Naše Hlasy, 1963 (IX/1-49)
1963-01-05 / No. 1
(Pokračování se strany 1.) ČTYŘICET LET OD SMRTI Dr. RAŠÍNA individuelního teroru. Čeho dosáhl Šoupal zastřelením Dr. Rašína? Čeho dosáhl A. J. Šťastný atentátem na Dr. Kramáře, atentátem, který se na štěstí nezdařil? Smrtí Dr. Rašína utrpěla republika těžkou ztrátu, ale její život se nezhroutil, tak jako se nezhroutil carism atentáty ruských teroristů. I komunistická strana Československa se zřekla Šoupala, protože byla v té době ještě příliš sociálnědemokratická. Atentáty nejsou prostředkem politického boje, jsou jen projevem zoufalství. Politický boj se vede prostředky, jež jsou v dosahu celého národa. Takové prostředky má i dnes po ruce náš národ doma, i když nemůže svobodně volit. Proto jsem přesvědčen, že jsa poučen zkušenostmi zápasů za svobodu z tohoto i minulého století, náš národ nesáhne k individuelnímu teroru, ale vymůže si svou svobodu hromadným odporem proti svým utlačovatelům. (HRUŠČEVOVA DVOJÍ TVAŘ Za Sovětský svaz se oficielně súčastnil pražského komunistického sjezdu president Brežněv. Zatim, co však Chruščev doma bouří proti Stalinrům, Breáněv se plně postavil za stalinle Novotného, jistě ne bez Chruščevova souhlasu. Zdá se, že Chruščev ukazuje dvojí tvář příliš brzy. UDAVAČI PŘED SOUD Podle vídeňské zprávy půjdou udavači a denuncianti z dob Stalinovy krutovlády, jejichž udáním byla způsobena smrt soud. Prvním obžalovým je ‘spisovatel’ Eisberg, který byl za Stalina provokatérem a dobrovolným udavačem svých kolegů. Po Elsbergovi půjdou další. Nedostanou - li se před soud všichni, kteří by to zasloužili, dovídá se alespoň sovětská veřejnost — a doufejme, že se to dozví i veřejnost československá, — že udavačství není první občanskou povinností, ale činem hnusným a odporným. POLSKO OMEZUJE INDUSTRIALISACI Na kongresu polských odborářů přednesl projev ministerský předseda Gomulka. Zabýval se především velikou řadou těžkostí polského zemědělství a průmyslu. Polsko trpí nedostatkem obilí a živočišné výroby. Ročně musí být do Polska dováženo 2,5 milionů tun obilí! Za čtyři roky bylo nutno zaplatit jen za dovoz obilí 2,5 miliardy zlotých. Za tu musí Polsko platit výrobky hutního průmyslu a tím je zpomalována výstavba polského průmyslu vůbec, stejně jako není možno zvyšovat spotřebu potravin. Zemědělství prý se musí snažit, aby vyrobilo ročně o 3 až 5 milionů tun obilí více. Jiné komunistické země nestačí krýt hospodářské potřeby Polska dovozem výrobků a tak je Polsko odkázáno na kapitalistické země. A nakonec oznámil Gomulka, že v důsledku velkých hospodářských těžkostí bude nutno změnit investiční výstavbu v pětiletém plánu. SMRTELNÁ HROZBA Dr. František Polák, autor dokumentárních děl “Cesta ze sovětského koncentráku,” “Jak žili a umírali sovětští otroci” a “Sibiřská anabase čs. legií” připravuje další knihu pod názvem “Ko munism smrtelnou hrozbou všem národům.” Nová kniha pojednává o postavení stosedmdesáti národů ujařmených Sovětským sya zem a situaci sovětských satelitních zemi. Uvedená díla lze objednat u Dr. F. Poláka, 41-82 Gleane St., Elmhurst 73, N.Y. Kurs francouzštiny pro začátečníky v Mezinárodním ústavu, 709 College St., bude zahájen 7. .ledna večer. (Pokračování se strany 1.) STALINCI ZŮSTÁVAJÍ V ČSR U MOCI komunisté vědomi, že se jejich hospodářská koncepce zhroutila, jak pokud jde o zemědělství tak průmyslovou výrobu a distribuci, ale právě v tomto směru neučinil sjezd vůbec nic. Naopak bylo rozhodnuto, že těžký průmysl má přednost před lehkým průmyslem a že mzdy mohou být upravovány jen tak, jak poroste výroba, a ta ovšem klesá. Novotný se ovšem mýlí. Těžkou krisi, kterou prochází země, nelze napravit řečmi, ale skutky, a jestliže se nemůže komunistická vláda odhodlat k nápravě dnes, krise poroste dál a hlouběji, až si vynutí změny přes hlavy vedení. Kdežto v Polsku, Maďarsku a Bulharsku jsou snahy zachránit situaci shora, v Československu dojde ke změnám dříve nebo později tlakem širokých lidových vrstev zdola. Novotný a jeho stalinská kohorta se věčně u moci neudrží. Zprávy o odstalinšťování jinde zasely v Československu již příliš mnoho neklidu a příliš mnoho nových myšlenek, než aby se dosavadní režim mohl udržet ještě příliš dlouhou dobu. f. v / v PARIZ BÍLÉ MĚSTO Pařížané už dnes hovoří o francouzské metropoli jako o bílém městě, což je trochu přehnané, protože očisťovací a omlazovací akce postupuje zvolna a podle finančních rozpočtů potrvá ještě osm let. Roku 1970 se stane Paříž skutečně bílým městem, všechny historické budovy budou zbaveny nánosu a prachu, které na nich navrstvila dlouhá století. Očištění jednoho čtverečného metrů stojí 15 až 20 nových franků. Ministr kultury, spisovatel André Malrau’x byl jednim z původců celé akce, na kterou stát už zaplatil pět milionů nových franků. Že tato kosmetika Paříži ve^mi prospívá, o tom podávají nezvratný důkaz budova ministerstvá námořnictví a známý Hotel Crillon na náměstí Svornosti a chrám Madelein. Který návštěvník Paříže by neznal chrám Madelein, oostavený za Napoleona I. v řeckém slohu. Je to rozměrná budova, sto osm metrů dlouhá, čtyřicet osm metrů široká a přes třicet metrů vysoká. Je to jediný kostel ve Francii, kde nad chorem v nástěnné fresce ie zpodobněn Napoleon. Na očištění 52 sloupů pracovalo 15 dělníků téměř jedenáct tisíc hodin. PROMYSLOVÉ ŠKOLY V KANAD! V rámci federálního programu stavbv nových škol bylo schváleno 453 projektů na stavbu 221 nových průmyslových škol (vocational high schools), které poskytnou technické vzdělání a pra’xi 13 0 tisícům studentů. Stavba těchto škol si vyžádá asi půl miliardy dolarů. V souvislosti s tímto programem prohlásil ministr práce Starr: “Kanada nikdy nevychovávala dostatek školených dělníků. Jejich nedostatek byl až dosud překonáván najímáním dělníků, kteří si přinesli svou kvalifikaci z Evropy. Potřeba kvalifikovaných sil stále roste. Musíme si vychovávat mládež, která by byla s to obsadit místa, která se nabízejí. Na sedmdesát procent volných míst v Kanadě jsou místa, která vyžadují vvsoké úrovně vzdělání a zručnosti.” ‘ČLOVĚK SI MYSLI...’ PROTISTALINSKÁ BÁSEŇ Níže uveřejňujeme báseň slovenského básníka Jána Kostry, kterou pro pražský literární časopis ‘Plamen’ přeložila ze slovenštiny Jiřina Kintnerová. Básni je možno vytýkat mnoho hříchů, především pak ten, že je nedůstojno básníka, aby mluvil v náznacích tam, kde je třreba jasné a srozumitelné řeči. Kostra mluví proti váhavosti v boji proti stalinismu, ale misty budí dojem, že mluví jen proti váhavosti vůbec, třeba proti váhavosti brigádníka konat svou brigádní povinnost. Člověk si myslí: Počkám do rána, to bude možná lepší počasí. Do zítřka počkám. Počkám do jara. Do léta počkám. Počkám do podzimku, až uzavře se cyklus záměrů a zralé plody, úplné a celé, odepnu z větví a potěžkám v dlani. Tak dozraje i rozhodnutí. Plodné a přesvědčivé jako podzim. Ano. Nebo ne. Počkám, počkám do zimy, až nebude tak harmonický čas, kdy všichni usmívají se jak renety, třeba je nenasytně užíral červ zloby. To slovo, jež by vztahy mělo změnit, musí být ostré, nehodí se dnes, do zimy počkám, až do drsné zimy, jež mrazem šlehne z vesmírného prázdna. Pak moje slovo jistě nezraní. Povím je v teple. V bytě bezpečném. Člověk si myslí: Zítra jim to povím. Člověk si myslí: Drobet ještě počkám. Do jara počkám, až déšť v květech bezu zašumí... A natrhám je mokré, do vázy vložím je a postavím je na stůl a zhluboka se nadýchnu té vůně a řeknu: Jdu. A hodně štěstí. Já jdu svou cestou podle rozkazu, nemohu dál už dělat vaši podnož. Člověk si myslí: Udělám to zjara. I když to slovo bude jako ocel, nezraní jistě. Rozoraná hlína nadějí dýchá. A člověk je hlína. Člověk si myslí: Počkám do léta, až budou rajčata a paprika, až viechy otevřou a Bratislava družností bude dýchat při víně. Vždyť jistě nejvíc zraněn budu já. Člověk si myslí: Drobet ještě počkám. Člověk si myslí... SLOVENSKÉHO BÁSNÍKA To je smrtelná vada veškeré náznakovosti za Železnou oponou. Přesto vše je i Kostrova báseň novým dokladem, že svět za Železnou oponou myslí, uvažuje a hledá cestu ze stalinského temna. Bylo by pošetilé tento proces podceňovat nebo dokonce ignorovat. Zatím vidíme první krůčky, velmi nesmělé a velmi naivní, avšak krůčky, které se dřív nebo později změní v rázné kroky a rázné činy. Jednoho dne bude Evropa opět svobodná. Ach ten starý člověk. V newyorském Coliseu se konala telekomunikační výstava. Bylo tam shromážděno tolik nových vynálezů, strojů a přístrojů, že patrně ani odborník by je nemohl popsat. Výstava je určena pro radioamatéry a je pro ně skutečným rájem. Radioamatér v Americe má po jedné stránce život lehký, po druhé těžký. Lehký potud, že si může velmi snadno opatřit jak všechny možné přístroje, tak i povolení k vysílání. Těžký potud, že má dnes už příliš mnoho kolegů. A právě pro ten prudký vzrůst počtu radioamatérů, začínají americké úřady uvažovat o tom, jak omezit jejich “svobodu”. (Slyšte 1) Americký radioamatér, pokud operuje s vysílačkou o síle jednoho sta miliwatů, ani úřední povolení mít nemusí. Aparáty pod sto miliwatů jsou většinou kapesní transistorky, které se drží u ucha jako telefon, někdy zvané walkie-talkie, jakých se za války užívalo v armádě. Dnes je ve Spojených státech vídáme na staveništích, kde na příklad dává s pomocí tohoto aparátu stavbyvedoucí pokyny muži, který obsluhuje jeřáb, vídáme je na golfových hříštích a podobně. Znám dokonce dívku, která pozdě večer, když musí být doma, baví se takovým transistorem se svým mládencem, který stojí pod okny. Radioamatéři s vysílačkami o síle pěti watů musejí mít povolení, To se získá prostým oznámením úřadu. Mimo jiné se užívá tohoto druhu vysílaček pro spojení mezi drožkou a kanceláří, ve které si lidé drožku objednávají. Nebo mají tyto vysílačky lékaři v autu, aby byli stále spojeni se svou ošetřovatelkou či sekretářkou, když objíždějí nemocné. Také farmáři mívají tyto vysílačky, aby na rozlehlých farmách mohli hovořit s manželkou, když jezdí na traktoru někdy na odlehlém poli. Pro tyto účele jsou vyhraženy vysílačky, které mají frekvenci kolem sedmadvaceti megacyklů to jest tak zvané “občanské pásmo”. Amatéři, vysílačky silnější než pět wattů, dostanou povolení teprve tehdy, když složí zkoušky, že ovládají mezinárodní kód, pra-vidia vysílání a manipulaci s vysílačkou. Úřadům působí tito amatéři starosti. Je jich totiž přes 350.000 a každým dnem jejich počet roste. Lékaři a taxíkáři si stěžují, že často nemohou v bezodkladné věci dostat spojení, protože vyhražené frekvence jsou přetíženy nedůležitým povídáním a někdy dokonce i frivolními konversacemi. Americké úřady na to jdou vyzkoušenou a ryze americkou cestou: provádějí výzkum těchto konversací a zbytečného povídání v éteru. Zatím zjistily, že nejčasteji obsahem těchto rozhovorů jsou technické údaje, jakou který amatér má vysílačku a tak dále. Nejhorší kazisvěti mezi radioamatéry jsou podle úředního výzkumu ti, kteři si prostě sedpou k vysílačce, řeknou do mikrofonu, aby se ozval kdokoli, kdo je slyší — a pak si s ním vypravují. Federální komunikační komise Spojených států chce zakázat výzvy “aby se ozval kdokoli” a chce omezit hovory na tří minuty, pokud nejde o rozhovor opravdu naléhavý. V zemi, kde je tak tradičně zakořeněna svoboda projevu, není ovšem snadné taková omezení vyhlásit. Jak se dalo čekat, ozvala se hned vlna protestů proti této údajně omezované svobodě projevu. BOHATÝ ŽIVOT NA VLNÁCH ETERU Eatnovo stipendium ve výši tisíce dolarů bylo uděleno sopranistce Moně Kellyové, která zpívala v opeře “Hansel and Gretel” (“Jeníček a Mařenka”) úlohu Jeníčka. Šek jí podává paní Eatonová a šťastným divákem je manžel paní Kellyové, dirigent Mario Bernardi. Laskavostí Toronto Telegramu Rozkvět Manitoby Provincií s nejnižší nezaměstnaností je Manitoba, v níž se počet nezaměstnaných rovná sotva dvěma procentům, polovině toho, na kolik je odhadován kanadský průměr. Vysoká zaměstnanost je především výsledkem stoupající těžby nerostů, také však důsledkem zahájení provozu v mnoha nových továrnách. Jednou z nich je továrna na pohonné raketové látky ve Winnipegu, jinou, v Carberry, továrna na poživatiny, která zpracovává padesát milionů li-Kor monif-AKclzir^Ki nratnKnr