Kulturní Tvorba, červenec-prosinec 1966 (IV/27-52)
1966-07-07 / No. 27
1,20 Kčs IV *27 CESTA z Ruska DO SSSR MILOŠ SMUTNÝ, Moskvi Moci doprovázet presidenta de Gaulla po celé trase jeho dlouhého zájezdu po Sovětském svazu znamenalo nepřeberné množství zážitků, nad nimiž plesala srdce reportérů, vrčely kamery a plnily se poznámkami notesy: recepce v Kremlu, nezapomenutelná de Gaul leva cesta v otevřeném autě napříč celým Leningradem uprostřed hustého špalíru jásajících diváků, dlouhého snad deset či patnáct kilometrů, miliónový Novosibirsk, na jehož okrají mají obyvatelé dřevěných chaloupek výhled na tabule s portréty sovětských kosmonautů v nadživotní velikosti, nedaleký Akademgorod, v němž žije 13 000 vědeckých pracovníků uprostřed kouzelné sibiřské přírody, předání schránky s prstí na památné Mamajově mohyle ve Volgogradu. .. Výčet zajímavostí by neměl konce. К tomu je nutno připočíst snad méně efektní, ale pro smysl francouzské návštěvy stejně důležité exkurze do sovětských závodů či na přehrady. A to jsme se ještě nezmínili o cestě francouzského presidenta na kosmodrom. Za reportáž z Bajkonuru by byli západní lovci senzací platili doslova zlatém a i to málo, co se západní novináři dověděli, stačilo jim na tučné titulky na prvních stranách listů. Žel, že TASS’ tuto událost zaznamenal jen několika strohými větami a ještě к tomu neúplně. Barvitá a efektivní cesta francouzského presn denta po různých částech Sovětského svazu tvořila však jen jednu část či rovinu návštěvy. Druhou, možná důležitější, třebaže méně publikovanou a komentovanou, byly jeho dlouhé porady s nejvyššími sověti ými činiteli v Kremlu a na Bajkonuru. (Neformál. ostatně výměna názorů pokračovala neustále, protože po celou dobu de Gaullovy cesty se v jeho doprovodu střídali Alexej Kosygin a Nikolaj Podgornyj.) Tyto porady měly na pořadu jednak nejdůležitější problémy současné mezinárodní situace a jednak dvoustranné vztahy mezi Sovětským svazem a Francií. I když to první vzbuzovalo mnohem větší pozornost a víc komentářů než to druhé, je dost pravděpodobné, že dvoustranné vztahy měly z bezprostředního hlediska největší význam a že jejich případné další úspěšné rozvíjení zpětně usnadní i nalezení společné základny pro řešení multilaterálních problémů. Jednání o dvoustranných problémech vycházelo z uznání, že obě strany utají řadu styčných bodů, společných zájmů, že jsou v některých směrech komplementární. Toto přesvědčení se nezrodilo přes noc, ale je výsledkem delšího názorového vývoje. Francouzští političtí i hospodářští vedoucí činitelé například dospěli к názoru, že jejich vlastní zdroje jim neposkytují dostatečnou možnost udržovat krok v plném rozsahu s rozvojem světové vědy a technologie, které spějí kupředu mílovými kroky, je nutno hledat spojence stůj co stůj. Tím může být jen ten, kdo sám může poskytovat a komu zároveň Francie >ako případný partner může něco zajímavého nabídiut. Proto z francouzského hlediska nepřipada-jí pro mto úlohu v úvahu Spojené státy, v jejichž hegemonii ostatně gaullismus spatřuje v současné době největší nebezpečí. [NSR nemá z tohoto hlediska ani Pokračování na str. 15 7. ČERVENCE1966 TÝDENÍK ÚV KSČ PRO POLITIKU A KULTURU s- Praha přitahuje DUŠAN HAVLI Č E К Považuji pražský televizní festival za nejvýznamnější, řekl televizní kritik italské Unity Giovanni Cesareo a novináři mu tleskali. Kolika procenty se smísila opravdovost se zdvořilostí, skutečnost s přáním, lze těžko odhadnout. Počet programů, hostů, akcí, setkání, konferencí svědčí o uznání základního významu pražského festivalu. Na tom ovšem není dost. Hned na začátku se vynoří červotočivá myšlenka, jestli vůbec pořadatelé festivalu vědí, proč jej pořádají. Pod všelidským a morálně vysoce oprávněným heslem se totiž odehrává cosi velice živelného, byť zároveň i velice velkorysého. Atak soutěžních a nesoutěžních programů od rána do noci, překřižovávaný bočními útoky souběžných akcí a atrakcí, je vyoerpávající. V sobotu se třeba letí na Zlatý klíč do Bratislavy a všichni, kteří opouštějí na den Prahu, by vlastně měli sledovat soutěžní promítání. Sály Valdštejnského paláce jsou navečer v plném provozu, na obrazovkách běží důležitý program, avšak kam se podíváš vylidněno (čtyři pět vytrvalých diváků), protože je výlet, večeře, tiskovka, jiné promítání ... To by ještě nebylo to nejhorší. Organizace překypuje nápady a iniciativou, a kdyby se к ní přidala kázeň, důslednost a maximální účelnost, kdyby odpadly ty věčné improvizace a nedodělávky, mohl by být tok festu valu zregulován. Klíč к řešení nabízí úvaha o jeho poslání. / Festivaly povzbuzují mezinárodní spolupráci. Je nezbytná a televize se bez ní ve své programové hltavosti neobejde. Tahle pažravá mašinérie je natolik nenasytná, že na ni tvůrčí zázemí uzavřeného národního společenství — kdekoliv na světě a v kterékoliv zemi — nestačí. Odtud se rodí nutnost směny programů a silný komerční akcent festivalů. Tvorba pro televizi vyžaduje jako tvorba vůbec, znalost toho, co se děje kolem, konfrontaci tvůrčích výsledků, prověrku ve zvláštním koncentrovaném světle kritického srovnávání. Nabízí se tedy televiznímu festivalu i jiná svrchovaně významná pohnutka, protože právě televizní tvůrci mají nejméně příležitosti internacionální kontroly své práce, méně než literáti, filmaři, hudebníci a dokonce 1 divadelníci. Režiséři, autoři, scenáristé, kameramani by museli na týdny vyjíždět za hranice a čekat, až v normálním proudu vysílání uloví zkušenost, po níž se pídí. A potom je potřeba znát se a poznávat se osobně, lámat předsudky, mít čas na diskuse a rozhovory ať už mezi obchodníky, organizátory, či tvůrci a kritiky. Festivalu funkce třetí — společenská. Konečně, a přece ne nakonec, přichází aspekt mimotelevizní, propagační zájem pořádající strany. Monte Carlo, Montreaux i Alexandrie si udržují jméno i v pauzách mezi sezónami. Praha se představuje taková, jaká je, hlavní město socialistické země se svou kulturní tradicí a současností, město, přitahující pozornost vším, co se v něm děje. Nebudu mluvit od věci, když připomenu, že na festivalu se zrodil zájem o víc než o naši televizi. Všechno sice souvisí se vším, ale je dobré splést všechno dohromady? Pražský televizní festival to dělá a pokouší se zabít čtyři mouchy jednou ranou. Je vším, a proto nemá tvář. Je festivalem obchodníků, ředitelů a organizátorů a jen tak trochu, ale opravdu jen trochu — také tvůrců. Přitom je zjevné, a přišli na to už 1 sami šéfové festivalů, že pro organizování směny pořadů jsou výhodnější trhy, účelně uspořádaná předvádění, na nichž se praví lidé dohadují s pravými lidmi. Dobrá, nechť festival zábavných programů v Montreux nadále setrvává na zdůrazněném komerčním zájmu — je to festival žánrově a druhově vyhraněný, o zábavné pořady je největší interes ze strany sestavovatelů vysílání... Šance Prahy tkví jinde, v posunutí ideových a tvůrčích rysů do popředí. Prostředek se stal — omylem — účelem. Organizace směny musí vědět, co a proč chce směňovat. Smyslem mezinárodní výměny televizních programů není jakékoliv zaplnění vysílacích časů; má-li televizní obrazovka »sloužit poznávání a dorozumění mezi národy«, má-li být toto heslo pražského festivalu naplněno, pak by se měl především stát místem, kde se setkávají a střetávají tvůrčí koncepce, myšlenky a názory vyjádřené publicisticky i umělecky, Pokračování na str. 4 Mísa, Cheb, 1812, z uherskohradišťské výstavy Lidová hrnčina v Československu O < sass< Ы S