Naše Hlasy, 1965 (XI/1-49)
1965-10-09 / No. 38
DR.A.KRATOCHVi . SCHLIESSFACH 66 MÜNCHEN 2 2 W E S T G E R V - N Y Published weekly by “Our Voice»’* Publishing Co., 1266 Queen St. W„ Toronto, LE. 6-2135. — Printed by Litera Subscription: Printing Co., Toronto, Canada $ 4.00, all other Countries: $ 5.00NAŠE HLASY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY DIRECTED BY EDITORIAL BOARD No. 38 (434) Vol. XI. AUTHORIZED AS SECOND CLASS MAIL BY THE POST OFFICE DEPARTMENT. OTTAWA. AND FOR PAYMENT OF POSTAGE IN CASH. October 9, 1965. CO DĚLÁ HISTORII ? Ferdinand Peroutka Někdy vyjde v novinách článek, který dělá historii - nebo ji přiznává. Čínský ministr vojenství, maršál Lin, napsal nebo, jak bývá, podepsal článek, který má více než padesát tisíc slov. Poněvadž maršál Lin je žárové’ místopředsedou čínské komunistické strany a zátupcem ministerského předsedy, a poněvadž vláda přikázala otisknout článek ve všech čínských novinách, je zřejmo, že nikoli jeden muž tu uveřejnil své letmé myšlenky, nýbrž že článek vyšel ze samého centra čínské komunistické strany. Světový tisk přijal text článku jako jednu z četných zpráv z Číny, jako jeden detail z rusko - čínského ideologického sporu, a skoro jej zařadil do přehledu čínského tisku. Ve skutečnosti jeho obsahu patří největší titulky napr vni straně novin. Nyní není již třeba se namáhavě dohadovat, co Čína chce, kam směřuje. Čína to vyslovila tak oficielně, jak možno. Debata o válce ve Vietnamu se vede po celém světě, a leckterý státník se domníval, že si vyslouží věhlas tím, že zajede do Moskvy a do Pekingu a vrátí se odtamtud se schváleným plánem na likvidaci vietnamského konfliktu. Jestliže čínská vláda neuveřejňuje padesát tisíc slov nadarmo, článek maršála Lin předem upozorňuje takové návštěvníky, že si z Pekingu nemohou odnést jen nezdar. V týž den kdy článek vyšel čínský ministerský předseda Ču-enlai dal si záležet, aby našel obzvlášt nevlídná slova, jimiž předem odmítá mírovou intervenci Spojených národů. Jestliže článek maršála Lina se přijme s tou vážností, s níž asi byl koncipován, může to, mimo jiné, ukončit dlouhou debatu, již americká vláda musila vést s domácí oposicí o vietnamské válce. Oposice náhle ztratila svou ideovou Argumentovala takto : základnu. válka ve Vietnamu je zjev bez širších souvislostí ; nechť severní a jižní Vietnam samy si vyřídí své problémy; nejde o nic jiného, než aby byly vykonány volby, slíbené v dohodě z roku 1954; pak se země uklidní, jestliže zároveň budou provedeny hospodářské reformy; Amerika nemůže mít hlubší zájem na tom, co se děje v tomto koutu světa; zatím přeceňuje význam občanské války ve Vietnamu, bojuje na nepravém místě, dělá tam jen policistu. Málokdy se stane, aby horlivě hájený názor byl náhle tak důkladně vyvrácen, jak se stalo argumentům americké oposice, až vyšel článek maršála Lina. neboť prostřednictvím tohoto článku praví čínská vláda a čínská komunistická strana: vietnamská válka je daleko toho, aby byla zjev bez širších souvislostí; je v přímé souvislosti s námi, my ji chceme a trváme na ní; je to část našeho generálního plánu, jeden článek dlouhého řetězu, který se má táhnout Asií, Afrikou a Latinskou Amerikou; ve Vietnamu má být dokázáno, že Amerika může být přemožena domácí revolucí; “v určitém smyslu”, píše maršál Lin, konečným cílem je vzpoura barevných zemědělských mas proti průmyslovým městům, obývaným bílými lidmi, obklíčení Ameriky a západní Evropy. To vskutku nevypadá na lokální záležitost. Americká oposinca a ti, kdo po celém světě sdílejí její argumenty, sotva může říci, že Číňané z nějakých důvodů vědomě mluví nepravdu o svých úmyslech. Pak však oposice musí být překonána tísnivým a ponižujícím dojmem z toho, jak falešně posuzovala situaci. Ze všech jejích argumentů zůstává v platnosti jediný: že vést válku ve Vietnamu je pro Ameriku nesnadno. Všechny ostatní argumenty se ukazují jako téměř neodpustitelný intelektuální omyl. Americký pro fesor řekl hněvivě v debatě, ž< nechce být upomínán na dob) studené vláky. Není mu pomoci jestliže cílem Číny je skuteční obklíčení bílé rasy. Bude na stu děnou válku mnohokráte úporní nán. Na světě není klid, jehož s tento muž žádá. Slovo “vyjedná vat” se pronášelo s náboženským zanícením. Jak věci nyní se vy jevují, hlavní vyjednávání by mu silo být vedeno s Čínou o jejicl obkličovacich úmyslech. Vysocí vážený americký žurnalista nad hodil, že Čínu by bylo možno u spokojit, kdyby jí bylo přiznání pásmo vlivu. Ale ten, jehož cí lem je obklíčení bílé rasy barev nou a obklíčení měst venkovem chce pásmo vlivu po celém svě tě, až k prahům všech bílých měst Americká oposice tvrdila, že vie tnamský konflikt je vnitřní zále žítost. Čínský ministr vojenství místopředseda komunistické stra ny a náměstek ministerského přec sedy však praví: ne, my interve nujeme a budeme intervenovat. Je jedna otázka; proč Čína ná hle se rozhodla zveřejnit svů generální plán? O tom mohou bý jen nejisté dohady. Snad se čin ské komunistické vedení donmi vá, že vývoj pokročil tak daleki podle jeho přání, že může ji: mluvit bez obalu. Nedávno Čín; uzavřela dohodu s Indonésií, kte rá, jak se zdá se zavázala pra cc vat k stejnímu cíli: k obklíčeni V každém případě čínský plál ft.uší být přijat jako jeden z vel kých faktů současného života, ja ko tíseň, která bude spočívat n; této generaci. Bude také předmě tem nesnadných úvah, jak čeli této situaci. Jen jedno je jisto: j< třeba si ji nejdříve uvědomit ’ plném rozsahu a nenechat o ní 1 sobě žádných pochyb. Nyní, kdy: obklíčení bylo ohlášeno jako the ma, mnohé různé věci padnou di téhož koše na odpadky: ušlech tilé snažení generálního sekretá ře Spojených národů U Thant i ctižádostivé, ale mylné domně ní francouzského presidenta d Gaulla, že on je povolán, aby vy jednal kompromis s čínským ko munismem, a že to bude poměr ně snadné. Také obvyklé texty n tabulkách v demonstračních prů vodech se zdají být věci minu losti. Starý text “Ven z Vietna mu” zřejmě nevyjadřuje všechno Nosí - li tabulku komunista, mě lo by být nyní na ní napsáno “Nechte se klidně obklíčit!” No sí - li ji nekomunista, mělo b být na ní napsáno: “Nechrne s klidně obklíčit!” Jistě víetnam ské thema i tabulky musejí bý znovu důkladně uváženy v té šii ší souvislosti, do níž zařazuj Vietnam komunistická Čína. Zda všechno půjde směren který se do historie snaží vpraví Čína, zda globální pokus o obkl: čení skutečně bude podniknou . je také věcí nejistého předvídán z čínské i z druhé strany. Ne vši ! chni asijští vůdcové mají zlostn temperament indonésského St karna. Jejich nejtoužebnějším c lem je neutralita. Je možno, ž sám válčící Severní Vietnam s dívá na věci v jiném osvětler než Čína. Nové africké státy chc i vají tolik vzpomínek na kole niální minulost, že ochotně se dc pustí každé možné zlomyslnos vůči bílému světu. Na druhé stře ně nade všechno si váží nedávn nabyté samostatnosti a, poku lze pozorovat, dávají si dobrý pc : zor, aby neupadly pod ruské ne ■ bo čínské vedeni, o němž přec : pokládají, že by bylo absolutisti« ké a tvrdé. Ve státech Latinsk ■ Ameriky stojí proti komunisti« ■ kým pokusům, tomuto i jinýn Pokračovaní na str. 3 V ČESKOSLOVENSKU JSOU MNOZÍ KNĚZI dosud věznění V Profesor dr. Adolf Procházka, - předseda výkonného výboru Křee sťansko - demokratické Unie st-V řední Evropy, učinil na zasedání lj Shromáždění porobených evropč ských národů, konáném v New * Yorku ve dnech 21 a 22 žáří, vý- 7 znamný projev, z něhož vyjímá;i me: “Tak zvaná “liberalisace” v ze- 11 mích ujařmených komunismem, " nepřinesla dosud žádných změn ■ ve sféře politických práv lidu” - e h řekl dr. Procházka a pokračoval: “Komunističtí vládci zemí vza~ li našemu lidu veškerou svobodu a nyní mu vrací pouze její kou- 0 sky, a to jenom takové, jež jsou l" nepodstatné pro obnoven demokratických politických práv. Soub časně naléhají, aby lid přijal status quo a aby svobodný svět u-• znal politicky a právně jejich režimy. Komunistická hospodářská soustava, její centralisace a b byrokratisace, změnila hospodaře řství naších zemí v umělé, malo d produktivní a chátrající organisrny a ochudila obyvatelstvo. Komunističtí vládci nutně potřebul7 jí hospodářskou pomoc a úvěry lJ západních zemí a jejich pokusy t nalézají v některých zemích poý měrně kladnou odezvu a je nut° l_ no s tímto faktem počítat... Naší povinností je abychom z při analyze tak zvané “liberalia sace” nepodléhali sebeklamu. Co taková “liberalisace” ve skutečl~ nosti znamená, ukazuje i souča’• sný postoj komunistického reži- 11 mu v Československu k církvím a náboženství." Někteří lidé na L" Západě mají za to, že v Česko,a slovenskú už není náboženského pronásledovaní. Avšak spolehlilí: vé zprávy uvádí že ještě stovkv e kněží nemají práva sloužit mši v a že kněží dosud věznění ve Val- X dicích u Jičína, byli přemístěni na Slovensko, patrně do Leopoldova. Když jeden z československých biskupů byl na to tázán zahraničním dopisovatelem, přiznal, že mnozí kněží jsou dosud v Československu vězněni pod politickými nebo trestně - práv - nimi záminkami. Kardinal Beran na tiskové konferenci v Assisi v Itálii prohlásil, mezi jiným: A- mnestie biskupu držených ve vězení nebo v konfinaci byla jednou z podmínek, jež president Kennedy předložil Kruščevovi, za to, že Amerika dodala Sovětskému svazu obilí... Ve své řeči k Ekumenickému sjezdu kardinal Beran, arcibiskup pražský, otevřeně prohlásil, že katolická cirkev v Československu žije nyní v těžkém utrpení a odsoudil každý útlak náboženství, ať páchaný nyní nebo v minulosti. Zásada, že nábozěnství patří tomu. komu patří vláda je nesprávná nyní, tak jako byla nesprávná v 17 století.” V závěru svého projevu dr. Prosházka připoměl, že demokracie v Československu byla zničena mezinárodni agresi a proto i překážky stojící v cestě obnovení demokracie mají býti odstraněny mezinárodními opatřeními. Je třeba vytvořit předpoklady demokratické vlády, jimiž jsou svoboda shromáždovací svoboda projevu, tisku, náboženství atd., a především tež svoboda osobní s nezávislou justicí Proto při každém jednáni o hospodářské pomoci zemím za železnou oponou, mají býti žádánj jasné a hmatatelné koncese v oboru politických práv, jak to ostatně doporučuje i zpráva vypracovaná pro presidenta Johnsoona zvláštním výborem o americkém obchodě s vychodo-evro pskými zeměmi. ; VŮDCOVÉ A DIKTÁTOŘI Nevyřešeným filosofickým problémem zůstává otázka, zdaa li skupiny lidí, jako národy nebo i. politické strany si vytvářejí své e vůdce nebo naopak, zdali vůdcové vytvářejí skupiny, nebo do jar_ ké miry se vzájemně ovlivňují? Ať už je tomu jakkoliv, je nea sporné, že útvary lidí potřebují í_ své vedoucí pro vykonávání svých funkcí. V demokratických politických soustavách vedoucí jsou vo- 3 leni v přímých tajných volbách, j. aby skutečně představovali vůli ); voličů. V diktaturách volby jsou )_ výsměchem skutečné náplni svoy bodných voleb, ale jsou pokryje tečky a troufale opět a opět opai- kovány. rt Každý volený zástupce by si r- měl být vědom toho, že v polije tickém životě jedná jako zvolený vůdce skupiny, kterou zastupuje a, a za kterou jedná. V této posici it se mu dostává cti, navazuje znáí- mosti a případně se mu dostává t, i hmotných výhod. Nemá být ii, však rozhodující jeho osoba jako i- taková, i když je sebelepší, a je[ý ho názory musí být přijímány ve i- světle jeho zmocnění. Brzy budeí- me v Kanadě zase voliti. Už zaíe se osobní ambice vystrkuje růžse ky. Odpusťte nám, ale my s těmi ní obrovskými fotografiemi a obrazy a- těch všelijakých nadlidí a dikta- 3- torů jako Stalina, Lenina, Hitlera 3- a podobných máme dost smutti ných zkušeností. Naše politická a- soustava a vláda v Kanadě nejio sou odvislé od pánů Diefenbakeid ru, Pearsona, Douglase nebo ji- 3- ných, ale od toho, co představují, e- Jejich slovní potyčky by někďy I- mohly vypadati jako osobní spoc- ry, do kterých nám nic není a cé my nemáme býti jimi zatěžováni, c- Pokory kandidátů a poctivých arn, gumentů je nám zapotřebí! 1 Iz ZÁZNAMY Z VČEREJŠKA TA MLÁDEŽ Kritiky dnešní mládeže bude zajímat popis pařížských studentů z pera mnicha Jacques de Vitry kolem r. 1230: “Jsou ještě zkaženější než obecný lid. Soulož nepovažují za hřích. Prostitutky zatahují kolem jdoucí kněze do svých brlohů skoro násilím, a to veřejně na ulici; odmítnou-li, prostitutky za nimi pokřikují, že jsou perversní. Pervernost je v městě tak rozšířená, že je považováno za cnost, jestliže si muž vydržuje jednu nebo více milenek. VYSOKÁ ÚMRTNOST V letech 1737 až 1748 bylo přijato do známé pařížské nemocníce 251.178 pacientů, z nichž 61.091 zemřelo. Někdy až šest nemocných sdílelo stejnou postel. Ovzduší v některých jako na příklad ve nemocnicích, bylo tak nebezpečné, Frankfurtu, že lekáři odmítali nemocniční službp. FREUD. PŘIJAT NA MILOST ? Skupina jihoamerických biskupů žádala na zasedání vatikánského koncilu, aby římsko-katolická církev použila Freudových psychologických metod. Mexický biskup Sergio Arceo řekl, že by bylo chybou ignorovat Freudovy závěry a srovnal Freuda s Darwinem a s Koperníkem. ŘECKÁ KRISE ZATÍM SKONČENA Vleklá krise v Řecku, vyvolaná sporem mezi králem Constantinem a bývalým ministerským předsedou Papandreau se prozatím zdá zažehnána. Spor, který vznikl o kontrolu řecké armády, vyvrcholil bouřlivými demonstracemi a otřásl řeckou monarchií. ZKLAMANÁ GENERACE Komunistická strana má starosti s mladými lidmi, neboť mládež začíná srovnávat sliby s« skutečností. Generace, která při šla na svět kolem roku 1945, nezná sice nic než socialistické zří zení, ale pamatuje si, co jí byle vtloukáno do hlavy v době škol ní docházky. V letech padesátýcl to byla vulgární nauka marx - le ninismu, která byla servírována : okrasou komunistického ráje n; zemi. Avšak život v socialismu j< mnohem složitější, než jak o něn LIBERÁLOVÉ VYHRÁLI V PROVINČNÍCH VOLBÁCH Liberální strana vyhrála v provinčních volbách, které se konaly ve dvou volebních okresech -Bracondale - Toronto - a Nipissing. Vítězem v Bracondalu byl George Ben, který je slovenského původu, a v Nipissingu Richard Smith. hovořily demagogicky zpracované učebnice a Jak jej líčili učitelé, pohybující se v rámci předepsaných směrnic. Když tato mládež opustila školní lavice a rozhlédla se kolem, nastalo velké zklamání, neboť ideály ze školy se rozlétly jako peří při závanu dotěrných otázek: Jak to bylo s kultem osobnosti a s autoritou strany včera a dnes? Jak to bylo s Clemetisem, který byl popraven z příkazu téže strany, která ho později rehabilitovala? Co je s K. Gottwaldem a jeho heslem: Straně věřte, soudruzi? VIETNAM A ČESKOSLOVENSKO Od doby, kdy Spojené Státy otevřeně a většími brannými silami začly bojovati ve Vietnamu, uběhlo několik měsíců. Bylo napsáno množství článků a úvah a zdálo by se, že všechny možnosti byly dopodrobna rozebrány a zváženy. Kdo by se v této souvislosti staral o Českoslovenko? Výmluvní a ponejvíce mnohomluvní propagandisté a také zjemnělí intelektuálové tlukou na laciný buben míru a mávají mírovými ratolestmi. Chceme věřiti, že většina těchto pochybných idealistů má osobně ryzí úmysly; stejně však nemohou uniknouti kritice, že se prohřešují proti objektivnímu rozboru a zhodnocení skutečností. I když souhlasíme s tím, že válka je barbarským řešením sporů, nemůžeme pominouti skutečnost, že lidstvo není ještě tak vyspělé, aby jakékoliv násilí bylo vyloučeno z lidských vztahů. Mohla by snad být vznešená pochybnost, zdali je oprávněna obrana proti násilí a to rovněž silou. Takové užití síly je však pouze následné vyvolané útočníkem a slouží výlučně obraně; jako takové je plne oprávněné. Jenom ten, kdo nechce vidět nebo slyšet, pokládá komunismus za mírumilovný filosofický názor ve prospěch utlačovaných. Nevidí jeho základy spočívající nikoliv na lásce a umírněností, ale na nenávisti a násilí. Není zločinu, který by podle této doktriny nebyl přijatelný, jestliže slouží komunistickému plánu po zotročení celého světa. Zbavili jsme se před pouhými dvaceti roky šílenství nacistického. Nyní čelíme násilí, které je stejně brutální, ale mnohem rafinovanější. Na štěstí však už uběhla řada roků, která dala možnost z větší části poznati methody a úmysly komunismu. Jedním z obětních a zkušebních beránků bylo Československo. Jak poučné, jasné a výstražné! Jak by svět «dnes vypadal jinak, kdyby zodpovědní politikové věděli tehdy to, co vědí dnes. Československo je jedním z důkazů komunistické proradnosti, který otevřel oči mnoha politikům. Proto Československo má význam i dnes při konfliktu vietnamském.