Naše Hlasy, 1967 (XIII/1-51)
1967-09-16 / No. 37
STRANA 2 “NASE HLASY” JEŠTĚ K NAŠI ZAHRANIČNÍ POLITICE Dokončení se strany 1 snad kdy, totiž okamžitě po skončení války. Malá dohoda byla méně než slabou náhradou za Rakousko, protože bez Maďarů a bez rakouských Němců nemohlo být o podunajské federaci řeči. Při tom je otázka, jestli by zejména Maďaři byli naši nabídku přijali vzhledem k tomu, jak byla mírovými smlouvami stanovena jižní hranice Slovenska. Ve třicátých letech jsme se snažili rozšířit záruky za naše hranice a náš stát o dohodu se Sověty. A zase Se zapomíná, že se sblížením se Sověty souhlasil téměř kde kdo pod vlivem dvou skutečností: čistek a nové sovětské ústavy. Hromadné popravy všech těch, kdo stáli u kolébky bolševické revoluce, Zinověva, Bucharina, Rykova, Radka všech ostatních se považovaly za a doklad, že se Stalin zbavuje všech rušitelů míru, zvláště když z nové ústavy zmizela “diktatura proletariátu”. Popravy a podvodná ústava se považovaly za doklad demokratisace (!) Sovětů. Tak se na ně díval nejen dr. Beneš, ale také všechny politické strany. Že jde o krvavé zločiny a podvod viděla jen hrstka intelektuálů, někdejších komunistů, v čele s bývalým šéfredaktorem Rudého Práva Josefem Gutmanem, Závišem Kalandrou Dr. O. Friedmanem, Blažejem Vilímem a autorem tohoto článku- Ni kdo jiný neprotestoval. Naopak, kdekdo se radoval že “revoluce požírá sve vlastní děti”. Nyní se však všechno připisuje na konto Dr. Beneše: jen dr. Beneš usiloval o dohodu se Sověty a nikdo jiný, a zaSe se dokonale zapomíná, že právě v předvečer II. světové války jak Francie tak Velká Britannie Sověty o usilovně vyjednávaly se společný pakt. Stalin však v poslední chvíli obrátil, uzavřel pakt s Hitlerem a tak umožnil Hitlerovi napadnout Polsko. Druhá světová válka začala. Československo v té chvíli už neexistovalo. České země byly “pod ochranou” Říše a Slovensko bylo samostatným státečkem rovněž pod německou patronací. Dr. Beneš byl j;ž v Londýně a pracoval na obnově republiky. Ironií osudu právě pravicové listy, které vytýkají Dr. Benešovi, že vydal republiku do rukou Sovětů, přinášejí doklady (chicagský “Zpravodaj”), že ani Velká Britannie ani Spojené státy neučinily to, co bylo logické, neprohlásily mnichovskou dohodu za neplatnou a Československou republiku za obnovenu. Naopak ji odmítly uznat a uznaly ji teprve když ji uznal Sovětský svaz. Kdo tedy zahnal Dr. Beneše na východ? “Zpravodaj” tvrdí, že se A- meričané dívali na dr. Beneše jako na sovětského agenta a zároveň ho obviňuje, že získával a získal presidenta Roosevelta pro Sověty. Dr. Beneš prý přemluvil Roosevelta, aby odmítl Churchillův plán otevřít druhou frontu výpadem na Balkán atd. Dr. Benešovi se tu přisuzuje přímo zázračný vliv. Na jedné straně nebyl s to dosáhnout uznání Československé republiky, na druhé straně však se o něm říká, že takřka rozhodoval o veškeré Spojenecké strategii. Chce někdo věřit tomu, že se Roosevelt a Churchill rozhodovali za druhé světové války na podkladě názoru jednoho jediného člověka, kterého ještě ke všemu podezírali prý ze sovětského vasalství, a nikoli na podkladě nejpečlivějších úvah svých generálních štábů? Náš názor je naopak ten, že Dr. Beneš neměl takřka žádný vliv na Velkou Britannii a Spojené státy a že se proto snažil zabezpečit republiku dohodou se Sověty. Ať Se mýlil jakkoli, dosáhl alespoň toho, že jsme nepřešli rázem z nacistického otroctví do sovětského otroctví, ale že jsme Se těšili alespoň třem letům poměrného klidu. Sotvakdo však může odsuzovat politiku Francie a Velké Britannie za mnichovského jednání a politiku Velké Britannie a Spojených stá-velmoci jednaly vždy především podle svých vlastních zájmů a náš osud nebyl rozhodně jejich osudem. Také by nám nebyly Fra ncie s Velkou Britannií nijak pomohly, kdyby nám byly pomáhaly tak, jak pomáhaly Polsku v roce 1939. Jejich politika je jenom dokladem, že každý národ musí spoléhat především sám na sebe. To cStatně není nic nového a čtenáři ‘Našich Hlasů” to nečtou poprvé. Chtěli jsme ve skutečnosti říci něco docela jiného: Ať se dnes začne diskutovat o čemkoli, skončí to vždy obviněJosef Macek je velkou osobností československého veřejného života. Náleží k oné pozoruhodné generaci Čechů a Slováků, která svou prací národní, politikou, kuturní, hospodářskou a so. ciání se tolik zasloužil o úspěch naší demokracie v době dvaceti let svobodného života republiky. K zhodnocení života a práce Josefa Macka, havlíčkovce, masarykovce a modráčkovce, národohospodářského a socialistického myslitele, autora řady knih, pol.tika, novináře krata a socialisty, a učitele, demojeden článek ovšem nestačí. K tomu by bylo třeba mnoha článků, ba celé kni. hy, několika knih- Věřím, že budou napsány až v naší a Mackově rodné zemi budou opět svobodné noviny a až i knihy budou opět psány svobodně, svobodnými spisovateli. Článek k osmdesátce Josefa Macka by ovšem mohl býti nadepsán i jinak, výstižněji. Volil jsem tento nadpis proto, že chci vzpomenout událostí, které podle mého mínění, patrně měly vliv na to, že Josef Macek je soci. alista demokratický a nemarxistický a proč jím je i dnes. Když před čtyřiceti osmi lety, na jaře 1919, em.isaři ruského bolševismu rozvraceli svobodný život demokratické republiky a když současně činili pokusy o ovládnutí Československé sociálně demokratické strany dělnické, narazili ve straně na tvrdý odpor. V čele tohoto odporu byli tehdy, jak známo, zejména Gustav Habrman, Vlastimil Tuisar, Rudolf Bechyně, František Tomášek, Antonín Hampl, František Soukup, František Modráček a Josef Hudec. Z těch František Modráček a Josef Hudec byli v odporu proti pokusům o bolševisaci strany sociálně demokratické nejdůslednější. Modráček a Hudec žádali kategoricky, aby komunisté, skrytí v tak zvané “levici’ byli ze sociální demokracie vyloučeni, zatím co někteří členové vrchol, ných orgánů strany, majíce na mysli zachování jednoty hnutí, vyloučení komunistů dlouho oddalovali. Naproti tomu socialistický teoretik František Modráček, který byl ve svém mládí anarchistou a marxistou, důkladně studoval a politiku ruských bolševiků znal, postavil již tehdy svobodu národní a nezávislost republiky, nad princip jednoty strany a jasně to řekl: “Vybojovali jsme si národní svobodu, nyní musí býti vybojo. vána svoboda v národě a ve straně”. Také všichni ostatní chtěli svobodu v národě i ve straně, ale domnívali se, že se toho dá docílit s levicí a zachováním jednoty strany. Když pak většina zastupitelstva strany, ve snaze zachovat jednotu hnutí, přistoupila na kompromis s komunistickou “levicí”, jejímž ideologickým vůdcem byl austrofil a Ma. sarykův odpůrce Bohumír Šmeral, viděl v tom Modráček a Hudec nebezpečí pro stranu i pro demokratickou republiku, vystoupili v dubnu 1919 ze strany sociálně demokratické a založili ním Dr. Beneše z největších zloč:nů, třebaže pravda je zřejmá. Ať byl Dr. Beneš jakýkoli, vliv, který se mu připisuje, pokud jde o zhroucení republiky, neměl. Jeho kritikové měli uplatnit své ná. mitky za jeho života. Soudit však člověka, který je už dvacet let v hrobě a nemůže se bránit, je trochu zbabělé. Každý národ má své politiky, některé silnější, některé Slabší, nestaví je však na pranýř až po smrti. Buď s jejich politikou souhlasí a pak je podporuje, aniž je okamžitě korunuje vavříny, nebo s jejich politikou nesouhlasí, a pak jim to řekne do očí. Nikdy se však neS. nižuje k tomu, aby místo věcné diskuse, rozpoutával proti nim štvanice po smrti. novou stranu, která svým programem připomínala pokrokovou stranu, kterou v roce 1900 založil se svými stoupenci T. G. Masa. ryk. František Modráček byl velkou osobností sociálně demokratického hnutí. Jeho odchod způsobil velký otřes a nepochybně přispěl k ozdravení sociální demokracie. V programovém prohlášení strany “modráčkovců”, bylo mimo jiné zcela jasně řečeno: “Jsme odpůrci komunismu a státního socialismu ... Náš socialismus neboří, nýbrž organdsuje a staví.” Byl to, jak vidět, zajisté program demokratický, rozumný i socialistický a na dobu, jaká tehdy byla, i odvážný. Škoda věčná, že tento program masarykovský a realistický tehdy nezvítězd. Avšak v době, kdy lid válkou zbídačený a vyhladovělý snadno podléhal zápalným heslům ruské bolševické revoluce, měla strana která nechtěla bořit, nýbrž stavět, věru těžké za. čátky. K hlásání takového programu bylo třeba lidí inteligentních, zanícených, obětavých, demokratických a předvšim lidí odvážných. Takových nebylo mnoho, neboť nová a neměla vliv, nemohla malá strana zajišťovat posice a místa, neměla stranický a tiskový aparat. Takoví odvážní lidé se však přes to našli, zejména v mladé, pokrokové inteligenci. Jedním z nich byl mladý, nadaný právník Josef Macek. Tak se stal Josef Macek modráčkovcem a zůstal jím i když se modráčkovci v červnu 1923 vrátili do sociální demokracie, která mezitím - roku 1921 - se po mnoha bojích definitivně s komunisty a s komunismem rozešla. Josef Macek narodil se 1887 v Krumpachu u Zábřehu na Mora. vě. Studoval v Praze a v Berlíně a doktorátu práv dosáhl na Karlově universitě v Praze. Již od studentských let měl živý zájem o problémy hospodářské a sociálni a zejména také o problémy zemědělské výroby i politiky. Již v roce 1916 napsal studii “Návrat k půdě” a po vzniku re. publiky byl zaměstnán v ministerstvu zemědělství a později až do roku 1912 ve Státním úřadě pozemkovém. Myslím, že Mackův zájem o zemědělství a jeho problémy byl jedním z důvodů spolupráce a přátelství mezi Modráčkem a Mackem, neboť František Modráček byl jedním z mála socialistických teoretiků, kte. rý otázky zemědělství studoval důkladně již v době před první světovou válkou a proto byl pak zvolen zpravodajem, když Národní sdružení projednávalo a na jeho návrh přijalo zákon o záboru velkého majetku pozemkového. Josef Macek je originelním a někdy i kacířským myslitelem. Nepřijímá zásady, dokud je sám také neprostudoval, neprozkoumal a inepromyslil. Proto také Macek stejně jako před ním Havlíček i Masaryk, klade velkou váhu na vzdělání lidu. Tomuto úkolu zasvětil prakticky celý svůj život: jako profesor na Vysoké škole obchodní v Praze, jako národohospodář, jako politik poslanec i jako novinář, který od a roku 1923 redigoval “Naši dobu”, založenou již v roce 1894 T. G. Masarykem, kterou v době okupace zastavili nacisti a po puči v 1948 zničili komunisti. Učitelskému poslání zůstal Josef Macek věren i v exilu. Řadu let učil na universitě v Pittsburgh přednáší, piše články, píše a vydává knihy, je v písemném i osobním styku se svými četnými přáteli i žáky, slovem nezahálí. Osmdesáti let svého života dožívá se profesor dr. Josef Macek v dobrém zdraví v milém kruhu své rodiny, ale daleko od své rodné země, ve svobodné Kanadě. Je exulant, ale není zapomenut- Jeho práce a jeho velké dílo jsou v paměti domova i exilu. Do dalších let přejeme osmdesátníku Josefu Mackovi i jeho drahým Václav Majer: JOSEF MACEK DEM OKR AT A SOCIALIST A ( K OSMDESÁTÉMU VÝROČÍ JEHO NAROZENIN ) September 16 1967. *°'EN dU SKUPINA ČÍTAJÍCÍ 3.500 OSOB. 100 RŮZNÝCH SCÉN FESTIVAL KANADSKÉHO LIDOVÉHO UMĚNÍ PRO CENTENNIÁLNÍ OSLAVY JE NEJVĚTŠÍ A NEJZAJÍMAVĚJŠÍ V HISTORII KANADY! Až dosud každé vystoupení se setkalo s nadšenými a přeplněnými hledišti! Tato brilantní a pestrobarevná představení sborů, hudby a tance zachycuje v kostce více než 50 kulturních tradic v Kanadě, jakou jste kdy měli, abyste shlédli tyto kultury, které přispěly k rozvoji Kanady . a historii. abyste lip porozumněli jejímu pozadí Člověk z Akadie, Arménec, Australan, Rakušan, Bělorus, obyvatel karibské oblasti, Číňan, Chorvát, Čech, Dán, Šváb z Podunaj, Duchoborec, Holanďan . . Angličan, Estonec, Filipínec, Fin, Francouz, Němec Rek, Maďar, Islanďan, kanad. Indián, Ind, Ir, Ital Israelčan . . . Japonec, Litevec, Lotyšec, Mennonita Moravák, Černoch, Novozélanďan, Rumun, Rus . . Skot, Srb, Slovák, Slovinec, Španěl, Švéd, Ukrajinec obyvatel Walesu . . . tito všichni jsou Festivalu Kanadského lidového umění - Chcete-li se dovědět, kdy jsou představení ve Vaší oblasti, sledujte oznámení ve Vašem ethnickém tisku, v denním tisku, nebo v rozhlase nebo v televisi. Tato serie centenniálních Festivalů je presentována Výborem pro Kanadské lidové umění ve spolupráci s provinčními a obecními výbory pro lidové umění, s Centenniální komisí, jakož i s provinčními a obecními organizacemi pro eentenniální oslavy. The Centennial Commission, Ottawa, Canada zastoupeni ve 1967. v roce L. LUNSKÝ OPTIK Prohlídky očí Zhotovení brýlí Prvotřídní kvalita Hovoříme česky 470 COLLEGE ST. TORONTO WA. 1-3924 Z HAMILTONU V neděli 17. září 1967 na farmě u Obrů a Urbanů koná se po celý den druhý letošní centenielní piknik. Hry pro velké i malé, závody ve střelbě malorážkou do terče, občerstvení všeho druhu a oblíbené melodie národních písní ze zvukových pásů budou na místě. Na milém Pánu Bohu budeme prošiti o dobrou pohodu. Přijeďte ztrávit den radosti ve známém milém prostředí! Za hamiltonskou Odbočku ČSNS: V. Havlíček, předseda - Václav Zralý, zábavní referent. - Hubert Obr - jednatel. iiimiiiiiiuiimiiiuiiiiiiumiiiiiiiiiiiiiiiiimiiiiímiuiiiiiiiiiui STEAK AND CHICKEN RESTAURANT 388 BLOOR ST. W., TORONTO kde Vás očekává příjemné domácí prostředí a bohatý výběr jídel. Otevřeno od 11 h. dop. do půlnoci, v neděli od 12 hod. pol. do půlnoci. Na Vaši návštěvu se těší I. SEDMINOVÁ, majitelka. iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiimi Z cintů Antonína Novotného. Před rokem stála naše země na okraji propasti. Naštěstí jsme od té doby učinili značný krok dopředu!