Lidová Demokracie, červen 1979 (XXXV/127-152)

1979-06-01 / No. 127

LIDOVÄ D­EMOKRACIe ROC. XXXV. . C. 127 CENA 1,— Kis_______________ORGÁN C­S. STRANY LIDOVÉ — NOSITEŽ RADO PRACE_______________Praha pátek 1. června 1973 Príprava mladé inteligence MEZINÄRODNl DEN DĚTI, který navíc letos oslavujeme v rámci celého roku věnovaného roz­voji mladé generace, je vždy důvodem к zamyš­lení, co všechno bylo uděláno ve prospěch mlá­deže. U nás v Československu, jak ž 1 v ostatních socialistických státech, je bilance radostná, pro­tože děti, a to nejen ty nejmenší, ale í ty, které se už samy rády zařazují mezi dospělé, jsou v po­předí zájmu, celé společnosti. Jsou jim poskyto­vána veškerá lidská práva, včetně práva dosáh­nout nejvyšší úrovně vzdělání. Začátek června přináší do škol zcela zvláštní atmosféru naplněnou určitým napětím a neklidem. Valem se blíží konec školního roku a s ním zá­věrečné vysvědčení, na dosah Je i maturita, vel­ká komplexní zkouška získaných vědomostí. Zkouška svým rozsahem a náročností první, pro velkou část studentů však zdaleka ne poslední, protože jí se otevírá cesta к ještě vyššímu stupni vzdělání. Přibližně za tři týdny - 25. června bude zahájeno přijímací řízení na univerzitách a vysokých ško­lách. Jaké jsou letošní vyhlídky uchazečů napo­vídá několik čísel: Ze 44 000 absolventů gymná­zií a středních odborných škol v českých zemích si podalo přihlášku 32 000 chlapců a dívek, z nichž asi 22 000 bude přijato do prvních ročníků. I když se počty posluchačů každým rokem zvyšují, ne­dostane se na každého zájemce a není to jen otázka kapacity škol, ale především tu jde o po­žadavek dostatečné možnosti výběru mezi ucha­zeči. Tak zvaná směrná čísla se samozřejmě řídí po­třebami rozvoje naší společnosti. Jestliže neustá­le zdůrazňujeme významnou úlohu vědeckotech­nického rozvoje a jeho uplatnění ve společenské praxi, pak se to nutně musí projevit 1 v přijíma­cím řízení na vysoké školy. Zájemci o studium na technikách mají jistě mnohem větší naději, že budou přijati, než uchazeči o vysloveně humanitní obory. Přesto se ant letos u některých technic­kých směrů, zejména na mimopražských školách, nepodařilo naplnit směrná čísla, zatímco na lé­kařských a filozofických fakultách a na umělec­kých školách poptávka značně převyšuje nabídku. V tom se tedy situace oproti dřívějšku o mnoho nezměnila. Podstatný rozdíl ve srovnání s minu­lostí je však v míře zájmu o studium pedagogic­kých oborů. Nejen na pedagogických fakultách, ale také na většině učitelských směrů dalších fa­kult je dostatek přihlášek, takže budou naplněny všechny aprobace učitelského povolání uchazeči, kteří se pro ně rozhodli z vlastního popudu. Ta­to skutečnost je příznivým rysem letošního při­jímacího řízeni; je velmi významná, protože úlo­ha učitele neustále stoupá v souvislosti s uplat­ňováním zásad rozsáhlého projektu rozvoje čes­koslovenské výchovně vzdělávací soustavy. V tomto velkorysém programu, který předsta­vuje kvalitativně novou etapu vývoje našeho škol­ského systému, je věnována velká pozornost vy­sokým školám. Je to přirozené, protože jim je svěřena příprava mladé inteligence - vysoce vzdě­laných lidí, odborníků a tvůrčích pracovníků pro všechna odvětví vědy, techniky, národního hos­podářství a kultury. Proto také veškeré změny, к nimž na úseku vysokého školství dochází, Jsou motivovány požadavkem společenské praxe. Vy­nutil si je obrovský rozmach vědy a techniky i úroveň jednotlivých oborů, ke které jsme do­spěli za léta socialistické výstavby naší vlasti. Od absolventa vysoké školy se dnes očekává, že se bude umět rychle přizpůsobovat měnícím se podmínkám, které přináší rozvoj vědy a tech­niky nejrůznějším úsekům lidské činnosti, že do­káže využívat a do praxe zavádět vše nové a uži­tečné, к čemu dospějí vědecké ústavy a labora­toře u nás i v zahraničí. - „Nemůžeme se spoko­jit na vysokých školách s tím, že věda plní hlav­ně poznávací funkci a produkuje nové vědecké poznatky, ale musíme vycházet z toho, že musí plnit v období budování rozvinutého socialismu i druhou funkci - měnit, transformovat tyto nové vědecké poznatky ve výrobní síly,“ zdůraznil rektor Slovenské vysoké školy technické v Bra­tislavě prof. ing. A. Blažej, DrSc., na celostátní konferenci učitelů, která se konala koncem dub­na v Praze. Umožnit rychlejší dosažení tohoto cíle Je i smys­lem všech změn - obsahových, metodologických a organizačních - к nimž na vysokých školách dochází v souvislosti s uskutečňováním projektu dalšího rozvoje československé výchovně vzdělá­vací soustavy. Jádro věci nemůžeme hledat v počtu semestrů, přednášek, seminářů a praktik. Spočívá v tak zvané optimalizaci studia, kterou například rek­tor Vysoké školy báňské v Ostravě prof. RNDr. O. Hajkr, DrSc., na zmíněné celostátní konferen­ci učitelů charakterizoval takto: „Jde o dosažení požadovaného souhrnu trvalých vědomostí, do­vedností, návyků a pracovních zkušeností cestou kritického rozboru obsahu, metod a prostředků celkového výchovně vzdělávacího procesu při uva­žování ekonomických hledisek a při zachování a postupném dalším zvyšování kvality absolventů.“ Prof. O. Hajkr i prof. A. Blažej, z jejichž dis­kusního vystoupení na celostátní konferenci uči­telů jsme citovali, měli především na zřeteli úko­ly vysokých škol technického směru. Jejich myš­lenky, vznesené z tribuny tohoto velkého shro­máždění pedagogů, však mají obecnou platnost. Na všech vysokých školách jde o to vytvořit takový program, pracovní režim a ovzduší, v nichž studenti budou moci plně rozvinout veš­keré své nadání a tvůrčí schopnosti, aby jedno­ho dne byli dokonale připraveni nastoupit na všechna místa, kde je společnost potřebuje. A to je třeba si připomenout dnes, kdy slavíme Mezi­národní den dětí. I vysokoškoláci jsou přece stá­le naše dštil HELENA BLÄHOVÄ Šťastné a úsměvné dny prožívají v Československu snad všechny děti. Dnešní jejich svátek, Mezi­národní den dětí, je ještě více slavnostní — je přece v Mezinárodním roce dítěte Foto: ČTK — Z. HUMPALOVA Praha ožila pionýrským mládím Delegace dětí navštívily pražské závody • Přijetí na Staroměstské radnici • Beseda se sovětským kosmonautem J. Glaskovem (čr): Program včerejšího, druhého dne celostátního setkání pionýrů v Praze se uskutečnil v duchu hes­la: „Pionýr — svazek — komunista“. Pionýři ze všech krajů CSSR se včera dopoledne rozjeli do význam­ných závodů svých pražských patronátních obvodů. Delegace dětí ze Západoslovenského kraje si například s velkým zájmem prohlédla výrobní prostory podniku ÔKD Dukla. Pionýři ze středního Slovenska navštívili Učňovský závod ČKD Praha, kde je zaujaly moderní učební po­můcky i zařízení v dílnách Při prohlídce besedovali se svými o málo staršími kamarády, jichž se tu na 600 učí všem strojírenským oborům. Děti z dalších kra­jů se živě zajímaly o práci například v Janče Radotín, jinonickém Motorletu či v Tesle Hloubětín. Navštívily i řadu závodů dalších odvětví. Mezi nejatraktivnější patřily prohlídky ruzyňského letiště, filmových atelié­rů na Barrandově a v Hostivaři, největších pražských obchodních domů a samozřejmě také pražského metra. Delegace ústřední rady PO SSM a pionýrů ze všech krajů republiky přijal včera dopoledne v Brožíkově síni Staroměstské radnice primátor hlavního města Prahy Z. Zuska. Přijetí se rovněž zúčastnili tajemník MV KSC v Praze K. Beránek a představitelé rady NVP. Z. Zuska uvítal pionýry v Praze a mimo jiné uvedl, že jejich celostátní setkání na půdě hlavního města je dárkem všech Pražanů ke 30. výročí založení Pio­nýrské organizace а к Mezinárodnímu roku dítěte. Program celostátního setkání pionýrů pokračoval včera odpoledne slavnostním aktem v Domě českoslo­venských dětí na Pražském hradě. Hrdina SSSR, le­­tec-kosmonaut J. Glaskov zde předal zástupcům vý­chodoslovenských pionýrů Cenu sovětských kosmonau­tů. Udělením tohoto vyznamenání byla oceněna akti­vita PO SSM Východoslovenského kraje к XI. světové-mu festivalu mládeže a studentstva na Kubě, к 30, výročí Vítězného února a dobré výsledky v závazko­vém hnutí к 30. výročí založení Pionýrské organizace. Nejvyšší československá pionýrská vyznamenání předa­la pak 34 pionýrům a 10 pionýrským pracovníkům tajemnice ÜV SSM a předsedkyně ústřední rady P2 SSM A. Kučerová. Součástí včerejšího odpoledne byla také beseda pio­nýrů se sovětským kosmonautem J. Glaskovem. Návrat ze SSSR (čtk): Po seznámení se se zkušenostmi a výsledky při realizaci, zemědělské politiky KSSS v Ukrajinské a Moldavské SSR vrátili se včera do vlasti člen před­sednictva ÜV KSC a první tajemník OV KSS J. Lenárt a kandidát předsednictva a tajemník ÜV KSC M. Jakeš. Na ruzyňském letišti v Praze delegaci přivítal člen předsednictva OV KSČ K. Hoffmann a tajemník ÚV KSČ J. Haman. Přivítání se rovněž zúčastnil velvysla­nec SSSR v ČSSR V. Mackevlč. Telegramy B. Chňoupka (čtk): Ministr zahraničních věcí ČSSR B. Chňoupek zaslal ministrovi zahraničních věcí Bolivijské republi­ky Jorgemu Escobarimu Cusicanquimu blahopřejný te­legram к jeho jmenování do funkce. Další blahopřej­ný telegram B. Chňoupek zaslal ministrovi zahranič­ních věcí Thajského království U. Fačarljangkulovl к jeho znovujmenování. Z pobytu angolského hosta (čtk}: Ministr zahraničních věcí Angolské lidové re­publiky P. Jorge, který je v ČSSR na oficiální přá­telské návštěvě, položil včera kytici rudých květů к památníku Slovenského národního povstání v Bra­tislavě. Doprovázel ho ministr zahraničních věcí ČSSR В. Chňoupek. Angolský host s doprovodem pak navští­vil JZD Pokrok, nositele Rádu práce, v Chorvátském Grobu. Odpoledne si také prohlédl hlavní město SSR a v podvečer se angolský host vrátil do Prahy. Blahopřání do Tunisu (čtkj: Prezident ČSSR G. Husák zaslal blahopřejný telegram prezidentu Tuniské republiky H. Burglbovl při příležitosti státního svátku jeho země. Pří téže příležitosti předseda vlády ČSSR L.,Strougal zaslal bla­hopřejný telegram předsedovi vlády Tuniské republi­ky H. Nulrovl. Rovněž ministr zahraničních věcí ČSSR В. Chňoupek zaslal blahopřejný telegram ministrovi zahraničních věcí Tuniské republiky M. Fiturimu. Sovětský ministr u L. Štrougala (čtk): Předseda vlády ČSSR L. štrougal přijal včera v Hrzánském paláci v Praze ministra chemického a ropného strojírenství SSSR K. Brechova, který je na návštěvě v Československu. Předmětem jejich rozho­­voru byly zejména otázky spojené s dalším rozšiřová­ním všestranné hospodářské spolupráce mezi ČSSR a SSSR. Oba představitelé zdůraznili zejména nezbytnost cílevědomého prohltibování kooperace a specializace ve výrobě strojů a zařízení pro chemický průmysl, kteří má prvořadý význam pro rozvoj národního hospodářství Přijetí se zúčastnili ministr hutnictví a těžkého strojí­renství ČSSR Z. Půček a rada sovětského velvyslanec­tví v ČSSR L. Frolov. Sklizeň pícnin v plném tempu (čtk): jednocení a ošetření ploch cukrovky a sklizeň víceletých pícnin z orné půdy jsou hlavními úkoly zemědělců v současné době. Celkem již v zeměděl­ských podnicích v ČSR vyjednotlli přes tři pětiny ose­tých ploch cukrovky, nejdále Jsou v Jihomoravském kraji, kde zbývá к jednocen! necelá desetina ploch. Ve vět­šině řepařských oblastí jsou problémy s nedostatkem vláhy, který se projevuje určitou opožděností růstu cukrovky, především na plochách, jež byly osety po­čátkem května. Proto zemědělci využívají umělých závlah. Ve Středočeském kraji mají např. к dispozici celkem 27 000 ha závlahových soustav, zavlažují také v Jihomoravském kraji. Současné slunečné počasí je však příznivé pro sklizeň víceletých pícnin. Dosud je v ČSR posekali zhruba na 12 000 ha orné půdy, což představuje zhruba pět pročet plánované výměry. Na více než 5200 ha poli a luk usušili pícniny za vydatné pomoci slunce, z 2760 ha je senážovali a v provozu jsou také ..orkovzdušné sušárny, které zpracovaly píc­niny ze 4100 ha. Vltamlnózních a senných mouček vyprodukovali v zemědělských podnicích na 15 800 tun. w ir Rád Říjnové revoluce kolektivu Csepelu L. Brežněv promluvil na setkání s představiteli maďarských pracujících BUKUREŠT: Včerejší program sovětské stranické a vládní delegace, která je v čele s generálním tajem­níkem GV KSSS a předsedou prezídia Nejvyššího scvětu SSSR Leonidem Brežněvem na oficiální přátelské návštěvě v Maďarské lidové republice, začal dopoledním setkáním s představiteli maďarských pracujících. Setkání v budově maďarského parlamentu v Buda­pešti se zúčastnili iniciátoři Jubilejní soutěže к 60. výročí VRSR — pracující Csepelského hutního a stro­jírenského kombinátu, nejlepší kolektivy, delegace ze závodů a podniků MLR, nositelé státních cen a hrdi­nové socialistické práce. Spolu s Leonidem Brežněvem se setkání zúčastnili členové sovětské stranické a vládní delegace, z ma­ďarské strany byli přítomni první tajemník ÚV MSDS János Kádár a další maďarští straničtí a státní před­stavitelé. Na setkání sovětské stranické a vládní delegace s představiteli maďarských pracujících promluvil Leo­nid Brežněv. Zdůraznil význam Internacionální Ini­ciativy Csepelců, kteří v lednu 1977 vyňali výzvu к soutěžení na počest 60. výročí VRSR. Tato výzva se setkala s odezvou v bratrských zemích a zahájila socialistické soutěžení na počest VRSR v mezinárod­ním měřítku. Pracující Sovětského svazu, Maďarska a dalších so­cialistických zemí 1 dělnické hnutí v kapitalistických zemích prakticky denně dokazují velké Internacionál­ní uvědomění, sounáležitost a solidaritu s bojem ná­rodů za správnou věc. Svědčí o tom i příklad hrdin­ného Vietnamu, zdůraznil Leonid Brežněv. Dodal, že právě s Internacionalismem dělnického hnutí je spja­ta víra lidstva v mír, ve vítězství myšlenek svobody, dobra a spravedlnosti. Po projevu, který přítomní přijali velkým potleskem, odevzdal Leonid Brežněv kolektivu Csepelského hutrl­­ho a strojírenského kombinátu Rád Říjnové revoluce. (Pokračování na str. 3) Šťastný člověk E. FRYČOVÁ Chtěla bych tímto sloupkem oslavit lásku к prá­ci, zosobněnou pro mne člověkem, s nímž jsem se setkala ani ne před rokem, a to ještě jen v ně­kolika málo dnech. Myslím ale, že čas není vždyc­ky důležitý pro to, abychom si o někom udělali úsudek, nebo alespoň částečnou, možná však roz­hodující představu. Potřebovali jsme přestavět stářím sešlý vstup do domku — a tak jsme sháněli zedníka. Měli jsme štěstí. Byl nám doporučen zednický mistr — důchodce z nedaleké vesnice, jenž prý docela rád přijímá podobné zakázky, pokud mu zdraví a okolnosti dovolí. Již první setkání s ním bylo do jisté míry pře­kvapivé. jeho řeč totiž byla, vyjádřeno biblicky, „ano — ano, ne — ne" — naprosto konkrétní, bez slibů, ale také bez vytáček. Chtěl přesně vě­dět, o jakou práci jde a nakonec, když shledal, že nemáme přesnou představu ant o spotřebě ma­teriálu, s úplnou samozřejmostí s námi jel ještě ten večer podívat se к nám, abychom se mohli lépe dohodnout na podrobnostech... Vidím ho, jak mlčky, pomalu a rozvážně obchází domek, s čepicí posunutou do týla, trochu podsaditý, roz­ložitý chlapík venkovského, svérázného vzezření. Tu a tam poklekne, prohlíží podezdívku, zajde se podívat do sklepa. Potom se důkladně vyptá na vlhkost zdejšího terénu. A opět mlčí, prohlíží a mě­ří zápraží, vstupní schody, načež tesařskou tuž­kou, kterou pohotově spolu s metrem vylpví z kap­sy, cosi vypočítává na naší staré, otlučené po­dezdívce. — A pak přesně, bez průtahů, vyjmenu­je všechno, co musíme obstarat, jak hluboký má­me připravit výkop, který den a v kolik hodin máme pro něho přijet. Odhadl délku práce sko­ro na hodinu. Odvezli jsme ho zpět domů a po dvou měsících jsme pro něho, tak, jak jsme se dohodit, přijeli. Byl už připraven. V ruce odřenou aktovku, ve které měl pár osobních drobností a několik kusů zednického nářadí, se rozloučil se svojí ženou slovy — pozítří jsem zpátky — a jeli jsme. Za tři dny byl opravdu zpátky. S tou svojí le­titou taškou, usmolenou čepicí na hlavě, vystu­puje z auta a podává nám tvrdou, širokou dlaň na rozloučenou. Pan mistr — skutečný mistr své­ho řemesla. Osobnost. Za tři dny ten člověk, jehož vzdělání by určitě neobstálo před požadavky, jaké se kladou na kte­réhokoliv dnešního zednického učně, vymyslil, vyřešil a postavil kus domu a to tak perfektně, že nenajdeš chybičku. Jak on pracovali Pozorovat jej — pokud nám vů­bec zbyl při práci s ním čas — byl požitek. Byl to koncert, léty a rutinou nikdy neomrzelý souzvuk člověka a díla, jež vycházelo z jeho rukou. Po celý den se nepodíval na hodinky — ani je snad neměl. Jediný zájem, kterým byl prodchnut, byla práce, kterou s rozmyslem, pečlivě a přitom zruč­ně konal. Při pohledu na takovou krásu — ano, krásu — jsem si znovu uvědomila, jakým požehnáním je práce, dělá-lt jl člověk rád, a navíc: potom ji, skoro určitě, dělá i dobře. „Ve čtrnácti letech jsem musel jako učedník vstávat někdy i ve dvě hodiny v noci, abych zadělal na maltu,“ vyprá­věl nám po večeři, „ale to mne neodradilo. Já jsem měl a mám tu práci pořád rád. Prostě mě to baví...“ Со к tomu říct — šťastný člověk, žel Šťastný proto, že si vypěstoval a až do svého stá­ří zachoval schopnost se upřímně těšit z dobře odvedeného díla. Od nepaměti usiluje člověk o to, aby dny, kte­ré prožívá, byly „štastné", nebo přinejmenším ú­­spěšné Jcož je skoro totéž], bez problémů. Ale ty přicházejí skoro vždycky. Někdy menší, poměrně snadno řešitelné, nebo t takové, na něž nestačíme — často už proto, že situace nezávisí pouze no naší osobě. Najednou stojíme s prázdnýma ruka­ma nad něčím, co změnit není prostě v naštch silách. A tehdy přichází chvíle, kdy instinktivně hledáme bod, třeba jediný, ale nepostradatelný jehož bychom se zachytili. Bod, který by se stai odrazovým můstkem našeho, dalšího boje s vše­dnodenním životem. Kdo z nás nepoznal takové okamžiky? Jsou to chvíle padání, hledání a znovu­­vstávání. Čí jsou ruce, které nám pomohou se opět napřímit a jít dál? Snad nejštastnější jsou ti z nás, jejichž břímě pomohou občas nést ti nej­­bližší — rodiče, přátelé, žena, muž. Ovšem — ne­­jsou-li? Nebo — zklamou-li? Sfěstí — v čem vlastně záleží pocit štěstí — spokojenosti? Řekla bych, že právě v tom, umět si vyhledat v přemíře hodnot, které se nám nabí­zejí, ty právě, vždy spolehlivé. A to jsou právě ty kterých cena se nedá vyjádřit žádnou měnou svě­ta. Znám dost lidí, jejichž vzdělání i hmotné stat­ky by mohly být — na první pohled — zárukou spokojenosti. Přesto však nepozoruji, že by titc lidé byli šťastni, spíše naopak. Neustálá honička za kariérou, přitom však neuspokojení z práce neboť ta klesla na pouhý prostředek к dosaženi dalších a dalších materiálních hodnot, z toho vy­plývající stressy, Infarkty. To všechno tvoří zača­rovaný kruh, z něhož zdánlivě není úniku. Nái svět neustále chrlí nové a novější věd, tak žá­doucí, tak lákavé, a ty jsme povýšili na svoje cí­le. Za jejich získáním se pachtíme, ačkoliv je vět­šinou ant nepotřebujeme, nebo jen proto, aby byla uspokojena naše pýcha ... Mnoho z nás, lidí druhé poloviny dvacátého vě­ku, jako by zapomnělo, že to byla práce, která udělala člověka. A kolik z nás se dovede upřím­ně, nezištně těšit ze své práce? Mám neodbytný pocit, že tady jsme zůstali při vší snaze o dob­rou výchovu nových generací cosi dlužni. Kdyby tomu totiž tak nebylo, asi by mne ani nenapadlo psát oslavný článek na člověka, jehož životním krédem — a štěstím — se stala jeho práce.

Next