Květy, říjen-prosinec 1958 (VIII/40-52)
1958-10-02 / No. 40
Pohoří Kchun-Lun • MAO CE-TUNG • Vysoko napříč oblohou rozprostírá svůj jas, velebné pohoří Kchun-lun ví, co je stáří, co čas, je celý pokryt bělavým sněhem a šíří po celém nebi mráz. V létě roztává v řeky a veletoky, do šíře rozlévající se sníh, z lidí stává se ryba, stává se želva z nich, hle, viny a zásluhy nesčetných podzimů, nikdy však nikdo nepodal o tom svůj soud. Já říkám dnes však Kchun-lunu: Nebud tak vysoký, také svůj sníh trochu zteč, kdybych tak mohl se opřít o nebe a tasit svůj drahocenný meČ, rozsekl bych tě na tři díly, jeden dal bych Evropě, druhý Americe a třetí ponechal Číně. Světe, pokojně bychom žili, celá zeměkoule by mohla užívat společně jeho dobrodiní.