Kulturní Tvorba, červenec-prosinec 1966 (IV/27-52)

1966-07-07 / No. 27

1,20 Kčs IV *27 CESTA z Ruska DO SSSR MILOŠ SMUTNÝ, Moskvi Moci doprovázet presidenta de Gaulla po celé tra­se jeho dlouhého zájezdu po Sovětském svazu zna­menalo nepřeberné množství zážitků, nad nimiž ple­sala srdce reportérů, vrčely kamery a plnily se po­známkami notesy: recepce v Kremlu, nezapomenutel­ná de Gaul leva cesta v otevřeném autě napříč celým Leningradem uprostřed hustého špalíru jásajících di­váků, dlouhého snad deset či patnáct kilometrů, mi­liónový Novosibirsk, na jehož okrají mají obyvatelé dřevěných chaloupek výhled na tabule s portréty so­větských kosmonautů v nadživotní velikosti, nedale­ký Akademgorod, v němž žije 13 000 vědeckých pra­covníků uprostřed kouzelné sibiřské přírody, předání schránky s prstí na památné Mamajově mohyle ve Volgogradu. .. Výčet zajímavostí by neměl konce. К tomu je nutno připočíst snad méně efektní, ale pro smysl francouzské návštěvy stejně důležité ex­kurze do sovětských závodů či na přehrady. A to jsme se ještě nezmínili o cestě francouzského presi­denta na kosmodrom. Za reportáž z Bajkonuru by byli západní lovci senzací platili doslova zlatém a i to málo, co se západní novináři dověděli, stačilo jim na tučné titulky na prvních stranách listů. Žel, že TASS’ tuto událost zaznamenal jen několika stro­hými větami a ještě к tomu neúplně. Barvitá a efektivní cesta francouzského presn denta po různých částech Sovětského svazu tvořila však jen jednu část či rovinu návštěvy. Druhou, mož­ná důležitější, třebaže méně publikovanou a komento­vanou, byly jeho dlouhé porady s nejvyššími sověti ými činiteli v Kremlu a na Bajkonuru. (Neformál­. ostatně výměna názorů pokračovala neustále, pro­tože po celou dobu de Gaullovy cesty se v jeho do­provodu střídali Alexej Kosygin a Nikolaj Podgor­­nyj.) Tyto porady měly na pořadu jednak nejdůležitější problémy současné mezinárodní situace a jednak dvoustranné vztahy mezi Sovětským svazem a Fran­cií. I když to první vzbuzovalo mnohem větší po­­zornost a víc komentářů než to druhé, je dost prav­děpodobné, že dvoustranné vztahy měly z bezpro­středního hlediska největší význam a že jejich pří­padné další úspěšné rozvíjení zpětně usnadní i nale­zení společné základny pro řešení multilaterálních problémů. Jednání o dvoustranných problémech vycházelo z uznání, že obě strany utají řadu styčných bodů, společných zájmů, že jsou v některých směrech kom­plementární. Toto přesvědčení se nezrodilo přes noc, ale je výsledkem delšího názorového vývoje. Fran­couzští političtí i hospodářští vedoucí činitelé na­příklad dospěli к názoru, že jejich vlastní zdroje jim neposkytují dostatečnou možnost udržovat krok v plném rozsahu s rozvojem světové vědy a techno­logie, které spějí kupředu mílovými kroky, je nutno hledat spojence stůj co stůj. Tím může být jen ten, kdo sám může poskytovat a komu zároveň Francie >ako případný partner může něco zajímavého nabíd­iut. Proto z francouzského hlediska nepřipada-jí pro mto úlohu v úvahu Spojené státy, v jejichž hege­monii ostatně gaullismus spatřuje v současné době největší nebezpečí. [NSR nemá z tohoto hlediska ani Pokračování na str. 15 7. ČERVENCE1966 TÝDENÍK ÚV KSČ PRO POLITIKU A KULTURU s- Praha přitahuje DUŠAN HAVLI Č E К Považuji pražský televizní festival za nej­významnější, řekl televizní kritik italské Unity Giovanni Cesareo a novináři mu tles­kali. Kolika procenty se smísila opravdovost se zdvořilostí, skutečnost s přáním, lze těž­ko odhadnout. Počet programů, hostů, akcí, setkání, konferencí svědčí o uznání základ­ního významu pražského festivalu. Na tom ovšem není dost. Hned na začátku se vynoří červotočivá myšlenka, jestli vůbec pořadatelé festivalu vědí, proč jej pořádají. Pod všelidským a morálně vysoce oprávněným heslem se to­tiž odehrává cosi velice živelného, byť zá­roveň i velice velkorysého. Atak soutěžních a nesoutěžních programů od rána do noci, překřižovávaný bočními útoky souběžných akcí a atrakcí, je vyoerpávající. V sobotu se třeba letí na Zlatý klíč do Bratislavy a všichni, kteří opouštějí na den Prahu, by vlastně měli sledovat soutěžní promítání. Sály Valdštejnského paláce jsou navečer v plném provozu, na obrazovkách běží dů­ležitý program, avšak kam se podíváš vy­lidněno (čtyři pět vytrvalých diváků), pro­tože je výlet, večeře, tiskovka, jiné promí­tání ... To by ještě nebylo to nejhorší. Organizace překypuje nápady a iniciativou, a kdyby se к ní přidala kázeň, důslednost a maximální účelnost, kdyby odpadly ty věčné improvi­zace a nedodělávky, mohl by být tok festu valu zregulován. Klíč к řešení nabízí úvaha o jeho poslání. / Festivaly povzbuzují mezinárodní spolu­práci. Je nezbytná a televize se bez ní ve své programové hltavosti neobejde. Tahle pažravá mašinérie je natolik nenasytná, že na ni tvůrčí zázemí uzavřeného národního společenství — kdekoliv na světě a v které­koliv zemi — nestačí. Odtud se rodí nutnost směny programů a silný komerční akcent festivalů. Tvorba pro televizi vyžaduje jako tvorba vůbec, znalost toho, co se děje kolem, kon­frontaci tvůrčích výsledků, prověrku ve zvláštním koncentrovaném světle kritického srovnávání. Nabízí se tedy televiznímu fes­tivalu i jiná svrchovaně významná pohnut­ka, protože právě televizní tvůrci mají nej­méně příležitosti internacionální kontroly své práce, méně než literáti, filmaři, hu­debníci a dokonce 1 divadelníci. Režiséři, autoři, scenáristé, kameramani by museli na týdny vyjíždět za hranice a čekat, až v normálním proudu vysílání uloví zkuše­nost, po níž se pídí. A potom je potřeba znát se a poznávat se osobně, lámat předsudky, mít čas na dis­kuse a rozhovory ať už mezi obchodníky, organizátory, či tvůrci a kritiky. Festivalu funkce třetí — společenská. Konečně, a přece ne nakonec, přichází aspekt mimotelevizní, propagační zájem po­řádající strany. Monte Carlo, Montreaux i Alexandrie si udržují jméno i v pauzách mezi sezónami. Praha se představuje taková, jaká je, hlavní město socialistické země se svou kulturní tradicí a současností, město, přitahující pozornost vším, co se v něm děje. Nebudu mluvit od věci, když připomenu, že na festivalu se zrodil zájem o víc než o naši televizi. Všechno sice souvisí se vším, ale je dobré splést všechno dohromady? Pražský tele­vizní festival to dělá a pokouší se zabít čtyři mouchy jednou ranou. Je vším, a proto nemá tvář. Je festivalem obchodníků, ředi­telů a organizátorů a jen tak trochu, ale opravdu jen trochu — také tvůrců. Přitom je zjevné, a přišli na to už 1 sami šéfové festivalů, že pro organizování směny pořa­dů jsou výhodnější trhy, účelně uspořádaná předvádění, na nichž se praví lidé dohadují s pravými lidmi. Dobrá, nechť festival zá­bavných programů v Montreux nadále se­trvává na zdůrazněném komerčním zájmu — je to festival žánrově a druhově vyhra­něný, o zábavné pořady je největší interes ze strany sestavovatelů vysílání... Šance Prahy tkví jinde, v posunutí ideových a tvůrčích rysů do popředí. Prostředek se stal — omylem — účelem. Organizace směny musí vědět, co a proč chce směňovat. Smyslem mezinárodní vý­měny televizních programů není jakékoliv zaplnění vysílacích časů; má-li televizní obrazovka »sloužit poznávání a dorozumění mezi národy«, má-li být toto heslo praž­ského festivalu naplněno, pak by se měl především stát místem, kde se setkávají a střetávají tvůrčí koncepce, myšlenky a názory vyjádřené publicisticky i umělecky, Pokračování na str. 4 Mísa, Cheb, 1812, z uherskohradišťské výstavy Lidová hrnčina v Československu O < sass< Ы S

Next