Naše Hlasy, 1965 (XI/1-49)

1965-10-09 / No. 38

DR.A.KRATOCHVi . SCHLIESSFACH 66 MÜNCHEN 2 2 W E S T G E R V - N Y Published weekly by “Our Voice»’* Publishing Co., 1266 Queen St. W„ Toronto, LE. 6-2135. — Printed by Litera Subscription: Printing Co., Toronto, Canada $ 4.00, all other Countries: $ 5.00NAŠE HLASY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY DIRECTED BY EDITORIAL BOARD No. 38 (434) Vol. XI. AUTHORIZED AS SECOND CLASS MAIL BY THE POST OFFICE DEPARTMENT. OTTAWA. AND FOR PAYMENT OF POSTAGE IN CASH. October 9, 1965. CO DĚLÁ HISTORII ? Ferdinand Peroutka Někdy vyjde v novinách článek, který dělá historii - nebo ji při­znává. Čínský ministr vojenství, maršál Lin, napsal nebo, jak bý­vá, podepsal článek, který má ví­ce než padesát tisíc slov. Poně­vadž maršál Lin je žárové’ mí­stopředsedou čínské komunistic­ké strany a zátupcem ministerské­ho předsedy, a poněvadž vláda přikázala otisknout článek ve všech čínských novinách, je zřej­­mo, že nikoli jeden muž tu uve­řejnil své letmé myšlenky, nýbrž že článek vyšel ze samého cen­tra čínské komunistické strany. Světový tisk přijal text článku jako jednu z četných zpráv z Čí­ny, jako jeden detail z rusko - čínského ideologického sporu, a skoro jej zařadil do přehledu čín­ského tisku. Ve skutečnosti jeho obsahu patří největší titulky napr vni straně novin. Nyní není již třeba se namáhavě dohadovat, co Čína chce, kam směřuje. Čína to vyslovila tak oficielně, jak možno. Debata o válce ve Vietnamu se vede po celém světě, a leckterý státník se domníval, že si vyslou­ží věhlas tím, že zajede do Mos­kvy a do Pekingu a vrátí se od­tamtud se schváleným plánem na likvidaci vietnamského konfliktu. Jestliže čínská vláda neuveřejňuje padesát tisíc slov nadarmo, článek maršála Lin předem upozorňuje takové návštěvníky, že si z Pe­kingu nemohou odnést jen nezdar. V týž den kdy článek vyšel čín­ský ministerský předseda Ču-en­­lai dal si záležet, aby našel ob­­zvlášt nevlídná slova, jimiž pře­dem odmítá mírovou intervenci Spojených národů. Jestliže článek maršála Lina se přijme s tou vá­žností, s níž asi byl koncipován, může to, mimo jiné, ukončit dlou­hou debatu, již americká vláda musila vést s domácí oposicí o vietnamské válce. Oposice náhle ztratila svou ideovou Argumentovala takto : základnu. válka ve Vietnamu je zjev bez širších sou­vislostí ; nechť severní a jižní Vie­tnam samy si vyřídí své problé­my; nejde o nic jiného, než aby byly vykonány volby, slíbené v dohodě z roku 1954; pak se země uklidní, jestliže zároveň budou provedeny hospodářské reformy; Amerika nemůže mít hlubší zá­jem na tom, co se děje v tomto koutu světa; zatím přeceňuje vý­znam občanské války ve Vietna­mu, bojuje na nepravém místě, dělá tam jen policistu. Málokdy se stane, aby horlivě hájený názor byl náhle tak dů­kladně vyvrácen, jak se stalo ar­gumentům americké oposice, až vyšel článek maršála Lina. ne­boť prostřednictvím tohoto člán­ku praví čínská vláda a čínská komunistická strana: vietnamská válka je daleko toho, aby byla zjev bez širších souvislostí; je v přímé souvislosti s námi, my ji chceme a trváme na ní; je to část našeho generálního plánu, jeden článek dlouhého řetězu, který se má táhnout Asií, Afrikou a Latin­skou Amerikou; ve Vietnamu má být dokázáno, že Amerika může být přemožena domácí revolucí; “v určitém smyslu”, píše maršál Lin, konečným cílem je vzpoura barevných zemědělských mas proti průmyslovým městům, o­­bývaným bílými lidmi, obklíčení Ameriky a západní Evropy. To vskutku nevypadá na lokální zá­ležitost. Americká oposinca a ti, kdo po celém světě sdílejí její argumenty, sotva může říci, že Číňané z nějakých důvodů vědo­mě mluví nepravdu o svých úmy­slech. Pak však oposice musí být překonána tísnivým a ponižují­cím dojmem z toho, jak falešně posuzovala situaci. Ze všech je­jích argumentů zůstává v platno­sti jediný: že vést válku ve Viet­namu je pro Ameriku nesnadno. Všechny ostatní argumenty se u­­kazují jako téměř neodpustitelný intelektuální omyl. Americký pro fesor řekl hněvivě v debatě, ž< nechce být upomínán na dob) studené vláky. Není mu pomoci jestliže cílem Číny je skuteční obklíčení bílé rasy. Bude na stu děnou válku mnohokráte úporní nán. Na světě není klid, jehož s tento muž žádá. Slovo “vyjedná vat” se pronášelo s náboženským zanícením. Jak věci nyní se vy jevují, hlavní vyjednávání by mu silo být vedeno s Čínou o jejicl obkličovacich úmyslech. Vysocí vážený americký žurnalista nad hodil, že Čínu by bylo možno u spokojit, kdyby jí bylo přiznání pásmo vlivu. Ale ten, jehož cí lem je obklíčení bílé rasy barev nou a obklíčení měst venkovem chce pásmo vlivu po celém svě tě, až k prahům všech bílých měst Americká oposice tvrdila, že vie tnamský konflikt je vnitřní zále žítost. Čínský ministr vojenství místopředseda komunistické stra ny a náměstek ministerského přec sedy však praví: ne, my interve nujeme a budeme intervenovat. Je jedna otázka; proč Čína ná hle se rozhodla zveřejnit svů generální plán? O tom mohou bý jen nejisté dohady. Snad se čin ské komunistické vedení donmi vá, že vývoj pokročil tak daleki podle jeho přání, že může ji: mluvit bez obalu. Nedávno Čín; uzavřela dohodu s Indonésií, kte rá, jak se zdá se zavázala pra cc vat k stejnímu cíli: k obklíčeni V každém případě čínský plál ft.uší být přijat jako jeden z vel kých faktů současného života, ja ko tíseň, která bude spočívat n; této generaci. Bude také předmě tem nesnadných úvah, jak čeli této situaci. Jen jedno je jisto: j< třeba si ji nejdříve uvědomit ’ plném rozsahu a nenechat o ní 1 sobě žádných pochyb. Nyní, kdy: obklíčení bylo ohlášeno jako the ma, mnohé různé věci padnou di téhož koše na odpadky: ušlech tilé snažení generálního sekretá ře Spojených národů U Thant i ctižádostivé, ale mylné domně ní francouzského presidenta d Gaulla, že on je povolán, aby vy jednal kompromis s čínským ko munismem, a že to bude poměr ně snadné. Také obvyklé texty n tabulkách v demonstračních prů vodech se zdají být věci minu losti. Starý text “Ven z Vietna mu” zřejmě nevyjadřuje všechno Nosí - li tabulku komunista, mě lo by být nyní na ní napsáno “Nechte se klidně obklíčit!” No sí - li ji nekomunista, mělo b být na ní napsáno: “Nechrne s klidně obklíčit!” Jistě víetnam ské thema i tabulky musejí bý znovu důkladně uváženy v té šii ší souvislosti, do níž zařazuj Vietnam komunistická Čína. Zda všechno půjde směren který se do historie snaží vpraví Čína, zda globální pokus o obkl: čení skutečně bude podniknou . je také věcí nejistého předvídán z čínské i z druhé strany. Ne vši ! chni asijští vůdcové mají zlostn temperament indonésského St karna. Jejich nejtoužebnějším c lem je neutralita. Je možno, ž sám válčící Severní Vietnam s dívá na věci v jiném osvětler než Čína. Nové africké státy chc i vají tolik vzpomínek na kole niální minulost, že ochotně se dc pustí každé možné zlomyslnos vůči bílému světu. Na druhé stře ně nade všechno si váží nedávn nabyté samostatnosti a, poku lze pozorovat, dávají si dobrý pc : zor, aby neupadly pod ruské ne ■ bo čínské vedeni, o němž přec : pokládají, že by bylo absolutisti« ké a tvrdé. Ve státech Latinsk ■ Ameriky stojí proti komunisti« ■ kým pokusům, tomuto i jinýn Pokračovaní na str. 3 V ČESKOSLOVENSKU JSOU MNOZÍ KNĚZI dosud věznění V Profesor dr. Adolf Procházka, - předseda výkonného výboru Kře­­e sťansko - demokratické Unie st-V řední Evropy, učinil na zasedání lj Shromáždění porobených evrop­­č ských národů, konáném v New * Yorku ve dnech 21 a 22 žáří, vý- 7 znamný projev, z něhož vyjímá­­;i me: “Tak zvaná “liberalisace” v ze- 11 mích ujařmených komunismem, " nepřinesla dosud žádných změn ■ ve sféře politických práv lidu” - e h řekl dr. Procházka a pokračoval: “Komunističtí vládci zemí vza­­~ li našemu lidu veškerou svobodu a nyní mu vrací pouze její kou- 0 sky, a to jenom takové, jež jsou l" nepodstatné pro obnoven demo­kratických politických práv. Sou­­b časně naléhají, aby lid přijal sta­tus quo a aby svobodný svět u­­-• znal politicky a právně jejich re­­žimy. Komunistická hospodář­­ská soustava, její centralisace a b byrokratisace, změnila hospoda­ře řství naších zemí v umělé, malo d produktivní a chátrající organi­­srny a ochudila obyvatelstvo. Ko­munističtí vládci nutně potřebu­­l7 jí hospodářskou pomoc a úvěry lJ západních zemí a jejich pokusy t nalézají v některých zemích po­­ý měrně kladnou odezvu a je nut­­° l_ no s tímto faktem počítat... Naší povinností je abychom z při analyze tak zvané “liberali­­a sace” nepodléhali sebeklamu. Co taková “liberalisace” ve skuteč­­l~ nosti znamená, ukazuje i souča­­’• sný postoj komunistického reži- 11 mu v Československu k církvím a náboženství." Někteří lidé na L" Západě mají za to, že v Česko­­,a slovenskú už není náboženského pronásledovaní. Avšak spolehli­­lí: vé zprávy uvádí že ještě stovkv e kněží nemají práva sloužit mši v a že kněží dosud věznění ve Val- X dicích u Jičína, byli přemístěni na Slovensko, patrně do Leopol­dova. Když jeden z českosloven­ských biskupů byl na to tázán zahraničním dopisovatelem, při­znal, že mnozí kněží jsou dosud v Československu vězněni pod politickými nebo trestně - práv - nimi záminkami. Kardinal Beran na tiskové konferenci v Assisi v Itálii prohlásil, mezi jiným: A- mnestie biskupu držených ve vě­zení nebo v konfinaci byla jed­nou z podmínek, jež president Kennedy předložil Kruščevovi, za to, že Amerika dodala Sovět­skému svazu obilí... Ve své ře­či k Ekumenickému sjezdu kar­dinal Beran, arcibiskup pražský, otevřeně prohlásil, že katolická cirkev v Československu žije ny­ní v těžkém utrpení a odsoudil každý útlak náboženství, ať pá­chaný nyní nebo v minulosti. Zá­sada, že nábozěnství patří tomu. komu patří vláda je nesprávná nyní, tak jako byla nesprávná v 17 století.” V závěru svého projevu dr. Prosházka připoměl, že demo­kracie v Československu byla zničena mezinárodni agresi a pro­to i překážky stojící v cestě ob­novení demokracie mají býti od­straněny mezinárodními opatře­ními. Je třeba vytvořit předpo­klady demokratické vlády, jimiž jsou svoboda shromáždovací svoboda projevu, tisku, nábožen­ství atd., a především tež svobo­da osobní s nezávislou justicí Proto při každém jednáni o ho­spodářské pomoci zemím za že­leznou oponou, mají býti žádánj jasné a hmatatelné koncese v o­­boru politických práv, jak to o­­statně doporučuje i zpráva vy­pracovaná pro presidenta John­­soona zvláštním výborem o ame­rickém obchodě s vychodo-evro pskými zeměmi.­ ; VŮDCOVÉ A DIKTÁTOŘI Nevyřešeným filosofickým problémem zůstává otázka, zda­­a li skupiny lidí, jako národy nebo i. politické strany si vytvářejí své e vůdce nebo naopak, zdali vůdco­vé vytvářejí skupiny, nebo do ja­­r_ ké miry se vzájemně ovlivňují? Ať už je tomu jakkoliv, je ne­­a sporné, že útvary lidí potřebují í_ své vedoucí pro vykonávání svých funkcí. V demokratických politic­­kých soustavách vedoucí jsou vo- 3 leni v přímých tajných volbách, j. aby skutečně představovali vůli ); voličů. V diktaturách volby jsou )_ výsměchem skutečné náplni svo­­y bodných voleb, ale jsou pokry­je tečky a troufale opět a opět opa­­i- kovány. rt Každý volený zástupce by si r- měl být vědom toho, že v poli­je tickém životě jedná jako zvolený vůdce skupiny, kterou zastupuje a, a za kterou jedná. V této posici it se mu dostává cti, navazuje zná­­í- mosti a případně se mu dostává t, i hmotných výhod. Nemá být ii, však rozhodující jeho osoba jako i- taková, i když je sebelepší, a je­­[ý ho názory musí být přijímány ve i- světle jeho zmocnění. Brzy bude­­í- me v Kanadě zase voliti. Už za­­íe se osobní ambice vystrkuje růž­­se ky. Odpusťte nám, ale my s těmi ní obrovskými fotografiemi a obrazy a- těch všelijakých nadlidí a dikta- 3- torů jako Stalina, Lenina, Hitlera 3- a podobných máme dost smut­­ti ných zkušeností. Naše politická a- soustava a vláda v Kanadě nej­­io sou odvislé od pánů Diefenbake­­id ru, Pearsona, Douglase nebo ji- 3- ných, ale od toho, co představují, e- Jejich slovní potyčky by někďy I- mohly vypadati jako osobní spo­­c- ry, do kterých nám nic není a cé my nemáme býti jimi zatěžováni, c- Pokory kandidátů a poctivých ar­­n, gumentů je nám zapotřebí! 1 Iz ZÁZNAMY Z VČEREJŠKA TA MLÁDEŽ Kritiky dnešní mládeže bude zajímat popis pařížských studen­tů z pera mnicha Jacques de Vi­­try kolem r. 1230: “Jsou ještě zkaženější než o­­becný lid. Soulož nepovažují za hřích. Prostitutky zatahují ko­lem jdoucí kněze do svých brlo­hů skoro násilím, a to veřejně na ulici; odmítnou-li, prostitutky za nimi pokřikují, že jsou perversní. Pervernost je v městě tak roz­šířená, že je považováno za cnost, jestliže si muž vydržuje jednu ne­bo více milenek. VYSOKÁ ÚMRTNOST V letech 1737 až 1748 bylo při­jato do známé pařížské nemocní­ce 251.178 pacientů, z nichž 61.091 zemřelo. Někdy až šest nemoc­ných sdílelo stejnou postel. Ov­zduší v některých jako na příklad ve nemocnicích, bylo tak nebezpečné, Frankfurtu, že lekáři odmítali nemocniční službp. FREUD. PŘIJAT NA MILOST ? Skupina jihoamerických bisku­pů žádala na zasedání vatikán­ského koncilu, aby římsko-kato­­lická církev použila Freudových psychologických metod. Mexický biskup Sergio Arceo řekl, že by bylo chybou ignorovat Freudovy závěry a srovnal Freuda s Dar­winem a s Koperníkem. ŘECKÁ KRISE ZATÍM SKONČENA Vleklá krise v Řecku, vyvolaná sporem mezi králem Constanti­­nem a bývalým ministerským předsedou Papandreau se proza­tím zdá zažehnána. Spor, který vznikl o kontrolu řecké armády, vyvrcholil bouřlivými demonstra­cemi a otřásl řeckou monarchií. ZKLAMANÁ GENERACE Komunistická strana má sta­rosti s mladými lidmi, neboť mlá­dež začíná srovnávat sliby s« skutečností. Generace, která při šla na svět kolem roku 1945, ne­zná sice nic než socialistické zří zení, ale pamatuje si, co jí byle vtloukáno do hlavy v době škol ní docházky. V letech padesátýcl to byla vulgární nauka marx - le ninismu, která byla servírována : okrasou komunistického ráje n; zemi. Avšak život v socialismu j< mnohem složitější, než jak o něn LIBERÁLOVÉ VYHRÁLI V PROVINČNÍCH VOLBÁCH Liberální strana vyhrála v pro­vinčních volbách, které se konaly ve dvou volebních okresech -Bra­­condale - Toronto - a Nipissing. Vítězem v Bracondalu byl Geor­ge Ben, který je slovenského pů­vodu, a v Nipissingu Richard Smith. hovořily demagogicky zpracova­né učebnice a Jak jej líčili učite­lé, pohybující se v rámci přede­psaných směrnic. Když tato mládež opustila škol­ní lavice a rozhlédla se kolem, nastalo velké zklamání, neboť i­­deály ze školy se rozlétly jako peří při závanu dotěrných otá­zek: Jak to bylo s kultem osob­nosti a s autoritou strany včera a dnes? Jak to bylo s Clemeti­­sem, který byl popraven z příka­zu téže strany, která ho později rehabilitovala? Co je s K. Got­twaldem a jeho heslem: Straně věřte, soudruzi? VIETNAM A ČESKOSLOVENSKO Od doby, kdy Spojené Státy otevřeně a většími brannými si­lami začly bojovati ve Vietna­mu, uběhlo několik měsíců. By­lo napsáno množství článků a ú­­vah a zdálo by se, že všechny možnosti byly dopodrobna roze­brány a zváženy. Kdo by se v této souvislosti staral o Českoslovenko? Výmlu­vní a ponejvíce mnohomluvní propagandisté a také zjemnělí intelektuálové tlukou na laciný buben míru a mávají mírovými ratolestmi. Chceme věřiti, že vě­tšina těchto pochybných ideali­stů má osobně ryzí úmysly; ste­jně však nemohou uniknouti kri­tice, že se prohřešují proti obje­ktivnímu rozboru a zhodnocení skutečností. I když souhlasíme s tím, že válka je barbarským ře­šením sporů, nemůžeme pomi­­nouti skutečnost, že lidstvo není ještě tak vyspělé, aby jakékoliv násilí bylo vyloučeno z lidských vztahů. Mohla by snad být vzne­šená pochybnost, zdali je oprá­vněna obrana proti násilí a to rovněž silou. Takové užití síly je však pouze následné vyvola­né útočníkem a slouží výlučně obraně; jako takové je plne oprá­vněné. Jenom ten, kdo nechce vidět nebo slyšet, pokládá komuni­smus za mírumilovný filosofi­cký názor ve prospěch utlačova­ných. Nevidí jeho základy spočí­vající nikoliv na lásce a umír­něností, ale na nenávisti a násilí. Není zločinu, který by podle té­to doktriny nebyl přijatelný, je­stliže slouží komunistickému plá­nu po zotročení celého světa. Zbavili jsme se před pouhými dvaceti roky šílenství nacistické­ho. Nyní čelíme násilí, které je stejně brutální, ale mnohem ra­finovanější. Na štěstí však už uběhla řada roků, která dala mo­žnost z větší části poznati me­­thody a úmysly komunismu. Jedním z obětních a zkušební­ch beránků bylo Československo. Jak poučné, jasné a výstražné! Jak by svět «dnes vypadal jinak, kdyby zodpovědní politikové vě­děli tehdy to, co vědí dnes. Če­skoslovensko je jedním z důkazů komunistické proradnosti, kte­rý otevřel oči mnoha politikům. Proto Československo má výz­nam i dnes při konfliktu viet­namském.

Next