Kulturní Tvorba, červenec-prosinec 1967 (V/27-52)
1967-07-06 / No. 27
P ROJEV JIŘÍHO HENDRYCHA NA IV. SJEZDU ČS. SPI S O VATE LŮ Spisovatelský sjezd se schází v závažném období. Naše socialistická společnost Vstupuje do nové etapy svého vývoje, překonává mnohé, co patřilo к jeho předcházející fázi, ztratilo už svoje místo nebo nestačí našim potřebám, je to období, kdy současně hledáme a zkoumáme nové cesty, vyznačujeme perspektivy dalšího rozvoje socialismu v naší republice. XIII. sjezd Komunistické strany Československa otevřel pro tento proces široký prostor a vytvořil předpoklady к řešení nových úkolů rozvoje naší společnosti. Realizace závěrů XIII. sjezdu strany probíhá v mimořádně komplikovaných podmínkách světového vývoje. Poslední události znovu ukazují, že zdaleka není dooojován zápas o spravedlivé uspořádání lidského života v dusím idejí skutečné svobody, bratrství, humanity a sociální i národní rovnosti všech lidí, ras a národů. FRONTY SE ROZESTOUPILY, NELZE STÁT MIMO Vývoj nynějšího světového zápasu stále výrazněji ukazuje základní rozpor mezi světem kapitalismu a socialismu, nacházející své vyjádření v sílící agresivní politice Spojených států amerických a ostatních imperialistických sil. Válka ve Vietnamu, která se rozvíjí ve stále drastičtější podobě, likvidace demokracie v Řecku, likvida- * Spisovatel, literatura socialistická společnost ce a potlačení demokratických sil v Indonésii, potlačování práv lidu v Latinské Americe, agresivní válka proti arabským národům na Středním východě a mnohé další události 'nasvědčují tomu, že zápas osvobozených národů i pracujícími celého světa bude i nadále nejen nesmírně obtížný, ale bude vyžadovat i nové oběti, sebezapření a především jednotu a semknutost pokrokových sil. Všechny události současného světa se promítají i do našich vlastních osudů. Záo budoucnost naší společnosti, o rea- I .ot našich záměrů i tužeb, o uplatnění lidských znalostí, talentů i odvahy se neodehrává v rovině bezkonfliktních situací, ale vyžaduje od každého, aby otevřeně vyjádřil své místo v tomto zápase o společenský pokrok i vztah к socialismu, demokracii a míru. je přirozené, že nemůžeme zůstat lhostejní к charakteru tohoto zápasu, ani к tomu, na čí strané je pravda a spravedlnost a ze které strany hrozí světu nebezpečí nového válečného požáru a likvidace všech lidských hodnot, dokonce samého života na zemi. Jsme-Ii nositeli myšlenek aktivního humanismu i lidské seberealizace, musíme formovat svůj postoj к současnému světu i к naši skutečnosti. Protidemokratické síly reakce a imperialistických agresorů se pokoušejí o frontální nápor proti socialismu, proti růstu prestiže světové socialistické soustavy. To vyžaduje od nás vyhraněné a jasné slovo solidarity a všestrannou podporu sil protiimperiaiistického boje, rozhodné odmítnutí fašizujících snah a antikomunistických tendencí světové reakce. V takové chvíli, kdy fronty se rozestoupily a dochází k priostrení — nesmírně mnoho záleží na zásadním třídním postoji, na odpovědnosti každého z nás. Zdůraznění tohoto požadavku je spjato se samou existencí Československa uprostřed Evropy, s existencí země na hranicích dvou světů, která jednoznačně rozhodla o svém určení na straně světa socialismu. Požadavek takového jasného postoje je vynucován i současným vývojem západního Německa a jeho vnitřních tendencí, směřujících ke zvrácení výsledků druhé světové války, к oslabení důsledků porážky fašismu v Evropě. Americký imperialismus, využívající nejednotnosti demokratických sil a především současné pozice Cíny, přistoupil к výraznému používání strategie lokálních konfliktů a válek. Jejím cílem je likvidace sil, které usilují o progresivní společenský rozvoj. Tato taktika sama o sobě svědčí o tom, že imperialismus nemá převahu ve světě. Avšak jeho úsilí, jehož cílem je oljnovit ztracené pozice a zvrátit současné vývojové tendence, nás nutí к zesílení pozornosti vůči všem stránkám činnosti imperialismu a к protiopatřením z naší strany. Pokračování na str. 4 Z komentářů či sdělení, »jež byly o sjezdu dosud publikovány, je patrné, že neprobíhal v plodné tvůrčí atmosléře, která zcela samozřejmě nese s sebou střetávání názoTul umožňující poznat realitu v její skutečné podobě. Konfrontace názorů, založená na ověřených argumentech, je předpokladem maximálně objektivního poznání. A před našimi spisovateli nestál malý cil. Sešli se, aby rozpracovali zásady rozvoje literární tvorby v duchu rezoluce XIII. sjezdu KSC o otázkách kultury, aby společné sněmování podnítilo literární tvůrce к tomu, stát se svým občanským postojem a svou uměleckou tvorbou po boku KSC v jejím úsilí o další demokratizaci našeho života a jeho všestranného rozvoje. Přímá a přátelská slova strany, tlumočená sjezdu _taieniníkem a členem předsednictva ÜV KSČ soudruhem Jiřím Hendrychem, byla nesena snafiou navodit nejen pro sjezd, ale i pro další činnost atmosféru důvěry i tvůrčí aktivity socialistické kultury. Co se však stalo? Vystoupení P. Kohouta, A. Klimenta, V, Havla a L. Vaculí(Tá především vyvolalo přesvědčení, že projednávání vážných otázek, pro které byl sjezd svolán, je ohroženo demand a anarchismem, způsob, jak se v těchto a některých dalších diskusních příspěvcích otázky nastolily, nejenže narušil důstojnost sjezdu, ale dodával mu nežádoucí politický. Iéoe řečeno politikáfský aspekt. Už proto, že došlo к znevážení výsledků naší, socialistické • cesty i к útokům na vnitřní i zahraniční politiku státu. »Považujeme za správné, když se hovoří o ideách a politických skončil problémech,« zdůrazňovala skupina předních slovenských a českých spisovatelů, kteří se proti tomuto postupu ohradili. Připomínají ovšem, »ne na základě emoa cí, ale na základě hluboké znalosti věci s odůvodněným pocitem odpovědnosti.« Je třeba konstatovat, že navzdory této situaci se sjezd nevzdal řešení vážných problémů, které si předsevzal. Ostv soudruha profesora Eduarda Goldstůckera zaujal vážné, politicky jasné a pevné stanovisko socialistických spisovatelů к řešeni nejvážnéjšlch otázek dotýkajících se literatury a společnosti^ Kromě zmíněného písemného prohlášení, к němuž se připojilo předsednictvo sjezdu, podpořili toto stanovisko I další spisovatelé ve svých diskusních příspěvcích. Řada těchto příspěvků se pak dotýkala vlastní literární tvorby. Profesor Alexander Matuška načrtl ve svém vystoupení hluboce promyšlený a zdůvodněný program současné literatury. O literatuře faktu, která má dnes opravdu masový dosah, promluvil zasvěceně Dušan Hamšík. Jaroslav Janů se zamýšlel nad teoretickými problémy soudobé literatury, především jejího realistického proudu. Milan Ktyidera vyložil své pojetí smysluna- Vžldllll RT5F*^Vf?reV6eTH1T- tuře. Věcně s ním polemizoval Jiří Hájek^ Ivan Skala pouKazal především na souvislost různých čtenářských vrstev s potřebou vnitřně i druhově rozlišené literatury a postavil se proti jakémukoliv jejímu sektářskému zužování. Nechyběly příspěvky, které se kriticky dotýkaly současného stavu svazového života i morálního profilu spisovatele. Nelze v této souvislosti nepřipomenout příspěvek losefa Hanzlíka, který mluvil o problémech mladé literatury a kriticky se zabýval vztahem svazových orgánů к této literatuře. Nebo třeba Kamila Bednáře připomínajícího skromnost a smysl pro fair play jako nezbytnou a chvályhodnou vlastnost spisovatele. Nejen on, ale i další spisovatelé konstatovali, že se ze vzájemného styku vytrácí , úcta, schopnost vážit sí práce jiného spisovatele, když neodpovídá jeho vkusu, když má jinou představu o literatuře. Je však pravda, že v ovzduší psychózy1, která bývá vděčnou půdou pro demagogu a jednostranná exaltovaná vy~ stoupení, jež se mohou dotknout našich přátel a našimi nepřáteli mohou být zneužita, se nedostalo na celou řadu závažných otázek. Sjezd se například nezabýval faktem, že nebylo splněno usneseni III. sjezdu SČSS o demokratizaci svazu, ačkoliv realizace právě tohoto usnesení má pro další práci svazu životní význam a je proto zásadním kritériem činnosti těch, kdož za jeho splnění odpovídají. Sjezd skončil. Je sotva možno vyslovit za několik dní’ poté jednoznačný, všestranně vyčerpávající soud. Jistě se projeví sklon přeceňovat jednání sjezdu, budou i sklony sjezd podceňovat. Život se však nezastaví. Půjde dál, dále se bude rozvíjet literatura a teprve všestranné zhodnocení celého průběhu sjezdu, které si všimne i všech oprávněných kritických připomínek, například nedostatků při aplikaci tiskového zákona, především však sama tvorba ukáže, nakolik byli spisovatelé v této chvíli hodni svými myšlenkami naší doby. Jedno však lze konstatovat s naprostou určitostí už dnes: že dobrodružná politika, která nerespektuje zájmy strany a tím 1 zájmy společnosti, at se jí propůjči kdokoliv, iieiiTá~ňadéii na úspěch. Potvrdily to i nakonec tajné volby'do nového ústředního výboru Svazu čs. spisovatelů. V nich drtivě propadli právě ti, kteří na sjezdu zneužil! svobody slova. A to je v tomto ókamžiku poučeni nejzávažnější. Pro nás doma, ale i těm, kdož za hranicemi kalkulovali s politickou opozici. Kdo seje vítr, sklízí bouři. KT a TÝDENÍK ÚV KSČ PRO POLITIKU A KULTURU * ROČNÍKY Kčs 1,20 6. Č E R V E N C E 1 96727 LI I tu r ní tvor bii DNES V ČÍSLE Beseda tří architektů o životním prostředí Vzpomínky i. V. Majského na cestu Churchilla ke Stalinovi Vladimír Přibský pise o problémech vysokoškoláků-techniků v praxi ■f IV. sjezd Svazu es. spisovatelů , • -.V :• .• i.vwďVÍ*- , • •••■.-Ipl'aybsä •’ятщ S §^W.:'Í LÉTAJÍCÍ sáně. к osmdesátým narozeninám MARCA CHAGALLA o< ~ < •». X -X « а(V w a> 2 ^