Květy, leden-červen 1954 (IV/1-25)

1954-01-07 / No. 1

ifi! lili Napište n&m, Čtenáři! Krátce před ukončením roku jsme dostali do redakce dopis A. Ješkové. A protože konec roku je doba, kdy tak nějak hodnotíme celo­roční práci, zamyslili jsme se hlouběji nad jejim dopisem. Přáli bychom si, abyste se, čtenáři Květů, nad nim zamyslili s námi a na­psali nám i vy, jak si představujete, že by měla v letošním roce vypadat stránka dopisů čtenářů. Čtu dopisy čtenářů v Květech a zdá se mi, že je jich poslední dobou nějak málo. Ani jejich obsah se mi nelíbí. Většinou otiskujete stížnosti, vyřizují se, to je pravda. Ale snad není tak důležité, aby se stále uveřejňovaly, náprava se dá zjednat i bez otištění. Chtěla bych, aby dopisy čtenářů plnily daleko vyšší úkol. Proč by se nemohlo psát třeba o pěkné knize. Stačí stručný obsah, uvedení někte­rých dojmů z ní a už zatoužíš také si ji přečíst. Já sama jsem se již ně­kolikrát dočetla o knihách, o nichž bych dlouho nevěděla. A daly mi tolik užitečného a zanechaly ve mně takové pocity dobra a krásy, že jsem litovala, že jsem je nečetla již dříve. Antonie Ježková, Varnsdorf Má dnes reklama právo na život ? Říká se sice, že se dobré zboží chválí samo a nepotřebuje reklamy, ale já myslím, že by reklama byla užitečná i dnes. Nebylo by dobré, kdyby si výrobní závody pořídily malé a vkusné upoutávky třeba z le­penky ? Alespoň u nás potravinářské prodejny, až na ponurý plakátek, doporučující kyselé zelí, takovou reklamu velmi postrádají. Jak se mají kupující dovědět, co .všechno ta která prodejna má na skladě, zvláště když nemá ani výkladní skříň a prodavačky pro velkou frekvenci nemají ani čas zboží nabízet ? Z vlastní zkušenosti vím, jak se tím nebo oním zbožím pohne, naplše-li se o něm třeba jen na tabuli. Reklama může být i dnes hybnou pákou obchodu a pohnutkou k boji o nejlepší jakost výrobků mezi národními podniky. Ant. Sevela, Rožnov p. R. Odpovědi čtenářům Potraviny s tabákovým aroma? Před časem jsme uveřejnili dopis a po­známku, v kterých se kritisoval prodej tabá­kových výrobků v potravinářských prodej­nách. Otiskujeme podstatnou část dopisu, který nám k této otázce zaslalo ministerstvo vnitřního obchodu: Aby byla uspokojena poptávka spotřebitelů po tabákových výrobcích i tam, kde ji nestačí zajistit prodejny tabáku a drobného spotřebního zboží, bylo povoleno prodávat tyto výrobky i v jiných obchodech. Jsou to některé typy potravinářských prodejen, pevné a přenosné stánky, závody společného stravování, automaty a bufety. V těchto prodejnách a provozov­nách je dovoleno prodávat tabákové výrobky jen za předpokladu, že se uloží ve zvláštní uzavřené skřínce nebo vitríně, která je umístěna oddě­leně od potravinářského zboží. Ciga­rety je dovoleno prodávat jen v origi­nálním baleni. Ve výlohách se nesmějí tabákové výrobky vystavovat s potra­vinářským zbožím. Dodržování těchto předpisů kon­troluje státní obchodní inspekce. Ministerstvo vnitřního obchodu, státní obchodní inspekce Každý věk chce své V 47. čísle Květů upozorňoval R. Unger, že není vhodně, aby Památník národního písemnictví navštěvovaly výpravy menších děd, které si z prohlídky nemohou nic od­nést. Ředitelství Památníku nám k tomu napsalo: Výpravy školní mládeže tvoří značné procento návštěvníků Památ­níku národního písemnictví. Některé výpravy opravdu probíhají bez zájmu místnostmi a ruší ostatní návštěvníky. Většina výprav se však chová vzorně a pozorně sleduje výklad našeho od­borného lektora. Jak soudruh Unger správně píše, není možno si Památník prohlédnout za jedno odpoledne. Unaví-li se pro­hlídkou dospělý návštěvník, tím spíše se unaví školní mládež. Mnozí učitelé správně pochopili účel Památníku a vodí sem třídy pouze na prohlídku určité části, kterou právě probírají v hodinách literatury. Vítáme dopis soudruha Ungera a zároveň žádáme učitele a vedoucí výprav školní mládeže: Věnujte více pozornosti přípravě svých žáků před návštěvou Památ­níku národního písemnictví! Pokud možno organisujte prohlídku Památ­níku na několik návštěv! Žáci si z návštěvy mnohem více odnesou a pomůžete i nám v naší práci. Ředitelství Památníku národního písemnictví Nedostatek petrolejových lamp K stížnosti na nedostatek petrole­jových lamp sdělujeme, že se nám dosud nepodařilo zlepšit situaci tak, aby byl trh plně zásoben. Příčina je v nedostatku materiálu. Kromě nor­málně plánovaného množství obdrží naše podniky samostatné hořáky, z nichž budou moci zkompletovat určitý počet lamp. Menší množství lamp získají také z výroby v nad­­plánu. To všechno však ještě nestačí. Odbor průmyslového zboží na MVO jedná s výsadní společností o ode­bráni dalšího množství petrolejových lamp, určených původně pro vývoz. Ač se o to snažíme všemi způsoby, přiznáváme, že se nám dosud nepo­dařilo tento nedostatek v zásobování odstranit. Hlavní správa obchodu potřebami pro domácnost Co bylo9 je a bude nového v našich kinech Ohlédnout se ještí jednou zpátky do minulého roku a pak se již dívat dopředu — tak to děláme v prvních lednových dnech na viech úsecích našich zájmů, tak to děláme i ve filmu. Ale přenechme závažné filmové bilance a plány místům a činitelům za ně odpovědným a podívejme se na tento kalendářní přelom zrakem diváka. Vždyi kina — zvláště když se vánoce milovníkům zimních sportů příliš nevydařily — bývají spásným útočištěm nejen těm pověstným mladým milencům, kteří se přišli po romantické procházce zimním městem na dvě hodiny ohřát do útulného příšeří biografu, ale i tisícům dospělých a dětských diváků, kteří v těch volných vánočních dnech horliví navštěvovali filmová před­stavení. A i když snad nebylo ve všech kinech skutečně teplo, mnoho z těch dospělých diváků se rozehřálo pohledem na sluncem prozářenou letni Švédskou krajinu a na horkou mladou krev jenom zdánliví chladných Seveřanů z filmu „Tančila jedno léto". Některé diváky snad „dohřály“ rozpory, jež jsou v tomto díle, kreslícím na pozadí tragické mladé lásky celkovou situaci v současném Švédsku. Ale většina diváků pochopila tento film správní: nenechala se jenom strhnout vnější líbivostí a smyslovou rozvášněností tohoto díla, ale chápala je i v jeho společenské platnosti. Připomeňme si, že americká filmová expanse uchvátila ve Švédsku přes 63% z celkového počtu promítaných filmů. Proto se švédští filmoví pracovníci již tím, že filmu „Tančila jedno léto" vtiskli kritický pohled a národní ráz, postavili na stanovisko pokroku. Do naši vánoční nálady nám jistí „zahrály" i další tři filmy ze samého sklonku roku: pohádkové melodie „Řím­ského Korsakova" podtrhovaly poetické kouzlo vánoc; veselé putování „Čuka a Geka" do skuteční zimní tajgy a jejich novoroční stromek, zářící v daleké výzkumné geologické stanici — to už bylo to zcela nové, radostné ovzduší i našich f osledních svátků v roce. A do třetice — výborný český životopisný film „Tajemství krve", který nám připomněl velkou objevitelskou práci českého vědce MUDr Janského. O těchto filmech jsme se zmínili jen letmo, protože jim v Květech byla anebo bude věnována ještí pozornost. Přejděme proto do letošního roku. — Co děláš na prvního ledna, to budeš dělat celý rok — tak zní stará pranostika. Není to sice tak zcela pravda, a také bychom nechtěli, aby to byla pravda třeba právě ve filmu. Bylo by totiž špatné, kdybychom.se míli celý rok v kinech tak ne­bavit, jako prvního ledna na premiéře německé filmové veselohry „Sukní jako kalhoty". Závažné je sice její thema: mnohou práci, která byla dosud jen výsadou muž­ského pohlaví, mohou dobře a mnohdy ještě lépe zastat ženy. Ale thema filmu — a zvláště veselohry — není ještí všechno. A o tom nás film „Sukně jako kalhoty" přesvědčil více než pádně. Poněvadž pak druhým novoročním filmem byla obnovená premiéra otřesného anglického filmu „Dej nám tento den", dopadli dospělí diváci s tou veselosti při začátku roku poněkud neslavnostně. Tím větší úspěch měl proto skuteční veselý „Veselý čtyřlístek", na nimž si nejenom děti, ale i jejich rodiče přišli na své. Kreslené a loutkové filmy z pražských a gottwaldov­­ských dílen filmových zázraků — „Hrnečku vař!", „O ko­houtkovi a slepičce", „O světle“ a zvláště pak „Zkroceni zlého draka“ — podmanily si srdce jakéhokoliv stáří a jakkoliv rychlého tepu. A co nás čeká v nejbližší budoucnosti ? Především sovětský barevný film „Záporožec za Duna­jem", natočený podle stejnojmenné komické opery S. Gulaka-Artemovského. V polovině ledna přijdou pak na řadu dví satiry: obnovená premiéra „Pytlákovy schovanky" a francouzský film „Ruce vzhůru!", v nimž si pokrokoví francouzšti filmoví tvůrci „vystřelili“ z amerických krvelačných filmů a ze svých nezvaných protektorů-chleboberů. K těmto filmům se svým datem uvedení přiřadí anglický film,,Profe­sor odchází" z prostředí pochmurných poslucháren a inter­nátů, který byl promítán na VI. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech pod názvem „Brotoningova verse". A v následující pátek — druhý díl historického filmu „Hrdina Černého moře", vypisující další osudy slav­ného ruského admirála Fedora Ušakova, nazvaný „Koráby útočí". Takový je tedy stručný průřez tím, co bylojje a bude nového v našich kinech. A při našem nízkém kalendářním datu je ještě možno vyslovit novoroční přání. Řekneme je i my jménem filmových diváků: přáli bychom si, aby naše filmové programy byly ještě bohatší, ještě rozmanitější a poutavější než dosud; aby se v našich kinech lidé zasmáli a třeba si i zaplakali, ale aby nikdy neodešli s pocitem, že zase jednou „zabili" dvě hodiny. O. Váňa B. Bachnov a J. Kosťukovskij:Üdéin ý Ilja Spiridonyč začal se tolik cenit, že na něj musí dělat podřízení. A podřízeni dnem i nocí se potíce pracují na Spiridonyče. Aby po ránu noviny nemusil číst, svlřil své sekretářce práci tu. Tak ona čte za něho všechen tisk od „Pravdy" po stěngazetu. A potom o tom, co v tisku napsáno je, mu velmi struční poreferuje. (Jen Skoda pro novin Čtení doposud zvláštní referent že není!) Všichni se učí. Staří i mladí. Do kroužků chodí ■— pilní, nutno říci. Ilja Spiridonyč si to však vynahradí: je samostatní studující. Sám se pak nic nenaučí sice: Soudruzi, mám hrozní práce! Tak tedy za níj jeho tajemnice po nocích dilá konspekty z Marxe. I práci dle toho, co kdo umí, všem přidilí Spiridonyč Ilja. kníže Zásobovací vozí mu bez odmluvy na chatu zásoby pití a jídla. Poslíček, kterému jinak volno dal, mu obstarává lístky na fotbal. Zato však na zápas už osobní jede si, obtloustlá manželka po jeho boku tuje. A pracant-námístek zprávy a výpisy za ního zatím kontroluje. Tak celý personál zmínil se na dříče, pracuje do noci na Spiridonyče. Už dávno zvykl si říkat: „Můj personál", „můj úřad", „můj účetní", a tak dál. Už dávno zvykl si hlas druhých necenit a myslit si, že lépe sám to ví. A úřad, který mu sviřil lid, pokládat za osobní vlastnictví. Všem ale jasné je, co vyvine se dál, čeho se musí dožít. Velmože vezme si lid na paškál a . .. bude po velmoži! Přeložil K. M. Walló Kreslila Věra Holubová 2

Next