Lidová Demokracie, únor 1985 (XLI/27-50)

1985-02-01 / No. 27

КОС. XLI. . Č. 27 CENA 1 Kčs___________________ORGÁN 6 S. STRANY LIDOVĚ--NOSITEĽ RÁDU PRACE______________Praha pátek 1. února 1985 Eok pro hutníky JEŠTĚ docela nedávno, před pouhými deseti lety. Jsme statistická hlášení o rostoucích výrobních výkonech československých hutí přijímali úplně jinak než dnes — a popravdě řečeno, v poněkud jiném světle jsme si tehdy představovali vflbec i celý další rozvoj tohoto nosného odvěttí ( naší ekonomiky... Od oněch dob, kdy se československé hospodářství stále ještě rozvíjelo po cestách a cestičkách s extenzívními ukazateli, se ovšem situace rapidně změnila: Už počátkem sedmé pětiletky začalo být nade vši pochybnost zřejmé, že donekonečna prostě nelze sytit ekonomiku stále větším a větším množstvím surového železa či oceli, protože jejich cena {násobená cenou dovážené rudy a cenou spotřebované energie) je až příliš vysoká, skoro až na samé hranici únosnosti. A když se k tomu připočetl i fakt, že se železnými materiály hospodaříme pomalu ještě hůře než s energií, bylo jasné jedno — že program všestranných úspor a hospodárnosti se musí perspektivně týkat také celého československého metalurgického komplexu. Když jsme — bezmála už před čtyřmi desítkami let — zakládaíi dlouhodobé rozvojové koncepce národního hospodářství, dostaly se na první místo právě černá metalurgie a těžké strojírenství. Byla to ovšem logická a správná volba: Tehdy, v prvních poválečných letech, jsme zahajovali kompletní přestavbu československého průmyslu, a naše strojírenství nutně potřebovalo dostatečně širokou materiální základnu. Ale nejen to. Významnou roli při rozhodování o budouconsti sehrála nakonec 1 ta skutečnost, že právě hutnictví mělo, jak se říká, na čem stavět — především na své bohaté a slavné tradici, na tom, že značky Poldi nebo, Skoda (i další) znal tehdy doslova celý svět. Proto jsme také začali budovat první stavbu socialismu, NHKG, proto bylo rozhodnuto o stavbě dalšího mamutího hutního kombinátu až na východním Slovensku v Košicích ... Zkrátka a dobře, koncepce byla založena moudře — potíž však byla v tom, že následné zpracovatelské strojírenské obory jaksi časem přestaly držet s metalurgickým komplexem krok, takže vznikl relativní nadbytek kovu, a to (zákonitě) vedlo ke značnému plýtvání... Před čtyřmi lety přijala federální vláda usnesení k rozvoji československého hutnictví — a je třeba říci, že z podstatné částí se toto usnesení daří plnit. I za tak nedlouhou dobu se ovšem v naší ekonomice ledacos změnilo, a proto není náhodou, že se o problematice československého hutnictví podrobně jednalo na 10. zasedání ÜV KSČ, a že rovněž 12. zasedání ÚV KSČ věnovalo bezprostřední budoucnosti tohoto odvětvi zvýšenou pozornost. Ještě v roce 1978 předpokládali naši ekonomové, že koncem 9. pětiletky (tedy roku 1995) by clioin u nás měli vyrábět zhruba asi 18 až 20 miliónů tun oceli ročně (čímž bychom si, pro zajímavost, zřejmě 1 nadále udrželi světovou prioritu v množství vyrobené oceli na počet obyvatel) — ale samozřejmě se počítalo s tím, že současně budou podstatně zpřísněna měřítka hospodárnosti, a že se uplatni nejprogresívnější hutní technologie. Od první části této koncepce jsme ovšem museli upustit, protože další zvyšování výroby surového železa a oceli je za stávající situace pro naši ekonomiku neúnosné. Za celou poválečnou historii tedy vlastně lont poprvé nezaznamenaly naše hutě takový výrazný nárůst produkce, na jaký jsme v předchozích letech bývali běžně zvyklí. Ale podívejme se na loňské pracovní výsledky resortu hutnictví a těžkého strojírenství trochu podrobněji: Jak uvádějí statistikové, celková výroba v hutnictví železa se za loňský rok zvýšila o pouhá 2,1 procenta: naše vysoké pece vyrobily celkem devět miliónů a 651 tisíc tup surového železa (tj. b jedno procento nad plán), a ocelárny vytavily 14 miliónů a 831 tisíc tun oceli — tím sice nesplnily prapůvodní předpoklady, ale mírné snížení výroby bylo plně v souladu se státním plánem... Ledaskoho ze čtenářů možná napadne, jak je možné, že výroba v hutích (byť o málo, ale přece jen] zase stoupla...? Uvedená fakta ovšem „neladí“ jen na první pohled: Současně s překročením celkové výroby v hutnictví totiž poněkud klesla produkce surové oceli, a to může svědčit jedině o tom, že naše hutě prostě šálily doi svých rezerv a postaraly se o lepší, vpravdě efektivnější využití kovového materiálu. Jinými slovy — hospodařilo se lépe, bylo vyrobeno vlc finálních výrobků při menší spotřebě základní suroviny. A to je právě ten cíl, o nějž by hutě měly usilovat vlastně trvale, protože možností, jak v samotné prvovýrobě zhospodárňovat využití kovů, je stále nepřeberné množství. I tady a v této souvislosti platí, že je stále co vylepšovat, a že skládat ruce do klína s uspokojením je vždycky předčasné. Protože bylo, je a bude (čím dál, tím víc) důležité, jak moudře vyrobený kov zhodnotíme. Loňské výsledky resortu hutnictví a těžkého strojírenství napovídají, že pracovníci tohoto nosného odvětví už po cestě zvyšování efektivnosti sami udělali první (možná zpočátku nesmělé, ale nezbytné) krůčky. Dokumentuje to nakonec i fakt, že vzrostla produkce těžkého strojírenství; a co zvlášť potěší, že největší přírůstky byly zaznamenány právě u progresivních (a dosud vesměs nedostatkových] výrobků, například u trolejbusů, zařízení pro chemický průmysl, osobních výtahů... atd. A to )e dobrý rozběh, protože pro letošní rok dostaly hutě s rudnými doly zhruba stejné úkoly jako loni a výroba samotného těžkého strojírenství má „v čisté podobě“ stoupnout o plných 5,6 procenta... Zkrátka a dobře, letos to naše hutě a podniky těžkého strojírenství zase nebudou mít lehké; ovšem takový je už požadavek doby platný pro všechny. ( L. KYPTOVÄ Iniciativou k vyšší kvalitě Cenné závazky BSP na počest 40. výročí osvobození (ski): К rozvoji nové formy Iniciativy, uplatňované pod beslem „Spojenými silami za vyšší kvalitu, га úspory energií“, inspirovalo 40. výročí vyvrcholení národně osvobozeneckého boje československého lidu a osvobození naší vlasti Sovětskou armádou dělníky a techniky v n. p. Třinecké železárny VRSR. U zrodu této aktivity byli členové nově vytvořené sdružené BSP, v níž jsou zastoupeni členové osádek vysoké pece č. 4, údržbářů vysokopecních agregátů a opravářů měřicí a regulační techniky. Ve vyhlášeném socialistickém závazku si dali za cíl především zvyšováním operativnosti řízení a maximálním využíváním měřicích prvků a regulačních zařízení dosáhnout letos ekonomického přínosu v hodnotě více než 3,5 miliónu korun. Příkladu výsokopecarfl od počátku roku následují f ostatní kolektivy. Jedním z nich je nová sdružená BSP pracovníků cídírny slévárny oceli a plynového dispečinku. Jejich závazek je směrován mj. na optimální využívání topného média s předpokládanou úsporou 15 tun měrného paliva. Ke 40 dnům mimořádné kvality při výrobě surového Železa na vysoké peci č. 5 se zase zavázali Členové sdružené BSP. tvořené pracovníky obsluhy tohoto hutního agregátu a BSP strojní a elektroúdržby. Kromě toho v porovnání s loňskem sníží při produkci každé tuny surového železa specifickou spotřebu paliva o jeden kilogram. Také pracující k. p. Skoda Plzeň odpověděli na provolání předsednictva západočeského KV KSČ k zaměření pracovní iniciativy na počest 40. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou vyhlášením socialistické soutěže. Iniciativa škodováků se v roce 1985 projeví v plnění 40 000 individuálních a kolektivních závazků, zaměřených především na úkoly vědeckotechnického rozvoje, úspory materiálu a energií, na nahražování chybějících pracovníků. Cílem je v fľoce 1985 dosáhnout 40proc. podílu nových výrobků z celkové produkce podniku a zajistit tak zisk 4,70 Kčs na každou korunu investovaných prostředků. Škoy dováci s© rovněž-zavazují, že-v -roce.- 1965 splní..úkolyt vývozu do socialistických i nesocialistických zemí do 20. prosince. Nahradit fond pracovní doby, zkrácený prodloužením dovolených u mladých lidí do 23 let o týden, je novou iniciativou mládežnického kolektivu j. Dlouhé z oborového podniku Oděvní průmysl v Prostějově. bía počest 40. výročí vyvrcholení národně osvobozeneckého boje čs. lidu a osvobození naší vlasti Sovětskou armádou se v závazku rozhodl, že každý její člen bude plnit technicky zdůvodněné normy na 104 procenta, čímž odvede v roce navíc produkci v hodnotě celých deseti praoovních dnů. Další body závazku pamatují na brigádnickou výpomoc v hnutí Odboráři svým závodům a republice i na pomoc patronům při výchově dělnické mládeže. Ačkoliv sněhové podmínky nejsou ani na našich horách ideální, dětí si užijí dostatek zimních radovánek zejména ve školách v přírodě. Svědčí o tom i náš obrázek, který v Dobré Vodě и Prachatic zachytil žáky ZS z Bíliny Foto: čtk — j. sf bek Předseda SRM u V. Bilaka (čtk): Clen předsednictva a tajemník ÜV KSC V. Bilak přijal včera předsedu Světové rady míru R. Čandru. Oba představitelé si vyměnili názory na současnou mezinárodní situaci a na aktuální otázky mobilizace všech mírových a protiválečných sil v boji za odvrácení hrozby Jaderné války, za zmírnění mezinárodního napětí, posílení míru a bezpečnosti ve světě. Přijetí se zúčastnili místopředseda SRM a místopředseda ÚV NF CSSR T«. Trávníček, vedoucí oddělení ÚV KSC L. Procházka, zástupce vedoucího oddělení ÚV KSČ F, Chláci a předseda Československého mírového výboru B. Švestka. Vyznamenání za statečnost . (čtk): Ministr vnitra ČSSR V. Vajnar přijal v Praze za přítomnosti vedoucího oddělení ÚV KSČ V. Blechty skupinu příslušníků Pohraniční stráže, která v noci z 9. na 10. listopad 1984 úspěšně zlikvidovala nebezpečného pachatele, který se zmocnil autobusu se 48 cestujícími v úmyslu násilně překročit státní hranici do NSR. V této souvislosti byla příslušníkům Pohraniční stráže V. Vitónovi, K. Kuželkoví, J. Karvanovi a P. Kočnárovi předána státní vyznamenání „Za statečnost“, která jim propůjčil prezident ČSSR za úspěšný zákrok při zadržení a odzbrojení pachatele a osvobození rukojmích. Dalším 12 pohraničníkům byla předána resortní vyznamenání a věcné odměny. Přijetí hýli přítomni vedoucí pracovníci federálního , ministerstva vnitra a velení Pohraniční stráže. Polští odboráři navštívili ČSSR (čtk): Clen předsednictva ÜV KSC a předseda ORO K. Hoffmann se. v Praze sešel s náměstkem předsedy Celostátního sdružení polských odborů P. Szymaítským a dalšími představiteli OPZZ. V přátelské srdečné besedě hovořili o činnosti a aktuálních úkolech obou odborových organizací a o otázkách dalšího prohlubování a rozšiřování spolupráce. P. Szymaňski v souvislosti s charakteristikou současných úkolů polských odborů mj. zdůraznil význam jejich aktivní účastí na uskutečňování národohospodářského plánu, která je zárukou růstu jejich síly a autority. Nejlepší hraniční přechody (čtk): Desátý, loňský ročník soutěže „O nejlepší hraniční přechod ČSR“ byl vyhodnocen v Praze. Představitelé Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR, Hlavní správy Pohraniční stráže a ochrany státních hranic a Celního ředitelství pro ČSŘ předali ceny nejúspěšiiějším. Z 20 soutěžících kolektivů obsadili první tři místa pracovníci z Hevlína. Folmavy a Harrachova. Hlavním cílem soutěže je kromě estetické úpravy hraničních přechodů, které mají být důstojným vstupem do naší socialistické vlasti, vzorné plnění úkblň vyplývajících z náročné služby na státních hranících. Čs. ministr zahraničí v Moskvě Uvítáni na vnukovském letišti • Rozhovory mezi B. Chňoupkem a A. Gromykem (dtk): Na pracovní návštěvu do Sovětského svazu odletěl včera ministr zahraničních věcí ČSSR В. Chhoupek. Na ruzyňském letišti v Praze se s ním гаг loučil chargé d’affaires a. i. SSSR v ČSSR I. Čerkasuv a vedoucí pracovnici federálního njínislerstva zahraničních věci. Na vnukovském letištll jej uvítal člen politického byra OV KSSS, první náměstek předsedy rady ministrů a ministr zahraničních věci SSSR A. Gromyko a další oficiálni osobnosti. Přítomen byl také čs. velvyslanec v SSSR M. Zavadil. V Moskvě včera začaly rozhovory mezi A. Gromykem a B. Chňoupkem. Obě strany s uspokojením konstatovaly, že se plodně rozvij! všestranná spolupráce mezi SSSR a ČSSR založená na zásadách marxismu-lenlnlsmu a socialistického Internacionalismu. Při projednávání mezinárodních problémů byla potvrzena jednota názorů na nynější situaci ve světě. Obě strany zdůraznily, že zůstávají plně v platností rozsáhlé sovětské návrhy 1 společné Iniciativy členských států Varšavské smlouvy zaměřené na snížen! vojenského nebezpečí a ozdravěni mezinárodních Vztahů. Obě strany potvrdily své odhodlání i nadále vynakládat úsilí v zájmu zajištění pokroku na stockholmské konferenci o opatřeních k,, posílení důvěry a bezpečnosti a o odzbrojení v Evropě. К tomu má přispět dokument „Základní ustanovení smlouvy o vzájemném nepoužiti vojenské síly a zachováni mírových vztahů“, který předložil SSSR 29. ledna 19B5 na základě společného sjanovlska členských států Varšavské smlouvy. A. Gromykc a B. Chňoupek zdůraznili velký pozitivní význam dilliské deklarace hlav států a šéfů vlád Argentiny, Indie, Mexika, Řecka, Švédská a Tanzanie pro aktlvizaci mezinárodní spolupráce zaměřené proti jadernému nebezpečí a na omezeni horečného kosmického a jaderného zbrojení. B. Chňoupek uvítal úmluvu o předmětu a cílech sovetsko-ámerických jednáni o komplexu otázek kosmických a jaderných zbraní, která je výsledkem sovětské iniciativy a jíž bylo dosaženo na setkání A. Gromyka a G. Shultze v Zenevě. Rozhovory, cbou ministrů budou pokračovat. Severská zima MARTA HELLMUTHOVÄ Severní kraje Evropy byly po celý dlouhý starověk velkou neznámou, i když Pytheas, odvážný a učený námořník z Massaly Jdnešní Marseille/, objevil pH několika cestách ostrovy severozápadní Evropy. Ten n&jzazší pojmenoval Thule — potom se říkalo Ultima Thule, at už to byl některý ze Shetlandá čí Island, na tom dnes už nezáleží, byl tp prostě nejzazsi kout světa. Ačkoli tento Pytheas přestál jednu ze zim na jižním pobřeží Baltu, nelákalo to Reka dále na sever tímto směrem. Boreas byl pro Reky ledový, severovýchodní vítr, vichřice plná hrůzy, jež kdysi zničila řecké loďstvo. V představách jižnějších národů panoval po kolik století obraz Severu, jak jej vylíčil v šestnáctém století Olaus Magnus ve své Historii, jet byla často vydávaná, protože autor byl církevní autoritou, uppsalským arcibiskupem. „Mráz, nejmocnější protivník našich Pohjolanů jSeveřanů} přidává nám v našem boji o život těžká břemena, nebot se musíme dobře opatřit jak oděvem, tak stravou, abychom tu vydrželi. Středomořský Boreas je naproti tomu vlídný vánek, jenž osvěžuje lidi v úmorném vedru. Kdežto my se musíme smířit se Severákem, který proniká do našich příbytků, jehož mrazem nám tuhnou údy a jenž zabraňuje obilí, aby vzrostlo.. Uvědomme si, že skandinávské země, včetně finská, jsou na zemských šířkách takového Grónska, Sibiře... A přece mají podnebí nepoměrně rnírnější — a to zásluhou Goljskčho proudu, jenž zmírňuje teploty i v Pobaltí severozápadními cyklóny z nízkých tlaků. Ovšem Boreas, jenž pochází z asijské výše, je krutý,-přináší veliké mrazy, zimní bouře a vichřice. Je proto žádoucí, aby podzimní vláha západních větrů byla co nejdelši a pokryla zem souvislou pokrývkou. Nejkrutější zimy jsou, převládne-li arktický vítr z nejzazšího severu, nese sníh a mrazy do hloubl i šíře. Příroda, všecko tvorstvo i rostlinstvo se musely naučit za těchto poměrů přetrvat, a naopak mnohé převrátit ke svému dobru. Tvrdá práce a kázeň, pro všecky. Zima zde trvá čtyři měsíce. Za první zimní den se počítá den s průměrnou teplotou rovnou nule. Přitom je zimní den znatelně kratší než letní bílé noci! Prodlužující se noc je osvětlena měsícem, i při zatažené obloze, která zase v poledne odráží světlo slunce pod horizontem, takže je šero. O imponující osvětlení se postará polární záře. Odhalená luna pak kresli do sněhu ostře modré stíny. Zima mění svou tvář i charakter, poprašky sněhu se objevují za podzimních plískanic dříve než и nás, i v září, avšak nemají dlouhého trvání. Zato den se rychle krátí a přibývá tmy. Když přichází skutečná zima s trvalou pokrývkou sněhu, zamrzají i vodní plochy, jichž je nemálo na pevnině i při pobřeží kolem ostrovů. Lidé pozoruji oblohu, tmavé skvrny na ní ukazují, že dole pod nimi je hladina ještě volná, černá. V prosinci pak není den teplejší noci. Se sněhem Se už lépe žije, přezimující zvěř, velká i drobná, a nejdrobnější našla už své prastaré úkryty podle své přirozenosti. Pomalu mizl i beznaděj minulých měsíců a člověk čiti předzvěst znovuzrozeni při lasu vánočních světel, 1 když mráz řeže jako pravý finský nůž, je už překročen práh ledna, měsíce, který shlíží s vyrovnaným klidem, aspoň několika dní, mezi bouřemi, i nepatrnými oblevami, kdy se najednou zazelená kolečko chráněného místečka, rozkvetou kvítka. Příštího dne se však zmrzlá schoulí do sebe, a poradí kořenům, ještě počkejte, nepospíchat! Vždyt leden je doménou vichřic, kdy se lámou stromy ne dost pružné, kdy se navrší závěje a zledovatělé hladiny dovrší spojení v jedinou plochu. V dávných dobách to bývala nejlepší příležitost pro nájezdy na finskou pevninu z dobyvačných i obchodních důvodů, lákaly poklady kožešin, nasolených ryb. Jinde začínaly války zjara, zde v zimě. Kromě těchto „lidských“ kalamit, prožívají, jako prožívaly, nekonečné — a zdálo by se nezranitelné — husté lesy i kalamity přírodní. Ale prožívají í svá obnovení. Teplota se snižuje až do půli února, kdy bývají největší mrazy, také kolik dní vyrovnané. Mezi nimi přece jen zavane přiohřátý vánek, už už chce kapka ze sněhové ruky větve spadnout, udělat důlek pro kuličku — ale kdež! Zdálo se to malé kapičce? Vždyt je z ní krásná perlička a perlí se jich tisíce v řadách, kam oko pohlédne, po všech větvích. A proto se říká únoru měsíc perlový, helmikuu. „čím tužší zima, tím teplejší léto" — připomínají jedni, a druzí: „Vždyt medvědice rodí jen medvíďata, studená zima pak studené léto“ — to aby byla po ruce starodávná moudrost. Jako и nás. Jenže zima ve Finsku, v té daleké zemí suomské, je opravdu nejdelším obdobím roku. Musíme dát slovo rodnému člověku: „Zima je pravé období v Pohjole ftj, na Severu). Jaro je pouhým příslibem, že se začíná cosi velkého dít, léto je jen představa, o které si Udě namlouvají po pár horkých dní či nanejvýš týdnů, že je skutečností, Podzim je smrt, temný hrob jarních příslibů a letních představ. Ale zima, ta skutečně existuje, led i mráz skutečně jsou. Zima, ta nikdy nezradí. Přijde vždycky.“ To my nikdy nemůžeme říci, že by nám byla zima tak věrným přítelem. Proto si tu letošní pochvalme za její bílou naději — i za tu jiskřivou poezii.