Lidová Demokracie, červen 1979 (XXXV/127-152)
1979-06-01 / No. 127
LIDOVÄ DEMOKRACIe ROC. XXXV. . C. 127 CENA 1,— Kis_______________ORGÁN CS. STRANY LIDOVÉ — NOSITEŽ RADO PRACE_______________Praha pátek 1. června 1973 Príprava mladé inteligence MEZINÄRODNl DEN DĚTI, který navíc letos oslavujeme v rámci celého roku věnovaného rozvoji mladé generace, je vždy důvodem к zamyšlení, co všechno bylo uděláno ve prospěch mládeže. U nás v Československu, jak ž 1 v ostatních socialistických státech, je bilance radostná, protože děti, a to nejen ty nejmenší, ale í ty, které se už samy rády zařazují mezi dospělé, jsou v popředí zájmu, celé společnosti. Jsou jim poskytována veškerá lidská práva, včetně práva dosáhnout nejvyšší úrovně vzdělání. Začátek června přináší do škol zcela zvláštní atmosféru naplněnou určitým napětím a neklidem. Valem se blíží konec školního roku a s ním závěrečné vysvědčení, na dosah Je i maturita, velká komplexní zkouška získaných vědomostí. Zkouška svým rozsahem a náročností první, pro velkou část studentů však zdaleka ne poslední, protože jí se otevírá cesta к ještě vyššímu stupni vzdělání. Přibližně za tři týdny - 25. června bude zahájeno přijímací řízení na univerzitách a vysokých školách. Jaké jsou letošní vyhlídky uchazečů napovídá několik čísel: Ze 44 000 absolventů gymnázií a středních odborných škol v českých zemích si podalo přihlášku 32 000 chlapců a dívek, z nichž asi 22 000 bude přijato do prvních ročníků. I když se počty posluchačů každým rokem zvyšují, nedostane se na každého zájemce a není to jen otázka kapacity škol, ale především tu jde o požadavek dostatečné možnosti výběru mezi uchazeči. Tak zvaná směrná čísla se samozřejmě řídí potřebami rozvoje naší společnosti. Jestliže neustále zdůrazňujeme významnou úlohu vědeckotechnického rozvoje a jeho uplatnění ve společenské praxi, pak se to nutně musí projevit 1 v přijímacím řízení na vysoké školy. Zájemci o studium na technikách mají jistě mnohem větší naději, že budou přijati, než uchazeči o vysloveně humanitní obory. Přesto se ant letos u některých technických směrů, zejména na mimopražských školách, nepodařilo naplnit směrná čísla, zatímco na lékařských a filozofických fakultách a na uměleckých školách poptávka značně převyšuje nabídku. V tom se tedy situace oproti dřívějšku o mnoho nezměnila. Podstatný rozdíl ve srovnání s minulostí je však v míře zájmu o studium pedagogických oborů. Nejen na pedagogických fakultách, ale také na většině učitelských směrů dalších fakult je dostatek přihlášek, takže budou naplněny všechny aprobace učitelského povolání uchazeči, kteří se pro ně rozhodli z vlastního popudu. Tato skutečnost je příznivým rysem letošního přijímacího řízeni; je velmi významná, protože úloha učitele neustále stoupá v souvislosti s uplatňováním zásad rozsáhlého projektu rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy. V tomto velkorysém programu, který představuje kvalitativně novou etapu vývoje našeho školského systému, je věnována velká pozornost vysokým školám. Je to přirozené, protože jim je svěřena příprava mladé inteligence - vysoce vzdělaných lidí, odborníků a tvůrčích pracovníků pro všechna odvětví vědy, techniky, národního hospodářství a kultury. Proto také veškeré změny, к nimž na úseku vysokého školství dochází, Jsou motivovány požadavkem společenské praxe. Vynutil si je obrovský rozmach vědy a techniky i úroveň jednotlivých oborů, ke které jsme dospěli za léta socialistické výstavby naší vlasti. Od absolventa vysoké školy se dnes očekává, že se bude umět rychle přizpůsobovat měnícím se podmínkám, které přináší rozvoj vědy a techniky nejrůznějším úsekům lidské činnosti, že dokáže využívat a do praxe zavádět vše nové a užitečné, к čemu dospějí vědecké ústavy a laboratoře u nás i v zahraničí. - „Nemůžeme se spokojit na vysokých školách s tím, že věda plní hlavně poznávací funkci a produkuje nové vědecké poznatky, ale musíme vycházet z toho, že musí plnit v období budování rozvinutého socialismu i druhou funkci - měnit, transformovat tyto nové vědecké poznatky ve výrobní síly,“ zdůraznil rektor Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě prof. ing. A. Blažej, DrSc., na celostátní konferenci učitelů, která se konala koncem dubna v Praze. Umožnit rychlejší dosažení tohoto cíle Je i smyslem všech změn - obsahových, metodologických a organizačních - к nimž na vysokých školách dochází v souvislosti s uskutečňováním projektu dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy. Jádro věci nemůžeme hledat v počtu semestrů, přednášek, seminářů a praktik. Spočívá v tak zvané optimalizaci studia, kterou například rektor Vysoké školy báňské v Ostravě prof. RNDr. O. Hajkr, DrSc., na zmíněné celostátní konferenci učitelů charakterizoval takto: „Jde o dosažení požadovaného souhrnu trvalých vědomostí, dovedností, návyků a pracovních zkušeností cestou kritického rozboru obsahu, metod a prostředků celkového výchovně vzdělávacího procesu při uvažování ekonomických hledisek a při zachování a postupném dalším zvyšování kvality absolventů.“ Prof. O. Hajkr i prof. A. Blažej, z jejichž diskusního vystoupení na celostátní konferenci učitelů jsme citovali, měli především na zřeteli úkoly vysokých škol technického směru. Jejich myšlenky, vznesené z tribuny tohoto velkého shromáždění pedagogů, však mají obecnou platnost. Na všech vysokých školách jde o to vytvořit takový program, pracovní režim a ovzduší, v nichž studenti budou moci plně rozvinout veškeré své nadání a tvůrčí schopnosti, aby jednoho dne byli dokonale připraveni nastoupit na všechna místa, kde je společnost potřebuje. A to je třeba si připomenout dnes, kdy slavíme Mezinárodní den dětí. I vysokoškoláci jsou přece stále naše dštil HELENA BLÄHOVÄ Šťastné a úsměvné dny prožívají v Československu snad všechny děti. Dnešní jejich svátek, Mezinárodní den dětí, je ještě více slavnostní — je přece v Mezinárodním roce dítěte Foto: ČTK — Z. HUMPALOVA Praha ožila pionýrským mládím Delegace dětí navštívily pražské závody • Přijetí na Staroměstské radnici • Beseda se sovětským kosmonautem J. Glaskovem (čr): Program včerejšího, druhého dne celostátního setkání pionýrů v Praze se uskutečnil v duchu hesla: „Pionýr — svazek — komunista“. Pionýři ze všech krajů CSSR se včera dopoledne rozjeli do významných závodů svých pražských patronátních obvodů. Delegace dětí ze Západoslovenského kraje si například s velkým zájmem prohlédla výrobní prostory podniku ÔKD Dukla. Pionýři ze středního Slovenska navštívili Učňovský závod ČKD Praha, kde je zaujaly moderní učební pomůcky i zařízení v dílnách Při prohlídce besedovali se svými o málo staršími kamarády, jichž se tu na 600 učí všem strojírenským oborům. Děti z dalších krajů se živě zajímaly o práci například v Janče Radotín, jinonickém Motorletu či v Tesle Hloubětín. Navštívily i řadu závodů dalších odvětví. Mezi nejatraktivnější patřily prohlídky ruzyňského letiště, filmových ateliérů na Barrandově a v Hostivaři, největších pražských obchodních domů a samozřejmě také pražského metra. Delegace ústřední rady PO SSM a pionýrů ze všech krajů republiky přijal včera dopoledne v Brožíkově síni Staroměstské radnice primátor hlavního města Prahy Z. Zuska. Přijetí se rovněž zúčastnili tajemník MV KSC v Praze K. Beránek a představitelé rady NVP. Z. Zuska uvítal pionýry v Praze a mimo jiné uvedl, že jejich celostátní setkání na půdě hlavního města je dárkem všech Pražanů ke 30. výročí založení Pionýrské organizace а к Mezinárodnímu roku dítěte. Program celostátního setkání pionýrů pokračoval včera odpoledne slavnostním aktem v Domě československých dětí na Pražském hradě. Hrdina SSSR, letec-kosmonaut J. Glaskov zde předal zástupcům východoslovenských pionýrů Cenu sovětských kosmonautů. Udělením tohoto vyznamenání byla oceněna aktivita PO SSM Východoslovenského kraje к XI. světové-mu festivalu mládeže a studentstva na Kubě, к 30, výročí Vítězného února a dobré výsledky v závazkovém hnutí к 30. výročí založení Pionýrské organizace. Nejvyšší československá pionýrská vyznamenání předala pak 34 pionýrům a 10 pionýrským pracovníkům tajemnice ÜV SSM a předsedkyně ústřední rady P2 SSM A. Kučerová. Součástí včerejšího odpoledne byla také beseda pionýrů se sovětským kosmonautem J. Glaskovem. Návrat ze SSSR (čtk): Po seznámení se se zkušenostmi a výsledky při realizaci, zemědělské politiky KSSS v Ukrajinské a Moldavské SSR vrátili se včera do vlasti člen předsednictva ÜV KSC a první tajemník OV KSS J. Lenárt a kandidát předsednictva a tajemník ÜV KSC M. Jakeš. Na ruzyňském letišti v Praze delegaci přivítal člen předsednictva OV KSČ K. Hoffmann a tajemník ÚV KSČ J. Haman. Přivítání se rovněž zúčastnil velvyslanec SSSR v ČSSR V. Mackevlč. Telegramy B. Chňoupka (čtk): Ministr zahraničních věcí ČSSR B. Chňoupek zaslal ministrovi zahraničních věcí Bolivijské republiky Jorgemu Escobarimu Cusicanquimu blahopřejný telegram к jeho jmenování do funkce. Další blahopřejný telegram B. Chňoupek zaslal ministrovi zahraničních věcí Thajského království U. Fačarljangkulovl к jeho znovujmenování. Z pobytu angolského hosta (čtk}: Ministr zahraničních věcí Angolské lidové republiky P. Jorge, který je v ČSSR na oficiální přátelské návštěvě, položil včera kytici rudých květů к památníku Slovenského národního povstání v Bratislavě. Doprovázel ho ministr zahraničních věcí ČSSR В. Chňoupek. Angolský host s doprovodem pak navštívil JZD Pokrok, nositele Rádu práce, v Chorvátském Grobu. Odpoledne si také prohlédl hlavní město SSR a v podvečer se angolský host vrátil do Prahy. Blahopřání do Tunisu (čtkj: Prezident ČSSR G. Husák zaslal blahopřejný telegram prezidentu Tuniské republiky H. Burglbovl při příležitosti státního svátku jeho země. Pří téže příležitosti předseda vlády ČSSR L.,Strougal zaslal blahopřejný telegram předsedovi vlády Tuniské republiky H. Nulrovl. Rovněž ministr zahraničních věcí ČSSR В. Chňoupek zaslal blahopřejný telegram ministrovi zahraničních věcí Tuniské republiky M. Fiturimu. Sovětský ministr u L. Štrougala (čtk): Předseda vlády ČSSR L. štrougal přijal včera v Hrzánském paláci v Praze ministra chemického a ropného strojírenství SSSR K. Brechova, který je na návštěvě v Československu. Předmětem jejich rozhovoru byly zejména otázky spojené s dalším rozšiřováním všestranné hospodářské spolupráce mezi ČSSR a SSSR. Oba představitelé zdůraznili zejména nezbytnost cílevědomého prohltibování kooperace a specializace ve výrobě strojů a zařízení pro chemický průmysl, kteří má prvořadý význam pro rozvoj národního hospodářství Přijetí se zúčastnili ministr hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR Z. Půček a rada sovětského velvyslanectví v ČSSR L. Frolov. Sklizeň pícnin v plném tempu (čtk): jednocení a ošetření ploch cukrovky a sklizeň víceletých pícnin z orné půdy jsou hlavními úkoly zemědělců v současné době. Celkem již v zemědělských podnicích v ČSR vyjednotlli přes tři pětiny osetých ploch cukrovky, nejdále Jsou v Jihomoravském kraji, kde zbývá к jednocen! necelá desetina ploch. Ve většině řepařských oblastí jsou problémy s nedostatkem vláhy, který se projevuje určitou opožděností růstu cukrovky, především na plochách, jež byly osety počátkem května. Proto zemědělci využívají umělých závlah. Ve Středočeském kraji mají např. к dispozici celkem 27 000 ha závlahových soustav, zavlažují také v Jihomoravském kraji. Současné slunečné počasí je však příznivé pro sklizeň víceletých pícnin. Dosud je v ČSR posekali zhruba na 12 000 ha orné půdy, což představuje zhruba pět pročet plánované výměry. Na více než 5200 ha poli a luk usušili pícniny za vydatné pomoci slunce, z 2760 ha je senážovali a v provozu jsou také ..orkovzdušné sušárny, které zpracovaly pícniny ze 4100 ha. Vltamlnózních a senných mouček vyprodukovali v zemědělských podnicích na 15 800 tun. w ir Rád Říjnové revoluce kolektivu Csepelu L. Brežněv promluvil na setkání s představiteli maďarských pracujících BUKUREŠT: Včerejší program sovětské stranické a vládní delegace, která je v čele s generálním tajemníkem GV KSSS a předsedou prezídia Nejvyššího scvětu SSSR Leonidem Brežněvem na oficiální přátelské návštěvě v Maďarské lidové republice, začal dopoledním setkáním s představiteli maďarských pracujících. Setkání v budově maďarského parlamentu v Budapešti se zúčastnili iniciátoři Jubilejní soutěže к 60. výročí VRSR — pracující Csepelského hutního a strojírenského kombinátu, nejlepší kolektivy, delegace ze závodů a podniků MLR, nositelé státních cen a hrdinové socialistické práce. Spolu s Leonidem Brežněvem se setkání zúčastnili členové sovětské stranické a vládní delegace, z maďarské strany byli přítomni první tajemník ÚV MSDS János Kádár a další maďarští straničtí a státní představitelé. Na setkání sovětské stranické a vládní delegace s představiteli maďarských pracujících promluvil Leonid Brežněv. Zdůraznil význam Internacionální Iniciativy Csepelců, kteří v lednu 1977 vyňali výzvu к soutěžení na počest 60. výročí VRSR. Tato výzva se setkala s odezvou v bratrských zemích a zahájila socialistické soutěžení na počest VRSR v mezinárodním měřítku. Pracující Sovětského svazu, Maďarska a dalších socialistických zemí 1 dělnické hnutí v kapitalistických zemích prakticky denně dokazují velké Internacionální uvědomění, sounáležitost a solidaritu s bojem národů za správnou věc. Svědčí o tom i příklad hrdinného Vietnamu, zdůraznil Leonid Brežněv. Dodal, že právě s Internacionalismem dělnického hnutí je spjata víra lidstva v mír, ve vítězství myšlenek svobody, dobra a spravedlnosti. Po projevu, který přítomní přijali velkým potleskem, odevzdal Leonid Brežněv kolektivu Csepelského hutrlho a strojírenského kombinátu Rád Říjnové revoluce. (Pokračování na str. 3) Šťastný člověk E. FRYČOVÁ Chtěla bych tímto sloupkem oslavit lásku к práci, zosobněnou pro mne člověkem, s nímž jsem se setkala ani ne před rokem, a to ještě jen v několika málo dnech. Myslím ale, že čas není vždycky důležitý pro to, abychom si o někom udělali úsudek, nebo alespoň částečnou, možná však rozhodující představu. Potřebovali jsme přestavět stářím sešlý vstup do domku — a tak jsme sháněli zedníka. Měli jsme štěstí. Byl nám doporučen zednický mistr — důchodce z nedaleké vesnice, jenž prý docela rád přijímá podobné zakázky, pokud mu zdraví a okolnosti dovolí. Již první setkání s ním bylo do jisté míry překvapivé. jeho řeč totiž byla, vyjádřeno biblicky, „ano — ano, ne — ne" — naprosto konkrétní, bez slibů, ale také bez vytáček. Chtěl přesně vědět, o jakou práci jde a nakonec, když shledal, že nemáme přesnou představu ant o spotřebě materiálu, s úplnou samozřejmostí s námi jel ještě ten večer podívat se к nám, abychom se mohli lépe dohodnout na podrobnostech... Vidím ho, jak mlčky, pomalu a rozvážně obchází domek, s čepicí posunutou do týla, trochu podsaditý, rozložitý chlapík venkovského, svérázného vzezření. Tu a tam poklekne, prohlíží podezdívku, zajde se podívat do sklepa. Potom se důkladně vyptá na vlhkost zdejšího terénu. A opět mlčí, prohlíží a měří zápraží, vstupní schody, načež tesařskou tužkou, kterou pohotově spolu s metrem vylpví z kapsy, cosi vypočítává na naší staré, otlučené podezdívce. — A pak přesně, bez průtahů, vyjmenuje všechno, co musíme obstarat, jak hluboký máme připravit výkop, který den a v kolik hodin máme pro něho přijet. Odhadl délku práce skoro na hodinu. Odvezli jsme ho zpět domů a po dvou měsících jsme pro něho, tak, jak jsme se dohodit, přijeli. Byl už připraven. V ruce odřenou aktovku, ve které měl pár osobních drobností a několik kusů zednického nářadí, se rozloučil se svojí ženou slovy — pozítří jsem zpátky — a jeli jsme. Za tři dny byl opravdu zpátky. S tou svojí letitou taškou, usmolenou čepicí na hlavě, vystupuje z auta a podává nám tvrdou, širokou dlaň na rozloučenou. Pan mistr — skutečný mistr svého řemesla. Osobnost. Za tři dny ten člověk, jehož vzdělání by určitě neobstálo před požadavky, jaké se kladou na kteréhokoliv dnešního zednického učně, vymyslil, vyřešil a postavil kus domu a to tak perfektně, že nenajdeš chybičku. Jak on pracovali Pozorovat jej — pokud nám vůbec zbyl při práci s ním čas — byl požitek. Byl to koncert, léty a rutinou nikdy neomrzelý souzvuk člověka a díla, jež vycházelo z jeho rukou. Po celý den se nepodíval na hodinky — ani je snad neměl. Jediný zájem, kterým byl prodchnut, byla práce, kterou s rozmyslem, pečlivě a přitom zručně konal. Při pohledu na takovou krásu — ano, krásu — jsem si znovu uvědomila, jakým požehnáním je práce, dělá-lt jl člověk rád, a navíc: potom ji, skoro určitě, dělá i dobře. „Ve čtrnácti letech jsem musel jako učedník vstávat někdy i ve dvě hodiny v noci, abych zadělal na maltu,“ vyprávěl nám po večeři, „ale to mne neodradilo. Já jsem měl a mám tu práci pořád rád. Prostě mě to baví...“ Со к tomu říct — šťastný člověk, žel Šťastný proto, že si vypěstoval a až do svého stáří zachoval schopnost se upřímně těšit z dobře odvedeného díla. Od nepaměti usiluje člověk o to, aby dny, které prožívá, byly „štastné", nebo přinejmenším úspěšné Jcož je skoro totéž], bez problémů. Ale ty přicházejí skoro vždycky. Někdy menší, poměrně snadno řešitelné, nebo t takové, na něž nestačíme — často už proto, že situace nezávisí pouze no naší osobě. Najednou stojíme s prázdnýma rukama nad něčím, co změnit není prostě v naštch silách. A tehdy přichází chvíle, kdy instinktivně hledáme bod, třeba jediný, ale nepostradatelný jehož bychom se zachytili. Bod, který by se stai odrazovým můstkem našeho, dalšího boje s všednodenním životem. Kdo z nás nepoznal takové okamžiky? Jsou to chvíle padání, hledání a znovuvstávání. Čí jsou ruce, které nám pomohou se opět napřímit a jít dál? Snad nejštastnější jsou ti z nás, jejichž břímě pomohou občas nést ti nejbližší — rodiče, přátelé, žena, muž. Ovšem — nejsou-li? Nebo — zklamou-li? Sfěstí — v čem vlastně záleží pocit štěstí — spokojenosti? Řekla bych, že právě v tom, umět si vyhledat v přemíře hodnot, které se nám nabízejí, ty právě, vždy spolehlivé. A to jsou právě ty kterých cena se nedá vyjádřit žádnou měnou světa. Znám dost lidí, jejichž vzdělání i hmotné statky by mohly být — na první pohled — zárukou spokojenosti. Přesto však nepozoruji, že by titc lidé byli šťastni, spíše naopak. Neustálá honička za kariérou, přitom však neuspokojení z práce neboť ta klesla na pouhý prostředek к dosaženi dalších a dalších materiálních hodnot, z toho vyplývající stressy, Infarkty. To všechno tvoří začarovaný kruh, z něhož zdánlivě není úniku. Nái svět neustále chrlí nové a novější věd, tak žádoucí, tak lákavé, a ty jsme povýšili na svoje cíle. Za jejich získáním se pachtíme, ačkoliv je většinou ant nepotřebujeme, nebo jen proto, aby byla uspokojena naše pýcha ... Mnoho z nás, lidí druhé poloviny dvacátého věku, jako by zapomnělo, že to byla práce, která udělala člověka. A kolik z nás se dovede upřímně, nezištně těšit ze své práce? Mám neodbytný pocit, že tady jsme zůstali při vší snaze o dobrou výchovu nových generací cosi dlužni. Kdyby tomu totiž tak nebylo, asi by mne ani nenapadlo psát oslavný článek na člověka, jehož životním krédem — a štěstím — se stala jeho práce.