Literární Noviny, leden-červen 1958 (VII/1-26)

1958-01-04 / No. 1

m ITERARNI NOVINY TÝDENÍK PRO KULTURNĚ POLITICKÉ A UMĚLECKÉ OTÁZKY. ROČNÍK VII. ČÍS. 1. 4. I. 1958. - 60 hal. Budoucí lidé Miluji všecky věci, jejichž vztahy jsou prosté, miluji také lidi takové nejvíce. Jsou čistí a líbezní, i když vidím je po sté, jsou z pralátky a chutnají jak zralé bukvice. Jistotu má u nich člověk a bezpečen je s nimi, jak v sednici venkovana, jenž zůstal zdráv jak rež. Netvoří kaleidoskopu se střípky barevnými, jenž po každém otočení dá jiné hvězdice lež. Všechno je u nich pevné, jsou jako strom, jenž zrozen byl zemí a sluncem a zůstal taký, jak byt. - Jich zločin je lov krahujcův, jich dobrý skutek je hrozen; všechno jest u nich řád, jenž zemi vyslovil. Jejich je budoucnost. Jak vyprahlé dny na dešf, svět čeká na jejich ctnost. Nebudpu-li všichni stejně modrých očí, ■stejná upřímnost bude přec v jejich pohledu. Nejmilejší jim bude pobyt na úbočí a v míru se vším. Láskou syna i otce bude jich poměr k přírodě, nebudou jejími povýšenými vrahy. Úctou k svobodě bude jich k bližnímu poměr, nebudou hlásati člověka s člověkem boj. Život je drahé víno, jež chce býti pomalu pito a předem pokousáno, nežli se spolkne — řeknou si jdouce do práce anebo k tanci, nenávidějíce lichvu a ziskuchtivost. Jak děti, jež na bobku u potoka sedí a hrsti krůpěji s dlaně na dlaň sypou, tak milovat budou život, starší bratři živočichů a rostlin, věrní synové země. i Přestanou hromaditi a počnou skutečně žiti, pro zlatou minci nezradí lučního kvítí, vedeni střelkou svědomí svoboděným stejně jako mužným půjdou krokem. Pokojný zákon vyplyne z jejich snažení, nebudou otroky hysterického bažení, potokem smíchu se zasmějí plemeni hltavému. Žonglérům v cirku upřímiyě zatleskají, žonglérům s pojmy a city opatrně se vyhnou jak moru a malomocenství, z dálky již volajíce: Hypochondři, imperialisté, estéti, kněží, lichváři, spekulanti, žraloci, nechte si pro sebe na mozku mouchy, nechte si- pro sebe zkažený žaludek, prohnanost, perverse, mystiku! . Vari nám z cesty! V slunci nám stojíte! Pro všechno na světě, proč nás tak nudíte, žrouti a tatrmani? Jediné kvetoucí třešně nelze vám uhasili. Jediné slzy usušit i vdově. Jak moudrá jsou vedle vás dětská žvatlání, stařenek pověra, žen koketní smíchy! Hrom udeř do vaši psychy! ZÍTŘEK JE VNAŠICH RUKOU KAREL KOSÍK Kresby Františka Hudečka T T topisté jsou mistři drobnomalby. S jakým ^ nakažlivým zalíbením se dovedou pozdržet u rozvláčného popisu nejodlehlejších detailů vysněné ideální společnosti! Přesnost miniatury zastiňuje neurčitost historického celku. Jak budou žít lidé za komunismu? Zde je odpověď z roku 1623, jak ji podává italský mnich Campanella ve své sociální utopii Sluneční stát: „Domy, ložnice, lůžka a všechno ostatní potřebné mají společné. Vždy za šest měsíců určují náčelníci, kdo kde má spát, kdo v přední ložnici a kdo v zadní“. Podrobně se popisuje stravování: „Stoly stavějí dvěma řadami se sedadly po obou stranách; na jedné straně sedí ženy, na druhé muži a je tam ticho jako v refektářích klášterů.“ Jsme seznámeni s módou, jaké holdují obě pohlaví Slunečního státu: „Jejich oděv se skládá z bílé košile, kterou nosí přímo na těle, a na ní je šat, který je zároveň bluzou i kalhotami; dále nosí vysoké kamaše, podobné holinkám, a na nich střevíce...“ Marxe naproti tomu vůbec nezajímají podrobnosti socialistické společnosti. Nezabývá se konstruováním vidin příštího světa, nýbrž analysuje současnost, aby v ní odhalil reálné síly, jež provedou převrat společenských poměrů. V tom je rozdíl Marxovy p^e rspektivy od Campanellovy utopie. Obě vycházejí z přítomnosti a míří k zítřku. Avšak zde se jejich cesty radikálně rozcházejí. Mezi přítomností a vysněným světem utopie zeje propast. Utopisté, tak štědří a mnohomluvní, pokud jde o konstrukci budoucnosti, jsou skoupí na slovo, mají-li říci, jak se jejich vidina uskuteční. Naproti tomu V perspektivě se předobraz budoucího světa nevznáší vysoko nad společností, nýbrž jp pouze ideálním vyjádřením zárodků a tendencí, jež reálně existují v samotné společnosti. Za druhé: utopie neustále zaměňuje dlouhodobé dějinné tendence s některými historickými přechodnými jevy, které idealisuje a promítá- do ideálního světa jako „reálné podrobnosti“. V Campanellově utopii se na příklad nekriticky proplétají dva různorodé prvky: touha vykořisťovaných mas po beztřídní společrfosti a idealisované poměry katolického kláštera, který se stává se svou hierarchií monopolem moci a vědění reálnou kostrou utopické společnosti. A konečně za třetí: utopie je vybudována na ztrnulých principech dobra a zla, chybujícího člověka dneška a ideální lidské bytosti budoucnosti. Mezi mizérií reálného člověka a ideálním stavem budoucnosti existuje pouze jeden spojující článek, který je výhradně duchovní povahy, a jmenüje se: naděje. Lidé mohou věřit v utopii, očekávat její příchod, ale nemohou přispět k její realisacj. Naproti tomu perspektiva klade mezi dnešek a zítřek rozhodujícího činitele: přetvářející praxi člověka, která mění současně poměry i lidi, a stává se reálným mostem mezi přítomností a budoucností. Komunismus tedy znamená zásadní obrat ve vztahu lidstva k budoucnosti. Odstranil přehradu mezi dneškem a budoucností, neboť objevil a zorganisovai reálné síly revoluční přeměny společnosti, a misto starého hesla utopistů: Opájejte se oslnivými vidinami zítřka, říká pracujícím: Budoucnost je ve vašich rukou! * IV do žije dnes jako mnich, aby se mohl zítra vyžít jako plný člověk, kdo dnes v návalu práce nemá čas na umění, ale doufá, že svou zdrženlivostí prošlapává cestu nepřehledným zástupům spisovatelů, skladatelů a malířů, kdo dnes lže a podvádí jen proto, aby jeho děti mohly žit v říši pravdy a spravedlnosti — propadá nejosudovějšímu omylu, klame sám sebe. Budoucnost, kterou takový člověk bez tváře připravuje, nemůže být ničím jiným než přímým pokračováním a věrnou kopií dneška, k němuž se chová s macešskou přezíravostí jako k provisoriu a pouhému předstupni něčeho grandiosního. Lidé totiž mohou připravovat lepši budoucnost jen proto a jen tím, že se sami v'tomto boji přeměňují a vyvíjejí. Cílem života je život sám, nikoli představa budoucího, nikdy neprožitého života, byť byla sebekrásnější. Představa zítřka může být součásti skutečného života dneška, ale nemůže jej nahradit. Představy o komunistické budoucnosti nelze proto zakládat na principech, z nichž vyrůstají biblické nebo pohádkové fantasie. Smrtelník, který po strastiplném pozemském životě přišel do ráje onoho světa, zanechal na zemi spolu se svými tělesnými pozůstatky všechno kromě své dobrotivé, pobožné duše. Přicházel Pokračováni na str. 4