Lidová Demokracie, duben 1988 (XLIV/77-101)

1988-04-01 / No. 77

■ ■ _­­ОтсЛ<' л [UNK] [UNK] LIDOVÄ D­EMOKRACI6 ROC. XLIV. - C. 77 CENA 1KÖ* ORGAN CS STRANY LIDOVÉ — NOSfTEL ŘÁDU PRÁCE Praha pátek 1. dubna 1988 " mmmm ww ■■ ша4ЫШвёвттШттшшшЁш1шт ч—— ■«■iwЩшфщЬшвШШт ■■■■■ ■—■■■■ ‘ ' ~ " Pokoj vám Vladimír Simek První Jarní к věty к životir probuzené přírody pozdravují svátky vzkříšení. Hlubokou symboliku a obsah velikonočního mystéria bychom prostými slovy mohli vyjádřit asi takto: Toto vítězství živo­ta nad smrtí přináší poselství nejkrásnější — po­selství pokoje a lásky. První slova Zmrtvýchvsta­lého byla adresována lidem: Pokoj vám. V tom je veškerá naděje i radost tohoto poselství, v němž je obsažena i naléhavá výzva lidstvu všech bu­doucích věků. Máme za sebou celá staletí rozvoje kultury du­chovní i materiální, stále nové pokusy o odpo­vědi na cíl a smysl existence člověka 1 o utváře­ní dalšího vývoje lidské civilizace. Stojíme však neustále také před volbou: nenávist nebo láska, dobro nebo zlo? Nenávist popohání zbrojení, kte­ré urychluje a podmiňuje ně vždy správně za­měřený rozvoj vědy a techniky. Největší absurd­ností této situace je však fakt, že každý člověk této planety může být již několikrát zabit na hromaděnými zásobami zbraní masového ničení. A přece týž člověk je sám cílem 1 subjektem veškerého pokroku, jak v tomto případě reaguje jeho zdravý rozum? Zrekapitulujme. Člověk a celé lidstvo stojí tváří v tvář ne již dramatu, ale tra­gédii, a to v případě uvolnění jaderné energie, což by mohlo nastat — bohužel — 1 nepředvídaně. V takové situací, a to je docela přirozené, se zrodila obava, obava člověka o vlastní existen­ci. o jeho společný dům. kterým Je planeta Země. Vždyť právě na ni dokázalo lidstvo až dosud vy­budovat, i přes chmurná údobí válek, kulturní hodnoty a stále nové systémy civilizací. I ty při­spěly к jeho humanizaci. ' Objev ničivých účinků fyziky souvisejících s roz­bitím atomu narazil však na zcela nepřiprave­nou lidskou mentalitu, psychiku, na morální nor­my, které jsou však nejdůležttější hodnotou, po­něvadž jsou univerzální. Podcenilo se nebezpečí, že zbraň masové záhuby může být použita ve vál­ce, avšak ve válce oč vlastně? Vždyť lidstvo, kro­mě odlišností rasových, kulturních, náboženských, vlastně je jedno, a na Zemi tvoří jednu velkou všelidskou rodinu. Myšlenka, že by se mělo na­vzájem ničit je sice absurdní, na druhé straně však musíme konstatovat neustále rostoucí zne­pokojivé jevy. Vlivem působení masových sdělovacích prostřed­ků se svět strašně zmenšil. Prostřednictvím dru­žic můžeme spatřit kteréhokoliv obyvatele nej­­vzdálenějSIch končin světa na televizní obrazov­ce. Co tam však vidíme až příliš často? Dětí umí­rající hladem, terorismus, narkománii, bratro­­vražedný boj na jedné straně a někdy rozmařilou spokojenost na straně druhé. A tak už bez pochyb nadešla doba, kdy je tře­ba konečně pocbopit, že jsme dospěli až к tomu bodu, kdy člověk, jeho hodnota, jeho existence, jeho práva se musí stát hlavním cílem racionální solidární činnosti v globálním měřítku. V době dobývání a odhalování tajemství kosmu náš svět, naše Země se stala jen malou vesničkou v ne­souměřitelných prostorách všehomíre. Vidíme a cí­tíme to stále intenzivněji. Proti hrozbě atomové smr­ti se musí lidstvo integrovat globálně, jinak zahyne. Na únorovém zasedání ÜV KSSS prohlásil M. Gor bačov: Ostředním článkem nového myšlení je nová úloha všelidských hodnot... Z jedné stra­ny — stále se zvyšuje ohrožení samé existence lidského rodu a z druhé strany — zvyšuje se úlo­ha mas a obecně demokratického faktoru ve vnitrostátní i mezinárodní politice. Je radostné konstatovat i když zatím jen ne­patrný, ale přece znatelný posun vpřed v myšle­ní i jednání lidstva, které si dnes ve stále větší míre začíná uvědomovat obrovitost hrozícího ne­bezpečí a bez ohledu na rasové, politické a ná­boženské rozdílnosti je stále více spojuje spo­lečný cíl: obrana míru a touha po vpravdě míro­vém rozvoji, (sou to zajisté symptomy nového myšlení, nové naděje, které, bez ohledu na umě­lou bariéru rozdělující lidstvo, se promítají ve společném dialogu a které jsou zárodkem jednoty к záchraně spějícího světa. V těchto intencích se konal v říjnu 1986 v ital­ském františkánském městě Assisi Den modliteb za mír. Svorně se tu sešli představitelé všech svě­tových náboženství, aby — zatím ještě daleko od společné cesty — jednali v bratrském duchu o stěžejní otázce dneška pod heslem „Rozvoj a so­lidarita — dvě cesty vedoucí к míru“. Podobný cíl sledovalo i Mezinárodní t'6rum „Za všeobecné odzbrojení a mír“ svolané do Moskvy v únoru minulého roku. které shromáždilo představitele intelektuální a kulturní elity ze zemí celého svě­ta nejrňznější světonázorové orientace. Čím ko­nečně bylo vrcholné setkání generálního tajemní­ka OV KSSS M. Gorbačova a prezidenta USA R. Reagana ve Washingtonu? Smlouva o likvidaci dvou tříd jaderných zbra­ní, která byla při této příležitosti podepsána, se považuje za historický mezník ve vztazích Vý­chod—Západ, který skýtá oprávněné naděje, že odzbrojovací proces se bude dále rozvíjet. К tomu přistupuje i nespočetná řada dalších porad, kon­frontaci lidí různých ras a vyznání na celém svě­tě. Což to není svědectvím nového rozměru me­zilidské solidarity, jak o ní hovoří M. Gorbačov? Což to nejsou všechno výmluvné znamení veliko­noční naděje, že svět spěje sice velmi poznenáhlu, ale přece jen к lepší a jistější budoucnosti? • Všechno toto úsilí představuje kategorickou vý­zvu к vytvoření takového humanismu jaderného věku, který svými hodnotami a především vzá­jemným porozuměním, tolerantní, bratrskou lás­kou vytvoří klima pro odstranění hrozby totální záhuby a pro svorné úsilí o skutečně mírový roz­voj. Bude to nejušlechtilejší naplnění velikonoční­ho poselství života. Návrhy zákonů o státním podniku a o jednotlivých družstevních formách prošly veřejnou diskusí. К návr­hu zákona o státním podniku došlo ÚV KSČ, OV Ná­rodní fronty a vláde ČSSR na 80 000 připomínek, к ná­vrhu zákona o zemědělském družstevnictví jich bylo na 14 000 а к návrhu zákona o bytovém, spotřebním a výrobním družstevnictví nd 9000. Návrhy byly po­souzeny v legislativním procesu na úrovni vlád obou národních republik i federální vlády za spolupráce se zástupci ÚV KSČ, společenských organizací, vědeckých pracovišť a vysokých škol. Po vyhodnoceni a důklad­ném zvážení sě pak к připomínkám přihlédl-o při zpra­cování jednotlivých zákonných návrhů. Dále vláda projednala návrhy novel hospodářského zákoníku a zákona q hospodářské arbitráži. Návrh zá­kona, kterým se mění a doplňují některá ustanoveni hospodářského zákoníku, náleží do ucelené skupiny základních právních předpisů zabezpečujících pře­stavbu hospodářského mechanismu a navazuje na ná­vrh'zákona O státním podniku a další zákonné návr­hy. Novela sleduje' dva základní cíle. Ve vertikálních vztazích hospodářského řízení vytvořit stav. kdy hos­podářské organizace budou mít zajištěnou nezbytnou míru ekonomické samostatnosti a odpovědnosti a řídí­cí orgány centra budou používat zásadně ien takových metod řízení, které povolují obecně závazné právní předpisy. V horizontálních vztazích mezi hospodářský­mi. případně i jinými socialistickými organizacemi pak stanovit právní předpoklady pro samostatnou a efektivní hospodářskou Činnost a podnikání těchto organizací v souladu s celospolečenskými zájmy. Novelizace zákona o hospodářské arbitráži obsahuje nezbytně nutné' úpravy, které vycházejí zejména z ná­vrhů zákona o státním podniku a novely hospodář­ského zákoníku. Proto například omezuje možnost zá* saliů hospodářské arbitráže do smluvních vztahů me­zi budoucími státními podniky a jinými socialistic­kými organizacemi, což je jedním z nejdůležitějších projevů jejich samostatnosti. Vláda pověřila svého předsedu, aby zmíněné návr­hy předložil Federálnímu shromáždění к projednání. Zavázala současně všechny členy vlády, aby důsledně podporovali tyto návrhy v duchu ,a smyslu Směrnic к zabezpečení komplexní přestavby hospodářského me­chanismu. které přijalo 7. zasedání ÚV KSČ v prosin­ci loňského roku. Vláda vyslechla zprávy o výsledcích 12. zasedání zmocněnců vlád ČSSR a SSSR pro realizaci progra­mu spolupráce mezi oběma zeměmi v jaderné energe­tice a o jednání o rozvoji spolupráce ve strojírenství, dále zprávu o prováděcích dokumentech ke smlouvám z oblasti vědeckotechnické spolupráce, kultury, škol­ství, vědy, zdravotnictví a lesního a vodního hospodář­ství sjednaných v roce 1987. Vyslovila souhlas s orien­tačním plánem sjednávání mezinárodních smluv v le­tošním roce a vyslechla při té příležitosti informace ministra zahraničních věcí o plnění mezinárodních smluv sjednaných mezí ČSSR a druhými státy. Vlá­da Souhlasila se sjednáním smlouvy mezi ČSSR a Ni­­geriiskou federatívni republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a zisků z majetku. Pro letošní rok stanovila vláda nové zvýšené limi­ty dodávek motorové nafty resortům zemědělství a výživy. Zdůraznila přitom, že jde o konečné limity, které nelze dále zvyšovat. Zasedání vlády ČSSR Připomínky к návrhu zákona o státním podniku • Nové limity motorové nafty fčtk): Vláda ČSSR na své včerejší schůzi projednala a schválila návrhy zákonů či jejich novel, které sou­visejí s přestavbou řízení československého národního hospodářství, jedná se o tyto právní dokumenty: ná­vrh zákona o statním podniku, návrh zákona o zemědělském družstevnictví, návrh zákona, ktorým se mé­­ni a doplňuje zákon č. 123/1975 Sb. o užívání půdy a jiného zemědělského majetku к zajištění výroby, ná­vrh zákona o bytovém, spotřebním a výrobním družstevnictví, návrh novely hospodářského zákoníku a ná­vrh novely zákona o hospodářské arbitráži. Praha je již připravena uvítat první hřející paprsky Foto: Í.U — J. ŽAČEK Leninův řfd M. Václavikovi (čtk]: První náměstek ministra obrany SSSR, hlav­ní velitel Spojených ozbrojených sil členských států Varšavské smlouvy maršál Sovětského svazu V. Kuli­kov předal v budově sovětského velvyslanectví v Pra­ze z pověření prezídia Nejvyššího sovětu SSSR mi­nistru národní obrany ČSSR , armádnímu generálovi M. Václavikovi Leninův řád. Toto vysoké sovětské vyznamenání mu bylo uděleno při příležitosti 60. na­rozenin za velké zásluhy o upevňování bojového přá­telství mezi ozbrojenými sílami Sovětského svazu a ČSL A. Jménem ministra obrany SSSR armádního ge­nerála D. Jazova, ozbrojených sil SSSR a zemí Var­šavské smlouvy V. Kulikov srdečně blahopřál ministru národní obrany ČSSR к jeho životnímu jubileu a к udělení vysokého vyznamenání. Slavnostního aktu se zúčastnil velvyslanec SSSR v ČSSR V. Lomakin a další osobnosti. Porada nedoucích tajemníků KV KSČ (čtk): Za řízení generálního tajemníka ÚV KSC M. Jakeše, v přítomnosti členů a kandidátů předsednictva OV KSČ, předsedy ÜKRK KSČ a členů sekretariátu ÚV KSČ se konala v Praze celostátní porada s vedoucí­mi tajemníky krajských výborů a městských výborů strany ,v Praze a Bratislavě. Na poradě byly zhodnoceny zkušenosti z práce stranických. orgánů při zabezpečo­vání závěrů 7. zasedání ÚV KSČ, výsledky výročních členských schůzí základních organizací a stranických konferencí a posouzeny některé otázky přípravy nad­cházejícího 9. zasedání ÚV. KSČ. Pozornost byla rov­něž věnována rozvoji stranické práce při realizaci úko­lů přestavby hospodářského mechanismu a prohlubo­ván! socialistické demokracie ve všech oblastech živo­ta společností v nejblížším období. Spolu s tím byly projednány í některé otázky spojené s plněním plánu hospodářského a sociálního rozvoje v roce 1988. Na poradě byl také upřesněn postup stranických orgáuů v obsahové a organizační přípravě okresnícji a kraj­ských stranických konferencí, které se uskuteční v dubnu a květnu letošního roku. Paliva a energie ve středu pozornosti Nová opatření přinášejí úsporu • Malé elektrárny pomohou (čtk): V rámci státního cílového programu „Racionalizace spotřeby a využívání paliv a energie“ — označo­vaného jako SCP 02 — má být v této pětiletce nspořeno nejméně 15,4 miliúnu tnn měrného paliva (tmp). Z tohoto celkového množství byly 3 050 000 tnn rozepsány do plánu federálnímu ministerstvu paliv a ener­getiky, které se tedy iná na dosažení určených výsledků SCP 02 podílet přibližně jednou pětinou, [e to pochopitelné, vždyť odvětvi je nejen největším výrobcem, ale 1 spotřebitelem palivoenergetických zdrojů. Dosavadní výsledky, kterých resort v plnění SCP 02 v 8. pětiletce dosahuje, jsou dobré. V roce 1986 se mu podařilo místo plánovaných 610 100 tmp získat re­lativní úspory ve výši 741 200 tmp a loni se úspěšně vyrovnal i se zpevněným plánem. Původně se totiž po­čítalo s ušetřením 594 000 tmp v pallvoenergetíckém komplexu. Tento plán byl všem zvýšen na 692 700 tmp a resort nakonec ušetřil 806 600 tun měrného paliva. V lofiském roce bylo v resortu v rámci státního cí­lového programu 02 dokončeno 17 důležitých akcí na­pomáhajících racionalizaci spotřeby paliv a energie, které byly přijaty jako „státní úkoly“, jmenujme z nich např. optimalizaci zavážení aktivní zóny reaktoru * jaderné elektrárně Jaslovské Bohunic* s přínosem 1548,6 TJ, vyvedení tepla z Elektrány Nováky do města Prievidze (972,5 TJ) nebo inovaci průtočných částí turbogenerátorů v elektrárnách Prunéřov I a Tušimi­­ce II. Přínos samozřejmě znamenalo 1 dobudování ma­lé vodní elektrárny v Hranicích. Pro letošní rok ukládá plán resortu úspory v rámci SCP 02 ve výši 590 300 tmp. Naplánované racionalizač­ní akce a opatření však jíž nyní předpokládají efekt v úsporách 824 600 tmp. Z 11 státních úkolů byla již například dokončena přestavba malé vodní elektrárny Štvanice, pracovat by měla začít také další malá hy­­droelektrárna v Kozmálovcíeh. Úsporu 1538,7 Tj přine­se např. teplovodní napáječ z Jaderné elektrárny Jas­lovské Bohunice do Trnavy, Poselství života LUDMILA KONOPlKOVÄ Krajinou provoněnou jarním vláním kráčel zte­pilý muž. Lehkým a prulným krokem odměřoval vzdálenosti, které by méně zdatné a zkušené pout­níky v mnohem delším čase přiváděly na kraj vyčerpání. Šel s hlavou vztyčenou, s očima jas­nýma a nedočkavýma... S těžkým tlumokem sloupal do kopců a scházel do údolí, zastavoval se a zdravil se stařičký, pochválil šikovné hos­podáře, pohladil dítě, usmál se na maminku... Právě iecč možná, za chviličku, potká ty, které neopakovatelným způsobem Jednou provždy zvěč­ní a jejíchž prostřednictvím vysloví své poselství životu. — V mých záběrech není improvizace ani naho­dilost, nic nepřišlo samo jako výslednice Slastné­ho okamžiku nebo náhodná shoda příznivých okolností, prozradil o své práci národní umělec Karel Plicka. Pohybové scény nejsou reportážemi — a přece: jak přirození při svých hrách jsou kluci a děvčátka z Horehroní, jak dojímavá čis­tota krásné maminky sklánějící se nad děfýtkem v režné polní kolébce, jak neskutečně dospělý po­hled děvčete z Važce. Kostelíky, zvoníce, krajiny s nadýchanými oblaky, velikonoční motivy..., ale především lidé, živí a přesvědčiví. Nejvíc kluk pískající na prsty — záběr, který se stal klasikou světové jotograjické tvorby. Karel Plicka mohl být králem v kterékoli rolí Uměni; měl neobyčejné nadání a vzdělání v mno­ha uměleckých oborech. Byl i pedagog, vědec. Objevovalel. Říkali o něm, že je věčně okouzlený poutník — a on skutečně putoval. Kromě jiného i za staroslovanskou kulturou cestami Josefa Má­nesa. Přes Beskydy, Jablunkovský průsmyk na vý­chodní Slovensko. OdQlím Ondavy na Svidník. Karpatským obloukem k Užhorodu. Cestoval vla­kem, povozy, na saních — ale především pěšky. Sám, pouze s fotoaparátem, procházel krajinami, kde se t starousedlíci báli vlků, medvědů a zboj­níků, S vědeckou přesností a přitom s intuicí bás­níka mapoval bílá místa skutečné lidové kultury a umění. Mám-li volit mezi krásou a pravdou, volím krá­su. Nebot krása je v pravdě obsaženat— takové bylo jeho životní vyznání. Připomínám sl je právě teď. když si s dětmi jako každoročně o velikono­cích listujeme v Českém roku. Jak zvláštně zně­li hry, pohádky a veršíky v bytě z panelů — a jak mnoho říkají i málo slovy. Jako ta z Podkrkonoší o Velkém pátku: Stromečku, vstávej, ovoce dávej! Umyj se, učeš se, je veliký den! A jiná z Čech: Modlím se к tobě, strome zelený, at tebe Pán Bůh dobrým odmění. Velikonoce — svátky Vzkříšení a zrodu nového života. Pověsti, báchorky a lidové zvyky souvise­jící s tímto obdobím si lidé po staletí předávali z generace na generaci. Velikonoční aleluja zní na této planetě už dva tisíce let. Svátky po prv­ním jarním úplňku byly vždy slaveny především zpěvem. Od Květné neděle až po slavnost Zmrt­výchvstání se dodnes v ' nádherných chrámech i prostých venkovských kostelících s čistými lány odráží ozvěny tlukotu věřících lidských srdci. Kaž­dé je jíně, každé žije po svém; snad také proto ve starých českých graduálech nikdy nenajdeme úplně stejné vícehlasé zpracování jednoho a téhož zpěvu. Velikonoce — svátky jara, dětí a oveček. Záro­veň však i čas, nabádající nás к hlubšímu pohle­du a zamyšlení. Čas vracející lidi sobě — t do vzpomínek ... Kde vlastně stála ta krásná stará zvonice prosycená vůní vyzrálého dřeva — pokud vůbea byla? Го ve skutečnosti nebo v krásném snu jsme stoupali vzhůru po uzounkých schodech a rozechvěle se dotýkali hladkého těla zvonu? Byl němý a ještě vzdálená byla chvíle, kdy jeho hlas měl povýšit chvíli Vzkříšení. Teď — zmlklý — nás nakrátko doprovázel v našem rozjímání a cestou dolů, zpět к lidem, jsme víc než kdy jindy chápali, proč zvonaři stejně jako houslařl byli vždy považování za umělce. A proč právě zvony už po staletí provázely člověka ve všech důleži­tých okamžicích života. Pak jiná vzpomínka. I letos znovu začíná zele­nat vrbové proutí pod okny jedné chaloupky и po­toka, v němž před desetiletími tak podivuhodně jiskřilo jarní sluníčko. Ve světnici ve váze na sto­le zas plno zeleně a mezi svěžími lístečky něžný symbol štěstí: křehká a nadýchaná holubička ští­paná z jediného kousku smrkového dřeva. Na sto­le barevná vajíčka a babiččiny ruce. Nepamatuji se, kdy naposled jsem je pohladila. Dobře však vím, jak bývaly pracovité. A nikdy nezapomenu, s jakou láskou kypřily jarní zem. Cas velikonoční. Zázrak Vzkříšení. Už od dětství jsme je každý prožívali jinak a přece stejně krásně. Například o vejcích jsme ještě tenkrát vůbec nevěděli, že právě ony byly odedávna symbolem života. Ale malovali jsme je svou neumělou rukou s velkým zaujetím a snaži­li se oblékat je do nejpěknějších kabátků. Odkudsi z hlubin věků к nám dosahovalo zvlášt­ní a krásné tajemno, kterému jsme svou dětskou jasnozřivostí dávali podobu přítomnosti. Především blízkost Udí, kteří nás milovali a pro nás tolik znamenali při každém pohlazení na usnutí. I před­zvěst těch, pro které bychom jednou měli tolik znamenat. Poselství života může mít mnoho různých a krásných podob; ta nejhlubší je ztvárněna v tra­dici velikonoční... Jak málo někdy vyjadřují lid­ská slova! Jak mnoho mohou znamenat ta násle­dující: láska a úcta člověka к člověku.

Next