Naše Hlasy, 1964 (X/1-49)
1964-11-21 / No. 44
RADIO FREE EUROPE, ENGL I SCHER GARTEN I MUENCHEN 22,W.GERMANY, :23-59 -P. Published weekly by “Our Voices” Publishing Co., 1265 Queen St. W., Toronto, LE. 6-2T35. — Printed by Litera Subscription: Printing Co., Toronto, Canada $ 4.00, all other Countries: $ 5.00NAŠE HLASY INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY c . i K.____... II 1QÍJ AUTHORISED AI MCOND CLASS MAIL «T THE FOST OFPICE DEPARTMENT. No^ 44 (391) Vol. X. Saturday, November 21. lVo4. Ottawa, and for payment of postage in »ach DIRECTED BY EDITORIAL BOARD ATENTÁT NA REINHARDA HEYDRICHA VE SVĚTLE NOVĚ ZJIŠTĚNÝCH FAKT Dr. Jaroslav Drábek Atentát na zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenfúhrera a generála policie Reinharda Heydricha byl proveden 27. května 1942 v Praze. Heydrich byl při něm, jak známe, smrtelně zraněn a svému zranění 4. června podlehl. Heydrich byl v té době jednou z nejmocnějších a ne jobávanějších postav nacistického režimu. Walter Schellenberg, pozdější šéf nacistické vyzvědačské centrály, o něm prohlásil, že byl “tajnou osou, kolem níž se točil nacistický režim”. V podobném smyslu vypovídali také někteří vedoucí představitelé nacistické tajné služby před Mezinárodním soudem v Norimberku. Jisto je, že atentát proti Heydrichovi byl válečným podnikem, při němž byl zabit nejvyšší a nejmocnější představitel nacismu za války vůbec. Jeho důsledkem byla neslýchaná hrôzovláda v tak zvaném protektorátů včetně vyhlazení Lidic. Je proto pochopitelno, že o této věci existuje dnes už celá literatura. Ovšem nutno hned také konstatovat, že málokterá dějinná událost byla za tak poměrně krátkou dobu opředena tolika legendami a tolika omyly. Důvodů je tu celá řada. Pokud jde o obraz, jak jej podávají komunisté, uplatnily se tu politické zájmy komunistické strany, pro níž — jak hned vysvětlím — atentát na Heydricha znamenal sice taktickou výhodu, ale současně osvětlil pasivní a podřadnou úlohu, jakou komunisté v boji proti nacismu v Československu hráli. Pokud pak jde o literaturu západní, hlavně britskou a americkou, necházíme v ní hrubá nedopatřeni, způsobená hlavně tím, že žádný z těchto autorů se kupodivu nedostal do styku s těmi, kdož měli na atentátu přímou ba rozhodující účast, ačkoli shodou okolnosti tyto osoby žijí dnes téměř všechny ve svobodném světě. Budu v tom směru jmenovat na příklad generála Františka Moravce, šéfa československé zpravodajské služby v Londýně za války, nebo profesora Vladimíra Krajinu, vedoucího představitele československého podzemí za války, plukovníka Jaroslava Šustra, který v Anglii řídil výcvik parašutistů, kteří atentát provedli a jiní. Setkáme se tedy s takovými tvrzeními jako na př. že Heydrich byl zabit v Lidicích, nebo že v kostele v Praze, v Reslově ulici zahynulo s parašutisty, kteří atentát provedli, na sto dvacet Čechů. V řeholu však bylo patrně v tomto směru dosaženo v knize Charlese Wightona “Heydrich”, v níž se tvrdí, že hybnou silou odboje proti Heydrichovi nebyla prý západně orientovaná skupina, nýbrž skupina komunistická, která prý z části vznikla z iniciativy nynějšího presidenta Antonína Novotného a byla ze Sovětského svazu řízena Nikitou Chruščovem. Myslím že je proto vhodné, abych už na tomto místě konstatoval, že komunisté neměli s atentátem na Heydricha naprosto nic společného. Heydrich i K. H. Frank nejen že je nepovažovali také za své nej nebezpečnější nepřátele, jak tvrdí Wighton, nýbrž naopak ve svých hlášeních do Berlína, určených namnoze přímo Hitlerovi, oznamovali že komunisté nepředstavují žádné nebezpečí a že je mají v evidenci pomocí svých informátorů, jimiž jsou jejich organisace infiltrovány. Obsah těchto hlášení do Berlína mohu potvrdit jako přímý svědek, totiž jako jeden z mála nekomunistů, kteří měli přístup k tak zvanému štěchovickému archivu K. H. Franka, jehož se Američané tajně zmocnili který pak vrátili přímo presidentu Benešovi. Dnes je ovšem tento archiv v rukou komunistů a ti se jistě postarali, aby materiál, který je kompromitoval, zmizel. Pochybuji, že si Američané pořídili jeho kopie, protože namnoze slepene listiny, které jsem měl v rukou, nenasvědčovaly tomu, že by je byl někdo přede mnou odděloval. První otázka, která se okamžitě vtírá, zní: Kdo byl vlastně iniciátorem atentátu a jaké bylo vůbec jeho pozadi? Až do nedávna panovaly v tom směru pouhé dohady. Bylo jisto jen tolik, že plán atentátu vznikl v Londýně, ale nebylo jasno, zda vzešel z okruhu československé vlády v exilu, či z kruhů vojáků nebo dokonce z kruhů britských. Touto otázkou jsem se musel zabývat, když jsem byl po válce pověřen úkolem, abych se postaral o vyšetření a potrestání válečných zločinů. Z těch byl nejzávažnější zločin lidický, který byl v přímé souvislosti s atentátem na Heydricha. Kromě toho bylo nutno vykonat spravedlnost nad zrádci Viliamem Gerikem a Karlem Čurdou, kteři útočníky prozradili a byli za to poválce odsouzeni k smrti a popraveni. Moje práce však byla komplikována situaci politickouNKomunisté tehdy zneužívali raný které v»' -isté v důsledku atentátu českému národu zasadili, k vlastní propagaci a atentát označovali za neodpovědný podnik britské tajné služby, který sloužil jen zájmům západních kapitalistů. Nebylo proto možno otázku atentátu přivést v celé šíři na přetřes veřejně v procesu a ztížit tak bez toho už nesnadnou posici presidenta Beneše i nekomunistických členů vlády, zejména těch, kteří přišli z Londýna. Sešel jsem se proto soukromě s těmi, kdo měli s atentátem nějakou spojitost a to jak v zahraničí tak doma. Na této schůzce bylo sice znovu konstatováno, že členové domácího odboje byli vesměs proti atentátu, ale kdo byl vlastním původcem plánu jsme se nedověděli. Generál František Moravec, který byl na schůzce přítomen a o němž jsme právem předpokládali, že je o této věci nejlépe informován, nepovažoval tehdy ještě za vhodné o této otázce mluvit. Zůstalo tedy při pouhých domněnkách až do nejnovější doby. Teprve letos 7. února přednášel generál Moravec o atentátu na Heydricha ve Washingtoné a vylíčil vznik celého plánu v podstatě takto: Britské ministerstvo války vydávalo měsíčně jakousi listinu, v niž bylo uvedeno, jak ten který z evropských okupovaných států přispívá válečnému lišili spojenců. V druhé polovině r. 1941 se prý Československo octlo v této listině na posledním místě, což president Beneš těžce nesl. Často prý mluvil o tom, jak tuto situaci změnit. “Nakonec jsme přišli na myšlénku politického atentátu,” — říká generál Moravec —. Po dlouhém eliminačním procesu zbyli dva: protektorátní ministr Emanuel Moravec a Reinhard Heydrich. Pokud šl0 o Moravce, president prý usoudil, že jeho odstranění by nebylo účinné ani politicky ani propagačně. Také by nebylo pokládáno za přímou akci proti Německu. Zbyl tedy jen Heydrich a Beneš prý dal potom Moravcovi pokyn, aby zahájil přípravy k akci. Tolik prohlásil gen. Moravec na oné veřejné schůzi. Později v užším kroužku 19. června téhož podrobněji a řekl, že plán byl prý čistě věcí československou, že Angličané o něm vůbec nevěděli a že jen dali k disposici letadla na dopravu parašutistů, aniž věděli za jakým cíleni tato letadla nad územím Československa parašutisty svrhují. Toto svědectví generála Moravce je v mnohém směru podporováno dalšími významnými svědky, na přiklad dr. Jurajem Slávikem, který byl tehdy v Londýně ministrem vnitra a který prohlašuje, že Beneš o atentátu předem věděl. Naproti tomu jsou tu však osoby, které potvrzují, že jim Beneš osobně prohlásil, že o atentátu předem nevěděl. Mezi ně patří na př. Vladimír Krajina, Arnošt Heidrich a já, neboť i mně Beneš řekl, že o aten- . tátu předem nevěděl. Generál Moravec dokonce uvádí, že se president Beneš s parašutisty osobně před jejich odletem loučil a přál : jim štěstí. Tyto věci budou muset v budoucnu ještě zhodnotit historikové, také v souvislosti s dalšími výpovědmi ještě i těch, kdož ; dnes svobodně mluvit nemohou. ^ NA OKRAJ VOLEB V TORONTĚ Výsledek obecních voleb v Torontě začátkem prosince lze snaddo odhadnout. Oba kandidáti na starostenství — pp. Givens a • Lamport — využívali už delší dobu všech veřejných vystoupení a schůzi městského kontrolního výboru k pronášení volebních slibů ' na adresu voličů. Nikdo se nechce přiznat k tomu, že s útočnou kam- 1 paní začal, ale je známo že kandi' dát Lamport už přes rok je celkem v zásadní oposici vůči všemu, co kandidát Givens na radnici doporučuje. Když dnešní starosta Givens mluví o tom, jak šťastné je Toronto, že bude mít kulturní ■ středisko sv. Vavřince, jistě se dočtete, že zase jinde mluvil p. Lamport a řekl, že plán kulturního střediska je nehorázné plýtvání penězi poplatníků. Slovní zá: polení obou jednotlivců se patrně ještě zostří, ale zdá se, že kandidát Givens má starostenství v kapse, protože řada lidí dodnes Lamportovi nezapomněla, že na starostenství už jednou dobrovolně resignoval, když mu slíbili tučné místo na TTC. Pozorovatelé na radnici předpovídají, že p. Lamport dopadne asi tak, jako dopadl p. Goldwater v Americe v nedávných presidentských volbách. Tím vypadne z městského kontrolního výboru a možná, že o něm neuslyšíme, jako se to stalo v případech paní Newmanové, Cornishe a jiných. Solidní a zkušený kontrolor Dennison se nejspíše vyšvihne na první místo v městském kontrolním výboru a bude zodpovědný za městský roznočet. Je zajímavé, že torontské denní listy nikdy kandidaturu p. Dennisona přímo nepodporovaly, během roku musely však informovat veřejnost téměř každý den o jeho drobné práci na radnici, o nenápadné roli při řešení různých sporů, o jeho tvrdohlavosti při záchraně plaveckého bazénu na Sunnyside, rozhodném hlasu proti americkým autům pro členy kontrolního výboru a pro zakoupení kanadských aut a pod. Jeho kolegové se mu zprvu smáli, když prohlásil, že v blízké budoucnosti bude východní část města ohrožena mravenci, nedávno však povolaní odborníci města začali s plánovaným ničením mravenců a město dokonce je ochotno finančně pomáhat domácím ve snaze zachránit, co se dá. Komentátor “Star-u” Ron Haggart věnoval Dennisonovi celý dlouhý článek u příležitosti jeho projevu v kontrolním výboru v debatě o pilulkách, které zamezí otěhotnění. Po tomto projevu výbor hlasováním přijal doporučení, aby ženy žijící s rodinami na “welfare” dostaly také tyto pilulky. Haggart nazval článek “Simple good sense of William Dennison” a označil jeho projev za nejlepší, který kdy byl na radnici slyšen. Dennison je dobře informován a má vždy po ruce potřebnou informaci, tak na př. v debatě o pilulkách uvedl na poznámku radního Piccininniho, že katolická církev je proti, citát z projevu Rev. James R. Robertse, člena římsko-katolické Matrimonial Bureau ve Vancouveru, že “některé páry si dnes nemohou dovolit víc než jedno dítě”. Kontrolor Dennison si první místo v městském kontrolním výboru zaslouží. Úspěch ve volbách do výboru budou nejspíše mít i dva další osvědčení veřejní pracovníci — Herbert Orliffe a William Archer. Jejich zásahy do debat kontrolního výboru byly umírněné a rozumné, a oba si svým postupem získali řadu přátel, kteří je jistě u volebních uren nezklamou. V jednotlivých obvodech se budou o úřad radních ucházet mnozí jednotlivci, někteří budou známí, jiní celkem neznámí. Voliči si jistě přečtou pozorně programy všech kandidátů, podle možnosti se s nimi osobně setkají a rozhodnou po zralé úvaze, kdo si skutečně zaslouží jejich hlas. Zajímavá je v této souvislosti poznámka jednoho z novinářů, že někteří z kandidátů před posledními volbami polepili svými jmény kdejaký plot a zeď a po zvolení až dodnes o nich bylo pramálo slyšet. I na ty je třeba myslet. NOVOTNÝ ZNOVU PRESIDENTEM Antonín Novotný byl zvolen presidentem na dalších pět let. Jak ani jinak být nemůže, byl zvolen jednohlasně. Destalinizace ještě nepokročila tak daleko, aby si někdo v Národním shromáždění dovolil hlasovat proti kandidátu jmenovanému ústředním výborem KSČ. Otázkou zůstává, zda i nadále zůstane prvním tajemníkem strany, což je ovšem funkce daleko významnější. V této souvislosti není bez zajímavosti, že Novotný nevedl delegaci čs. komunistické strany a vládý k moskevským oslavám říjnové revoluce. Jsou náznaky, že mezi Moskvou a Prahou není všechno v pořádku. Hendrych, vůdce čs. delegace do Moskvy, nebyl přijat Brežněvem a jak se zdá, Moskva dosud neodpověděla na blahopřání KSČ novému vedení. B A Z Á R 1964 Každým rokem touto dobou, je v rodinách našich žen velmi rušno. Šije se. plete, telefonuje, stříhá lepí a peče se. Náš vánočni BAZAR 1964 je opět zde! Členky Dámského odboru ČSNS Toronto se již po dlouhé měsíce věnovaly přípravám pro tento den. Doufáme, že po tak pilné práci vás všechny uvidíme v sobotu 21. listopadu, v Masarykově domě na Cowan Avenue. Toto je naše jediná příležitost jak pomoci ubohým a potřebným lidem, kdykoliv je to nutné. Vy, vaší podporou a zájmem o naše zboží, takto vlastně pomáháte s námi. Chceme ale, aby jste na tomto bazáru byli opravdu spokojení a připravily jsme tudíž vý'stavu českého skla, na kterou hned tak nezapomenete. Uvidíte broušené, sklo, křišťál, moderní, foukané i barevné sklo. Už jenom k vůli této výstavě by jste měli pozvat vaše kanadské známé. Samozřejmě, že občerstveni bude jako vždy, výtečné: koláče, káva, chlebíčky, salát}' a maso, domácí dršťková polévka s rohlíkem. Mezi pečivem najdete určitě něco pro váš “sladký zub”: dorty, bábovky, cukrovinky, řezy a zákusky. Na pobavení budou hromady tajuplných balíčků, kde na vás za pár centů čeká “překvapení”. A vaše děti najdou zábavu a legraci v jejich vlastním dětském koutku. Jestliže máte dlouhý vánoční list /koho čim obdarovat?/ budete si muset dobře prohlídnout vše ostatní v sále. Ruční práce budou obsahovat velký výběr v zástěrách, dětských šatičkách a hračkách. Najdete ubrusy a výšivky. pletené čepice, panenky krojované, vánoční ozdoby a stromečky a mnoho jiných, vkusných i praktických předmětů. Ostatní vhodné dárky najdete na “dárkovém stole” — vázy, soupravy, kosmetiky, ozdobné sošky — vše možné. V oddělení knih se též kolikrát objeví zajímavé výtisky, jen se stačí podívat. Pro dámy budeme mít krásné “šperky” mezi bižuterií a do kuchyně velký výbeř v domácích marmeládách a zavařeninách. Zajisté jste si koupili naše losy a na Bazáru se dozvíte, kdo vyhrál všechny ceny. Je ich letos hodně a jsou kvalitní i praktické: lyže, vázy, dětský nábytek, velký “power lawn mower” a mnoho jiných. Třeba vyhrajete zrovna vy! Těšíme se na vás, že jřújdete Vstup je VOLNÝ, atmosféra vánoční, jídlo dobré a co víc si můžete přát? Na shledanou na našem Bazáru, od 12 hodin do 6 večer! E. Vieznerová PAPEŽ PŘIJAL ČS. BISKUPI Papež Pavel VI. přijal na oficiální audienci čs. delegaci na vatikánském koncilu. Zúčastnili se jí všichni čs. konciloví otcové a jejich doprovod. Pavel VI. setrval s našimi biskupy v delším rozhovoru, oznámil pražsky rozhlas 1. listopadu. Uveďme v této souvislosti nedávnou zmínku o arcibiskupovi dr. Beranovi v říjnovém čísle časopisu Slovanský přehled. Časopis referuje o knize K. Jecha Probuzená vesnice a píše, že “V českých zemích bylo postavení katolické církve za okupace i po osvobození v mnohém podstatně jiné”, než na Slovensku a dodává, že j‘bylo příznačné, že... katolíci c českých zemích měli svého nejvyššího kněze, arcibiskupa Berana v koncentračním táboře.” — — Čs. ministr zemědělství J. Burian prohlásil v Národním shromáždění, že plán rostlinné výroby v výjimkou brambor nebude splněn. Nákup masa a vajec je dobry, nákup mléka však klesá. DROBNÉ ZPRÁYY Z ČSSR — Po vzoru západních zemí zřídila pražská psychiatrická klinika telefonní “linku důvěry”* která má poskytnout pomoc při životních krizích a zabránit sebevražedným pokusům. Linka se neomezí jen na rozhovor a pacientovi nabídne i lékařskou pomoc, — Členská schůze oddílu kopané pražského Sokolova se rozhodla změnit název oddílu na Tělocvičnou jednotu Sparta Praha! — — Populární pražské divadélko Semafor slavilo pětileté jubileum. Pražský rozhlas si přitom vzpomněí na jeho duchovního spoluotce Jiřího Šlitra, který je právě v U SA. “Co tam vlastně bude dělat?”, ptal se reportér. Milan Šulc: “Já doufám, že dobrotu ! A že zároveň uvidí lecos dobrých věci...” — V Pardubicích se připravuje do výroby konečně čs. Nescafé pod názvem Kavec. — FEC Platy a ceny životních potřeb a spotřebního zboží v Rumunsku: nádeník vydělá průměrně 700 Lei měsíčně; kvalifikovaný dělnik 1. 500 Lei měsíčně; specialisovaný dělník a inženýr 3000 Lei měsíčně avšak jeden kilogram másla stojí 30 Lei; 1 kg vepřového masa 23 Lei; 1 kg cukru 9 Lei; pár nylonových punčoch 30 Lei; pár obuvi střední jakosti 170 Lei; transistorni radio 600 až 800 Lei; motocykl 8000 Lei. BAZAR DÁMSKÉHO ODBORU ČSNS TORONTO KONÁ SE V SOBOTU DNE 21 LISTOPADU V MASARYKOVĚ DOMĚ, COWAN AVENUE. OD 12 HOD. “KATEŘINSKÁ ZÁBAVA” V SOKOLOVNĚ 1621 DUPONT ST. TORONTO. V SOBOTU 21. LISTOPADU 1964. V 8 HODIN VEČER.