích bnjí i na jiných jevištích. Jsem ovšem povinen vydat soud, že valná část diváků ve všech dotyčných případech se jala promptně účastnit velké legrace a že za ten smích, co určitě není v roli, smíškům na jevišti zdatně zatleskala. Takže — o co vlastně jde, není-liž pravda? Vítězslav Houška ■ 10X500 KORUN rozdělila redakce KT odměnou za příspěvky, které v minulém roce považovala za nejlepší. Byli odměněni: Bohumil Bílek, Vladimír Ferko, Miroslav Holub, Peter Karvaš, Otomar Krejča, Oldřich Kýn, Lubomír Nový. Jiří Opelík, Radovan Richta’ a Ivan Vojtěch. Byl to úkol těžký, vybrat pouze deset autorů, a redakce si s lítostí uvědomuje, že nemohla odměnit řadu vynikajících článků. KRALUPSKÍ KULTURNÍ ŽIVOT se teď, po konečném zahájení výroby v naší první kaučukárně, snad přece jen roztočí. První přislib tu už je — výstavka ex libris a drobné grafiky v Domě osvěty, o niž se zasloužil někdejší dlouhodobý svazácký brigádník na stavbě a nyní zaměstnanec závodu ]iří Lata, jehož soukromá sbírka vlastně tvořila |ádro této expozice. Tftl GRAMOFONOVÉ DESKY vy dalo Státní hudební nakladatelství к osmdesátému výročí Národního divadla; Pěvci minulosti, Pěvci přítomnosti Česká a světová operní tvorba. a Soubor je sestaven z nejlepších zachovaných i soudobých snímků operních autorů našich i světových. ■ ÚSTECKÝ MALÍŘ JAROSLAV BEjCEK, Jehož současná výstava v litoměřické galerii budí vzrušenou pozornost diváků, vystavuje práce posledních dvou let. Jeho štětcové kresby obměňují motiv lidské postavy, dítěte i větších figurálních skupin. Také olejové obrazy Jsou většinou figurální kompozice, rozvíjející v podstatě dvě hlavní témata: jednak vztah ženy a muže v jejich odvěkém dialogu, jednak rytmické tance či sportovní hry. Stejně jako vystavené krajiny dokládají malířův smysl pro' monumentální tvorbu. POPRVÉ BUDE VYSTAVENO 45 autoportrétů Edvarda Muncha v Oslo ke stému výročí narození tohoto velkého malíře. ■ TRI KONCERTY ANTONU WEBERNOVI vyhrazuje program salcburského festivalu v roce 1965. Mají připomenout dvacáté výročí smrti tohoto předního rakouského skladatele, jenž pronikavě ovlivnil vývoj povalečné hudby. V zlíří 1945 byl Webern zastřelen nedaleko Salcburku příslušníkem americké armády — omylem. ■ VÝSTAVA POĽSKEJ BYTOVEJ ARCHITEKTÚRY, neveľká počtom exponátov, ale aspoň v kocke predkladá fotografické zábery interiérov obchodných pavilónov, kín, závodných jedální, ako ich zariadili vo Varšave a inde. Moderný byt je tu zastúpený velmi poskromne, a práve ten najviac zaujíma návštevníkov v bratislavskom Poľskom kultúrnom stredisku. JSTE LI FRANCOUZ, budete od příštího roku dokonale informován o histórii Moskvy Moskvanů, protože ve franštině a vyjde obšírné dílo, jehož charakteristické podtitulky jsou: Světové hlavní město, Moskva kosmonautů, Moskva pracujících, Moskva studentů, Moskva vědců, Moskva básníků . . . ■ PAŘÍŽSKÉ NAKLADATELSTVÍ Librairie académique Perrin vydalo v prosinci poslední knihu nedávno zemřelého oásníka jeana Cocteaua. Je to výbor z básní hraběnky de NoaLI- les, к němuž Cocteau připjjll své vzpomínky na autorku a ca literární život v její době. V knize budou také otištěny některé Cocteauovy kresby. JEDINÝ PISCATORÜV FILM — Povstání rybářů ze svaté Barbory, který tento velký soudobý divadelník natočil v létech 1931 — 1933 v Oděss a v Moskvě pod silným vlivem Sergěje Ejzenštejna, byl po třiceti létech znovu uveden v Berlíně u příležitosti sedmdesátých narozenin Erwina Piscatora. JAZYKOVÁ A STYLOVÁ KULTURA, přesná znalost reálií a vědomí, že »vždycky jde o člověka, af vězí v rokokové krlnolíně nebo v letecké uniformě«, to jsou ve zkratce hlavnf rysy díla Miloše V. Kratochvíla, kterému bude 6. ledna 1964 šedesát let. Jeho zájem zabíral mnoho oblastí: od práce v archívu města Prahy až po pedagogickou činnost na filmové fakultě AMU; jeho dílo zahrnuje romány, povídky a novely, filmové scénáře a popularizační práce z českých dějin. Jsou mezi nimi knihy, jako například Osamělý rváč, které ovlivnily vývoj české prózy, a knihy, které nejširší masy čtenářů zasvěceně seznamovaly s nejzávažnějšími obdobími našich dějin. Opravdu: úctyhodné dílo. ■ dva Členové redakce Kulturní tvorby byli povoláni к novým úkolům, jiří Šotola převzal řízení Literárních novin a Vladislav Stanovský se stal hlavním redaktorem Zlatého máje. Redakce Kulturní tvorby jim přeje mnoho úspěchů na nových působištích. OKUPACE DÁNSKA se objeví v roce 1965 na plátnech kin v dokumentárním filmu účastníka odboje Olafa Book Mal stroma. Autor filmu zachránil v létech okupace přes 40 000 metrů filmových záběrů před gestapem a jeho spolupracovníci doplňují nyní film novými, zcela neznámými dokumentárními snímky z let 1940 aŽ 1945. ■ FILM O OVÍDIOVI natočí ve společné produkci Italové a Rumuni. MÉNĚ CEN BUDE od roku 1964 udělováno na filmovém festivalu v Cannes, jak oznámil generální tajemník festiva1, Jacques Touzet. Bude pr' í no i méně filmů, ale máji _ aýt jenom ty nejlepší. ■ VO FOYERI MALEJ SCÉNY SND menia výstavu s nezvyklou presnosťou každý mesiac. Po keramike Dagmar RosölkoveJ, jej vázach, reliéfoch, zaujímavých maskách ako závesnej keramike, sú tentoraz na stenách zavesené scénické návrhy Čestmíra Pechra. Študoval na Štátnej grafickej škole v Prahe, na Vysokej škole umeleckého priemyslu v ateliéri prof. Nováka a od r. 1955 je výtvarníkom SND. Výber scénických návrhov z obdobia 1948—63 k hrám J. K. Tyla, Karvaša, Mňačka, Filana, Dürrenmatta a l. tvorí príťažlivú expozíciu, Inštalovanú už s tradičnou citlivosťou práve vo foyeri Malej scény. VZBOUŘILI SE: Peter Ustinov, Christopher Fry, Sydney Box, Sir Michael Redgrave a 125 britských spisovatelů, producentů a herců a požadují zřízení vlastní televizní s* lee, aby jejich práce nebyla ažována obchodní reklamuu a zájmy soupeřících firem. Britská vláda se к jejich požadavku dosud nevyjádřila. S DVOjl LAUk utrhla Marie Šechtlová, když v celostátní fotografické soutěži vyjadřující přátelské vztahy našich a sovětských národů získala dvě první ceny, v černobílé I barevné fotografii, a s nimi 1 dvakrát zájezd do SSSR. Být tak vypsaná disciplína diapozitivů, mohla při troše Štěstí vypravit do Sovětského svazu celou svou rodinu. UGO PIRRO, autor románu Vojandy, který vyšel v roce 1958 ve Světové literatuře, přijede 4. ledna 1964 na světovou premiéru své divadelní hry Parašutisté (I Sabotatori), kterou v režii Svatoslava Papeže uvede liberecké divadlo F. X. Saldy. KRESBA OLDŘICHA JELÍNKA 2 KULTURNÍ TVORBA ČÍSLO 1/11 Anton Stuhna AFORISMY Byl tak spi ivedUi'ý, že se mu neodvážili dát žádnou junket. Okradli ho tak, že mu zůstala jen holá pravda. PohorSoval se přesně podle příslušných směrnic. Myslel t s pravopisnými chybami denního tisku. Výrobek měl tolik závad, že byl к dostání i na domácím trhu. Při výměně názorů st pohmoždil argumenty. S poctivostí zašel tak daleko, že už se nevrátil. Když se někdo někam nemůže dopracovat, tak se tam zvolí. Slabost některých lidi spočívá v tom, že se dají kamkoliv zvolit Aby se z Udí stali optimisté, nestačí je něčím lehtat. Byl na takové politické výši, že prostě unikl po zornostl. Ve svém projevu citoval dokonce několikrát sám sebe. ■ BUDOU SE VE FRANCII ZAVÍRAT DIVADLA? To je dosud otevřená otázka. Francouzská vláda totiž snížila finanční pomoc francouzským divadlům 0 plných 80 000 nových franků. Přestože ceny vstupenek několikanásobně stouply, nezabránilo to deficitu francouzských divadel. ZA VŠECHNY PENÍZE, přesněji řečeno za 40 miliónů dolarů postavili ve Francii budovu rozhlasu, kterou minulý týden otevřel president de Gaulle. Budova je největší v Evropě (509 000 kubických metrů), má největší studio pro symfonickou hudbu a speciální studio v pro džezovou hudbu. Navrhl ji roce 1953 architekt Henry Bernard, jehož úmýslem bylo, aby prstencovitý tvar administrativních budov chránil studia od hluku ulic. ■ TOKIJŠTÍ TELEVIZNÍ diváci si budou od tohoto roku moci vybrat ze sedmi televizních pořadů. Dosavadních šest studií má 100 vysílacích hodin týdně a v roce 1964 začíná působit televizní studio zřízené japonskou Společností pro podporu vědeckých a technických znalostí. Sedmý televizní kanál si tedy klade za úkol zvýšit příliv technicky kvalifikovaných pracovníků. Část těchto programů má přeškolovat inženýry a techniky a druhá zvýšit zájem o vědu a techniku především u mládeže a žen. NÁRODNÍ DIVADLO zahraje od 17. srpna do 5. září 1984 na festivalu v Edinburghu pět českých oper: Káťu Kahanovou a Zápisky z mrtvého domu od Leoše Janáčka, Cikkerovo Vzkříšení, Dvořákovu Rusalku Smetanova Dalibora, který doa sud nebyl uveden ve Velké Británii. ■ NEJOBSAŽNÉJŠ1 VÝSTAVA maleb Marca Chagalla byla otevřena v Tokiu. Pořadatelé shromáždili 451 olejomaleb, dřevorytů, kreseb a akvarelů. Nebylo snadné shromáždit materiál pro tuto výstavu, protože díla M. Chagalla jsou roztroušena ve veřejných galeriích 1 soukromých sbírkách po celém světě. OSM NEZNÁMÝCH DOPISŮ velké italské herečky Eleonory Duseové z období jejích zájezdů do Ruska v létech 1889 až 1891 uveřejnil sovětský divadelní časopis Těatr. Adresáty dopisů jsou Vladimír Němirovič-Dančenko, Marie Savvinová, Alexander Urusov a Jurlj Beljajev. ■ COMÉDIE FRANQA1SE sa chystá v máji budúceho roku na velký umelecký zájazd do strednej Európy a do Sovietskeho svázu. O HUDBĚ VE SVETE jednou vetou. Sovětské premiéry své zpěvohry Jánoš Háry se v Moskve zúčastnil Zoltán Kodály. — Vídeňský festival má nového intendanta, kritika a spisovatele Ulricha Baumgartnera, někdejšího tiskového šéfa velkých ocelářských závodů. — Dietrich Fischer-Dieskau dostal Mozartovu medaili roku 1963. — Slavná italská koloratúrni pěvkyně Amelita Galli-Curci, hvězda světových operních scén v období mezi dvěma světovými válkami, zemřela v kalifornském městě La Jolla ve věkn 81 let. — 43 600 západoněmcckých marek bylo v dražbě v Marburgu zaplaceno za krátký notový záznam Mozartův a půlstránkový dopis Franze Schuberta. — Mezinárodní společnost Franze Schuberta byla založena v Tübingenu v NSR a vede ji profesor W. Gerstenberg; čestným předsedou byl zvolen známý rakouský hudební vědec Otto Erich Deutsch. DVACET PET CENTIMETRŮ mě ří v průměru medaile, kterou vydal Zvláštní výbor Shakespearova rodného města к čtyřstému výročí narození nejslavnějšího dramatika. Navrhl ji P. Vincze.