Lidová Demokracie, červen 1974 (XXX/128-152)

1974-06-01 / No. 128

LIDOVÁ D6MOKRACI6 r---^--- . . __________i_____________________________________________ ______________i__________________' *__________ j ROČ. XXX. - C. 128 CENA 1 Kčs_____________ ORGÄN CS. STRANY LIDOVÉ — NOSITEL RADU PRÄCE Praha sobota 1. června 1974 Pozdrav budoucnosti MEZINÁRODNI DEN DĚTI. Čtyřiadvacet hodin za­svěcených šťastné bezstarostnosti, smíchu a hrám těch nejmenších. Je to vlastně jenom pouhý zlo­mek času, ale právě jím si lidé každoročně při­pomínají, že i na pokraji atomového věku zůstává nadále tím největším zázrakem narození dítěte. Pro toho malého človíčka je tento den stejný jako každý jiný: od samého rána bude zase donekoneč­na opakovat své „a proč ...“ nebo „jaktože“, za­ujatě rozebírat pomocí lžíce a zlomené tužky zbru­su nového budíka, rozumovat nad takřka vystydlou polévkou, popřípadě ... ale ne, vždyť každý z vlast­ní zkušenosti ví, jak normální den takového dítěte vypadá. Jenže žádné tohle mrně neví, že má 1. června spolu s ostatními svátek, jeho se to ne­týká. A také neví nic o světě, do jakého se naro­dilo; slovo budoucnost pro ně zatím nemá žádný význam. Je spokojené, když se na ně někdo usmí­vá, hraje si s ním, když dostane napit a když ne­má hlad. Ale všechny tyto pojmy mají přesný a konkrétní význam pro dospělé, jsou součástí složitých vzta­hů a vazeb, jsou ohraničeny možnostmi, které čas­to daleko přesahují i tu sebevětší snahu a od­hodlání jednoho člověka. Je přirozené, že má-lí matka dva koláče, dá ten větší a napohled lepší svému dítěti. Ale na tomto světě jsou stále ještě země, kde je tato lidská přirozenost problémem, kde není co dát. A tak je Mezinárodní den dětí především stimulem pro dospělé, připomínkou, že smích a bezstarostnost ještě nejsou všude samo­zřejmostí, že neplatí pro všechny a že takovouhle záruku může poskytnout jen společnost, jejímž zásadním programem je plynulý a harmonický růst životní úrovně každého občana, ve které slo­vo budoucnost není spojováno s obavami, sociál­ními nejistotami a existenčními starostmi. A tyto možnosti bez rozdílu všem může dát jen socialis­tický stát. Není toho málo, co je potřeba každoročně vy­naložit, aby rodinám byly poskytnuty dobré pod­mínky, aby se podařilo zajistit požadavky, které by odpovídaly potřebám vývoje dětí v naší společ­nosti. Tím spíše, že ještě před nedávném byla prá­vě v této oblasti řada citelných nedostatků. Vždyť v roce 1969 se nedosahovalo v ČSR ani prosté re­produkce obyvatelstva a v počtu živě narozených dětí na 1000 obyvatel byla naše republika na po­sledním místě v Evropě. Dnes už je situace jiná. V loňském roce se narodilo na 1000 obyvatel 18,3 dětí, a to je ve srovnání s rokem 1968, kdy byl tento podíl nejnižší, o 44 000 dětí více. Již tato fakta sama o. sobě svědčí, že se v prů­běhu těch posledních pěti let pro populační vývoj něco udělalo. Že byly vytvořeny určité předpo­klady pro zlepšení životních podmínek a zvýšení Standardu rodin s dětmi. Samozřejmě, dítě, to zna­mená pořád nějaké vydání. Od nákupu plen, přes oblečení až po hračky. A nic dlouho nevydrží. Ale to je řeč jenom o jednom dítěti, jenže v současné době se jich ročně v naší republice narodí zhruba dvě stě sedmdesát pět tisíc. O tom, co to znamená pro stát, o úrovni jeho přímé i nepřímé pomoci rodinám s dětmi hovoří několik následujících údajů. Tak třeba skutečnost, že v naší republice trvá placená mateřská dovolená 26 měsíců — to je mimochodem jedna z nejdelších nejen v Evropě, ale, na celém světě — představuje ročně částku ve výši jedné miliardy čtyř set miliónů korun. Přitom stát pamatuje i na to, že žena v průběhu těhoten­ství nemůže mnohdy vykonávat svou dosavadní práci, respektive ne v plném rozsahu a má proto i nižší výdělky. Náklady na vyrovnávací příspěvky činí v těchto případech více než 20 miliónů korun. Vědle toho je nutno pamatovat na pětistokorunové částky, které poskytuje stát ženám pečujícím o druhé či další dítě až do dovršení dvou let jeho věku. Souhrnná bilapce těchto příspěvků přesahuje opět jednu miliardu korun ročně. A to jsou jen ty základní položky, které vyplý­vají z přijatých sociálních a populačních opatře­ní. Vedle nich existuje pochopitelně celá řada dalších. Bylo by možné jmenovat a vyčíslit částky vynakládané na podporu při onemocnění dítěte, na služby v kojeneckých ústavech, jeslích a ma­teřských školách, popřípadě ty příspěvky, které musí dávat národní výbory tam, kde rodiče zane­dbávají péči o své děti. A to je stále jenom oblast přímé pomoci státu. Kromě ní je zde ještě ne­přímá, vyjádřená např. formou různých slev z daní ze mzdy, z cen dětského odívání a obuvi, z jízd­ného ve veřejných dopravních prostředdch apod. Když se to všechno sečte dohromady, je koneč­ný výsledek takřka ohromující. Tyto různé formy hmotné pomoci, kterou stát poskytuje rodinám s dětmi, představují každoročně částku vyšší než 24 miliard korun. A to přitom v této astronomické cifře nejsou zahrnuty výdaje na řadu dalších věcí, které dnes jíž přijímáme automaticky a jako na­­piostou samozřejmost. ‘Třeba ochranné očkování proti dětským nemocem, obrně, záškrtu, spále atd. To už totiž spadá do sféry preventivní zdra­votnické péče. S takovouto výší prostředků vynakládaných ve prospěch dětí se dnes nelze setkat v žádné, ani v té nejvyspělejší kapitalistické společnosti. To je privilegium, které svým občanům může poskytnout jen socialistický stát. Právě proto, že je dává všem, že chce, aby každé dítě bylo zdravé a mělo dobré podmínky ke svému vývoji. Mezinárodní den dětí je tedy vlastně do jisté míry pozdravem budoucnosti, protože až dnešní děti vyspějí a zaujmou naše místa, budou spo­lečnosti vracet tím více, čím vyšší byl počá­teční vklad. A snad také je, v tom mezinárodním měřítku, i něčím málo víc. Je v něm totiž kus optimismu i naděje pro tento svět. Každý přece chce, aby se jeho dětem dařilo a žilo lépe než jemu samotnému. A není těžké si uvědomit, že ke splnění tohoto přání vede pouze jediná cesta. PETR RAMPÍR Dnes a zítra patří Praha pionýrům Člen předsednictva ÚY KSČ K. Hoffmann přijal delegace mládeže (čtk): U příležitosti oslav 25. výročí Pionýrské organizace přijal včera v Praze člen předsednictva ÜV KSČ a předseda ÚRO K. Hoffmann v přítomnosti tajemníků ÜRO B. Kačírka a VI. Maříka vybrané pionýry a pionýrské pracovníky z celé republiky. Přijetí se zúčastnil předseda ÚV SSM J. Poledník a další představitelé ÜV SSM a jeho PO. Setkání, které se uskutečnilo v předvečer Meziná­rodního dne dětí jako součást akce Praha patři pio­nýrům, mělo za cíl vyjádřit dobrý vztah odborů к PO а к dětem vůbec. Stalo se součástí cílevědomé prá­ce odborů s nejmiadším pokolením, které v duchu závěrů XIV. sjezdu KSČ a Vlil. všeodborového sjez­du se úspěšně promítá v denní práci našich orgánů a organizaci. Za obětavou práci v PO SSM předal předseda ÜRO K. Hoffmann pěti pionýrským vedou­cím odborářské vyznamenání, čestbý bronzový od­znak „Za odborářskou práci“. Pionýři ze všech krajů ČSSR, kteří přijeli do hlav­ního města na celostátní setkání Praha patři pio­nýrům, byli odpoledne hosty svých kamarádů v jed-Z DOMOVA 1 ZE SVÉTA notlivých pražských obvodech. Delegaci ze Severo­moravského kraje uvítaly 1 letos děti z Prahy 5. Spo­lečně se svými průvodci navštívili hosté také Státní závo­diště v Chuchli. Patronát nad pionýry Západosloven­ského kraje převzala Praha 8. Hezky zážitek sl odnesli pionýři z Jihočeského kra­je a obvodu Prahy 1, kteří si pobesedovall s tvůrci známého televizního pořadu „Piškvorky“. Večer se děti sešly při slavnostní večeři s pražský­mi herci, sportovci, zpěváky a budovateli metra. Krásné počasí a rozkvetlé parky lákali ke hrám ty nejmenší „budovatele“. Zatím stavětí jenom z písku, avšak zanedlouho převezmou štafetu v uskutečňování těch nejsmělejších plánů naší spo­lečnosti Foto: ČTK - M. Kalina PREDSEDA VLÁDY ČSSR dr. L. Štrougal zaslal v za­stoupení presidenta CSSR blahopřejný telegram presi­dentu Giovannimu Leonovi ke státnímu svátku Italské republiky. Současně zaslal blahopřejný telegram pre­sidentu Habíbu Burgibovi a předsedovi vlády Hádímu Nuirovi ke státnímu svátku Tuniské republiky. INDICKÝ STÁTNÍ MINISTR školství, kultury a sociál­ních věcí prof. dr. Nurul Hasan se včera setkal v Pra­ze s ministrem školství ČSR ing. J. Havlínem. R. Nixon navštíví SSSR Moskva: V Moskvě a Washingtonu bylo včera současně oznámeno, že americký president R. Nixon odjede 27. června na oficiální návštěvu do Sovětského svazu. V oznámení se uvádí, že návště­va presidenta Nixona se koná na základě dřívější dohody o pravidelných sovětsko-amerických schůz­kách na nejvyšší úrovni. Klid no Golonských výšinách Podpis v Ženevě Ženeva: V ženevském Paláci národů byla včera do­poledne podepsána dohoda o odpoutání syrských a Izraelských vojsk na golanské frontě předpokládající okamžité zastavení palby, rozdělen! vojsk a zbraní a výměnu válečných zajatců. Dohodu a příslušný proto­kol týkající se vytvoření pozorovatelského orgánu OSN pro odpoutáni a jeho úkolů podepsali vojenští představitelé obou zemi — syrský generál Tajrá a izraelský generál Šafir. Aktu se dále zúčastnili před­stavitelé OSN — vrchní velitel mimořádných ozbroje­ných sil OSN na Středním východě finský generál Siilasvuo a osobni zmocněnec generálního tajemníka OSN R. Guyer, dále velvyslanci SSSR a USA V. Vino­gradov a E. Bunker ve funkci společných předsedů ženevské mírové konference o Středním východě a egyptský generál T. Maghub. Půl hodiny po ženevském podpisu dohody o odpoutání syrských a Izraelských vojsk ustala palba na Golanských výšinách. Oznámilo to v Damašku syrské vojenské velení. (Podrobnosti na str. 2.) Pozdravné poselství do Finska (čtk): Ústřední výbor KSČ zaslal Komunistické stra­ně Finska při příležitoseti 30. výročí zahájení její le­gální činnosti pozdravné poselství, v němž se mj. praví: Pro všechny demokratické a pokrokové síly ve Finsku, které každodenním mírumilovným úsilím spolu­vytvářejí historii své země, je 30. výročí zahájení legální činnosti KS Finska významným jubileem. U je­ho zrodu leží historické vítězství SSSR a jeho armády nad hitlerovským fašismem, které otevřelo před fin­ským lidem nové perspektivy trvalého mírového a de­mokratického rozvoje, za který především finští ko­munisté vždy obětavě a vytrvale bojovali. V tomto urputném třídním a politickém boji s nepřáteli pokro­ku, demokracie a míru si KS Finska za 56 let své existence získala úctu a aktivní podporu stále větší části finských pracujících. Stala se pro ně vzorem organizace vyznačující se revoluční Obětavostí, disciplí­nou, oddaností věci socialismu a zájmům finského ná­roda. Politická a výchovná práce SČSP (čtk): Očastl české organizace SČSP na dalším roz­voji pracovní Iniciativy, rozšiřováni zkušenosti zp so­větských průmyslových a zemědělských závodů a pl­něni dalších celospolečenských úkolů se včera v Pra­ze zabývalo plenární zasedání ČÚV SČSP. 72 nej­­úspěšnějšich kolektivů a brigád čs.-sovětského přátel­ství, usilujících v roce 1973 o rozvoj socialistického soutěženi, na něm převzalo putovní standarty a diplo­my ČÚV SČSP a 18 hrdinů socialistické práce — čle­nů SČSP bylo dekorováno čestným odznakem SČSP I. stupně. Jednáni pléna, které řidli předseda české organizace SČSP a ministr spravedlnosti ČSR dr. J. Němec, byli přítomni předseda Ov SČSP a předseda SL FS V. David, ministr kultury ČSR doc. dr. M. Klu­­sák a představitelé společenských organizací. Vedou­cí tajemník ČOV SČSP M. Grande připomněl, že stá­le nejdůležltějšt oblasti působení české organizace SČSP zůstává politíckovýchovná práce. Ještě všestran­něji a přitažlivěji musí přibližovat téměř miliónové členské základně Svazu v ČSR i ostatním občanům vý­sledky sovětské společnosti v oblasti ekonomiky, kul­tury a vědeckotechnického pokroku, mj. prostřednictvím akce „Věda a technika SSSR v praxi“. M. Grande vysoce ocenil iniciativu a pracovní úspěchy kolek­tivů čs.-sovětského přátelství. V české organizaci jich působí přes 2000. Festival Pražské jaro 1974 vrcholí Přátelské setkání ve Valdštejnském paláci • Udělení pamětních medailí B. Smetany (čtk): Pražské jaro 1974 vstoupila do své závěrečné fáze. Ministr kultury ČSR dr. M. Klusák uspořádal v reprezentačních místnostech Valdštejnského paláce v Praze při příležitosti letošního Mezinárodního hudebního festivalu přátelské setkání. Mezi hosty byl indický státní ipinistr školství, kultury a sociálních věcí prof. dr. Nurul Hasan, představitelé festivalového výboru Pražského jara a účastníci festivalu, vedoucí osobnosti Svazu čes­kých skladatelů a koncertních umělců a našeho hudebního života. Setkáni se rovněž zúčastnili čle­nové pražského diplomatického sboru. Před tím předal ministr kultury\ČSR doc. dr. M. Klusák významným osobnostem naší hudební kul­tury pamětní medaile vydané к 150. výročí naro­zení Bedřicha Smetany. Večer se konalo v pražském Národním divadle slavnostní představení opery národního umělce Já­na Cikkera Coriolanus, které bylo součástí oper­ního cyklu Pražského Jara. Představení mj. zhlédl i indický ministr dr: N. Hasan. V Domě umělců vystoupila s písňovým recitálem A. Reynoldsová a ve Smetanovi síni se konal koncert Symfonické­ho orchestru Čs. rozhlasu. Věk horské zralosti TRI NEJEDLO Když je někomu čtyřicet, hovoří se o mužnosti, zralosti a neflepších letech. Přesně taková je Horská služba v Krkonoších. Přišla na svět v ro­ce 19?4, a když se vzpomíná na začátky, vystu­puje jako nejsvětlejší moment úmysl dát dohro­mady hrstku chlapců, aby pomáhali lidem na ho­rách v nouzi. Tenkrát tomu předcházela celá série velkých horských tragédií. A pak pár statečných dobrovolníků dělalo, co jim velelo svědomí, a dě­lali to moc dobře, uvážíme-li, že vlastně jenom dávali a nic nedostávali. I ty kasičky, které nosi­li, aby bylo na činnost, zely často prázdnotou. Omysl zachraňovat člověka z nebezpečí a usta­vit příslušnou organizací, měl vlastně své inspi­rační předaktí už v roce 1913, kdy se Vrbata vy­dal hledat svého kamaráda Hanče v prostoru Har­­rachovských kamenů. To byl vůdčí motiv, jenž se potom z osobních vztahových rovin rozšířil na obecně lidské, humanistické. Poprvé jsem se setkal s Horskou službou až po druhé světové válce. To už měl sbor za sebou po­tíže růstu, jinak, nazývané reorganizace, a taky už mu napsali konečné jméno v křestním listě. Tenkrát taky začala Horská služba pronikat do prostředků sdělování jako pojem a bezpochyby působily články o jejích činech poměrně zajíma­vě na novinových stránkách. Dokonce si trochu myslím, že v té době spadla na horské služeb­níky jakási glorioly, za niž oni nemohli a kterou zavinila snad výlučnost jejich lidského řemesla, snad to, že najednou byli tady a patřili všem. Prostě mohlo se tehdy zdát, že to jsou skoro ně­jací „supermani“, když se tak směle a samozřej­mě vrhají do nebezpečí a vycházejí z něho s úsmě­vem ve tváří nebo nějakým silným slovem v ústech. A míjely tehdy na Krkonoších opravdu dramatické roky, hledačka stíhala hledačku, zi­my měly tvář silně zakaboněnou, tragické udá­losti se zapisovaly и Výrovky, na sedle Kozích hřbetů. V pozdějších letech — bylo to myslím 1966 — si vzpomínám na pifběh v Malé sněžné jámě s' fantastickým nočním sólem Ládi Krupičky, který slanil do jámy, kde se to všechno mohlo na­jednou utrhnout, protože byla přímo čítanková lavinová situace, a odtud vytáhl Ing. Vlchera. Ale takových Krupičků naleznete mezi červenými vět­rovkami něco přes dvě stě, přesně 209. ?olik je totiž členů HS v Krkonoších. Šestnáct vykonává práci profesionálně, ostatní jsou dobrovolníci. Supermani? Ne, zcela ■-bjfčel.if lidé, kteří mají různé vášně a záliby, kteří raději činí, než mluví, a věcem dávají skromná jniéna i rozměry. Takže když na horách je všechno v divokém pohybu, že bys psa nevyhnal, hovoří o větru střední síly a mírných závějích. Snad [aby se to nezveliětlo, nebot je známo, že jama crescit eundo, a oni se stali přímo zavilými nepřáteli jakékoliv nadsáz­ky. Do hor chodí po zaměstnání, jež je různé, a manželky je zpravidla dost netrpělivě očekávají, což je přirozené. V jednom bych je rád uvedl mezi vzorné, 1 když vím, že je možná dostanu do stavu mírné podrážděnosti z důvodů, uvedených v předešlé větě: oni totiž všechny nové krkonošské obyvatele na míle předešli ve vztahu к tomu moc pěknému kousku naší země. Krkonoše se jim sta­ly skutečným domovem, poutem začínajícím v srd­ci, a nikoliv bydlem přechodným, a vztahem, jenž zpravidla končí v okamžiku, kdy se kapsa dosta­tečně naplní činností v různých službách, což za­tím platí pro převážnou část populace přicháze­jící do Spindlu, Pece, Harrachova a Janských Láz­ní za zaměstnáním. Do Krkonoš přichází ročně bratru takových sedm miliónů lidí. Myslím, že by se mohly prizdobil prvenstvím nejnavštěvovanějšího horstva na svě­tě, kdyby o to nějak hlasitě usilovaly. Zhruba de­setinásobky počtů, jež přicházely do hor\před vál­kou, nacházíme ve stpjných horách (žel i zhruba stejně vybavených) dnes. Invázni rozměry návštěv­níků způsobují mnohé jizvy na tváři hor. Ale to by byla jiná kapitola. Zůstaňme и Horské služby ve vztahu к těm obrovským přírůstkům. Ona se taky rozkošatila. Už se netísní v Olympii, nejezdí na velocipédu nebo na motocyklu značky Ogar zd „případem“. Dnes má velmi slušný park vozidel i techniky a vlastní „domeček“, který by jí mohl kdekdo závidět. A taky kádrově nabyla, byt její násobky vypadají úplně zanedbatelně vedle těch návštěvnických. A přece se na horách něco změ­nilo. Nezdá se vám, že ohěch dramatických pří­běhů, hledaček, záchranných operací, utěšeně ubývá? Poplachová siréna ve Spindlu si už dlou­ho pořádně nezakvílela. Pravda, platí se daně horám, a lyžařské úrazy, včetně smrtelných, se stále zařazují do černé kroniky. Svědomí hor ztě­lesněné v osobě starostlivého hlavního náčelníka HS Otakara Štětky stále má svůj prst varovně vztyčený a důrazně připomíná, že osvěty mezi ná­vštěvníky nikdy nebude dost. Musíme však na druhé straně připustit, že osvěta už také osví­tila a že to bylo právě ono její varovné slovo, které přivedlo mnohé návštěvníky к rozumu a к poznáni, že bude určitý rozdíl mezi krkonoš­ským hřebenem a Václavským náměstím, nikoliv z hlediska frekvence, ale podle stupně objektivní­ho nebezpečí, a že se tam nahoře musí respekto­vat některé normy, aby se sám Člověk nestal nej­větším zdrojem nebezpečí a tragédií —, svou ne­­uvážeností. A tohle slovo šířili lidé z HS od úst к ústům, v zotavovnách, když se školy přestěho­valy do hor, tohle slovo tlumočili přes noviny a rozhlas do povědomí veřejnosti. Takže tohle slo­vo — někdo tomu třeba říká prevence — předsta­vuje nejskvělejší ovoce, které dnes věnčí hlavu čtyřicátníka. Jsou to prostě nejlepší léta, je to Věk zralostt. Mám pocit, že mi za tohle zase řeknou několik drsných s[ov, až se s nimi opět setkám, a pak st půjdeme vypít grog.,.

Next