Kulturní Tvorba, červenec-srpen 1968 (VI/27-33)

1968-07-04 / No. 27

Proti osobní moci ve strane JAN MORAVEC Dokončení ze str. 1. vykládána tak, že pod záminkou »zostřené« mezinárodni či vnitřní situace zmizela ze stranického tisku kritika politiky strany. Obavy, že by v naší straně vznikla přijetím leninského principu — možností kritiky usnesení — anarchie, že by se neplnila us mí, myslím, vyvrací dosavadní praxe, kd> nejen nesprávná, ale i správná usne­sení velkou částí strany nebyla plněna. V dosavadním systému, kdy platila zásada, že usnesení se musí plnit, se totiž nevedly politické spory a členové tudíž nebyli pře­svědčování o jejich správnosti, a i proto je neplnili. Někteří komunisté z praxe dále vědí, že sl život vynucoval měnit jak usnesení Ov, tak základních organizací. Přijetí uvede­ného leninského principu znamená vlastně jen potvrdit to, co již »ilegálně« existuje. To neznamená, že chci učinit ze strany diskusní klub, jak jsme za časů novotnov­­ské éry slýchávali. Za normálních demokra­tických podmínek ve straně většina usne­sení bude správná a členové je budou po projednání a přesvědčení uvědoměle, plnit. Zásada přemýšlet o správnosti usnesení je zaměřena i proti neomylnosti, jíž jsme se také smutně proslavili. KRITIKA VEDOUCÍCH PŘEDSTAVITELŮ KSC Rozvoj demokracie a odstranění starého systému osobní moci vyžaduje soustavně uplatňovat princip kritiky bez ohledu na pc vení toho či onoho soudruha. Praxe uk^-uje, kam jsme se dostali, když kritika vedoucích funkcionářů ÚV, KV, OV byla v podstatě zakázána, neexistovala. Je v zá­jmu strany i vedoucích funkcionářů, aby se stala běžnou polemika s kýmkoliv, aby­chom znali přednosti i nedostatky každého člena vedení. Měli bychom znát jejích tvář nejen fyzickou, ale i politickou. Nutno od­stranit i takovou manýru, že když volíme soudruha například do OV, neřku-li do ÜV, pak ho v osobní charakteristice jen chválí­me, i když víme, že žádný komunista není andělsky čistý. (Stalin, Trockij, Bucharln, Kameněv, Zinověv a další členové vedení VKS(b) by podle kritické charakteristiky na­psané Leninem v posledních dopisech ne­mohli být u nás ani členy OV.) Když jsme však někoho odvolávali, pak jsme ho ob­vykle jen haněli. Zachovejme jako běžnou normu to, co jsme »skoro« dosáhli v obrodném procesu v tisku, rozhlase a televizi. Hovoříme a pí­šeme kladně i kriticky o vystoupeních před­stavitelů strany a vlády. Nechtějme však, aby členové vedení strany všichni mluvili stejně. Když mají rozdílné názory, nevolej­me ihned po »jednotě« nebo dokonce po je­jich odvolání ze stranického orgánu. Poža­davek stejně smýšlejících ve straně v ja­kémkoliv orgánu pokládám za protilenin­­ský. Lenin byl stoupencem zásady, aby i v OV, v jeho předsednictvu, byli členové, kteří mají odlišné názory, různé vlastnosti, schopnosti, kteří i jeho budou korigovat. To pokládal za prospěšnější pro stranu, než když politiku strany kritizoval život, lidé, často méně vybíravě. Proto zcela běžně na sjezdech, konferencích, zasedáních OV byl Lenin kritizován a nebylo výjimkou, že vět­šina delegátů či členů orgánů hlasovala jinak než Lenin. Tím nikterak neutrpěla ani autorita strany, ani Lenina, právě naopak. Kritika kohokoliv v naší straně se proto může stát dalším opatřením к odstranění systému osobní moci, zvláštního postavení kohokoliv ve straně. CO ZNAMENÁ ROZHODOVAT Svobodnou výměnu názorů ve straně, v je­jích volených orgánech, zvláště na plenár­ních zasedáních, je možno a nutno trvale zabezpečit i organizačně. Z vědecké teorie řízení vyplývá, že podstata každého říze­ní spočívá ve výběru z možných var'ant dalšího vývoje. Navrhovat soustavně ple­nárním zasedáním, členským schůzím jedno řešení či usnesení znamená fakticky, že se předpokládá jeho schválení neb připomín­kování, a to není rozhodování. Proto vlast­ně za pléna rozhodovala předsednictva, přesněji tajemníci a pracovníci aparátu strany, kteří 9e v přípravě podkladů a usne-, sení vyslovili pro jedno řešení. Má-Ч jaký­koliv orgán skutečně řídit, nutno mu к roz­hodování zpravidla předložit více než leden návrh usnesení. Je zřejmé, že se pak budou komunisté na členských schůzích, při jed­nání ve stranických orgánech nuceni vy­jádřit pro tu či onu variantu, dojde ke kri­tice, polemice při hledání nejlepšího usne­sení a případně i к rozdílnému hlasování podle přesvědčení toho či onoho komunisty. Bude určitý čas trvat, než si zvykneme na novou metodu práce, která však povede к aktivizaci členů strany. V organizacích i orgánech se navzájem známe, víme, jak kdo smýšlí, pro co má vlohy. Lze proto například i v základních organizacích se­stavovat 2 dočasné pracovní komise, jednu složenou ze 2—3 stejně smýšlejíc'ch sou­druhů, a druhou složenou z dvou tří sou­druhů jinak smýšlejících, aby připravili sta­noviska a své návrhy na usnesení a před­ložili je orgánům к posouzení a rozhodnutí. Tak komunisté pocítí, že strana, to jsou konkrétní komunisté — ne něco abstrakt­ního mimo ně. Tak poznáme v praxi nutnost, že menšina bude respektovat většinu a většina menšinu, že komunisté se budou respektovat navzá­jem a naučí se uvědoměle plnit přijatá usnesení, i když proti nim hlasovali. DEMOKRATICKÝ SYSTÉM VYŽADUJE ORGANIZAČNÍ ZMĚNY Uplatnění demokracie a odstranění systé­mu osobní moci vyžaduje přijmout další opa­tření, zvláště zvýšit úlohu a náplň činnosti plenárních zasedání a ohraničit pravomoc předsednictva, sekretariátu, tajemníků aparátu. Dosavadní stanovy řeší tyto otáz­a ky jen všeobecně. Doporučuji přijmout jako zásadu, aby členové předsednictva OV a ta­jemníci ÚV vykonávali svou funkci nejdéle dvě volební období, aby se znovu obnovila ve stranických orgánech funkce předsedy a aby předsedy komisí nebylí - tajemníci, ale členové volených orgánů. V jednacích řádech ÚV, KV, OV, konfe­rencí a sjezdů, které se připravují, jsou ustanovení zabezpečující práva těchto vrcholných orgánů a demokratická pravidla jejich jednání. V těchto návrzích se napří­klad přesně formuluje — kdo má právo požadovat, aby se konalo mimořádné zase­dání stranického orgánu, jak připravovat plenární schůzi (mj. tím, že členové orgánů dostanou včas písemné materiály). Nově se uvažuje o sdružování členů pléna ke spo­lečnému, třeba opozičnímu stanovisku | ně­kteří to nesprávně charakterizují jako frak­­ční činnosti; o vytváření pracovního před­sednictva na každém plenárním zasedání (tím by se dosáhlo, že výkonný orgán plé­na — předsednictvo ÚV — během pléna ne­bude nadřízeným orgánem plénu); o vytvá­ření volebních komisí, skrutátorů, o techni­ce voleb, o kontrole pléna svých výkonných orgánů — předsednictev, sekretariátu a aparátu. Složitým problémem je, jak organizovat diskusi, aby nikdo nemohl svévolně stano­vit pořadí v diskusi, délku diskuse a její zakončení. Návrhy usnesení a referáty na zasedání, návrhy na volbu stranických or­gánů a komisí se nesmějí stát výlučnou zá­ležitostí předsednictev, ale pléna. Nejméně propracován je systém tajného hlasování ve straně, nejen při volbách. Například na vět­šině okresních a krajských konferencích byly provedeny volby tajně, což je velký pokrok. Přesto je třeba kriticky hodnotit dosavadní praxi. Bylo například jistě správ­né, že KV připravily v dohodě s OV velké množství kandidátů na členství v KV. Po připomínkách pak volební komise dávaly ale aklamací odhlasovat kandidátku pouze s přesným počtem členů a kandidátů KV, kterou pak předložily к tajnému hlasování. Myslím si, že je třeba vždy na kandidátce uvést větší počet soudruhů a soudružek, aby si z nich delegáti mohli tajně vybrat, některé škrtnout či připsat a zvolit členy a kandidáty stranických orgánů podle své­ho přesvědčení. Na okresních konferencích se dále hodně praktikovala zásada, že zvo­len může být jen ten, kdo dosáhl 75—90 °/o hlasů. Tím byl porušen princip volby nad­poloviční většinou. O způsobu tajného hlasování by měly stranické organizace a orgány přemýšlet, aby hlasování na XIV. sjezdu, zvláště při volbě nového ÚV, bylo co nejdemokratič­tější. KONTROLOVAT VŠECHNY STRANICKÉ ORGÁNY A FUNKCIONÁŘE Při odstraňování systému osobní moci ve straně musí sehrát významnou úlohu kont­rolní stranická komise. Zloči­ny a vážné, dlouhotrvající chy­by se mohly projevovat mj. i pro­to, že ÚV, jeho předsednictvo, A. Novotný s malou skupinou, a podobně tomu bylo i v^nižších orgánech, pracovali i béz účin­né kontroly. Dokonce i stano­vy zakotvily neleninskou před­stavu o kontrolních orgánech ve straně. Sjezd, /případně konference si­ce kontrolní a revizní komise volily, ale jinak byly řízeny a podřízeny for­málně plénu příslušných orgánů, fakticky předsednictvům a prvním tajemníkům. Pod­statná změna proto musí nastat v kontrole všech stranických orgánů a každého jeho člena, nevyjímaje první tajemníky. Je nutno zabezpečit, aby kontrolní komise, jejich členové (nejen předseda) se běžně zúčastňovali příslušných plenárních zase­dání, schůzí předsednictev, aby dostávali všechny materiály, podklady, informace, které dostávají členové stranických orgánů, i ty, jež oddělení posílají nižším stranickým orgánům, nebo ty, co posílají nižší orgány vyšším. Nic by nemělo být utajeno před stranickými kontrolními komisemi. Dobrá a maximálně objektivní kontrola je nutnou podmínkou toho, aby stranické orgány jednaly v souladu s usnesením sjez­du, ÚV. Jakmile zjistí odchylky od linie a stanov strany přijetím nesprávných usne­sení, měly by prozkoumat jejich příčiny a navrhnout příslušným orgánům změnu. Sa­my kontrolní orgány nemohou změnit usne­sení, mohly by je však v krajním případě pozastavit. V případě odmítnutí jejich ná­zorů stranickým orgánem měly by mít kon­trolní orgány, eventuálně i určitá část členů komise (například jedna třetina či čtvrtina) možnost sdělit straně své stanovisko. Tak by se strana mohla uchránit vážných či dlouhotrvajících chyb a hlavně komunisté by měli další záruku, že za jejich zády není nesprávně rozhodováno. To předpokládá, aby členy kontrolních komisí se stali stej­ně vyspělí komunisté jako členové ÚV či KV neb OV. I v tom máme co napravovat, poněvadž v našem povědomí přežívá před­stava o kontrolních komisích z období sys­tému osobní moci. Proto si myslím, že nyní, při okresních a krajských konferencích, by bylo žádoucí přezkoumat, zda úroveň členů kontrolních komisí odpovídá předpokláda­ným zvýšeným nárokům, zda jsou politicky uvědomělí, osobně bezúhonní, čestní, otevře­ní, nebojácní, zda chápou, že se nebudou zodpovídat stranickým orgánům, ale vlast­ně členům strany, delegátům konferencí a sjezdu, a že mají tudíž velkou odpovědnost před stranou. Tento systém kontroly nezbavuje stranic­ké orgány povinnosti kontrolovat, jak jsou plněna usnesení. Taková kontrola zůstává součástí a předpokladem správného rozho­dování a plnění usnesení. NEVĚŘIT, VĚDĚT, ZNÁT ny Další důležitá změna nastává v práci stra­budováním stranického informačního systému. Z hlediska překonání dosavadního systému osobní moci půjde o to, maximál­ně zrovnoprávnit informace všem členům příslušných volených orgánů. Nerovná in­formace vytvářela nerovnost mezi členy orgánu, a to vedlo mj. к tomu, že bez dů­kladných informací se nemohli všichni jeho členové podílet na rozhodování. Ani první tajemník by neměl být více informován než členové předsednictva a ti víc než členové pléna. Vzhledem к nutnosti utajit některé informace například o obraně země nutno určit, pro který okruh funkcionářů jsou ty­to informace určeny. Některé by bylo mož­né studovat jen na sekretariátech strany. Členové strany oprávněně kritizují, že ne­jsou včas a dostatečně informováni o roz­hodnutích vyšších orgánů, o tom, jaký je stav naší ekonomiky, atd. (Není bez zajíma­vosti, že špatná informovanost členů strany se kritizuje již od XX. sjezdu KSSS.) Nové vedení strany přikročilo к nápravě. To spatřuji například v tom, že protokoly říj­nového, prosincového a lednového pléna by­ly poslány na OV, aby si je mohli funk­cionáři přečíst a samostatně posoudit pod­statu, hloubku i šíři sporu progresivních sil s konzervativci. Škoda že se tak nestalo s protokoly dubnového pléna. Posílání pro­tokolů na OV a velké CV by se mělo stát trvalou zásadou. Dále předsednictvo strany přijalo zvláštní usnesení o vytvoření infor­mačního systému ve straně. Chtěl bych vy­slovit přesvědčení, že pro stranu budou dů­ležité nejen informace shora dolů, ale i zdola nahoru, zvláště o politických názo­rech dělníků, rolníků, inteligence, o mate­riálech a kulturních zájmech lidí, o posto­jích komunistů a bezpartijních к usnese­ním strany, o vztazích Čechů, Slováků a ostatních národností, o vztazích mezi mla­dými a starší generací, o tom, co soudí lidé o naší zahraniční politice, o práci komu­nistů ve vládě, v Národní frontě, v Národ­ním shromáždění, v národních výborech, ROH a ostatních společenských organiza­cích. Posílání pravdivých informací má pro stranu cenu zlata. Na podkladě analýzy těchto informací mohou stranické orgány poznávat celkovou politickou situaci v okre­se, v kraji, v celé republice a přijímat správná opatření, provádět dobrou politic­­kovýchovnou a organizátorskou práci, dá­vat podněty komunistům pracujícím v Ná­rodní frontě, ve společenských a zájmových organizacích, v masových komunikačních prostředcích, ve společenských vědách. A pro kontrolu pravdivosti informací je bezpodmínečně nutná svoboda slova, svo­boda projevu ve veškerém tisku,, rozhlasu a televizi. □ Jistě jsem nevyčerpal všechna základní opatření^ která je třeba přijmout, aby se ve straně ýytvořil nový, demokratický systém řízení a práce. Obrodu strany proto spatřuji nejen v no­vé politice, novém ÚV a v dalších nových stranických orgánech, v nových stanovách, v očistě od těch, kteří se vydávali za nej­větší komunisty a komunisty svou skuteč­nou činností nebyli, ale hlavně v odstranění systému osobní moci a v trvalé demokracii ve straně. ČÍSLO 27 I V I 3

Next