Naše Hlasy, 1964 (X/1-49)

1964-11-21 / No. 44

RADIO FREE EUROPE, ENGL I SCHER GARTEN I MUENCHEN 22,W.GERMANY, :23-59 -P. Published weekly by “Our Voices” Publishing Co., 1265 Queen St. W., Toronto, LE. 6-2T35. — Printed by Litera Subscription: Printing Co., Toronto, Canada $ 4.00, all other Countries: $ 5.00NAŠE HLASY INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY c . i K.____... II 1QÍJ AUTHORISED AI MCOND CLASS MAIL «T THE FOST OFPICE DEPARTMENT. No^ 44 (391) Vol. X. Saturday, November 21. lVo4. Ottawa, and for payment of postage in »ach DIRECTED BY EDITORIAL BOARD ATENTÁT NA REINHARDA HEYDRICHA VE SVĚTLE NOVĚ ZJIŠTĚNÝCH FAKT Dr. Jaroslav Drábek Atentát na zastupujícího říš­ského protektora SS Obergrup­­penfúhrera a generála policie Re­­inharda Heydricha byl proveden 27. května 1942 v Praze. Heydri­­ch byl při něm, jak známe, smrtel­ně zraněn a svému zranění 4. června podlehl. Heydrich byl v té době jednou z nejmocnějších a ne jobávanějších postav nacistického režimu. Walter Schellenberg, poz­dější šéf nacistické vyzvědačské centrály, o něm prohlásil, že byl “tajnou osou, kolem níž se točil nacistický režim”. V podobném smyslu vypovídali také někteří vedoucí představitelé nacistické tajné služby před Mezinárodním soudem v Norimberku. Jisto je, že atentát proti Hey­­drichovi byl válečným podnikem, při němž byl zabit nejvyšší a nej­mocnější představitel nacismu za války vůbec. Jeho důsledkem by­la neslýchaná hrôzovláda v tak zvaném protektorátů včetně vyh­lazení Lidic. Je proto pochopitel­­no, že o této věci existuje dnes už celá literatura. Ovšem nutno hned také konstatovat, že málok­terá dějinná událost byla za tak poměrně krátkou dobu opředena tolika legendami a tolika omyly. Důvodů je tu celá řada. Pokud jde o obraz, jak jej podávají ko­munisté, uplatnily se tu politické zájmy komunistické strany, pro níž — jak hned vysvětlím — aten­tát na Heydricha znamenal sice taktickou výhodu, ale současně osvětlil pasivní a podřadnou úlo­hu, jakou komunisté v boji proti nacismu v Československu hráli. Pokud pak jde o literaturu zá­padní, hlavně britskou a ameri­ckou, necházíme v ní hrubá nedo­patřeni, způsobená hlavně tím, že žádný z těchto autorů se kupodi­vu nedostal do styku s těmi, kdož měli na atentátu přímou ba rozho­dující účast, ačkoli shodou okol­nosti tyto osoby žijí dnes téměř všechny ve svobodném světě. Bu­du v tom směru jmenovat na přík­lad generála Františka Moravce, šéfa československé zpravodajské služby v Londýně za války, nebo profesora Vladimíra Krajinu, ve­doucího představitele českoslo­venského podzemí za války, plu­kovníka Jaroslava Šustra, který v Anglii řídil výcvik parašutistů, kteří atentát provedli a jiní. Set­káme se tedy s takovými tvrzení­mi jako na př. že Heydrich byl zabit v Lidicích, nebo že v ko­stele v Praze, v Reslově ulici za­hynulo s parašutisty, kteří atentát provedli, na sto dvacet Čechů. V řeholu však bylo patrně v tom­to směru dosaženo v knize Char­lese Wightona “Heydrich”, v níž se tvrdí, že hybnou silou od­boje proti Heydrichovi nebyla prý západně orientovaná skupina, ný­brž skupina komunistická, která prý z části vznikla z iniciativy nynějšího presidenta Antonína Novotného a byla ze Sovětského svazu řízena Nikitou Chruščo­­vem. Myslím že je proto vhodné, a­­bych už na tomto místě konsta­toval, že komunisté neměli s aten­tátem na Heydricha naprosto nic společného. Heydrich i K. H. Frank nejen že je nepovažovali také za své nej nebezpečnější ne­přátele, jak tvrdí Wighton, nýbrž naopak ve svých hlášeních do Berlína, určených namnoze přímo Hitlerovi, oznamovali že komu­nisté nepředstavují žádné nebez­pečí a že je mají v evidenci pomo­cí svých informátorů, jimiž jsou jejich organisace infiltrovány. Obsah těchto hlášení do Berlína mohu potvrdit jako přímý svědek, totiž jako jeden z mála nekomu­­nistů, kteří měli přístup k tak zvanému štěchovickému archivu K. H. Franka, jehož se Američa­né tajně zmocnili který pak vrá­tili přímo presidentu Benešovi. Dnes je ovšem tento archiv v ru­kou komunistů a ti se jistě posta­rali, aby materiál, který je kom­promitoval, zmizel. Pochybuji, že si Američané pořídili jeho kopie, protože namnoze slepene listiny, které jsem měl v rukou, nena­svědčovaly tomu, že by je byl někdo přede mnou odděloval. První otázka, která se okamžitě vtírá, zní: Kdo byl vlastně iniciá­torem atentátu a jaké bylo vůbec jeho pozadi? Až do nedávna pa­novaly v tom směru pouhé doha­dy. Bylo jisto jen tolik, že plán atentátu vznikl v Londýně, ale nebylo jasno, zda vzešel z okruhu československé vlády v exilu, či z kruhů vojáků nebo dokonce z kruhů britských. Touto otázkou jsem se musel zabývat, když jsem byl po válce pověřen úkolem, a­­bych se postaral o vyšetření a po­trestání válečných zločinů. Z těch byl nejzávažnější zločin lidický, který byl v přímé souvislosti s atentátem na Heydricha. Kromě toho bylo nutno vykonat spra­vedlnost nad zrádci Viliamem Gerikem a Karlem Čurdou, kteři útočníky prozradili a byli za to poválce odsouzeni k smrti a po­praveni. Moje práce však byla kompli­kována situaci politickouNKomu­­nisté tehdy zneužívali raný které v»' -isté v důsledku atentátu české­mu národu zasadili, k vlastní pro­pagaci a atentát označovali za neodpovědný podnik britské tajné služby, který sloužil jen zájmům západních kapitalistů. Nebylo proto možno otázku atentátu při­vést v celé šíři na přetřes veřejně v procesu a ztížit tak bez toho už nesnadnou posici presidenta Beneše i nekomunistických členů vlády, zejména těch, kteří přišli z Londýna. Sešel jsem se proto soukromě s těmi, kdo měli s a­­tentátem nějakou spojitost a to jak v zahraničí tak doma. Na té­to schůzce bylo sice znovu kon­statováno, že členové domácího odboje byli vesměs proti atentá­tu, ale kdo byl vlastním původ­cem plánu jsme se nedověděli. Generál František Moravec, který byl na schůzce přítomen a o němž jsme právem předpokládali, že je o této věci nejlépe informo­ván, nepovažoval tehdy ještě za vhodné o této otázce mluvit. Zů­stalo tedy při pouhých domněn­kách až do nejnovější doby. Teprve letos 7. února přednášel generál Moravec o atentátu na Heydricha ve Washingtoné a vy­líčil vznik celého plánu v podsta­tě takto: Britské ministerstvo války vydávalo měsíčně jakousi listinu, v niž bylo uvedeno, jak ten který z evropských okupova­ných států přispívá válečnému li­šili spojenců. V druhé polovině r. 1941 se prý Československo octlo v této listině na posledním místě, což president Beneš těžce nesl. Často prý mluvil o tom, jak tuto situaci změnit. “Nakonec jsme přišli na myšlénku politického a­­tentátu,” — říká generál Moravec —. Po dlouhém eliminačním pro­cesu zbyli dva: protektorátní mi­nistr Emanuel Moravec a Reinh­ard Heydrich. Pokud šl0 o Mo­ravce, president prý usoudil, že jeho odstranění by nebylo účinné ani politicky ani propagačně. Ta­ké by nebylo pokládáno za přímou akci proti Německu. Zbyl tedy jen Heydrich a Beneš prý dal potom Moravcovi pokyn, aby zahájil pří­pravy k akci. Tolik prohlásil gen. Moravec na oné veřejné schůzi. Později v užším kroužku 19. června téhož podrobněji a řekl, že plán byl prý čistě věcí československou, že An­gličané o něm vůbec nevěděli a že jen dali k disposici letadla na dopravu parašutistů, aniž věděli za jakým cíleni tato letadla nad územím Československa parašu­tisty svrhují. Toto svědectví ge­nerála Moravce je v mnohém smě­ru podporováno dalšími význam­nými svědky, na přiklad dr. Ju­­rajem Slávikem, který byl tehdy v Londýně ministrem vnitra a který prohlašuje, že Beneš o aten­tátu předem věděl. Naproti to­mu jsou tu však osoby, které po­tvrzují, že jim Beneš osobně proh­lásil, že o atentátu předem nevě­děl. Mezi ně patří na př. Vladimír Krajina, Arnošt Heidrich a já, neboť i mně Beneš řekl, že o aten- . tátu předem nevěděl. Generál Moravec dokonce uvádí, že se pre­sident Beneš s parašutisty osobně před jejich odletem loučil a přál : jim štěstí. Tyto věci budou muset v budoucnu ještě zhodnotit histo­rikové, také v souvislosti s další­mi výpovědmi ještě i těch, kdož ; dnes svobodně mluvit nemohou. ^ NA OKRAJ VOLEB V TORONTĚ Výsledek obecních voleb v To­rontě začátkem prosince lze snad­­do odhadnout. Oba kandidáti na starostenství — pp. Givens a • Lamport — využívali už delší do­bu všech veřejných vystoupení a schůzi městského kontrolního vý­boru k pronášení volebních slibů ' na adresu voličů. Nikdo se nechce přiznat k tomu, že s útočnou kam- 1 paní začal, ale je známo že kandi­­' dát Lamport už přes rok je cel­kem v zásadní oposici vůči všemu, co kandidát Givens na radnici do­poručuje. Když dnešní starosta Givens mluví o tom, jak šťastné je Toronto, že bude mít kulturní ■ středisko sv. Vavřince, jistě se dočtete, že zase jinde mluvil p. Lamport a řekl, že plán kulturní­ho střediska je nehorázné plýtvá­ní penězi poplatníků. Slovní zá­­: polení obou jednotlivců se patrně ještě zostří, ale zdá se, že kandi­dát Givens má starostenství v kapse, protože řada lidí dodnes Lamportovi nezapomněla, že na starostenství už jednou dobrovol­ně resignoval, když mu slíbili tuč­né místo na TTC. Pozorovatelé na radnici předpovídají, že p. Lamport dopadne asi tak, jako do­padl p. Goldwater v Americe v nedávných presidentských vol­bách. Tím vypadne z městského kontrolního výboru a možná, že o něm neuslyšíme, jako se to sta­lo v případech paní Newmanové, Cornishe a jiných. Solidní a zkušený kontrolor Dennison se nejspíše vyšvihne na první místo v městském kontrol­ním výboru a bude zodpovědný za městský roznočet. Je zajímavé, že torontské denní listy nikdy kandidaturu p. Dennisona přímo nepodporovaly, během roku mu­sely však informovat veřejnost téměř každý den o jeho drobné práci na radnici, o nenápadné roli při řešení různých sporů, o jeho tvrdohlavosti při záchraně plave­ckého bazénu na Sunnyside, roz­hodném hlasu proti americkým autům pro členy kontrolního vý­boru a pro zakoupení kanadských aut a pod. Jeho kolegové se mu zprvu smáli, když prohlásil, že v blízké budoucnosti bude východ­ní část města ohrožena mravenci, nedávno však povolaní odborníci města začali s plánovaným niče­ním mravenců a město dokonce je ochotno finančně pomáhat do­mácím ve snaze zachránit, co se dá. Komentátor “Star-u” Ron Haggart věnoval Dennisonovi ce­lý dlouhý článek u příležitosti jeho projevu v kontrolním výbo­ru v debatě o pilulkách, které za­mezí otěhotnění. Po tomto proje­vu výbor hlasováním přijal do­poručení, aby ženy žijící s rodi­nami na “welfare” dostaly také tyto pilulky. Haggart nazval člá­nek “Simple good sense of Wil­liam Dennison” a označil jeho projev za nejlepší, který kdy byl na radnici slyšen. Dennison je dobře informován a má vždy po ruce potřebnou informaci, tak na př. v debatě o pilulkách uvedl na poznámku radního Piccininniho, že katolická církev je proti, citát z projevu Rev. James R. Robert­­se, člena římsko-katolické Matri­monial Bureau ve Vancouveru, že “některé páry si dnes nemohou dovolit víc než jedno dítě”. Kon­trolor Dennison si první místo v městském kontrolním výboru za­slouží. Úspěch ve volbách do výboru budou nejspíše mít i dva další o­­svědčení veřejní pracovníci — Herbert Orliffe a William Archer. Jejich zásahy do debat kontrolní­ho výboru byly umírněné a ro­zumné, a oba si svým postupem získali řadu přátel, kteří je jistě u volebních uren nezklamou. V jednotlivých obvodech se bu­dou o úřad radních ucházet mno­zí jednotlivci, někteří budou zná­mí, jiní celkem neznámí. Voliči si jistě přečtou pozorně programy všech kandidátů, podle možnosti se s nimi osobně setkají a rozhod­nou po zralé úvaze, kdo si sku­tečně zaslouží jejich hlas. Zajíma­vá je v této souvislosti poznámka jednoho z novinářů, že někteří z kandidátů před posledními volba­mi polepili svými jmény kdejaký plot a zeď a po zvolení až dodnes o nich bylo pramálo slyšet. I na ty je třeba myslet. NOVOTNÝ ZNOVU PRESIDENTEM Antonín Novotný byl zvolen presidentem na dalších pět let. Jak ani jinak být nemůže, byl zvolen jednohlasně. Destalinizace ještě nepokročila tak daleko, aby si někdo v Národním shromáždě­ní dovolil hlasovat proti kandidá­tu jmenovanému ústředním výbo­rem KSČ. Otázkou zůstává, zda i nadále zůstane prvním tajemníkem stra­ny, což je ovšem funkce daleko významnější. V této souvislosti není bez zajímavosti, že Novotný nevedl delegaci čs. komunistické strany a vládý k moskevským o­­slavám říjnové revoluce. Jsou náznaky, že mezi Moskvou a Prahou není všechno v pořád­ku. Hendrych, vůdce čs. delegace do Moskvy, nebyl přijat Brežně­­vem a jak se zdá, Moskva dosud neodpověděla na blahopřání KSČ novému vedení. B A Z Á R 1964 Každým rokem touto dobou, je v rodinách našich žen velmi ruš­no. Šije se. plete, telefonuje, stříhá lepí a peče se. Náš vánočni BA­ZAR 1964 je opět zde! Členky Dámského odboru ČSNS Toronto se již po dlouhé měsíce věnovaly přípravám pro tento den. Doufá­me, že po tak pilné práci vás vše­chny uvidíme v sobotu 21. listo­padu, v Masarykově domě na Cowan Avenue. Toto je naše jediná příležitost jak pomoci ubohým a potřebným lidem, kdykoliv je to nutné. Vy, vaší podporou a zájmem o naše zboží, takto vlastně pomáháte s námi. Chceme ale, aby jste na tomto bazáru byli opravdu spokojení a připravily jsme tudíž vý'stavu če­ského skla, na kterou hned tak nezapomenete. Uvidíte broušené, sklo, křišťál, moderní, foukané i barevné sklo. Už jenom k vůli té­to výstavě by jste měli pozvat vaše kanadské známé. Samozřejmě, že občerstveni bu­de jako vždy, výtečné: koláče, káva, chlebíčky, salát}' a maso, domácí dršťková polévka s rohlí­kem. Mezi pečivem najdete urči­tě něco pro váš “sladký zub”: dorty, bábovky, cukrovinky, řezy a zákusky. Na pobavení budou hromady tajuplných balíčků, kde na vás za pár centů čeká “překva­pení”. A vaše děti najdou zábavu a legraci v jejich vlastním dět­ském koutku. Jestliže máte dlouhý vánoční list /koho čim obdarovat?/ bude­te si muset dobře prohlídnout vše ostatní v sále. Ruční práce budou obsahovat velký výběr v zástěrách, dětských šatičkách a hračkách. Najdete ubrusy a výšiv­ky. pletené čepice, panenky krojo­vané, vánoční ozdoby a stromečky a mnoho jiných, vkusných i prak­tických předmětů. Ostatní vhodné dárky najdete na “dárkovém sto­le” — vázy, soupravy, kosmetiky, ozdobné sošky — vše možné. V oddělení knih se též kolikrát obj­eví zajímavé výtisky, jen se stačí podívat. Pro dámy budeme mít krásné “šperky” mezi bižuterií a do kuchyně velký výbeř v domá­cích marmeládách a zavařeninách. Zajisté jste si koupili naše losy a na Bazáru se dozvíte, kdo vyhrál všechny ceny. Je ich letos hodně a jsou kvalitní i praktické: lyže, vázy, dětský nábytek, velký “power lawn mower” a mnoho jiných. Třeba vyhrajete zrovna vy! Těšíme se na vás, že jřújdete Vstup je VOLNÝ, atmosféra vá­noční, jídlo dobré a co víc si můžete přát? Na shledanou na našem Bazá­ru, od 12 hodin do 6 večer! E. Vieznerová PAPEŽ PŘIJAL ČS. BISKUPI Papež Pavel VI. přijal na ofi­ciální audienci čs. delegaci na va­tikánském koncilu. Zúčastnili se jí všichni čs. konciloví otcové a jejich doprovod. Pavel VI. setrval s našimi biskupy v delším rozho­voru, oznámil pražsky rozhlas 1. listopadu. Uveďme v této souvislosti ne­dávnou zmínku o arcibiskupovi dr. Beranovi v říjnovém čísle ča­sopisu Slovanský přehled. Časo­pis referuje o knize K. Jecha Pro­buzená vesnice a píše, že “V če­ských zemích bylo postavení ka­tolické církve za okupace i po osvobození v mnohém podstatně jiné”, než na Slovensku a dodá­vá, že j‘bylo příznačné, že... kato­líci c českých zemích měli svého nejvyššího kněze, arcibiskupa Be­rana v koncentračním táboře.” — — Čs. ministr zemědělství J. Burian prohlásil v Národním shromáždění, že plán rostlinné výroby v výjimkou brambor ne­bude splněn. Nákup masa a vajec je dobry, nákup mléka však klesá. DROBNÉ ZPRÁYY Z ČSSR — Po vzoru západních zemí zřídila pražská psychiatrická kli­nika telefonní “linku důvěry”* která má poskytnout pomoc při životních krizích a zabránit sebe­vražedným pokusům. Linka se neomezí jen na rozhovor a pacien­tovi nabídne i lékařskou pomoc, — Členská schůze oddílu kopa­­né pražského Sokolova se rozho­dla změnit název oddílu na Tělo­cvičnou jednotu Sparta Praha! — — Populární pražské divadélko Semafor slavilo pětileté jubileum. Pražský rozhlas si přitom vzpom­­něí na jeho duchovního spoluotce Jiřího Šlitra, který je právě v U SA. “Co tam vlastně bude dělat?”, ptal se reportér. Milan Šulc: “Já doufám, že dobrotu ! A že zároveň uvidí lecos dobrých věci...” — V Pardubicích se připravuje do výroby konečně čs. Nescafé pod názvem Kavec. — FEC Platy a ceny životních potřeb a spotřebního zboží v Rumunsku: nádeník vydělá průměrně 700 Lei měsíčně; kvalifikovaný dělnik 1. 500 Lei měsíčně; specialisovaný dělník a inženýr 3000 Lei měsíčně avšak jeden kilogram másla stojí 30 Lei; 1 kg vepřového masa 23 Lei; 1 kg cukru 9 Lei; pár nylo­nových punčoch 30 Lei; pár obu­vi střední jakosti 170 Lei; transi­­storni radio 600 až 800 Lei; mo­tocykl 8000 Lei. BAZAR DÁMSKÉHO ODBORU ČSNS TORONTO KONÁ SE V SOBOTU DNE 21 LISTOPADU V MASARYKOVĚ DOMĚ, COWAN AVENUE. OD 12 HOD. “KATEŘINSKÁ ZÁBAVA” V SOKOLOVNĚ 1621 DUPONT ST. TORONTO. V SOBOTU 21. LISTOPADU 1964. V 8 HODIN VEČER.

Next