Lidové Noviny, březen 1949 (LVII/50-74)

1949-03-01 / No. 50

Laval redivivus Stanislav Bodlu Není Francouze, který by nevěděl, co známe» ná pro francouzskou bezpečnost silná ruská armáda. Válku r. 1870 Francie mimo jiné pro­hrála také proto, že si Bismarck zajistil ruskou neutralitu. Roku 1914 zachránily ruské armády Paříž. Roku 1934 podepsala Francie spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem. Nebyla nikdy formálně zrušena, ale Francie ji sabotovala. Vý­sledek Je znám každému dítěti. Francouzská sabotáž této smlouvy a Mnichov, který byl jed­ním z projevů této sabotáže, se skončily pro Francii katastrofou, ^aval, jehož podpis na ní byl a Jenž měl největší zásluhu na její sabotáži, zaplatil za to krkem. Roku 1944 byla Paříž osvobozena povstáním francouzského lidu a vstupem americké armády. Ale jen vědomý lhář a nepřítel francouzské svobody by mohl popřít, že Francie a Paříž, stejně jako celá Evropa, byly zachráněny už 18 měsíců předtím než zmi­zel z Eiffelovy věže hákový kříž, zachráněny hrdinnými obránci Stalingradu, a že nebýt to­hoto hrdinství, byla by Francie ještě dnes „gau" nacistické říše. A opět byla slavnostně podepsá­­na francouzsko-sovětská spojenecká smlouva. Ale pouhých pět let po opětném podepsání vy­stupuje francouzský ministerský předseda, aby v interviewu s americkým novinářem prohlásil, že prý Sovětský svaz chystal a chystá invasi do Francie, že prý používá „páté kolony“, aby se Francie zmocnil, a že z tohoto důvodu Spojené státy musí Francii zachránit. Není to jen ná­hoda, že monsieur Queuille patři k téže straně, k niž kdysi patřil Laval, k téže straně, která dala Francii a světu Daladiera a Bonnetta. Strana francouzského měšťáctva, která se ho­nosí frázemi o dědictví jakobínů a vlastenců z doby Konventu, dala Francii největší počet vlastizrádců a kolaborantů. Jaký div, že v této tradici se pokračuje i dnes. Laval spekuloval na Kruppy, Queuille na Duponty. To je jediné, co se změnilo. Proč přispěchal Henri Queuille s tímto pro­vokativním Interviewern, který ukazuje, že se noví Lavalové opět dostali v čelo Francie ? Proč se Jakoby opakovaly dějiny, a opět má Francie vládu, sabotujíc! smlouvy, o nichž ceU země ví, že jsou jedinou zárukou její samostatnosti, je­dinou zárukou míru? Jedná se o atlantický pakt. Jeho účelem je Ještě víc zapřáhnout Francii do amerického chomou­tu, Ještě více přenést rozhodování o budoucnosti Francie z Paříže do Washingtonu. Ve Fontaine­bleau už teď zasedá generální štáb, v jehož čele stoji nikoli Francouz, nýbrž Angličan — ovšem 1 ten jen dočasně, jako Qiístodržitel budoucího amerického generála. UŽ teď je Francie slepě — a v zřejmém rozporu se svými národními Zájmy — vedena na uzdě americkými monopo­listy v Německu. Právě oznámil generál Clay, že správa porurského průmyslu bude vrácena do rukou německým průmyslovým magnátům, Zapřisáhlým nepřátelům Francie, a odůvodnil to tím, že vydělával-li někdo fantastické částky za Hitlera a s jeho pomocí plenil Francii a jiné Země, ještě to není důvodem, aby nemohl pra­covat na obnově Německa v amerických služ­bách. Podle atlantického paktu budou na fran­couzském území zřízeny válečné a letecké zá­kladny pro americkou armádu a letectvo. Účast­nici paktu, poslušní zájmů Washingtonu, budou provokovat Sovětský svaz a povedou-li tyto provokace k věcem nejhorším, půjdou také V americkém zájmu do války. Smyslem paktu je, aby Francie opět vytvořila ärmádu, vyzbrojenou americkými monopolisty, která v takové válce bude kanonenfutrem, aby držel frontu, dokud britské lodi a americká le­tadla s nejmenšími ztrátami pro anglosaské vel­moci a s největšími zisky pro anglosaské mono­poly „nepřijdou na pomoc“. Smyslem paktu, jako celé politiky západních velmoci je, opět vyzbro-Žlt Německo, učinit z německého imperialismu ilídacího psa světového kapitalismu. Ale autoři a strůjci paktu velmi dobře vědí, že še dějiny neopakují tak jednoduše. Vědí, že Francie, která prošla kalvárii okupace a epopejí odboje, není už Francií z r. 1938—40, rozloženou a demorallsovanou Lavaly. Neboť v dnešní Francii existuje nejsilnější strana, strana fran­couzského dělnictva, strana hrdinných maquistů, která právě ústy svého vůdce prohlásila, že se francouzský lid nedá svést vlastizrádci po druhé do katastrofy. Jedním z úkolů paktu je připravit automatický zákrok Američanů proti vnitřnímu nenříteli francouzské buržoasie, proti francouz­skému lidu. Roku 1791 musila francouzská kon­­trarevoluce teprve žebrat o cizí pomoc proti vlastnímu lidu. R. 1949 si francouzská kontra­­revoluce chce předem takovou pomoc zajistit. Ale autoři a strůjci paktu vědí, že to nebude tak jednoduché s takovou pomocí, právě proto, že se dnes píše r. 1949. Tím větší je proto jejich zu­řivost, tím zavilejší jsou jejich provokace, tím větší podlízavost k Američanům — když jim Maurice Thorez prohlásil jménem francouzské­ho lidu, že kdyby se v důsledku jejich zločinného útoku dostala sovětská armáda, pronásledujíc útočníky, jak je pronásledovala nedávno od Sta­lingradu do Berlína, až do Paříže, uvítá ji fran­couzský lid jako osvoboditelku. Právě proto, aby se smazal v Americe dojem Ks - Praha 28. února Mohutnost únorového vítězství našeho lidu propůjčuje silný pathos 1 letošním výročním slavnostem. Vyznačovalo se jím zejména nedělní slavnostní zasedání ústředního akčního výboru Národní fronty ve Smetanově síní pražského obecního domu, stejně jako na slavnostních schů­zích složek obrozené Národní fronty ve všech místech republiky. Pod zvětšeným únorovým snímkem presidenta republiky Klementa Gott­walda a ppA «tátnlnj* e rudými vlajkami zaujala místo na pódiu Smetanovy síně celá politická representace státu, zatím co v hledišti bvlí pří­tomni vynikající zástupcové všech tvořivých slo­žek našicji národů. Zazněla státní hymna, zpí­vaná rozhlasovým sborem a místopředseda po­slanec Rudolf Slánský zahájil schůzi. Za obec­ného nadšení přečetl odpověď presidenta republi­ky na dopis předsednictva. Pan president píše: Vážení přátelé, děkuji vám srdečně za pozdra­vy’, které jste mi zaslali k prvnímu výročí slav­ného února 19-18. Pokud jde o uznání mé práce, které mi v dopise vyslovujete, chtěl bych jen zdůraznit!, že nikdy jsem nečinil nic více a také 0 nic více neusiloval, než o to, abych byl pocti­vým mluvčím lidu a věrně plnil jeho vůli. A to chci činiti i nadále. Dovolte ml však. abych při této příležitostí 1 já vám poděkoval a přál vám mnoho zdaru v další činností. Rok, který uplynul od února 1948, potvrdil v plném rozsahu správnost kon­cepce obrozené Národní fronty. Ukázal, že obro­zená Národní fronta je mocnou pákou výstavby, Se Je základní politickou formací lidové demo­kracie. Přitom ovšem je třeba stále mltl na pa­měti, že obrozená Národní fronta nemá nic spo­lečného s ěachrářskou předmnichovskou koalici, ve kterou chtěli Národní frontu proměnit reak­cionáři a zrádci, v únoru vyhnaní, nýbrž že je výrazem bratrského souručenství dělnické třídy s rolnictvem a ostatními pracujícími vrstvami národa. Je dnes zřejmé, že bez vůdčího postavení dělnické třídy n~aí možno budovatl socialismus — avšak stolně t«k je zřeimá že socialismu nedosáhneme bez svorného spojenectví a spolu­práce dělnická třídy s veškerým pracujícím lidem. Z toho Jasně vyplývá veliký úkol, který musí pronikatl všechen náš politický a státní život: upevňovat! a posilovat! naši Národní frontu, ne­boť tím upevňujeme a posilujeme základy naší budovatelské práce a zápas o socialismus. Proto, ať žije československá Národní fronta pracujícího lidu měst a venkova! Semknutí v nerozbornou Národní frontu — kupředu k ra­dostnému zítřku! Gottwald." S obecným souhlasem se setkala také slova předsedajícího: Dovolte ml, abych vaším jmé­nem slíbil panu presidentovi, že budeme ostra­žitě bdít, aby jednota pracujícího lidu měst a venkova sílila, aby Národní fronta byla ještě účinnější a mocnější pákou naší výstavby. Sli­bujeme, že . pod vedením Klementa Gottwalda svorně budeme vracovat k blahu našeho lidu a k rozkvětu naší republiky. masuji emigranisu irosecmci za neueraoKraui;­­ké zřízení. Koordinační výbory, s jejichž zříze­ním souhlasil také Petr Zenkl, za nedemokra­tické zřízení považovány nebyly. V ělánku 8 se strany národního bloku zavazují netvořit vlastní stranické organisace mládeže, nýbrž společně pracovat na vybudováni jednotného svazu mlá­deže. V článku 9 se shodují na jednotném tělo­výchovném hnutí. Chcete kontrolovat, kdo své sliby zradil a přísahy slavnostním podoisem stvrzené zrušil? V 10. odstavci se národní blok zavazuje k politice srdečné spolupráce ‘se stra­nou lidovou a s jinými složkami Národní fronty, jako jsou organisace zájmové, odborové a kul­turní. Vzpomeňte těch únorových dní, kdy Petr Zenkl vystoupil proti účasti jednotné odborové organisace v Národní frontě. V říjnu 1945 slibo­vali dr. Zenkl, Monsignore Šrámek a druzi, že jen zánik vykořisťováni cizí práce odrazi plíživé nebezpečí války, aby v únorových dnech na pll­­živé nebezpečí války spekulovali ve spolku se zahraničními válečnými štváči. Všechno, co zde bylo uvedeno, přesvědčuje o tom, že Národní fronta v únoru 1948 nezanikla, ale obrodila se a upevnila, zbavila se věrolomců, podvodníků a zrádců, aby pokračovala neochvějně v díle, které bylo zahájeno vítěznou květnovou národní revo­lucí, za souhlasu celého národa, zvláště jeho pra­cujícího lidu. Nabídka politika, který pomlouvá armádu, jež Francii zachránila, státu, jehož existence je jedi­nou zárukou samostatnosti a nezávislosti Fran­cie, bude za oceánem přijata se smíšenými po­city. Businessmen! si ovšem nemají z čeho vy­bírat, a investici možná udělají. Ale vědí — oni i jejich pařížští sluhové —* že jim z ní velké zis­ky nepokvetouo , V jednom článku se nakupilo plno chyb. Autor je sváděl na slečnu, které článek dikto val. Něčemu prý špatně rozuměla a něco zase chybně na stroji napsala. Otakar Mrkvička shrnul jeho obhajobu takto: „No jo, čeština překlepem a přeslechem“. X František Kubka potkal jednoho přítele a hned mu s podezřelým zájmem kladl otázku, jaké má zkušen ::sti s placentou a zdali ona opravdu omlízuje. „Omlazuje," potvrdil přítel spokojeně, „všechny choroby, které jsem měl před dvaceti lety, se mi vrátily.“ Režisér Jiří Weiss připravuje film na námět M. Rusinského a námět má zatímní ná­zev První tavba. Dramaturgie druhého tvůrčího kolektivu aí minule lámala hlavu, jaký má mít film definitivní název. Protože film je z Ostrav­ska, navrhoval Weiss citát z Bezruče. Tomu nadšeně přizvukoval dr. František Dvořák, no­sitel státní ceny: ,tA.no, tmo, něco takového z Bezruče jako je: Z Frýdku je Bernard Shaw.,," y V stře drti úřad vydal Prozatímní spiso­vý plán pro vnitřní správu, který má zjednodu­šit označováni spisů. Elaborát je označen č. k.- 662-6111-1918-1/1 a podnítil v úřednictvu velkou výměnu názorů. „To je cšecko nesmyslroz­hořčoval se jeden vrchni oficiál. ,Jen se podí­vejte, třeba tady w spisové značky 621 je na­psáno: chrousti, hubeni. Jak já mám poznat, který chroust je hubený a který vypasený, — a pro ty tu ani žádná značka není.“ K Brebty. V parlamente huboval jeden řeč­ník, že tu máme ještě jeden zákon ,gs roku tisio — osmnáct set — sedmdesát — tři". Jak se k nám mohl dostat zákon z tak krkolomného roku, je u Boha. — Dostali Jsme psáni s obál­kou, na niž byla tištěná hlavička: „Okresní sdruženi hospodářského zvířectva ve Znojmě, Lidická Jj." Je to u nás první případ, kdy se v okresním měřítku sdružuje hospodářské zví­řectvo. Ale korespondenci za ně vyřizuje a pod­pisuje dosud jistý hospodář. — „Devatenáctiletá, sportovně založená bruneta hledá motofandu» který by ji uvedl v taje motocyklismu. Přednost silnějším kubaturám s vyšším výkonem.“ Ta­kový insert jsme čtli v prvním čísle časopisu Motocykl, které slibuje, že časopis bude sloužit všem zájmům motocyklistů. Tuhlo jsme zas na­hlédli do starých spisů a zahlédli jsme tam: ,Rozpočet na stavbu chléva pro pana statkáře Vejmelku v Ch.“ Rozpočet je datován v roce lSSif a je tedy vzácným dokladem o skromnosti agrárníků v dobách předválečných. — Vrchol všeho je však vyhláška v jedné moravské obci, ’ na níž se čte: „Z usneseni mistniho národního výboru vyřizuje záležitosti obecního býka vý­hradně Václav Kubrycht ve stavení č. 21.“ Dia­gramy o tom, jak se usneseni osvědčilo, ještě vyhotoveny nebyly.y V Praze začíná jaro na svátého Ma­těje. A vskutku vyšlo teplé sluníčko a rozzáříte na nábřeží všecky jarní krásy. Šofér Bergmm ■ po mdlé pochůzce tou jarní náladou povídal . slečnám v družstvu: „Tak je mi vás, děvčata, [ strašně líto. To je hrozný, jak je vám osudem . ukřivdíno.“ A proč přej, zajímala se děvčata, ' a šofér Bergman soucitně vysvětluje: protože se vám nelíbě) mladý holky!" Manifestace obrozené Národní fronty Dopis presidenta republiky K. Gottwalda slavnostnímu shromáždění Plány spiklenců zmařeny Bouřlivě pozdravován předstoupil pak před dále zavazovaly zřídit koordinační výbory. Při­­mikrofon předseda ústředního akčního výboru pominám je proto, že dnešní akční výbory pro­iNarooni ironiy a preaseaa viaay Antonín .zápo­tocký. Před rokem usilovaly, pravil v začátku svého projevu, smečky spiklenců a rozvratníků o to, aby rozvrátily Národní frontu Čechů a Slo­váků a zatarasily cestu klidnému vývoji k ra­dostné budoucnosti. Jejich plány byly zmařeny a ztroskotali i jejich pučističtí strůjci a osmo­­vatelé. Přiznávajíce svoji porážku potácejí se dnes jako trosečníci za hranicemi vlasti, nemají nic jiného na práci, než házet slinu lživých po­mluv na svůj vlastní národ a vlast. Chtějí vzbu­dit zdání, že Národní fronta přestala jejich od­chodem z vlasti existovat a že ideály, které vy­tyčila národní revoluce, byly zrazeny a zašla­pány v prach. Stěžejní programové zásady Ná­rodní fronty, která se ustavila v Košicích 4. dub­na 1945, podepsali s přísahou, dobrovolně a bez přinuceni pánové Ripka, Stránský, Šrámek, Hála, Procházka, Lichner, Ursíny, Pietor, Majer a ostatní. Dnes lze ptát se, kdo tuto přísahu porušil a zradil. Jděme dál. Tři socialistické strany se sdružily na půdě národního bloku pra­cujícího lidu měst a venkova a vydaly o tom 17. června 1945 slavnostní prohlášeni, které vlastnoručně podepsali Fierlinger, Gottwald a Petr Zenkl. Kdo to byl, jenž před únorem a v únoru od důsledného plnění Košického progra­mu utekl, kdo začal jeho plněni sabotovat a ob­racet! je v pravý opak? Socialistické strany se z Thorezova prohlášení, poskytl Queuille svůj interview. Domnívá se asi, že učinil velké stát­nické prohlášení, že udělal skvělý diplomatický tah. Dožije se zklamání. Američané jsou busi­­nessmenl. Umějí počítat. Dovedou spočítat kolík — a hlavně jakých — Udí jde za Thorezem a kolik jde za novými Lavaly. Něco slyšeli o cho­váni francouzského lidu za německé okupace. Předseda vlády Antonín Zápotocký při projevu v Smetanově siní ÜNOROVÉ DNY Jindřich Fibich Mysleli si Teď přišel čas čas k obráceni dostavníku K převratu měšců obrácených Čas hrabivosti hrobaříků Nejprve cvikrů pak pout nasazených Čas zradit lid a prodat republiku Čas torpedovat vývoj demisi Jednali tak Jak usmysleli si Ale lid bděl když bděla strana, A každé slovo Gottwaldovo Stavělo vartu únorovou Lid — dělníci a dělnice A SNB a milice Ti všichni krásni z ulice Cas věrný budoucnosti zrychloval jim puls Kupředu kupředu Hnaly se únorové dny Rozdrtit páteř kapitalismu

Next