Literární Noviny, červenec-listopad 1952 (I/27-47)

1952-07-05 / No. 27

BUZULUK EDUARD VYŠKOVSKÁ Jméno Buzuluk Je symbol iniciativy našeho lidu, symbol zápasu za lepší budoucnost. Je to jméno poduralského města, kde se organisovala naše bojová jednotka, která se Sovětskou ar­mádou přinesla nám přes Karpaty svobodu. Nyní se znovu a slavně ozývá jméno Buzu­­luk. Tentokrát jde o Buzuluk v Československu, závod v Komárově u Hořovic, který přijal čestný název na památku zrodu československé vojen­ské jednotky v Sovětském svazu. Tam se zro­dila minulé dny myšlenka, která uchvacuje, myšlenka, která miliony československých pra­cujících spojí s miliony pracujících v Sovětském svazu. Myšlenka spjatá s Velkou říjnovou so­cialistickou revolucí a namířená k jejímu cíli — k socialismu. Myšlenka veliká svým obsa­hem a vyjádřená dokonalou formou. Je to vý­zva pracujících komárovského Buzuluku k socia­listickému soutěžení na počest třicátého pátého výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Proč a jak chtějí naši buzulučtí soutěžit? Proto, že jsou si vědomi, že z Velké říjnové re­voluce vyrostla naše svoboda, jak to nej výraz­něji vyjádřil náš president Klement Gottwald, když řekl: Bez Velké říjnové revoluce nebylo by svobodného Československa. Proto, že chtějí vyjádřit svou vděčnost sovětskému lidu, presi­dentu Gottwaldovi, který nás učil bojovat proti nepřátelům lidu, vděčnost geniálním vůdcům děl­nické třídy celého světa Leninovi a Stalinovi. Nad­šená slova slibují buzulučtí proměnitve velké činy. Splní plán již k 12. prosinci, ke dni českosloven­­sko-sovětské spojenecké smlouvy. Splní jej ni­koli jen množstvím výroby, ale i kvalitou vý­robků, splní jej rovnoměrně. Vytvoří plněním plánu akumulace nové prostředky na budování. Budou pracovat se všestrannou hospodárností, aby se snížily vlastní náklady výroby. Zkrátí do­dací lhůty pro plnění zakázek pro Sovětský svaz, lidové demokracie i naše budování. To všecko v úhrnu znamená, že buzulučtí se staví do čela úsilí, abychom hospodařili co nejlépe, abychom byli skutečně každý na svém místě nejlepšími hospodáři. Příklad a výzva komárovského Buzuluku má již odezvu. Výzvu přijímá řada závodů, které znásobí plodně výsledky buzuluckých tolikrát, kolik dělníků, techniků a vedoucích pochopí, že hospodaříce na svém musíme vyrábět a hospo­dařit nejlépe. Proto nesmírně nyní záleží na tom, jak hluboko proniknou krásná slova výzvy do myslí a srdci milionů našich pracuj|cích. Zdě je příležitost, aby Revoluční odborové hnutí dokázalo, že nastupuje cestu, kterou mu vytkla nedávná plenární schůze Ústřední rady od­borů, na níž byla provedena reorganisace aparátu a určeno, jak má Revoluční odborové hnutí plnit svou úlohu, kterou mělo v dobách po osvobození a ve slavných únorových dnech. Připomínáme si slova Antonína Zápotockého, kterými na této konferenci burcoval odborové pracovníky k tomu, aby plnili úkol, který stojí před námi dnes, úkol budovat socialismus. Výzva komárovského Bu­zuluku nám tento úkol určuje v číslech, hmata­telně, neboť konkretisuje hesla, která je třeba naplnit skutky. Antonín Zápotocký říká: „Vybu­dování a dobudování socialistické výroby, to je v dnešní době hlavní úkol odborové organisace. K tomu se musí nést všechna snaha odborů a této potřebě se musí přizpůsobit i organisační formy odborů“. Odbory své organisační formy tomuto úkolu přizpůsobují. Vytvářejí výrobní svazy, které mají být schopné — jak řekl J. V. Stalin -— postavit na nohy základní odvětví prů­myslu. Jde ■především o socialistickou soutěž. Její cesty ukazuje výzva buzuluckých. A pak je tu spousta dalších problémů, fluktuace, absence, produktivita, mzdové problémy, plnění plánu. Co mají výrobní svazy dělat? „Znát výrobní úkoly a obtíže — a odpomáhat jim“. Má-li pak výzva buzuluckých přinést bohaté plody, pak nesmí zůstat při tom, že zůstane spontánní, ale že bude podchycena dobroy, odborářskou prací, prodchnutou bolševickým duchem. Všimněme si však toho, na co zvlášť kladl důraz předseda vlády A. Zápotocký na poslední konferenci Ústřední rady odborů. Je to nutnost dobré práce odborářských funkcionářů. Aby funkcionáři mohli dobře pracovat a vést, musí se vzdělávat. Tak jako se vzdělávali staří od­borářští pracovníci, kteří se bili za osmihodino­vou pracovní dobu, aby se mohli vzdělávat a or­­ganisovat, jak se to zpívalo: „Chceme také míti — osm hodin práce, osm hodin klidu, osm hodin vzdělávat se!“ Naši socialističtí a odborářští prů­kopníci se organisovali a vzdělávali i když měli dvanáctihodinnou a delší pracovní dobu, říká Antonín Zápotocký. Ale je to práce! Taková práce však přináší výsledky. Z takové práce rostou bolševické kádry a skuteční vůdci pra­cujících. Zaměstnanci národního podniku Buzuluk svým dopisem presidentu republiky ukazují, že Dříklad sovětských bolševiků, že moudré vedení presi­denta Klementa Gottwalda, že nabádavá slova Antonína Zápotockého nesou ovoce. Slavný den 35. výročí Velké říjnové' socialistické revoluce je pak příležitostí, abychom se všichni zahloubali a zkoumali, zda, jsme se už dost naučili a hlavně, zda to, čemu jsme se učili, užíváme k růstu naší výroby, k dobrému hospodaření Se svým socialistickým majetkem, k plnění svých plánů. Přijetí závazku a výzvy v komárovském Buzuluku byl přítomen i nový předseda Ústřední rady od­borů Gustav Kliment. Když se ujímal svého no­vého úkolu, řekl: „Naším programem je lidství, mír, radostný a šťastný život lidu. Vytvoření ta­kových poměrů, kde se mohou plně uplatnit nej­krásnější a nejušlechtilejší lidské vlastnosti. Vy­tvoření takové společnosti, kde není válek, není vykořisťování člověka člověkem, kde je zajištěn netušený rozvoj a vzestup životní a kulturní jirovně lidu. Vznešené jsou naše úkoly!“ Splnit je, znamená mobilisovat miliony mas ke zvýšené výkonnosti, ke zkvalitnění a zhospodárnění naší práce. Výzva Buzuluku nám říká: Hic Rhodus, hic Salta! Ukaž, co uděláš! ZA MÍR, ZA NOVÉHO ČLOVÉKA, ZA DOKONALEJŠÍ LIDSTVO Pokračování se str. L Myšlenka národnosti umíní prostupuje také , pozoruhodný polský film o Fryderyku Chopi­novi. Polští filmoví umělci objevili, jak meziná­rodní osobnost Chopinova měla domácí kořeny, jak tkvěla hluboko v polské lidové tvorbě a v ži­votě polského lidu. I náš film o vědci a cestovateli Emilu Holu­bovi „Velké dobrodružství“, který byl uveden, obsahuje takové vlastenecké a národní rysy. X Ideje národní svobody, myšlenky národního rozvoje vědy a umění, myšlenka socialistického vztahu k práci — to všechno pak přirozeně na­cházíme přímo organicky a hluboce v celém so­větském životě, v sovětské vědě a v sovětském umění. Filmy o národních republikách SSSR jsou toho nej,skvělejšími doklady. Jsou klasickými národními díly — socialistické obsahem, národ­ní formou. I letos jsme na festivalu takové zhlé­dli. Je to „Sovětská Gruzie“. Jaké to svědectví o moudré stalinské národnostní politice! Jaké mi­strovské dílo! Pravda i báseň. Stalinská národ­nostní politika se však obráží i v jiných filmech východních národů. Tak na příklad krásný do­kumentární film, který za přispění sovětských umělců vytvořili o lidovém Mongolsku mongolští filmoví pracovníci, je osobité národní mongolské filmové dílo. A pak: sovětský film jako je ,,Pře­hlídka 1. máje v Moskvě 1852“, to už je klasický záznam manifestace klasicky prosté a veliké. I naše kinematografie učinila v tomto směru le­tos krok vpřed — armádním filmem ,,Vítězný pochod“ o vojenské přehlídce 9. května. Dokumentární film zaznamenal na festivalu postavení přímo historického významu. Ať so­větské nebo čínské a korejské, ať německé nebo bulharské, dánské nebo polské a československé dokumentární filmy, anebo první film albánský, všechny tyto filmy svědčí o velkém poslání do­kumentárního filmu při výchově lidu v demokra­tických státech a o rostoucí úrovni těchto filmů. Vůdčí postavení mezi dokumentárními filmy zaujaly tyto filmy: dva sovětské „Sovětská Gru­zie“ a „1. máj v Moskvě 1952“, dva mohutné fil­my čínské: „Odporujte Americe, pomáhejte Ko­reji“ a „Bojující Vietnam", dále skvělý film NDR o presidentu Wilhelmu Pieckovi a útočný bul­harský film o titovcích. A vědecko-populámí film? Vynikající sovět­ský film, jako je „Vesmír“, to je opravdu lidová universita o poznání vzniku světa na základě učení marx-leninismu. Německý o gymnastice je pak výtečným filmem instruktážním. A mno­­hjO jiných přinesl VII. MFF. Sedmý festival přinesl také závažný příspěvek v oboru filmové tvorby pro děti. Byl to právě československý film „Pyšná princezna“, který porotu zaujal. Vyzvedla jej ve svém hodnocení, aby poukázala na to, čím je světová kinemato­grafie povinována dětem. Náš film si podržel své vedoucí místo v obo­ru loutkového filmu novátorským filmem Karla Zemana „Poklad ptačího'ostrova“ a posílil své postavení v oboru filmu kresleného. Filmem „Jablůňka se zlatými jablky“ — oba s námětem blahodárnosti práce — ocitl se tak náš kreslený film po boku proslulé poválečné sovětské tvor­by kresleného filmu, která stále zaujímá ve svě­tové tvorbě kresleného filmu vedoucí postavení. X Konečně zdůraznila letos porota festivalu zá­sadní význam herecké tvorby. Zvýšila počet he­reckých cen letošního roku na čtyři, aby jimi vyzvedla význam herecké filmové tvorby a hod­noty hereckých výkonů ve filmech na VH. festi­valu. Přijala po krátké rozpravě čs. návrh, aby herecká tvorba byla na našich festivalech doce­ňována. Jestliže totiž, řekněme, ve 30 filmech se setkáme se 30 dobrými režiséry, 30 scénári­sty, 30 kameramany, 30 skladateli, setkáme se ve 30 filmech jistě se 100 pozoruhodnými herec­kými výkony. To připadají na jeden film jen 3 výkony. A bývá jich tam i více. Proto zatím zvý­šila porota herecké ceny aspoň na 4. Přiřkla je třem hercům a jedné herečce. Sovětskému herci Sergejovi Bondarčukovi za bohatě a složitě po­jatou i ztělesněnou postavu revolučního ukra­jinského básnika Tarase Ševčenka v Savčenkově filmu „Zlomená pouta". Francouzskému herci Pierru Fresnayovi za vytvoření originální a pravdivé historické postavy francouzského uči­tele a vědce Fabre v životopisném filmu „Pan Fahre". Polskému herci Janu Ciecierskému za pečlivě propracovaný výkon ve filmu „První dny“, kde zobrazil hlubokou proměnu prostého dělníka v předního mistra závodu. A konečně mladičké bulharské herečce Milce Tujkové, kte­rá ve filmu „Danka“ vytvořila titulní postavu, dobírajíc se v ní typické podoby bulharské ves­nické dívky, která se stane z protifašistické bo­jovnice hrdinkou socialistické práce. Počet he­reckých cen, udělených na našem VII. festivalu, je dosud největším uznáním herecké tvorby me­zinárodní porotou v mezinárodní soutěži vůbec. X Mezi poctami za režii vyzvedla porota dílo ze­snulého Igora Savčenka. Udělila mu za jeho režii filmu o Tarasu Ševčenkovi zvláštní čestné uzná­ni in memoriam. Podnět k této poctě vyšel z na­ší domácí složky mezinárodní poroty a byl vše­mi vřele přijat. Savčenko vytvořil ve svém před­smrtném filmu vzácné dílo. Lze je přiřadit hned vedle jeho „Bohdana Chmelnického“. Není vy­rovnané. Dokončovali je už ostatně po jeho smrti jeho-žáci. Ale.mnohá místa dosahují úrov­ně zralého mistrovství. Střední část filmu pak patří k největším projevům sovětské kinemato­grafie. K naší vlasti měl vřelý a opravdový vztah. Pracoval u nás. Zajímal se o naši his­torii. Chtěl natočit film o Janu Žižkovi. Na díle Savčenkově upoutává vždy pravdivost a národnost. Ukrajinský charakter se v jeho tvorbě projevoval vždy mocně. Patřil vedle Dov­­ženka k nejryzejším filmovým básníkům Ukra­jiny. Příběhy jeho filmů, jejich postavy, jejich výtvarné pojetí byly typicky ukrajinské! To musíme docenit i na jeho posledním díle. Za zvláštní zmínku stojí ještě jeden národní rys jedné filmové tvorby světa, který byl letošní mezinárodní porotou vyzvednut. Vedle sovětské kinematografie, v níž národní bohatost je dána vývojem od Velké říjnové revolúce, proniká do popředí nyní národní osobitost kinematografie Čínské. Vystupuje z každého díla a bude třeba se jí obírat. Letošní mezinárodní porota upo­zornila na tuto osobitost tím, že přiřkla čínské kinematografii cenu za fotografii. V ní se tato národní individuálnost projevuje nad jiné výraz­ně. Čerpá z čínské výtvarné kultury a dosahuje klasické prostoty a velikosti. Vedle sovětské filmové fotografie, která jí byla vzorem, dosahuje největší národní síly. Je to možné proto, že je naprosto pravdivá. Číňané neuznávají to, čemu se u nás říká „technická kamera“. A to není v podstatě nic jiného než za­kuklené zbytky formalismu. Čínské kameraman­ské umění je pravdivé, ale i básnické zároveň, je prosté, ale účinné, je myšlenkově, ale i citově hluboké. Porota nemohla po sovětském kamera­­manském uměni lépe volit než čínského kamera­mana Feng S’-Č’ z filmu „Rudá vlajka na Ze­lené skále“. To je realismus! To je příklad! Z ideově uměleckého hlediska stál VH. mezi­národní festival ve znamení socialistického a kri­tického realismu. Byl dosud největším soustře­děním pokrokového a bojovného filmového umění v mezinárodní soutěži. Sovětská tvorba zůstává i nadále vůdčí silou filmového umění. Festival to znovu jasně potvrdil — tentokrát najednou v ně­kolika odvětvích filmové tvorby. Čínská kinema­tografie vyrůstá v druhou filmovou velmoc. Pře­kypuje osvobozeneckou thematikou — vždyť její vlast prožila dvacet let boje za svpbodu! Nyní však již začíná thematiku rozšiřovat. Korejská za neuvěřitelně těžkých podmínek roste a sílí. Německá demokratická proniká do popředí. Li­dové demokracie upevňují svá postavení, zejmé­na bulharská a rumunská. Maďarská má nyní iniciativu. Naše, třebaže nemohla vystoupit se vším nejlepším, zaujala úctyhodné postavení. Má nesporně nejbohatší tvůrčí rejstřík. Na evropském západě stále vedou Italové. „Pozor, bandité!“ je velmi dobrý film. Je to prvotina dosavadního dokurhentalisty Carla Liz­­zaniho. Není to z vrcholných děr italského kri­tického realismu. Avšak právě proto, že jde o dílo střední polohy, ale pravdivé a bojovné, no­vého a mladého režiséra, lze bezpečně usoudit na pevnost a trvalost postavení italské tvorby v zá­padní kinematografii. Ideový a umělecký vývoj našeho VII. festivalu se uskutečnil jiným směrem do oblasti západní kinematografie. Uruguayská kinematografie, trpící strašným útiskem amerického kosmopoli­tismu, vystoupila zde s pozoruhodnými filmy, které svědčí o tom, že všemu navzdory se bude národně rozvíjet. Vykořisťovaná Indonésie se vzchopila k prostému humanistickému filmu 0 bezprizorných dětech, kterým neobyčejně za­ujala. Je to také nesporný nástup nové filmové tvorby. A nejdále pokročila pokroková složka indické kinematografie svým filmem „Babia“. Ten se stal radostným překvapením festivalu. Ozývá se v něm smělá revoluční sociální myšlen­ka. Praví se v něm doslova: „Chudí jsou silní a hrdl. Nechtějí a odmítnou almužnu. Chudí si své právo vybojují sami!“ Tomuto hlasu svobody ze země starých bájí a starého řádu, jehož se stal tento film tvrdou obžalobou, jsme naslouchali s neobyčejným vzrušením a bedlivou pozorností. Je to hlas jasný a silný. Je to předzvěst boje a, zvěstování svo­body. Nezlomná síla k nám promlouvala konečně 1 z čínského filmu o „Bojujícím Vietnamu“. Re­voluce v Tichomoří je na nezadržitelném postupu. Utlačované a vykořisťované národy, které an­glickým rasismem byly a americkým jsou poko­řovány, se vzchopily a vzchopují k revoltě. Umě­lecké i dokumentární filmy VII. festivalu nám podaly svědectví o neodvratném konci imperia­listického panství. Mezinárodní porota, hledajíc hodnoty, nachází je proto právě v této nové, dosud málo známé „západní“ oblasti dalekých jihovýchodních zemí. V tom učinil VII. festival skvělé objevy. Letošní mezinárodní porota vykonala velikou práci, daleko větší než loňského roku. Zhlédla více filmů a pracovala delší dobu. V tom však netkví historický význam její práce. Ten je v tom, že přepracovala celé pojetí své práce, že učinila hluboké zásahy do soustavy i do pořadí cen, že přikročila k zásadním analysám filmů a neomezila se jen na přidělení cen. Dělala základ­ní rozbory jednotlivých kategorií cen a jednotli­vých druhů filmů. Dospěla k podnětům i pro dal­ší uspořádání festivalu i k podnětům pro filmo­vou vědu. Proti loňskému roku zvýšila počet poct ze 43 na 50. Zvýšila počet cen a snížila počet čestných uznání. Ve zvýšeném počtu cen podchytila zvý­šenou úroveň letošního festivalu. Jeho náplň a jeho průběh ukázal, že se stal opět vydatným příspěvkem k boji „za mír, za nového člověka, za dokonalejší lidstvo“. Naše mezinárodní filmové festivaly jsou organickou součástí světového mírového hnutí. VII. festival byl dosud největším a nejbojovnějším vystoupe­ním pokrokové kinematografie v tomto historic­kém žápase. Účast děl a pracovníků pěti konti­nentů světa, vysoká ideovost děl a umělecké mis­trovství jejich tvůrců i nové pojetí práce meziná­rodní poroty činí z něho významnou událost tá­bora míru. K jeho vůdci Stalinovi stále zalétala v prvou zemi komunismu mysl i srdce všech účastníků festivalu. (Z projevu na slavnostním zakončeni festivalu v Karlových Varech) X X SLOUŽÍME LIDU! , V neděli odešli z vojenského učiliště v Hrani­cích a z několika dalších učilišť noví poručíci naši lidově demokratické armády. Dlouhá doba studia a výcviku je stmelíte v pevný celek. Sešli se z nejrůznějších částí země. Syn horníka z Ostra­vy se synem zemědělce z Podbrdska, syn profe­sora z východních Čech se synem hutníka z Kladna. Spojilo je veliké poslání — dokonale si osvojit vojenskou vědu, aby se stali dobrými veliteli lidově demokratické armády, vychovateli a učiteli našeho vojáka. Když zazněl hlas mladých poručíků: Sloužíme lidu, bylo to jako přísaha těm, kteří vkládají do jejich rukou nejlepší zbraně, jež ukovali svou prací. Přísaha dělníkům, všem pracujícím celé země, všem poctivým příslušníkem velikého tá­bora míru. Společný život v učilištích, společné studium a výcvik, společná starost i radost, chvilky radostného zpěvu, pronikání do hloubek marxismu-leninismu, oddaná láska k vlasti a k lidu Sovětské země, utvářelo v nich nové a pevné velitele mladé armády naší nové země. Naše armáda, řekl v Hranicích ministr národ­ní obrany, armádní generál dr. Alexej Čepička, má dnes od našich dělníků prvotřídní výzbroj a bojovou techniku. Váš úkol bude naučit každého vojáka tuto výzbroj a bojovou techniku dovedné ovládnout, vítězné zkušeností Sovětské armády si důkladně osvojit a v případě napadení naší země bít imperialistické vetřelce tak úspěšně, jako bili sovětští vojáci fašistická vojska od Stalingradu až do Berlína. Věřím, řekl dále mi­nistr, že důvěru pracujícího lidu, Komunistické strany Československa, vlády Československé re­publiky, nikdy nezklamete! Noví poručíci stáli v semknutých řadách před svými veliteli. V myslích se jim promítly různé obrazy. Obraz dětí, které právě vyšly z mateřské školky a udiveně se batolí tichou ulicí. Školáků, kteří bezstarostně prohánějí míč u řeky a na hřišti. Obraz horníka, který vyjel z hlubiny země, a radostně se podíval do slunce a vdechl ranní vzduch. Kohibajnisty, vedoucího svůj stroj v družstevním lánu, svazáka, jenž se svým bag­rem rve dno oravské přehrady, svářeče s mod­rým plamenem svářečky, zedníka z Kunčic. Vzpomněli jistě i na horské louky, na vůni lesa, na krásu a bohatost naší vjasti. Na to všechno, co je třeba chránit, ostražitě a bděle. Sloužíme lidu! zaburácelo z pevných řad po­ručíků. Aby byl mír, aby se děti beze strachu oddá­valy svým hrám, aby mohl člověk po práci v kli­du naslouchat tónům hudby, aby se lidé opájeli krásou básně, zpěvem, nádherou povídky, kouz­lem divadelního představení, aby nic nerušilo ra­dost rodičů nad prvním zoubkem dcerky. Aby klidný rytmus práce nezkalilo svištění bomby a hřmění děl. Noví poručící naší annády posílí její řady pro obranu míru a socialismu. krt LADISLAV STROUPEŽNICKf Zemřel před šedesáti lety, v srpnu 1892, před­časně, dvaačtyřicetiletý. Měl ještě četné drama­tické plány, které už neuskutečnil. Byl průkop­níkem realismu na českém jevišti a neústupným obhájcem vysoké umělecké úrovně repertoáru Národního divadla, dovedl ji hájit jako drama­turg často i proti vlastnímu řediteli F. A. Šu­bertovi. Jeho hry z počátečního období, které příliš hověly dobovému vkusu, jsou zastaralé, ale stále živé budou jeho hry realistické, i když tento rea­lismus prvního období u nás byl převážně po­pisný, konstatující. Hlavní jeho dílo Naši fu­rianti jé drama, jímž podal Stroupežnický dů­kaz, že na jevišti Národního divadla se nemusí procházet jen sami králové, rytíři a vznešené dámy v honosných, pathetických, historických tragediích, nýbrž i prostí venkované z jižních Čech v koženkách a dřevácích, a že lidské vášně lze umělecky osvětlit i na sporu o to, kdo bude na vesnici ponocným. O průkopnictví Stroupež­­nického svědčí i to, že se dostávalo toto drama na jeviště jen s velkými potížemi,"a že autor sám je musil dokonce zvláštním článkem obhajovat! Žít budou i známé dvě historické aktovky vese­­loheraí, Paní mincmistrová a Zvíkovský rarášek. Pro Stroupežnického dramatika nesmíme za­pomenout na Stroupežnického povídkáře, hlavně humoristu. I v tomto oboru dosáhl mistrovství, vt PROF. Dr VRATISLAV VYCPÁLEK ŠEDESÁTNÍKEM Český hudební spisovatel, skladatel a sběratel lidových písní prof. dr. Vratislav Vycpálek se 30. července dožil šedesáti let. Je autorem něko­lika bibliografií, hlavně se však zabývá studiem a výkladem hudebních složek lidových písní a tanců, jejichž je i horlivým sběratelem. Jako příklad neúnavné a trpělivé péče prof. Vycpálka o lidovou tvorbu uveďme alespoň jeho nedávný průzkum Mladovožicka. O tomto kraji sé soudilo, že je to pro sběratele oblast nevděčná; přes to prof. dr. Vycpálek odtud zaznamenal, roztřídil a popsal asi 35 písní, z nichž mnohé nebyly zná­mé. Svou práci publikoval v časopise Český lid. Odkrývaje hudební i literární hodnoty české li­dové tvorby, řadí se prof. Vycpálek ke sběrate­lům, jejichž práce znamená velikou posilu pro poznání naší hudební* lidové kultury. mr DOBRÁ AGITACE Fftl ŽNÍCH V Brněnském kraji se řídí při letošních žních zkušenostmi sovětských agitátorů: urychlovat sklizeň účinnou agitaci. Kromě bleskovek, pořa­dů v místním rozhlase, diagramů o průběhu sou­těže, tabulí ctí a hanby atd. jim k tomu pomá­hají agitační vozy, vybavené rozhlasovým zaří­zením, diskotékou, promítacím přístrojem a fil­my, knihovničkou i maňáskovým divadlem. Vozy zajíždějí přímo na pole, hrají tam k poctě nej­lepších pracovníků, propagují methody jejich práce, oznamují výsledky soutěže, pranýřují lho­stejnost k národním žním. Ze svých denních zku­šeností připravují pracovníci těchto vozů večerní besedy v JZD a doplňují je kulturním progra­mem. Taková práce agitátorů na Znojemsku, ve Svitavách, Na Mikulovsku a v jiných částech kraje se projevuje na průběhu žní. aj LITERÁRNÍ NOVINY Č. 27/1952 • 2

Next