Literární Noviny, leden-červen 1959 (VIII/1-26)
1959-01-01 / No. 1
* TÝDENÍK PRO KULTURNĚ POLITICKÉ A UMĚLECKÉ OTÁZKY ROČNÍK Vili. 1.1. 1959 - 60 hal. ČÍSLO 1 R.F.E.-LIBPARY • 1 0. JAN. 1359 M Á.ME ZA SEBOU UPLYNULÝ ROK. A TO PRO NOVINÁŘE kulturního tisku znamená rok prožitý uprostřed životního proudu a události, rok nepřetržitého dialogu se čtenáři, neustávajícího útočení na myšlenky spisovatelů, umělců a vědců; dvaapadesát týdnů vzrušení, úvah a práce, účasti všude tam, kde o něco šlo. na zájezdech, před kilometry filmových pásů, na schůzích^ plodných i neplodných. mezi lidmi i v mučivém přemýšlení, nad hromadami rukopisů. na divadelních premiérách, vernisážích, koncertech, mezi barikádami knili a časopisů z celého světa. Věru záviděníhodné prožít takový vzrušený rok pracujících dnů naši Berně a jejího lidu! Někdy se ti zdálo, že. nevybude ani chvilka času, abys postál, nadechl a alespoň letmým pohledem přehlédl cestu a stopy, které v n! zůstaly trvale vtisknuty Vyhrané i prohrané bitvy, radosti, spory i trápení, okamžiky poch5'b f nově vybojovaná vira tvořily jedinou dravou řeku, která neprotékala mimo nás, ale orodírala si cestu přimo srdcem a našimi mozky. Tento pocit spoluúčasti na závratných přeměnách naší doby, na konkrétní každodenní práci, patři k nejkrásnějšfmu vědomi toho, co jsme prožili Rvali jsme se s proudem, s peřejemi a nebezpečnými víry. Pomáhali jsme stavět mosty i vyspravovat strhané břehy, pomáhali jsme rozsvěcovat světla, napájená elektřinou spoutané energie. Ať byl tento rok sebestrmější, sebenáročnéjší a na nás sebepřisnějši, byl to rok plodný nejen v ekonomice, ale i v kultuře. Stanovil nám ústy naší strany dalekosáhlé cíle do posledního úseku socialistické výstavby a nám, kulturním pracovníkům, vážně připomněl naši odpovědnost za uvědomělou účast na dovršeni revoluce v hlavách a srdcích našich spoluobčanů. Po letech hledání i tápání, experimentů i neplodných sporů soustředil náš zrak k tomu. co se děje kolem nás. A bylo toho vskutku notřebi. Zvykli jsme si už příliš brát rytmický růst naši průmyslové výroby jako samozřejmost. A přece nečekaně překročený plán průmyslové výroby v letošním roce a zvýšené úkoly pro nový rok, stanovené nikoliv shora, ale iniciativou ze závodů, dosvědčují, že se tu ve vědomi lidí odehrává cosi nového, že se tu mění člověk, byť na vettek zdánlivě klidný a stále stejný. Nehlédě k tomu, že naše literatura a umění o těchto procesech v lidech z továren a z vesnic takřka nevydává svědectví, připomíná nám tento cílevědomý pohyb povinnost vyrovnat se houževnatě B brzdami a překážkami, které ještě brání, aby veškeré umění bylo jeho vědomou součástí. Abychom když ne předhonili, tedy alespoň srovnali krok s tímto každodenním nepatetickým pracovním hrdinstvím lidí, u nichž se dostává na pořad literatura a umění daleko důrazněji než dřív. I letmý pohled na uplynulý rok v kultuře ukáže, že je co dohánět. Byl to rok pokračující konsolidace vychýlených a rozkolísaných kritérii, částečného vyjasňování stanovisek, překonávání módní zasmušilosti a pochybovačnosti za každou cenu, rok sílícího navazování na rodokmen českých socialistických tvůrců, rok upevňování spojů mezi českou a slovenskou tvorbou. Byl to také rok štědrý na uměleckou tvorbu, v některých oblastech lako v poezii, próze a filmu zvláště bphatý. Nezastavil se tu tedy ani na chvíli onen zdravý tvůrčí neklid, který charakterizuje celé období po XX sjezdu. Zvýšila se náročnost na umělecké vyjádřeni, úsilí o vydobyti nových kvalit na vyšší neopakovatelné rovině, pestrost i osobitost uměleckých proievů. Měli jsme konečně i velké mezinárodní úspěchy ve filmových festivalech a na světové výstavě. Bylo by však nesprávné si zastírat, že leccos z tohoto uměleckého hledačství má dosud laboratorní podobu, leccos se vyznačuje jednostranným akcentováním soukromého, intimního prožitku, opatrným časovým, odstupem od současnosti, a něco je vysloveně cizí duchu našeho života a socialistickým perspektivám, k nimž chceme dorazit. Bude úkolem dílčích analýz a syntéz, abý 3e / konkrétně pokusily rozebrat 3ituaci v jednotlivých žánrech. Vždyť pokusy kritiků o to byly v uplynulém roce příliš řídké a nesmělé. Příliš málo braly zřetel, že široké vrstvy čtenářů a opravdových milovníků umění očekávají od umělců odpověď na naléhavou otázku, „jak žít“, jak si řešit nové morálni konflikty, soukromé i společenské, na něž nenajdeš odpovědi ani v Anně Kareninové ani v Paní Bovaryové. Že se utíkají proto k některým současným západním románům, jimž chybí dostatečně široké vidění světového záoasu o tvář zítřejšího světa a vdechují z nich cizí životní pocity únavy a zžíravé skepse z bezvýchodnosti. Tím nemluvím proti potřebě demokratickou literaturu z celého světa překládat. Cítil bych se ochuzen, kdybychom neměli možnost konfrontovat s ní naše umění socialistické. Ale přál bych si, abychom vlastni naši tvorbou v širší míře než dosud pomáhali řešit lidem jejich rozpory a naplňovat jejich ideály z našich socialistických perspektiv, abychom neuhýbali žádným sebeostřejším otázkám, n‘c nepředpokládali, protože zejména mladi lidé nejsou ušetřeni ani v naší společnosti žádné nástrahy a nákazy. Ne bez sociálních příčin se dostali do pppředí v minulém roce mladí literáti a umělci. To, že dozrál po deseti letech tak ostře problém nástuou mladého uměni, ie věc nesmírně radostná. Po ztrátách tak velkých umělců, jako byl P. Bezruč, V. Nezval, M. Pujmanová, I. Krasko, je třeba vítat proud nové krve do všech oblastí kultury. Talent je vzácný zjev a musí být střežen a opatrován. Nic by nepomohlo, kdybychom mladé výtvarníky a básníky bili po nrstech rákoskou za jejich extravagance a módy a neviděli přitom, že v jistém smy3lu odrážejí i to, co prochází jako bolestivý proces v části naší mládeže. Kdybychom si nechtěli přiznat, že nástup mladých se dál v období největší ideové rozkolísanosti a nedokrevného života uměleckých svazů. Že s mladými nikdo do3ud vážně nehovořil tváří v tvář a nenastavil jim zrcadlo, v němž by jasně viděli, že jejich protioficiální opozičnost je matným odrazem někdejších generačních bojů. že nový pohled na život a umělecká postupy nelze odkoukat přes olot u sousedů, ale že je nutno si jej vybojovat ee substrátu české tradice, ulít z té zvonoviny, která jedině je schopna rozeznivat v našich lidech nejskrytější city a nejkrásnějšf myšlenky. Vstup do nového roku se neodehrává tedy bez hlubokého zázemí, na nérnž by nebylo dostatek živo. Je o co se porvat, je především co dohánět a co stavět. Když čteme plány rozvoje sovětského zemědělství, o nichž bude zakrátko jednat sjezd KSSS, když si konkrétně představujeme úkoly, které čekají naši zemi v nejbližších sedmi letech, máme dobrý pocit, že naše literatura a uměni se má o co opřit a čím nadchnout Bez zdravé a principiální diferenciace socialistických a nesocialistických nrvků v našem umění bvchom však stěží mohli vést soustředěnou ofenzívu za velké socialistické umění. Mám za to, že situace v naší kultuře dozrála natolik, aby takový soustředěný nástup socialistické kultury, odpovídající -novým oodmínkám a požadavkům, byl v letošním roce proveden. Předznamenáním k němu mohou být připravovaná rokování hudebních skladatelů a spisovatelů. Připijme proto na prahu nového roku na zdraví všech spisovatelů a umělců, kteří se vášnivě chtějí podílet na rozmachu socialistické kultury, na jejich žhavý vztah k životu, na jejich otevřený občanský postoj a na zrod příštích velkých děl, která budou s láskou přijata našim lidem! JAN PILAR Ar jiskří nás fivot v novém roce prací} myšlenkami a krásou! ITERÁRNl ČESKOSLOVENSKÉ KNIHY V MOSKVĚ Z MosSvjK telefonuje MARIETTA ŠAQlSAÍiOVá Do veliké výstavní siné Leninovy knihovny v Moskvě byl přemístěn kousíček Prahy. Výtvarné provedení Výstavy československé knihy je tak promyšlené, že návštěvník získává nejprve všeobecný dojem celku, naráz se seznamuje s tím, co je možno nazvat v ysokým vkusem Čechoslováků; teprve po té, když už získal celkový dojem, seznamuje se podrobné i s jednotlivými částmi výstavy — s oddílem politické knihy, s oddílem starých rukopisů (jež byly nedávno v takovém množství vystavovány na Pražském hradě), s ukázkou, jak se tyto rukopisy uchovávají a restaurují; s oddělením détské knihy, knihy pro mládež, s moderními překlady, s prvními vydáními sovětských spisovatelů; s oddělením nádherných uměleckých publikací a knih bibliofilských; a nakonec s učebnicemi, vědeckými knihami, cestopisy a periodiky . ... Mezi vitrinami jsou pohodlné stolečky a křesla, návštěvníci si berou knihy, jež se jim zalíbily, prohlížejí si je a občas se do nich i začtou. Najednou je ticho — výstava se proměnila v čítárnu. Onen první celkový dojem dobrého vkusu, o němž jsem před chvílí mluvila, vzniká ze dvou řad tabulí s plakáty, mezi nimiž návštěvník přichází na výstavu. Zde se Moskvanňm obzvlášť líbí skvělé plakáty prof. Muziky, zcela neobvykle využívající prostoru a a mající originální rytmus, jenž popírá suchou akademickou symetrii. Výtečná je výtvarná úprava dětských knih. Ke všemu, co bylo už napsáno o kresbách Ad. Zábranského ke vskutku klasické knize „Do kola“, lze přidat pouze jedno — i naše, sovětské nadšení nad touto knihou. Je to kniha pro každý věk, v níž se radost z kreseb a radost z textu slévá vjedno. Velmi se mně zalíbil překlad ruské pohádky „Koníček-hrbáček“ od Fr. Hrabina: Je , pěkný nejenom proto, že je v něm zachován rytmus a intonace originálu, ale i proto, že jimi nenadále proráží čistě český rytmus a intonace: Dlouho-li či krátko bylo, na mužika uhodilo: kdosi na tom políčku šlape zlatou pšeničku. Jestliže prvni dva verše silně připomínají ruský originál, pak ve dvou posledních verších jsou zřetelné příznačné rysy lidové české řeči. Mezi návštěvníky je velmi mnoho dětí a pro ty je opravdovým svátkem otevírat — jako kouzelnou skřínku — pohádkové knihy-hračky, kde na každé stránce jsou figurky a předměty (Šípková Růženka, Popelka). Mimořádně mne zajímaly učebnice. Bohužel, na Pokračování na str. 2 V. PŘIBYL: SVÁŘEČ Z mezinárodní výstavy fotografie, která bude otevřena v Praze s ' ' 1