Květy, srpen-prosinec 1952 (II/32-52)

1952-08-07 / No. 32

VELKÝ DEN Dne 18. července vyplul z Moskvy parník nesoucí jméno Josefa Vissarionovite Stalina, aby dne 27. července, v historický den slavnostního otevření Volisko-donskiho průplavu V. I. Lenina, prcplul jako vlajková lod po noví otevřeném průplavu. Přinášíme líčení dopisovatelky Izvestií ze závěru této slavnostní plavby. Mnohokrát jsme si tento den představovali, mnoho­krát jsme toužili spatřit v mlžině budoucnosti světlé obrysy velkého svátku práce. A hle, tento den nastal a je ještě krásnější než sny o něm. Rudá páska, plá­polajíc! před vraty prvního zdymadla jak oheň, je už přeřezána. Vrata se otevřela a před námi se odkrylo ohromné jasné nebe. Leží tu nová vodní cesta, světlá jak cesta snu, jak cesta lidského štěstí. Žehná jí jméno Leninovo a zbudoval ji genius Stalinův. Vlajková lod „losif Stalin" majestátně a plavně pro­jíždí vraty zdymadla. Vlevo na vysokém břehu ozáře­ném sluncem doprovázejí parník všichni účastníci slavnostního shromáždění na počest otevření průplavu. Tisíce a tisíce lidí stojí na břehu uprostřed zeleně a bílých, sluncem ozářených staveb průplavu, u paty majestátního pomníku Stalinova. Plujeme po velké volžsko-donské cestě. Tam v dáli se už bělají věže druhého zdymadla. Ale ohlédneš-li se, uvidíš stále ještě v celé jeho mohutnosti pomník Stalinův, pnoucí se nad vodní hladinou. Celá výzdoba prvního zdymadla je jakoby „titulní strán­kou" architektury průplavu. Její thema je Stalin­­inspirátor a vůdce obrany Caricynu a vítězství u Stalin­gradu, Stalin-praporečnfk míru, Stalin-veliký tvůrce komunismu. Přibližujeme se stále více k druhému zdymadlu. A náhle k nám odtud doléhají jako vzdálené burácení hromu pozdravná volání a potlesk__ Velké množství lidí vítá parník v sváteční den. v slavnostní den otevření projíždějící průplavem. Podél koryta vyrostla jednolitá živá stěna. „Sláva Stalinovi!“ provolávají lidé. „Sláva mírové práci!" „Ať žije mír na celém světě." A náhle jakýsi vysoký člověk s osmahlou tváří zářící radostí rozhodí ruce, jako by chtěl obejmout celou zem, a vzkřikne: „Soudruzi! Přátelé! Život je krásný, žít je krásné!" Jeho slova mizí v potlesku. Ale v té chvíli čísi silné ruce rozrážejí řady lidí stojících u zábradlí a vidíme děvčátko s pionýrským šátkem. Už stojí u samé věže zdymadla, bělounká a ztepilá, a zvonivým hlasem, chvě­jícím se vzrušením, čte verše o průplavu Volha-Don. Jdou zdymadla jedno za druhým a každé znamená slavnostní vítání, sváteční den pracovního vítězství. O pracovním úsilí a o slávě práce může vyprávět každá z těchto staveb. A při pohledu na tyto ladné svítivé budovy vracíme se v mysli do strašných dnů války, kdy zde, v těchto místech, byl sváděn boj s ne­přítelem a kovalo se válečné vítězství. I slova napsaná na obloucích a věžích k nám pro­mlouvají o vojenské slávě Sovětské armády, která rozdrtila nepřítele a vybojovala vítězství jménem míru. Na širokém transparentu, nataženém jako páska nad kanálem, čteme heslo: „Světu mír!" Podél kanálu vidíme domy nových osad, ulice nových měst, aleje topolů a lip. Ještě nedávno zde v parné mlžině vznikala stepní fata morgana a lidé viděli pří­zračný blýskot vody, její šalebný odlesk. Dnes vede stepí cesta živé, svobodné a mohutné vody a vítr letící nad průplavem roznáší její chlad a svěžest. A parník jede stále dál. Potkáváme se na cestě s nocí. Snad nikdo neodchází s paluby. V temné vodě se odrážejí barevná světla bojí, blýskavá kresba slavnost­ního osvětlení. Za námi zůstala kaskáda umělých jezera monumen­tální, ladné deváté zdymadlo, které kaskádu uzavírá. Za námi zůstaly i vodní schody čtyř zdymadel, po nichž náš parník sestoupil čtyřiačtyřicet metrů. A tu už vpředu vidět třinácté zdymadlo, celé se třpytící světly. Je to vítězný památník jednoho z nej­slavnějších vítězství sovětského lidu. Zde, v místech, kde je zbudováno zdymadlo, bylo dovršeno obklíčení hitlerovských vojsk u Stalingradu. Vzdušný bílý oblouk zdymadla se pne nad vodou. V záři světel lze číst slova na oblouku: „Sláva naší velké vlasti!" Třinácté zdymadlo jsou vrata vedoucí k Donu, k Cimljanskému moři. Plavba parníku „losif Stalin“ se blíží ke konci. Před námi je Kalač. Projeli jsme velkou a nádhernou vodní cestou, zbrázdili jsme mnoho přehradních zdrží, viděli mnoho řek a mnoho měst. Viděli jsme průplav Volha-Don, jednu z největších staveb naší epochy, a zúčastnili jsme se nevídaně slavnostního otevření tohoto prů­plavu. Viděli jsme živé ztělesnění odvěkého snu našeho lidu, viděli jsme přetvořenou zem, uhasivší žízeň, a na všem jsme se přesvědčili, že v těchto dnech náš lid udělal další krok na cestě narýsované velkými budo­vateli komunismu Leninem a Stalinem. ..'. Svítá a nebe, nedávno ještě potažené temnou mlhou, je bleděmodré. Jeho okraj lehce zrůžověl a také voda se zbarvila do růžová. A při pohledu na oblouk zdymadla, ozářený zá­bleskem jitra, opakujeme z celého srdce slova: „Sláva naší velké vlasti!" „Sláva Stalinovi!" TAŤANA TESSOVÁ Socha Josefa Vissarionoviče Stalina u vjezdu do Volžsko-donského průplavu, dílo sochaře Vučetiče. foto tass 3

Next