Květy, srpen-prosinec 1952 (II/32-52)
1952-08-07 / No. 32
VELKÝ DEN Dne 18. července vyplul z Moskvy parník nesoucí jméno Josefa Vissarionovite Stalina, aby dne 27. července, v historický den slavnostního otevření Volisko-donskiho průplavu V. I. Lenina, prcplul jako vlajková lod po noví otevřeném průplavu. Přinášíme líčení dopisovatelky Izvestií ze závěru této slavnostní plavby. Mnohokrát jsme si tento den představovali, mnohokrát jsme toužili spatřit v mlžině budoucnosti světlé obrysy velkého svátku práce. A hle, tento den nastal a je ještě krásnější než sny o něm. Rudá páska, plápolajíc! před vraty prvního zdymadla jak oheň, je už přeřezána. Vrata se otevřela a před námi se odkrylo ohromné jasné nebe. Leží tu nová vodní cesta, světlá jak cesta snu, jak cesta lidského štěstí. Žehná jí jméno Leninovo a zbudoval ji genius Stalinův. Vlajková lod „losif Stalin" majestátně a plavně projíždí vraty zdymadla. Vlevo na vysokém břehu ozářeném sluncem doprovázejí parník všichni účastníci slavnostního shromáždění na počest otevření průplavu. Tisíce a tisíce lidí stojí na břehu uprostřed zeleně a bílých, sluncem ozářených staveb průplavu, u paty majestátního pomníku Stalinova. Plujeme po velké volžsko-donské cestě. Tam v dáli se už bělají věže druhého zdymadla. Ale ohlédneš-li se, uvidíš stále ještě v celé jeho mohutnosti pomník Stalinův, pnoucí se nad vodní hladinou. Celá výzdoba prvního zdymadla je jakoby „titulní stránkou" architektury průplavu. Její thema je Stalininspirátor a vůdce obrany Caricynu a vítězství u Stalingradu, Stalin-praporečnfk míru, Stalin-veliký tvůrce komunismu. Přibližujeme se stále více k druhému zdymadlu. A náhle k nám odtud doléhají jako vzdálené burácení hromu pozdravná volání a potlesk__ Velké množství lidí vítá parník v sváteční den. v slavnostní den otevření projíždějící průplavem. Podél koryta vyrostla jednolitá živá stěna. „Sláva Stalinovi!“ provolávají lidé. „Sláva mírové práci!" „Ať žije mír na celém světě." A náhle jakýsi vysoký člověk s osmahlou tváří zářící radostí rozhodí ruce, jako by chtěl obejmout celou zem, a vzkřikne: „Soudruzi! Přátelé! Život je krásný, žít je krásné!" Jeho slova mizí v potlesku. Ale v té chvíli čísi silné ruce rozrážejí řady lidí stojících u zábradlí a vidíme děvčátko s pionýrským šátkem. Už stojí u samé věže zdymadla, bělounká a ztepilá, a zvonivým hlasem, chvějícím se vzrušením, čte verše o průplavu Volha-Don. Jdou zdymadla jedno za druhým a každé znamená slavnostní vítání, sváteční den pracovního vítězství. O pracovním úsilí a o slávě práce může vyprávět každá z těchto staveb. A při pohledu na tyto ladné svítivé budovy vracíme se v mysli do strašných dnů války, kdy zde, v těchto místech, byl sváděn boj s nepřítelem a kovalo se válečné vítězství. I slova napsaná na obloucích a věžích k nám promlouvají o vojenské slávě Sovětské armády, která rozdrtila nepřítele a vybojovala vítězství jménem míru. Na širokém transparentu, nataženém jako páska nad kanálem, čteme heslo: „Světu mír!" Podél kanálu vidíme domy nových osad, ulice nových měst, aleje topolů a lip. Ještě nedávno zde v parné mlžině vznikala stepní fata morgana a lidé viděli přízračný blýskot vody, její šalebný odlesk. Dnes vede stepí cesta živé, svobodné a mohutné vody a vítr letící nad průplavem roznáší její chlad a svěžest. A parník jede stále dál. Potkáváme se na cestě s nocí. Snad nikdo neodchází s paluby. V temné vodě se odrážejí barevná světla bojí, blýskavá kresba slavnostního osvětlení. Za námi zůstala kaskáda umělých jezera monumentální, ladné deváté zdymadlo, které kaskádu uzavírá. Za námi zůstaly i vodní schody čtyř zdymadel, po nichž náš parník sestoupil čtyřiačtyřicet metrů. A tu už vpředu vidět třinácté zdymadlo, celé se třpytící světly. Je to vítězný památník jednoho z nejslavnějších vítězství sovětského lidu. Zde, v místech, kde je zbudováno zdymadlo, bylo dovršeno obklíčení hitlerovských vojsk u Stalingradu. Vzdušný bílý oblouk zdymadla se pne nad vodou. V záři světel lze číst slova na oblouku: „Sláva naší velké vlasti!" Třinácté zdymadlo jsou vrata vedoucí k Donu, k Cimljanskému moři. Plavba parníku „losif Stalin“ se blíží ke konci. Před námi je Kalač. Projeli jsme velkou a nádhernou vodní cestou, zbrázdili jsme mnoho přehradních zdrží, viděli mnoho řek a mnoho měst. Viděli jsme průplav Volha-Don, jednu z největších staveb naší epochy, a zúčastnili jsme se nevídaně slavnostního otevření tohoto průplavu. Viděli jsme živé ztělesnění odvěkého snu našeho lidu, viděli jsme přetvořenou zem, uhasivší žízeň, a na všem jsme se přesvědčili, že v těchto dnech náš lid udělal další krok na cestě narýsované velkými budovateli komunismu Leninem a Stalinem. ..'. Svítá a nebe, nedávno ještě potažené temnou mlhou, je bleděmodré. Jeho okraj lehce zrůžověl a také voda se zbarvila do růžová. A při pohledu na oblouk zdymadla, ozářený zábleskem jitra, opakujeme z celého srdce slova: „Sláva naší velké vlasti!" „Sláva Stalinovi!" TAŤANA TESSOVÁ Socha Josefa Vissarionoviče Stalina u vjezdu do Volžsko-donského průplavu, dílo sochaře Vučetiče. foto tass 3