Lidová Demokracie, únor 1971 (XXVII/26-49)

1971-02-23 / No. 45

23. února 1971 LIDOVÁ DEMOKRACIE Na<l otázkou života a smrti Darovat krev je krásný výraz lidské solidarity Lidská krev je nejvzácnější tekutina. Ničím ji nelze nahradit a bez ni není života. Cas od času vzruší veřejnost rozhlasová zpráva, že v té či oné nemocnici leží pacient, který nutně potřebuje krev určité skupiny. Krátce nato se už zpravidla vysílá éterem, že se přihlásil ne jeden dárce, ale hned několik lidí, kteří jsou ochotní okamžitě dát tuto krev. je to krásný výraz lidské solidarity. Nejde však jen o mimořádné případy a o vzácné krevní skupiny, které se někdy musí shánět roz­hlasem. Denně se dávají transfúze pacientům po operacích, při rozličných chorobách i zraněních. Pro tyto transfúze je zapotřebí mít dostatečnou zásobu krve. Náborem dárců se zabývá Červený kříž. Okol je však tak závažný a rozsáhlý, že jej nelze zvládnout bez spoluúčasti celé společnosti. Proto předsednictvo ústředního výboru české Ná-rodní fronty vyzvalo politické strany a všechny členské organizace NF, aby pomohly získat další dárce. V úvodníku, který Lidová demokracie uveřejnila v jxilovině minulého měsíce, se hovořilo mj. o tom, že sekretariát ÜV Cs. strany lidové se zabýval vý­zvou předsednictva Národní fronty a že cílem or­gánů CSL není jen celou akci morálně podporovat, ale získávat 1 aktivní dárce krve. Jde o to, aby se rozmnožily řady členů CSL, kteří už krev dávají. A těch není málo. Např. br. F. Cechovský z Prostě­jova byl čtyřicetkrát u odběru, br. F. Spáčil z Hor­ního Štěpánova šestatřicetkrát, br. F. Drasler z Be­nátek n. Jizerou osmadvacetkrát etd. Mezi členy naší strany jsou 1 nositelé Jánského plakety, jako třeba ses. F. Pilsnerová z Radouňky u Jindřichova Hradce, ses. A. Kartusová z Jiříkovic, čí br. S. Kost­ka z Potštejne u Rychnova n. Kněžnou. Příkladným dárcem krve Je 1 br. Josef Jílek, člen výboru 1. místní organizace CSL v Praze 4. Poprvé byl u odběru před dvaceti léty. Tehdy ne­mocnice na Bulovce potřebovala pro děti, nemocné černým kašlem, naočkovanou krev, v níž by byly protilátky proti této chorobě. Br. Jílek ji dal pět­krát. — Šlo přece o děti — říká dnes, kdy je, mladým sice, ale přece jen dědečkem. Od té doby chodí pravidelně к odběru. Krev dal už třicetkrát. Pouze Jednou věděl, že Jí bude použi­to při srdeční operaci ženy, která měla děti. — Nevadí mi, že neznám lidi, kteří dostanou mou krev, stačí mi vědomí, že někomu zmírním potíže, že mu pomohu к uzdravení — pokračuje br. Jílek v našem rozhovoru. — Přesto se domnívám, že právě anonymita odrazuje mnohé lidi, aby se stali dárci krve. Pozoroval jsem to i na svém pracovišti — (J. Jílek je vedoucím péče o zaměstnance v Prů­myslových a inženýrských stavbách). — Když tam někdy došlo к úrazu a spolupracovnici viděli ko­legu na nosítkách, kdekdo se nabízel, že mu dá krev. V náboru stálých dárců však narážíme na potíže. A přitom právě stavbaři by si měli uvědo­mit, že krev, kterou dnes poskytnou, budou třeba sami za nějaký čas naléhavě potřebovat od něko­ho jiného. Úrazy na stavbách přece nejsou ojedině­lé. A nejde jen o stavbaře, jde o motoristy, jde o každého. Domnívám se, že zdravý člověk by si měl dát do krevní banky „zálohu“. Protože i když pomineme solidaritu к druhým, nikdo z nás ne­může vyloučit, že jeho vlastní život nebude náhle ohrožen. Bratr Jílek nikdy necítil po odběru jjotíže. Je stále plný energie. Lékařsky je prokázáno, že dva odběry ročně nemohou poškodit organismus. — Pokud mohu dávat krev, vím, že jsem naprosto v pořádku. Průkaz dárce krve lze získat jen po důkladné lékařské prohlídce. A tak je vlastně vysvědčením o zdraví — říká br. Jílek závěrem našeho rozhovoru. V článku na toto téma však nelze vynechat, že krev a krevní plazma je nejen jedním z hlavních a nejúčinnějších prostředků při léčení krvácení, popálenin a šokových stavů. Je to také surovina pro mnoho výrobků, protože rozsáhlé poznatky lékařského výzkumu v poslední době ukázaly, že nejen krev jako celek, ale i její jednotlivé složky mají výrazný léčebný význam a jsou nedílnou sou­částí novodobé terapie. Uvedme např. gamaglobu­­lín, který je nositelem imunních protilátek a zvy­šuje obranyschopnost proti infekcím, jako je třeba žloutenka, zarděnky, příušnice atd. Nebo fibrino­gen, jehož se užívá к přípravě pěny, zásypů, fil­mů, fibrínových prstenců a ostatních fibrínových plastických hmot, které se uplatňují zejména v chirurgii. To všechno samozřejmě zdůrazňuje význam dár­ců krve. A aby nešlo jen o slovní uznání, připra­vuje se novelizace směrnice ministerstva zdravot­nictví, kde má být mj. zakotven i nárok na volno v den, kdy jde dárce na lékařskou prohlídku a к odběru krve, kde se má formulovat i nárok na příspěvek ke zlepšení stravování tak, že každému dárci náleží tento příspěvek, a je na něm, aby se rozhodl, zda si jej ponechá nebo zda se ho zřek­ne ve prospěch některé organizace nebo účelu. Novela směrnice má také zavést jednotný název — dobrovolný dárce krve nebo jen prostě — dárce krve. Protože každý dárce je čestný. HELENA BLAHOVA Dárci krve jsou připraveni, ale je jich stále málo . . . Foto: CTK Bratr }osef Jílek dal už třioetkrát svou krev Foto: LD - J. žáček Akce, která nemá ve světě obdoby (čtk): Jedním z nejzávažnějších komerčních doku­mentů, které uzavřela ČSSR se SSSR v loňském roce, je dohoda o přepravě sovětského plynu do zemí zá­padní Evropy přes naše území. Budování tranzitního plynovodu přes ČSSR je akcí, která nemá ve světě obdoby: Náročnost výstavby podtrhuje 1 časový roz­vrh: jde o velmi krátké termíny, které se musí v kaž­dém případě dodržet. Nedodržení některého z urče­ných termínů by mohlo vyvolat vážné a řetězové po­ruchy v ekonomice partnerských zemí. Dohoda o tran­zitním plynovodu je dlouhodobá a její platnost pře­sáhne až do příštího století. Celková doba realizace objektu se rozvrhla na deset let. Těžiště výstavby se však asi ze dvou třetin soustřeďuje do nynější pěti­letky. Všechny práce, na nichž závisí tok plynu do Rakouska a Itálie, se musí např. udělat během letoš­ního a příštího rotku, protože dodávky plynu musí závazně začít 1. ledna 1973. V průběhu následujících tří měsíců téhož roku se má začít s dodávkou do NDR a do Prahy a od 1. října i do NSR. Architekt všestranného zájmu (vc): Kdo zná lng. arch. Josefa Hrubého jen podle viděni, jistě by neřekl, že se dnes dožívá již 65 let. Jeho dílo je tak všestranně pestré a rozsáhlé, a také ieho současná činnost je tak bohatá, že se těžko dá­vá dohromady s ttm věčným vtipálkem a neposedou. A přece je zasloužilý umělec a laureát státní ceny J. Hrubý autorem пеЬю spolutvůrcem významných sta­veb, bez nichž bychom sl již vůbec nedovedli před­stavit moderní Prahu. Postavil mj. Bílou labuf, Dům módy, projektoval náš pavilón 1 s Interiérem pro Svě­tovou výstavu v Bruselu a stejně tak Interiér pavi­lónu v Montrealu. Dílem architekta Hrubého Je také projekt celého strahovského areálu, za nějž mu byla udělena Cena hl. města Prahy, Obrazárna pražského hradu, úprava Kajetánských teras. A tak by šel výčet do nekonečna. V současné době se vrátil J. Hrubý к dílu svého mládí a provádí rekonstrukci budovy Bílé labutě. Podílí se na projektu ústřední telekomu­nikační centrály na Zlžkově a je poradcem tvůrčího kolektivu jubilejní výstavy к 50. výročí KSČ U hy­bernů. Cs. výzkum pro Dubno (čtk): Skupina odborníků, kteří se ve Fyzikálním ústavu ČSAV v Praze zabývají aplikovanou optikou, spolupracuje se Spojeným ústavem jaderného výzku­mu v Dubně u Moskvy, se kterým uzavřela douhodo­­bou dohodu do roku Í976. Skupina čs. badatelů bude řešit a realizovat zejména některá optlckomechanlc­­ké zařízeni pro experimenty ve fyzice vysokých ener­gii. již v minulém roce navrhli a zkonstruovali pro istav v Dubně vysoce výkonný širokoúhlý osvětlo­vač, který u dvoumetrové vodíkjvé bublinové komo­ry nahradil mnohem objemnější starší typ osvětlo­vače. vady Fota: Jaroslav Růžička Potraviny ve světle kontroly MÄSLO A SÝRY spolu s mlékem patří к základním výrobkům naších mlékárenských závodů a jejích spotřeba napomáhá významně к uvádění zásad racio­nální výživy do praktického života. Proto je jedna z kontrolních akcí Ústavu kontroly jakosti potravin prováděných v I. čtvrtletí letošního roku zaměřena právě na ně. Hovořit o jakosti másla a sýrů samých by zatím bylo předčasné, neboť kontrola jakosti do­sud probíhá a není uzavřena. Co však je již z dosavadních poznatků známo, je stále se vyskytující nedostatečné označování másla a sýrů, dodávaných do prodejen, velmi důležitým úda­jem — datem výroby. Přitom právě datum výroby na osmlnce či čtvrtce másla nebo krabičce taveného sýra je důležité nejen pro určení stáří výrobku spotřebi­v telem, ale též pro provádění řádné obměny zásob prodejnách. Zatím je uvedený nedostatek např. u másla jednou z hlavních příčin, proč si někdy spotřebitel odnáší domů .čerstvé- máslo s Již pro­šlou záruční lhůtou. podobně ie tomu 1 u sýrů. Tak např. závod Pribina Přibyslav dodal do závodu Radlická mlékárna, Jaro­měř, Brodek u Přerova a Qjftrava-Martínov celkem deset partií různých druhů tavených sýrů bez uve­dení data výroby na spotřebitelském balení, nebo s nečitelným datem výroby; tavírna Východočeských mlékáren Ronov nad Doubr. dodala do závodu Radlic­ká mlékárna, Jaroměř, Pardubice — Černá za Bory celkem osm partií různých druhů tavených sýrů rov­něž s chybějícím nebo nečitelným datem výroby na spotřebitelském balení. Tento nedostatek se vyskytl 1 u tavených sýrů z tavírny Západočeských mlékáren, závod Nýrsko. Závod Laktos Nusle dodal do Radlické mlékárny partii másla stolního v osminkovém balení, vyrobenou dne 27. 1. bez Čitelného označení data vý­roby na spotřebitelském balení. Je to zásadní nešvar, nemající obdoby v žádné vy­spělé zemi. Potravinářský obchod je rozhodnut s tím­to nešvarem rázně skoncovat a společně s mlékáren­ským průmyslem hledat odpovídající řešení. К větší­mu výskytu nedostatků dochází v letním období. Na­kupované mléko má vesměs vyšší kyselost násled­kem toho, že zemědělské závody věnují menší pozor­nost čistotě a hygieně mléka a nezabezpečí žádoucí zchlazení mléka při jeho přepravě do mlékáren. Ka­pacity závodů jsou v této době přetíženy, zejména pokud jde o možnosti vychlazování výrobků. RYBÍ VÝROBKY patří mezí tzv. „zdravé“ potraviny, jejíchž spotřebu je žádoucí s ohledem na zásady ra­cionální výživ.y zvyšovat. Tomuto požadavku však za­tím ne vždy odpovídá jejich celková jakost. Při po­slední kontrole jakosti rybích výrobků, vyráběných závody našeho rybného průmyslu, zjistili pracovníci Ústavu kontroly jakosti potravin celou řadu vážných nedostatků. U značného počtu (38,2 °/o) kontrolovaných partií bylo zjištěno zpracování nedostatečně vytříděné ošetřené suroviny, nedodržení váhy u zavináčů, pro­a jevující se v tom, že místo čtyř až šesti úhledných kusů jsou do plechovky obsahu 0,5 kg vtěsnány např. dva velké zavináče s přívažkem kousku sledě, mimoto měkké rozvařené zeleniny apod. Při projednávání vý­sledků této kontroly v podniku Mrazírny, který pře­vzal začátkem ledna bývalou Rybenu, byla učiněna řada opatření, jež mají přinést v krátké době radi­kální zlepšení. OLEJE. Protože se v druhé polovině loňského roku začaly množit stížnosti na neodpovídající kvalitu stol­ního oleje, zejména pro použití na výrobu majonézy, byla provedena kontrola těchto olejů, která proká­zala, že stížnosti jsou oprávněné. Při zkoušce vhod­nosti olejů pro výrobu majonézy neodpovídalo ze 14 kontrolovaných partií devět, tj. 64 °/o. Vyrobená majo­néza byla buď sražená nebo příliš řídká. Příčina ne­dostatků spočívá především ve špatné surovinové ekladbě. Pro výrobu stolního oleje je místo směsí olejů ve vhodném poměru (např. řepky a slunečnice) používán většinou jednodruhový olej řepkový. Nedo­statky byly v tomto směru zjištěny jak v závodě Kos­mos Čáslav, tak i v PTZ Nelahozeves. (dk) Strana 3 Sáty, které připravil n. p. Hedva z Moravské Třebové pro nevěsty К 50. výročí KSČ Historie stále mladá Existence souvislosti mezi dobou a způsobem zro­du jednotlivců i historických událostí a jejich dalším vývojem a osudem, je známa lidstvu již drahnou do­bu, i když její původ byl dlouho obestřen mystickými představami sudiček a nejrůznějších přírodních úka­zů. V oné historicky velmi nedávné době před 50 lety, kdy se zrodil československý komsomol, překonalo již sice lidstvo nadvládu mystérií, ale přesto si na­mohli být ani ti, kteří se sešli na zakládající ilegál­ní schůzi československého komsomolu 20. února 1921 v Břevnově, v hostinci Ü Tillingerů, plně vědo­mi dosahu svého počínání, i když charakter organi­zace, která vznikla, i lidé, kteří ji tvořili, byli přesně determinováni dobou. Československý komsomol za­kládala mladá generace poznamenaná hluboce odpo­rem к válce i ke společenskému řádu, který ji vy­volal, generace toužící po činech, který nejvýraznějl ztělesnila Říjnová revoluce v Rusku. Výzvy Komunis­tické internacionály a Komunistické internacionály mládeže nalezly proto právě mezi mládeží nejrychlej­ší odezvu а к založení jednotné komunistické orga­nizace mládeže v ČSR došlo dřív nežli к založení KSČ. je pochopitelné, že změna atmosféry provázející ko­nec 1. světové války, i další vnitropolitický vývoj Československa ovlivnily nejen myšlení mladé genera­ce ale i strukturu jejího politického rozvrstvení a úlo­hu čs. komsomolu v něm. Čs. komsomol byl po dobu své existence převážně organizací několika tisíců chlapců a děvčat, tedy ma lého procenta mladé generace. Tento relativně malý počet reprezentoval však současný určitý typový vý­běr. Byla to ta vždy přítomná, nespokojená, nekon­formní a bojovná část mladé generace, která se ne­obává podstoupit pro přesvědčení, ke kterému do­spěla, žádného rizika. To také vysvětluje, proč tato početně malá organizace vyvinula za dobu své exis­tence nesmírnou aktivitu. Znali je žáci učňovských škol (první demonstrace 1000 učňů byla v Praze již 2. 4. 1922) i učni zapadlých vesnic, vydaní napospas svévoli mistrů. Stáli v čele stávek mladých dělníků, které vtáhl do výroby ze­jména v textilním a sklářském průmyslu a do dolfl racionalizační proces, za mimořádně surových podmí­nek. Zde organizovali stávkové výbory mládeže, sbír­ky solidarity, vydávali závodní časopisy. Znali je nezaměstnaní. Bojovali za podporu, kterou jim zá­kon odpíral, za zřízení útulků a zajištění stravování* Znali je trampové, živelné tisícové hnutí mládeže tři­cátých let, které se vzepřelo bezútěšnosti denního života a měšťácké morálce a pokrytectví „paďourů“. V jejich řadách sehráli mladí komunisté jednu z nej­­význainnějších úloh a dosáhli toho, že toto živelné hnutí uhájilo své postavení proti všem zákazům a stalo se významnou složkou sociální vzpoury mládeže. Charakter organizace komunistické mládeže byl do­bově podmíněn. Tato podmíněnost mu vtiskla řado krásných rysů typických pro každý bojový předvoj — statečnost, obětavost, nadšení pro ideály a odhodlání je realizovat. Vtiskla mu však nevyhnutelně i určité rysy, které znemožňovaly, aby se komunistický sva* mládeže stal sám skutečně masovou velkou organiza­cí. Proto v období, kdy boj za pokrok vyžadoval co nejširšího celonárodního semknutí sil v boji proti fa­šismu, nelpěla KSČ ani mladí komunisté prestižně na dalším trvání své organizace a v r. 1936 dali všechny své síly do služeb nové, svým programem i formou mnohem širší organizace — Svazu mladých. V něm, právě tak jako později v době německé oku­pace, uplatnili však právě to kladné a cenné, co si s sebou ze své komsomolské minulosti přinesli. A. H. CO VÁS ZAJÍMÁ Ráno, ještě za tmy, odjížděla naše nevelká vý­prava novinářů z Prahy. Jela navštívit příslušní­ky střední skupiny vojsk Sovětské armády. So­větští vojáci nás pozvali, abychom se v předve­čer 53. výročí zrodu sovětských ozbrojených sil blíže seznámili s jejich životem a plněním úkolů vojenské služby v naší zemi. Pracovníci politic­ké správy střední skupiny vojsk a redakce dení­ku Sovetskij soldát nám připravili vřelé uvítání a účast četných vysokých funkcionářů střední skupiny při našem setkání jen zvýraznila význam události. Zástupce náCelníka politické správy střední sku­piny vojsk hrdina SSSR generálmajor Martynov dokumentoval, jak se v poslední době stále více upevňují vztahy mezi sovětskými vojáky a občany Československa 1 vztahy mezi příslušníky Sovětské a československé armády. Informoval rovněž naše novináře, jak vojáci střední- skupiny vojsk a celé Sovětské armády a válečného námořnictva chtějí důstojně pozdravit nadcházející XXIV. sjezd Ko­munistické strany SSSR, jak zvyšují své socialis­tické závazky na počest této významné události, jak denně roste počet závazků к získáni titulu výtečných jednotek a vzorných vojáků. Sledovali jsme i část výcviku tankové jednotky. Vojáci právě nacvičovali střelbu z jedoucího tan­ku. Obdivovali jsme Jejich jednoduché, ale velice vtipné výcvikové pomůcky. Tak třeba skupinu vo­jáků jsme zastihli u jakési kovové houpačky či kolíbky, na níž byly upevněny zaměřovači přístro­je a ruční zbraň. U toho bylo namontováno se­dátko. Pak Jeden voják „houpačku“ rozhoupal a druhý voják za optickými přístroji měl za úkol zasáhnout cil. Mířící voják tak měl podmínky po­dobné podmínkám v jedoucím tanku. Je Jasné, že se používáním takovéto jednoduché pomůcky ušet­ří pohonné hmoty i samotné tanky. Další skupina se procvičovala u jiných „houpa­ček“. Na nich byly připevněny celé tanky. Zde Návštěvou u vo|áků Majorka SOŇA SIMONOVA se vojáci učili zasáhnout cil tankovým kanónem. A zase jim к tomu sloužila pomůcka na pohled jednoduchá, ale ve skutečnosti velice užitečná. Na konci hlavně je namontována taková docela oby­čejná rourka. Při odpálení nevyletí z hlavně gra­nát, ale z oné rourky se vystřeli jakýsi hřebíček, který se dotkne desky, stojící před tankem. Jestli­že se „hřebíček“ zabodne do cíle, vyznačeného na desce, rozsvítí se na okraji desky malá žárovka. Kdyby šlo o skutečnou střelbu z tanku, cil v te­rénu by byl bezpečně zasažen. Je třeba dlouze ro­zebírat, kolik se tak uiotfi střeliva a jak si noví vojáci přesto rychle a spolehlivě osvojí přesnost: střelby? Dne 23. února má svátek nejen Sovětská armáda, ale 1 Sovětské válečné námořnictvo. Z jeho umění nám ovšem sovětští hostitelé nemohli bezprostřed­ně nic předvést; nejbližši vhodné moře bylo jaksi z ruky. Ale zato nás pozvali na krátkometrážni film z loňského velkého cvičení Oceán, jehož sa zúčastnily sovětské námořní jednotky na několika mořích současně. Sledovali jsme dokument o síle a účinnosti nejmodernějších sovětských námořních zbraní; s pohnutím jsme sledovali závěr, když se po skončeném cvičení vrátili námořníci na pevni­nu a při slavnostní přehlídce pochodovali po kvě­tinách; cestu jim vystlali občané. Na film Jsme se dívali z balkónu kinosálu. V pří­zemí na jevišti předtím nacvičoval svůj nový pro­gram soubor střední skupiny vojsk. I když každá minuta jim byla drahá, nezlobili se na nás. Za nějakou dobu po promítání jsme šli náhodou opět kolem kinosálu a jen z pouhé zvědavosti, mimo plán, jsme nakoukli z balkónu na jeviště, kde se už zase pilně zkoušelo. Když nás členové souboru uviděli, spustili česky píseň Směr Praha. Pořada­telé na nás volali, že už máme jít za dalším pro­gramem, že vozy čekají, ale nikdo z nás se nepo­hnul, dokud soubor nedozpíval a dokud jsme mu nezatleskali. I za nádherně zazpívanou píseň, i za nečekaně srdečné překvapení. Při návštěvě střední skupiny vojsk jsme si zno­vu a bezprostředně uvědomovali to, že sovětští vojáci Jsou skutečně našimi věrnými přáteli.

Next