Kulturní Tvorba, červenec-srpen 1968 (VI/27-33)
1968-07-04 / No. 27
Proti osobní moci ve strane JAN MORAVEC Dokončení ze str. 1. vykládána tak, že pod záminkou »zostřené« mezinárodni či vnitřní situace zmizela ze stranického tisku kritika politiky strany. Obavy, že by v naší straně vznikla přijetím leninského principu — možností kritiky usnesení — anarchie, že by se neplnila us mí, myslím, vyvrací dosavadní praxe, kd> nejen nesprávná, ale i správná usnesení velkou částí strany nebyla plněna. V dosavadním systému, kdy platila zásada, že usnesení se musí plnit, se totiž nevedly politické spory a členové tudíž nebyli přesvědčování o jejich správnosti, a i proto je neplnili. Někteří komunisté z praxe dále vědí, že sl život vynucoval měnit jak usnesení Ov, tak základních organizací. Přijetí uvedeného leninského principu znamená vlastně jen potvrdit to, co již »ilegálně« existuje. To neznamená, že chci učinit ze strany diskusní klub, jak jsme za časů novotnovské éry slýchávali. Za normálních demokratických podmínek ve straně většina usnesení bude správná a členové je budou po projednání a přesvědčení uvědoměle, plnit. Zásada přemýšlet o správnosti usnesení je zaměřena i proti neomylnosti, jíž jsme se také smutně proslavili. KRITIKA VEDOUCÍCH PŘEDSTAVITELŮ KSC Rozvoj demokracie a odstranění starého systému osobní moci vyžaduje soustavně uplatňovat princip kritiky bez ohledu na pc vení toho či onoho soudruha. Praxe uk^-uje, kam jsme se dostali, když kritika vedoucích funkcionářů ÚV, KV, OV byla v podstatě zakázána, neexistovala. Je v zájmu strany i vedoucích funkcionářů, aby se stala běžnou polemika s kýmkoliv, abychom znali přednosti i nedostatky každého člena vedení. Měli bychom znát jejích tvář nejen fyzickou, ale i politickou. Nutno odstranit i takovou manýru, že když volíme soudruha například do OV, neřku-li do ÜV, pak ho v osobní charakteristice jen chválíme, i když víme, že žádný komunista není andělsky čistý. (Stalin, Trockij, Bucharln, Kameněv, Zinověv a další členové vedení VKS(b) by podle kritické charakteristiky napsané Leninem v posledních dopisech nemohli být u nás ani členy OV.) Když jsme však někoho odvolávali, pak jsme ho obvykle jen haněli. Zachovejme jako běžnou normu to, co jsme »skoro« dosáhli v obrodném procesu v tisku, rozhlase a televizi. Hovoříme a píšeme kladně i kriticky o vystoupeních představitelů strany a vlády. Nechtějme však, aby členové vedení strany všichni mluvili stejně. Když mají rozdílné názory, nevolejme ihned po »jednotě« nebo dokonce po jejich odvolání ze stranického orgánu. Požadavek stejně smýšlejících ve straně v jakémkoliv orgánu pokládám za protileninský. Lenin byl stoupencem zásady, aby i v OV, v jeho předsednictvu, byli členové, kteří mají odlišné názory, různé vlastnosti, schopnosti, kteří i jeho budou korigovat. To pokládal za prospěšnější pro stranu, než když politiku strany kritizoval život, lidé, často méně vybíravě. Proto zcela běžně na sjezdech, konferencích, zasedáních OV byl Lenin kritizován a nebylo výjimkou, že většina delegátů či členů orgánů hlasovala jinak než Lenin. Tím nikterak neutrpěla ani autorita strany, ani Lenina, právě naopak. Kritika kohokoliv v naší straně se proto může stát dalším opatřením к odstranění systému osobní moci, zvláštního postavení kohokoliv ve straně. CO ZNAMENÁ ROZHODOVAT Svobodnou výměnu názorů ve straně, v jejích volených orgánech, zvláště na plenárních zasedáních, je možno a nutno trvale zabezpečit i organizačně. Z vědecké teorie řízení vyplývá, že podstata každého řízení spočívá ve výběru z možných var'ant dalšího vývoje. Navrhovat soustavně plenárním zasedáním, členským schůzím jedno řešení či usnesení znamená fakticky, že se předpokládá jeho schválení neb připomínkování, a to není rozhodování. Proto vlastně za pléna rozhodovala předsednictva, přesněji tajemníci a pracovníci aparátu strany, kteří 9e v přípravě podkladů a usne-, sení vyslovili pro jedno řešení. Má-Ч jakýkoliv orgán skutečně řídit, nutno mu к rozhodování zpravidla předložit více než leden návrh usnesení. Je zřejmé, že se pak budou komunisté na členských schůzích, při jednání ve stranických orgánech nuceni vyjádřit pro tu či onu variantu, dojde ke kritice, polemice při hledání nejlepšího usnesení a případně i к rozdílnému hlasování podle přesvědčení toho či onoho komunisty. Bude určitý čas trvat, než si zvykneme na novou metodu práce, která však povede к aktivizaci členů strany. V organizacích i orgánech se navzájem známe, víme, jak kdo smýšlí, pro co má vlohy. Lze proto například i v základních organizacích sestavovat 2 dočasné pracovní komise, jednu složenou ze 2—3 stejně smýšlejíc'ch soudruhů, a druhou složenou z dvou tří soudruhů jinak smýšlejících, aby připravili stanoviska a své návrhy na usnesení a předložili je orgánům к posouzení a rozhodnutí. Tak komunisté pocítí, že strana, to jsou konkrétní komunisté — ne něco abstraktního mimo ně. Tak poznáme v praxi nutnost, že menšina bude respektovat většinu a většina menšinu, že komunisté se budou respektovat navzájem a naučí se uvědoměle plnit přijatá usnesení, i když proti nim hlasovali. DEMOKRATICKÝ SYSTÉM VYŽADUJE ORGANIZAČNÍ ZMĚNY Uplatnění demokracie a odstranění systému osobní moci vyžaduje přijmout další opatření, zvláště zvýšit úlohu a náplň činnosti plenárních zasedání a ohraničit pravomoc předsednictva, sekretariátu, tajemníků aparátu. Dosavadní stanovy řeší tyto otáza ky jen všeobecně. Doporučuji přijmout jako zásadu, aby členové předsednictva OV a tajemníci ÚV vykonávali svou funkci nejdéle dvě volební období, aby se znovu obnovila ve stranických orgánech funkce předsedy a aby předsedy komisí nebylí - tajemníci, ale členové volených orgánů. V jednacích řádech ÚV, KV, OV, konferencí a sjezdů, které se připravují, jsou ustanovení zabezpečující práva těchto vrcholných orgánů a demokratická pravidla jejich jednání. V těchto návrzích se například přesně formuluje — kdo má právo požadovat, aby se konalo mimořádné zasedání stranického orgánu, jak připravovat plenární schůzi (mj. tím, že členové orgánů dostanou včas písemné materiály). Nově se uvažuje o sdružování členů pléna ke společnému, třeba opozičnímu stanovisku | někteří to nesprávně charakterizují jako frakční činnosti; o vytváření pracovního předsednictva na každém plenárním zasedání (tím by se dosáhlo, že výkonný orgán pléna — předsednictvo ÚV — během pléna nebude nadřízeným orgánem plénu); o vytváření volebních komisí, skrutátorů, o technice voleb, o kontrole pléna svých výkonných orgánů — předsednictev, sekretariátu a aparátu. Složitým problémem je, jak organizovat diskusi, aby nikdo nemohl svévolně stanovit pořadí v diskusi, délku diskuse a její zakončení. Návrhy usnesení a referáty na zasedání, návrhy na volbu stranických orgánů a komisí se nesmějí stát výlučnou záležitostí předsednictev, ale pléna. Nejméně propracován je systém tajného hlasování ve straně, nejen při volbách. Například na většině okresních a krajských konferencích byly provedeny volby tajně, což je velký pokrok. Přesto je třeba kriticky hodnotit dosavadní praxi. Bylo například jistě správné, že KV připravily v dohodě s OV velké množství kandidátů na členství v KV. Po připomínkách pak volební komise dávaly ale aklamací odhlasovat kandidátku pouze s přesným počtem členů a kandidátů KV, kterou pak předložily к tajnému hlasování. Myslím si, že je třeba vždy na kandidátce uvést větší počet soudruhů a soudružek, aby si z nich delegáti mohli tajně vybrat, některé škrtnout či připsat a zvolit členy a kandidáty stranických orgánů podle svého přesvědčení. Na okresních konferencích se dále hodně praktikovala zásada, že zvolen může být jen ten, kdo dosáhl 75—90 °/o hlasů. Tím byl porušen princip volby nadpoloviční většinou. O způsobu tajného hlasování by měly stranické organizace a orgány přemýšlet, aby hlasování na XIV. sjezdu, zvláště při volbě nového ÚV, bylo co nejdemokratičtější. KONTROLOVAT VŠECHNY STRANICKÉ ORGÁNY A FUNKCIONÁŘE Při odstraňování systému osobní moci ve straně musí sehrát významnou úlohu kontrolní stranická komise. Zločiny a vážné, dlouhotrvající chyby se mohly projevovat mj. i proto, že ÚV, jeho předsednictvo, A. Novotný s malou skupinou, a podobně tomu bylo i v^nižších orgánech, pracovali i béz účinné kontroly. Dokonce i stanovy zakotvily neleninskou představu o kontrolních orgánech ve straně. Sjezd, /případně konference sice kontrolní a revizní komise volily, ale jinak byly řízeny a podřízeny formálně plénu příslušných orgánů, fakticky předsednictvům a prvním tajemníkům. Podstatná změna proto musí nastat v kontrole všech stranických orgánů a každého jeho člena, nevyjímaje první tajemníky. Je nutno zabezpečit, aby kontrolní komise, jejich členové (nejen předseda) se běžně zúčastňovali příslušných plenárních zasedání, schůzí předsednictev, aby dostávali všechny materiály, podklady, informace, které dostávají členové stranických orgánů, i ty, jež oddělení posílají nižším stranickým orgánům, nebo ty, co posílají nižší orgány vyšším. Nic by nemělo být utajeno před stranickými kontrolními komisemi. Dobrá a maximálně objektivní kontrola je nutnou podmínkou toho, aby stranické orgány jednaly v souladu s usnesením sjezdu, ÚV. Jakmile zjistí odchylky od linie a stanov strany přijetím nesprávných usnesení, měly by prozkoumat jejich příčiny a navrhnout příslušným orgánům změnu. Samy kontrolní orgány nemohou změnit usnesení, mohly by je však v krajním případě pozastavit. V případě odmítnutí jejich názorů stranickým orgánem měly by mít kontrolní orgány, eventuálně i určitá část členů komise (například jedna třetina či čtvrtina) možnost sdělit straně své stanovisko. Tak by se strana mohla uchránit vážných či dlouhotrvajících chyb a hlavně komunisté by měli další záruku, že za jejich zády není nesprávně rozhodováno. To předpokládá, aby členy kontrolních komisí se stali stejně vyspělí komunisté jako členové ÚV či KV neb OV. I v tom máme co napravovat, poněvadž v našem povědomí přežívá představa o kontrolních komisích z období systému osobní moci. Proto si myslím, že nyní, při okresních a krajských konferencích, by bylo žádoucí přezkoumat, zda úroveň členů kontrolních komisí odpovídá předpokládaným zvýšeným nárokům, zda jsou politicky uvědomělí, osobně bezúhonní, čestní, otevření, nebojácní, zda chápou, že se nebudou zodpovídat stranickým orgánům, ale vlastně členům strany, delegátům konferencí a sjezdu, a že mají tudíž velkou odpovědnost před stranou. Tento systém kontroly nezbavuje stranické orgány povinnosti kontrolovat, jak jsou plněna usnesení. Taková kontrola zůstává součástí a předpokladem správného rozhodování a plnění usnesení. NEVĚŘIT, VĚDĚT, ZNÁT ny Další důležitá změna nastává v práci strabudováním stranického informačního systému. Z hlediska překonání dosavadního systému osobní moci půjde o to, maximálně zrovnoprávnit informace všem členům příslušných volených orgánů. Nerovná informace vytvářela nerovnost mezi členy orgánu, a to vedlo mj. к tomu, že bez důkladných informací se nemohli všichni jeho členové podílet na rozhodování. Ani první tajemník by neměl být více informován než členové předsednictva a ti víc než členové pléna. Vzhledem к nutnosti utajit některé informace například o obraně země nutno určit, pro který okruh funkcionářů jsou tyto informace určeny. Některé by bylo možné studovat jen na sekretariátech strany. Členové strany oprávněně kritizují, že nejsou včas a dostatečně informováni o rozhodnutích vyšších orgánů, o tom, jaký je stav naší ekonomiky, atd. (Není bez zajímavosti, že špatná informovanost členů strany se kritizuje již od XX. sjezdu KSSS.) Nové vedení strany přikročilo к nápravě. To spatřuji například v tom, že protokoly říjnového, prosincového a lednového pléna byly poslány na OV, aby si je mohli funkcionáři přečíst a samostatně posoudit podstatu, hloubku i šíři sporu progresivních sil s konzervativci. Škoda že se tak nestalo s protokoly dubnového pléna. Posílání protokolů na OV a velké CV by se mělo stát trvalou zásadou. Dále předsednictvo strany přijalo zvláštní usnesení o vytvoření informačního systému ve straně. Chtěl bych vyslovit přesvědčení, že pro stranu budou důležité nejen informace shora dolů, ale i zdola nahoru, zvláště o politických názorech dělníků, rolníků, inteligence, o materiálech a kulturních zájmech lidí, o postojích komunistů a bezpartijních к usnesením strany, o vztazích Čechů, Slováků a ostatních národností, o vztazích mezi mladými a starší generací, o tom, co soudí lidé o naší zahraniční politice, o práci komunistů ve vládě, v Národní frontě, v Národním shromáždění, v národních výborech, ROH a ostatních společenských organizacích. Posílání pravdivých informací má pro stranu cenu zlata. Na podkladě analýzy těchto informací mohou stranické orgány poznávat celkovou politickou situaci v okrese, v kraji, v celé republice a přijímat správná opatření, provádět dobrou politickovýchovnou a organizátorskou práci, dávat podněty komunistům pracujícím v Národní frontě, ve společenských a zájmových organizacích, v masových komunikačních prostředcích, ve společenských vědách. A pro kontrolu pravdivosti informací je bezpodmínečně nutná svoboda slova, svoboda projevu ve veškerém tisku,, rozhlasu a televizi. □ Jistě jsem nevyčerpal všechna základní opatření^ která je třeba přijmout, aby se ve straně ýytvořil nový, demokratický systém řízení a práce. Obrodu strany proto spatřuji nejen v nové politice, novém ÚV a v dalších nových stranických orgánech, v nových stanovách, v očistě od těch, kteří se vydávali za největší komunisty a komunisty svou skutečnou činností nebyli, ale hlavně v odstranění systému osobní moci a v trvalé demokracii ve straně. ČÍSLO 27 I V I 3