Kulturní Tvorba, leden-červen 1968 (VI/1-26)

1968-01-04 / No. 1

T Bilance a perspektivy Při největší obezřetnosti а na základě pečlivého rozboru konstatovalo prosincové plénum ÜV KSČ nesporné pozitivní rysy ve vývoji našeho národního hospodářství, ačkoliv — dodejme ihned — řada vážných problémů v ekonomice, v oblasti zabezpečování životní úrovně přetrvává z minula a neřeší se vždy dost úspěšně. Šestiprocentní přírůstek průmyslové výroby opírá se pře­devším o rychlejší růst progresivních odvětví, zatímco např. v hornictví došlo к přírůstku již jen o 0,3 %. Objem stavební výroby se zvýšil o 7,3 °/o, výroba stavebních hmot o 7 °/o. Potěšitelné jsou výsledky v zemědělství. Loňský rok, kdy došlo ke zvýšení hrubé zemědělské výroby o 10 %, byl po­važován za extrémně příznivý a všechny předpovědi o mož­nosti dalšího přírůstku výroby v letošním roce byly velmi zdrženlivé. A přece došlo к dalšímu růstu o 3,5 % proti úrov­ni loňského roku. Přitom zemědělci uplatnili minimální po­žadavky na pomoc brigád. Úspěch zemědělství má nejen hmotný a hodnotový, ale i velký psychologický význam — nejen pro pracující v zemědělství. Nejvyšší produkce zrnin v poválečném období, nejvyšší hektarové výnosy v historii našeho zemědělství vůbec, několikanásobný vzrůst produkti­vity práce proti období individuálního hospodaření — to jsou velmi průkazné doklady o správnosti cesty nastoupené kolektivizací. Pětiprocentní přírůstek národního důchodu byl dosažen prakticky v plném rozsahu zvýšením produktivity práce. Tempo a kvalita ekonomického vývoje se projevily v pokra­čující stabilizaci a zlepšení vnitřního trhu. Na celkové zvy­šování životní úrovně měl rozhodující vliv růst osobních příjmů obyvatelstva asi o 10,6 mld, tj. o 6,6 %. Za těchto okolností je možno považovat za přiměřený růst maloobchod­ních cen, jenž vedl ke zvýšení životních nákladů asi o 1,5 %, takže reálné mzdy vzrostly asi o 3,5 %. Mezi pozitivní jevy patří snížení výrobní spotřeby, к němuž došlo poprvé za 15 let, nejmenší přírůstek zaměstnanosti za posledních 5 let, rych­lejší růst efektivních odvětví a omezení růstu hornictví, me: talurgie. Setrvalé negativní jevy se projevují ve vysoké inves­tiční rozestavěnosti, v růstu zásob (hlavně hotové produkce); trvá napětí v zahraničním obchodě a poprvé za 5 let došlo v první polovině loňského roku к rozchodu vztahu tvorby produkce a výdělku. Očekávaný hospodářský vývoj v dalších letech navazuje na pozitivní tendence a počítá s možností rychlejší tvorby národního důchodu o 31—32 % proti 22—24 % podle původně schváleného 4. pětiletého plánu. Předpokládá se, že podíl investic na užitém národním důchodu nepřesáhne 30 %. Podíl nevýrobní spotřeby na užitém národním důchodu má růst rychleji než podíl investic. To umožňuje předpokládat zvýšení osobní spotřeby o 16—17 % místo původně plánovaných 10 % ve zbývajících třech letech 4. pětiletky. Vývoj instrumentů nové soustavy řízení povede к odčerpání přebytečných fi­nancí (v nových cenách, v tvrdším zdanění apod.). Adminis­trativní restrikce se převádějí na ekonomické pole. Bude prohlubován zájem na efektivním vývozu a poroste prefe­rence exportně zdatných podniků. Dojde tedy к upevnění těch forem zbožně peněžních vztahů, které byly nastoleny v roce 1967. Předpokládaný ekonomický rozvoj umožňuje, aby se ne­prováděly rozsáhlejší změny maloobchodních cen a služeb. Určité změny u některých druhů spotřebního zboží a omeze­ného počtu potravinářských výrobků, к němuž v průběhu doby bude docházet, mají vést к odstranění cenových de­formací a nebudou mít podstatný vliv na změnu struktury spotřeby. Jde o takový pohyb maloobchodních cen, jenž po­vede ke zvýšení cenové hladiny maximálně o 1 % ročně. Určitý předpokládaný pohyb volných a limitních cen ovlivní jejich růst maximálně o 0,5 % ročně, takže by měla být dodr­žena již dříve stanovená linie maximálního růstu maloob­chodních cen o 1,5 % ročně. Při plánovaném přírůstku prů­měrné mzdy asi o 4 °/o ročně (v r. 1967 bylo dosaženo 5pro­­centního růstu) je tímto vztahem zajišťován plánovaný pří­růstek reálné mzdy asi o 2,8 % ročně. Rada významných pozitivních opatření byla ústředním vý­borem schválena v oblasti sociální politiky. Mezi přijatá opatření patří další zvýšení nejnižších důchodů (600 mil. v roce 1968), jednorázová úprava všech důchodů v roce 1969 (1,2 mld) a propracování systému, který by vedl к růstu mezd a zabezpečoval i zvyšování důchodů. Na podporu rodi­nám s dětmi zvýší se v roce 1968 mateřská dovolená na 26 týdnů a zvýší se i dávky nemocenského pojištění v této době. Dojde ke sjednocení a zvýšení přídavků na děti, na kterých má v budoucnosti záviset i zvýšení daně z příjmů obyvatelstva. Zvýšená pomoc rodinám s dětmi bude v roce 1968 činit kolem 2 mld Kčs. Současně se provádí i úprava nemocenského pojištění členů JZD. V průběhu letošního roku se má připravit a v r. 1969 provést další etapa zkracování doby na 42,5 hod. týdně, se zvýhodněnou délkou druhých a třetích směn a režimem 5denního pracovního týdne. Plán na příští rok a další léta počítá s plným zabezpečením výstavby 460 000 bytů ve čtvrté pětiletce, hmotným krytím příjmů oby­vatelstva, se zvětšením počtu cest našich turistů do socia­listických a kapitalistických zemí. Úkoly v oblasti životní úrovně jsou reálné a opírají se o výsledky dosažené v ekonomickém rozvoji. Záleží ovšem na vytváření trvalých zdrojů, což se týká hospodaření nejen státu jako celku, ale každého podniku a jednotlivce. w Doc. ing. Bohumil Šimon, CSc., vedoucí oddělení ÚV KSC pf pf pf pf pf pf pf pf... Po Bruselu přisel Montreal, po Montrealu Šťastni'/ a veselý nový rok 1968. Soudě podle množství novoročenek a rozsahu fantazie na nich projevené bude to muset být rok velice Slastný. Snad ještě nikdy nerozeslalo tolik lidí 'takové množ­ství gratulací tolika jiným lidem. Kyvadlo se, jak je и nás obyčejem, prudce vychýlilo ze své polohy od těch dob, co к nám via Čierna pri Cope dojížděl až z Čukotky děda Mráz a péefovat si к novému roku byl buržoázni přežitek. Teď to doháníme a co do vtipu i vynalézavostí novoročenek jsme jistě evropštější než Evropa, neboť Západ zatvrzele holduje kýči a konzervatismu. Na novoročním nebi jsme se zaleskli i dík naši polygrafii, která ty hezké věcičky hezky vytiskla a dodala před novým rokem 1969. Zdvořilost se tedy и nás rozhojnila a v souladu s novým ekonomickým řízením i komercializovala. Doufám jenom, že stručné pf na kusu papíru nebude náhražkou za normální lidské vztahy ve zbývajících 365 obyčejných dnech. JIŘÍ HRONEK Metl námi: Připravuju revoluci. Sexuální. Tím člověkem byla dcera známého universit­ního profesora Pastrnka Marie Vetterová, také Mariana nebo Madam. Stala se středoškolskou profesorkou a vyučovala cizím jazykům. Velice záhy pochopila, že její žáci nejsou jen takoví, Byla to taková maličkost, bezvýznamný detail, který nikdo z osmičlenné studentské expedice do Lambaréné nemohl předvídat. Den před ohlášeným odjezdem z Českoslo­venska, kdy už všechno bylo pečlivě zaba­leno, přišel kdosi z nich na to, že lednu z beden by bylo možné umístit mezi ři­dičskou kabinou a masívní skříní jejich tatry ky«. Ale »stoosmatřicít­­bedna by musela být pevně při­šroubovaná к rámu vozidla. Sehnat v Praze na Štědrý den — jako z udělání připadl na neděli — řemeslníka, který by byl ochoten jít do dílny, vytáh­nout svářecí aparát a přivařit kovové držá­ky, se ukázalo stejně absurdní jako třebas koupit v obchodě ki­lo česneku. Ale Jirka Plaček dostal nápad. Zná prý jednoho obě­­tavce v Kutné Hoře, který by jim docela určitě pomohl. A tak v době, kdy se větši­na lidí chystala ke štědrovečerní hosti­ně, uháněla stříbřitá tatra s poznávací značkou AC 60-54 po pusté černokostelecké silnici, aniž by kdo­koli tušil, jaké starosti, nepříjemnosti, zkla­mání a i slzy způsobí kousek zledovatělé vozovky pod jejími pneumatikami. Krátce před desátou hodinou večer do­stal Jirka Plaček s vozidlem smyk. Zkušený šofér, který spolykal za volantem nákla­­dáku tisíce kilometrů, vyvázl z převrácené­ho vozu bez jediného škrábnutí. Okamžitě telefonoval z blízkého drůbežářského závo­du do Prahy. Petr Bartůněk, vedoucí ex­pedice, zvedl ve svém bytě telefonní slu­chátko a málem dostal šok. Jenže na lamentace nezbýval čas. Zatímco nešťastný řidič sháněl v Kostelci trakto­ristu, který by mu pomohl postavit hava­rované vozidlo na vlastní kola, jel už Petr Bartůněk s Jirkou Stöhrem a Pepíkem Va­­vroušem na místo nehodv Pár minut po jedenácté všichni seděli v kanceláři - drů­­bežárny, kde je soudruh Kopecký uklidňo­val povzbudivými slovy i silnou černou ká­vou. Ne, na tenhle Štědrý večer členové expe­dice asi do smrti ■ nezapomenou. Ještě po půlnoci vyjeli s poškozeným vozem z Ko­stelce do Vysokého Mýta a tam, sotva se božíhodově rozednilo, zburcovali technika místní Karosy, Oldřicha Fajfra, který spe­ciální fatru pro expedici připravoval. »Ahoj, kluci!« přivítal je ro­zespale. Napadlo ho, že se u něj asi zastavili cestou z Holic, kam měli před odjezdem položit kvě­tiny к pomníku slavného cesto­vatele Emila Holuba. Kdoví, jestli vůbec pozdravili. ^Možná, že je v tu chvíli drtila představa hloučků zklamaných přátel, kteří se za chvíli shro--2 к jakým hovoří z katedry, ale že je musí znát s celým zázemím rodin, přátel, prostředí a sou­kromých názorů- Poznání společenského zázemí té doby ji přesvědčilo, že společnost je nedo­konalá, že je nejenom třeba pomáhat studentům, ale že je potřeba onu společnost změnit. Tak se stala komunistkou. Její představa socialismu zahrnovala v sobě konkrétní činy, aktivní pomoc člověku, radost, pohyb, neklid, přemýšlení i sport. Neznala polovičatost, její byt se stal střediskem komsomolců, tam se dály přípravy pro hnutí a časopis Mladá kultura, které vybu­dovalo širokou protifašistickou frontu na obra­nu republiky, и ní se připravovaly akce pro španělskou republiku, tehdy už fašismem niče­nou. Byla zatčena nacisty, vězněna v Terezíně, Osvětimi, Rawensbriicku. Přežila zánět myokar­du. Po válce znovu vyučovala. A nejen to. jestli bylo Československo jednou z prvních zemí, kde byl vítězně vybojován boj proti dětské obrně, má na tom profesorka Vetterová velký podíl. Energii, jazykové znalosti, cele věnovala téhlě akci. Použila všech svých kontaktů a sou­­družských vztahů к akademikům, primářům, lékařům a dalším odborníkům. Nikdo z jejích »žáků* a »odchovanců« nedokázal odmítnout. Neměla klapky na očích, jako mívají lidé něčím zaujatí. »Někdy se mi zdá, že to, co dělám, je most stavěný к neznámému břehu,* říkávala. Ale stavěla dál, hnána produktivním neklidem, který otázku, co dělat s volným časem, učinil v jejím případě bezpředmétnóu. Stavěla do loň­ska, do svých 79 let, kdy zemřela. V tyto dny jí tedy nebude rovných osmdesát. Měla by zůs­tat vzorem a příkladem moudře řešeného života. io máždí na Staroměstském náměstí, aby se rozloučili s odjíždějící expedicí. »Oldo, my jsme to nabourali!« Myslel si, že vtipkují. »Dobrý, kluci, do­brý,« opakoval a pročesával si rukou vla­sy. Vzápětí pochopil, co se přihodilo. Beze slova se oblékl, vyběhl к vozu a citlivý­ma rukama ohledával jeho šrámy. Pak vy­slovil diagnózu: vůz příliš poškozený není, "dá se opravit v krátké době, ale bude nut­ná celková prohlídka, zda se nárazem ne­narušila elektrická instalace a speciální cit­livá zařízení, vmontovaná do karosérie. Svátek-nesvátek, s opravou bylo třeba za­čít okamžitě. A tak náhodný chodec na vy­­sokomýtské ulici mohl vidět, jak proti spěchajícímu Fajfrovi kráčí vyparáděná rodina. »Kam letíš?« ptá se vyholený otec. »Za tebou,« vyhrkne Fajfr, »mám pro tebe něco ..: kdybys moh’ se mnou do dílny ...« Ten druhý se úkosem podívá na manželku, na děti, pak znovu na Fajfra a vidí, že je to vážné. »Tak jo, já jdu s tebou!« V dílně si natáhne přes sněhobílou nylonku umaš­těné montérky a mizí pod podvozkem vo­zidla. Přišlo jich do Karosy to odpůldne po Štědrém večeru šest. Do jedné rodiny se přihrnuli členové ex­pedice se soudruhem Fajfrem v půl osmé večer. Kolem domku tma jako v pytli, blá­to. Domácí pán vyjde oslepen do obdélníku dveří a slyší Fajfrův hlas: »Pepo, nesu špatnou novinu. Lambaréné se nabourala!« »To už vím, teď to hlásili v televizi,« od­povídá vzrušeně ten v osvětlených dve­řích. »Počítám, že zejtra tady budou jako na koni!« na. »Kdepak zejtra, oni už jsou tady, od rá­Potřebujeme, aby nám taký s tou havárkou pomoh’!« Víc nebylo třeba agito­vat. Další pár rukou uchopil své nástro­je... • • • A československá studentská expedice do afrického Lambaréné — i když s týdenním zpožděním — přejela startovní čáru. JAN HAJNÝ VYZNAVAČI »KVĚTINOVÉ MO­CI« — především z řad americ­kých »hippies« — putovali v ce­lých houfech do himalájského království Nepálu, kde hodlali prakticky uplatňovat svou filo­sofii zen-buddhismu. Existovaly dokonce snahy vytvořit jakousi »hippieland« — »zemi hippies« — a chrám, v němž by mohli holdovat svému kultu. Nepál­­ské vládě jsou však vlasatí apoštolově »nového způsobu ži­vota« na obtíž: vydala nařízení, že »hippies« mohou obdržet vstupní vízum jen na dobu jed­noho týdne a že nesmějí pře-kročit obvod hlavního města Kátmándú. Několik příliš hor­livých hlasatelů »květinové moci« bylo už dokonce z Nepá­lu deportováno. ■ měsíční moře a koryta mohla kdysi — podle nové, překvapivé teorie profesora Harolda Ureye z Jihokaliforn­­ské university — skutečně obsahovat vodu: profesor Urey soudí, že v raných fázích své existence byl Měsíc bohatě za­vodněn. Voda se ovšem rychle vypařila, ale uchovala se pod jeho povrchem v podobě ledu, který později z nějakých důvo­dů — snad v důsledku zahřátí způsobeného srážkou s kome­tou — roztál. Voda opět pro­nikla na povrch v podobě prudkých bystřin, které po so­bě zanechaly brázdy podobné říčním korytům, jejichž vznik se dosud připisoval sopečné činnosti. Sopečného původu ne­­mijsí být ani měsíční krátery: podle profesora Ureye se ná­padně podobají kráterovitým útvarům v tundrách Kanady a Sibiře, Jež vznikly táním ledu, smíšeného s horninou. Sopeč­nou činnost ovšem profesor Urey rovněž nevylučuje: poklá* dá však za nepravděpodobné, že by byla jedinou silou, která formovala měsíční povrch. RYCHLOSTNÍ REKORD POZEM­NÍCH VZNÁŠEDEL vytvořil George Armitage na rozjezdové dráze letiště Elvington poblíž anglického města Yorku: se svým vznášedlem dosáhl hodi­nové rychlosti 78 kilometrů a na letmou míli dokonce hodi­nové rychlosti 80 kilometrů. ■ DO RANĚ DOBY ŽELEZNÉ se přenesla skupina dánských archeologů, která zhruba 40 ki­lometrů od Kodaně založila »vesnici doby železné«, v níž žije v primitivních podmínkách doby kolem roku 500 před na­ším letopočtem. Za vedení osmadvacetiletého Hanse Ole Hansena chtějí mladí dánští archeologové v praxi vyzkou­šet teorie, které vesměs vznik­ly u konferenčního stolu: do­brovolní »lidé doby železné« nosí oděvy z vlastnoručně tka­ných látek, obdělávají pole ná­stroji vypůjčenými z muzea a sami si na hrnčířském kruhu vyrábějí potřebné nádoby. Zří­dili si i primitivní hutnické pece a sami v nich zpracová­vají železnou rudu na železo. Už na základě prvních jejich zkušeností pozměnila některá skandinávská muzea své expo­zice z doby železné. ZEMI OBEPÍNÁ PÁS vysokého napětí o 50 000 voltech, nazý­vaný podle svého objevitele pás Van Allenův, který může v bu­doucnosti působit starosti při dálkových kosmických letech s lidskou posádkou. Podle teo­rie jeho objevitele Van Allena, zveřejněné nyní v USA, vzniká tento pás třením »slunečního větru«, proudu elektricky nabi­tých nukleárních částic vymrš ťovaných ze slunce, o magne­tické pole země. Na denní po­lokouli země působí toto třeni kladný, na noční polokouli zá­porný náboj hraniční vrstvy zemského magnetického pole. ■ PRVNÍ ROMÁN ani <é­ho filmového režiséra řeckého původu Elii Kazana The Arran­gement má v USA velký čte­nářský úspěch a hollywoodská filmová společnost Warner Brothers nabídla nyní autorovi za právo к zfilmování milión dolarů. Režii filmu autor -— Ellia Kazan. má vést Román líčí příběh muže marně se vzpírajícího tlaku životních konvencí a platícího za únik z jejich sevření'svou kariérou. VZORKOVÝ CENSUS — sčítání lidu podle vybraných vzorků — byl uskutečněn ve Velké Bri­tánii v r. 1966 a podle jeho vý­sledků činí oficiální odhad počtu obyvatel Velké Británie 52 303 720, z čehož 5 168 210 žije ve Skotsku. Mužů je 25 319 330, žen o více než půl­druhého miliónu více — 26 984 390. Cizinců žije ve Velké Británii kolem půldru­hého miliónu, z toho »barev­ných« zhruba milión. Z cizinců pocházejících ze zemí, jež nejsou členy Commonwr a, je kupodivu nejvíce Něm — 134 000. Američanů žije v Bri­tánii 87 000. 1. LEDNA BY SE BYL DOŽIL OSMDESÁTI LET EDUARD BASS, NOVINÁR A SPISOVA­TEL (ZEMŘEL 1946). E. A. LONGEN HO NAKRESLIL V DO­BĚ, KDY SPOLU PÜSOB1LI V KABARETU ČERVENÁ SED­MA. ■ SHERLOCKU HOLMESOVI, nejslavnějšímu románovému detektivovi světa, dosud dochá­zí na jeho románovou adresu »Londýn, Baker-Street 221 B« několik set dopisů ročně, mno­hé z nich se žádostí o pomoc, většina s prosbou o autogram. Stavební firma, která na této adrese sídlí, zdvořile odpovídá. »Litujeme, že vám musíme sdě­lit, že pověsti o smrti Sherloc­­ka Holmese jsou ve zdejších' kruzích považovány za prav­divé.« Havárie před startovní čarou V čase, kdy naděje na odměnu o království nebeském jako pohon dobrých skutků značně vybledla, kdy jistý druh umění pod hesly: jsi holá, chabá existence, prach jsi a v prach sě obrátíš, marnost nad marnost, vyráží leckomu z ruky snahu a úsilí o cokoliv, je přímo nutné ■připomenout toho člověka.

Next