Nové Knihy, 1968 (VIII/1-52)

1968-02-14 / No. 7

14. íróéra Cena 20 hal. Ročník 1968 7 JJJ ezinárodní den žen nám hodně zúředněl a ztratil na bezprostřednosti, jaká kdy­si příslušela Svátku matek. Nám mužům navíc přidělal starosti se sháněním květin v prvním předjaří, což není vždy lehké ani levné. Naštěstí je však březen také Měsícem kni­hy a to nám výběr dárků us­nadňuje, zvláště když naklada­telství vydala k této příležitos­tí dost zajímavých knih a Kniž­ní velkoobchod vytvořil z dří­ve vydaných titulů dostateč­nou rezervu, aby uspokojil vše­chny zájemce. O těch nejzají­mavějších vás chceme nyní in­formovat. Rozdělili jsme je do tří te­matických okruhů: na dobrou Na slovíčko, muži! Četbu, dobrou „poradenskou“ literaturu a na beletrii, i když i v tomto posledním případě Jsme přihlíželi hlavně k počet­nější čtenářské obci a kladli důraz na jistou tradičnost klasičnost. Začněme tedy prá­a vě klasikou: v nakladatelství Odeon vychází román Na Větr­né hůrce od Emily Bronteové, autorky podivuhodně zvláštní­ho talentu, která svá životní ztroskotání proměnila ve vizi tajuplného dívčího světa. Dal­vydání Vátmé liůiky Jen znovu dokazuje, jak je tato vi­ze životná ve svém literárním tvaru. Dále upozorňujeme na knížku Sinclaira Lewise, Be­thel Marridayovů, proslulého amerického autora, který je skvělým satirikem, vysmívají­cím se americkým středosta­­vovským vrstvám a který tomto románě zachycuje karié­v ru herečky.­Vlčí jámu, román Jarmily Glazarové není zajisté potřeba znova doporučovat, vydobyl si už svoje pevné místo v čtenář­ském i literárně kritickém svě­tě, a tak je nové vydání spíše příležitostí k seznámení pro ty čtenáře, kteří ještě nenašli čas přečíst si tuto půvabnou kníž­ku o citové krizi mladého děv­čete, které se ocitlo uprostřed maloměstské přetvářky. Dobrou četbu — a tím začí­náme druhý okruh — jistě představuje knížka Kdesi upro­střed Anny Sedlmayerové, spi­sovatelky, která si zvlášť mezi čtenářkami vydobyla dobré jméno. Pro milovníky epické šířky, velkých charakterů a barvité doby připravilo nakla­datelství Čs. spisovatel další vydání historické fresky K. To­mana Po nás potopa. Kniha se zabývá Tiberiovou epochou dě­jin starého Ríma. Z ostatních knih bychom vás ještě chtěli upozornit na Sestru Alenu Ma­rie Pujmanové, tento citlivý portrét ženské duše, na Jeřáb­kův román Odcházím přijdu a na Frýdovy Tři malé ženy. Poslední oblastí, z níž jsme pro vás vybírali — byla oblast „poradenská“. Sem samozřej­mě — a možná na první místo — vzhledem už k obvyklému zájmu o každý nový titul v oblasti kulinářské — patři jis­tě Mezinárodní kuchařka, která vyšla ve' Státním zdravotnic­kém nakladatelství a přinášejí­cí bohatství receptů ze všech končin světa, ovšem s přihléd­nutím k dostupnosti ^ základ­­hích ingrediencí v našich po­měrech. Těm, kdož svou domác­nost teprve zakládají, je urče­na další kniha našeho výběru, Dobrá rada A. Břízové a B. Krchové. Neznamená to ovšem, že by si na své nepřišly i zku­šenější hospodyně, mohou se tu totiž setkat s užitečnými no­vinkami, kterých lze s úspě­chem použít pro zdokonalení bytu, modernizování (kuchyně a k prohloubení kuchařských znalostí. Od kuchařiny k lásce by­chom se sice neradi dostávali pomocí hesla o žaludku, kte­rým prý tento velký cit pro­chází, nicméně další z „pora­denských“ knížek se týká opravdu lásky: je dílem vý­znamné americké dvojice man­želů Stoneových, kteří svým bezpředsudečným postojem a hloubkou a zevrubností, s níž pojednávají o nejintimnějšl a velmi důležité sféře lidského soužití, si získali velkou popu­laritu a úctu ve Spojených stá­tech i v mnoha jiných zemích, kde byla jejich Kniha o man­želství vydána České vydání vychází v Státním zdravotnic­kém nakladatelství. Ilustrace Oty Janečka z dětské knihy Arthura Millera Jana. Vydává SNDK. Pánská jízda Zdeny Salivarové Tři povídky o dnešních po­dobách lásky, o složitosti doro­zumění mezi milenci, o zálu­­dech a zákeřnostech lidské hry na lásku, v níž se misí pravda s předstíráním a krutou, vypo­čítavou lží. Tři brilantní sondy do současné erotické mentali­ty od jejích podob hravých až k cynicky požívačnýin a dra­vým. Řekla bych skoro, že tvo­ří jakýsi ženský protějšek ke Kunderovým Směšným láskám: protějšek méně rafinovaný, zato vyprávěčsky spontánněj­ší. — V každém případě Sali­­varová jako málokterá ženská autorka má humor, vtip, který na milostném tématu inklinuje až k sarkasmu. Protiromanttc­­ky věcný pohled na věci lásky a života je u ní spojen s1 ne­obyčejnou portrétní schopnos­a tí, skvělým smyslem pro detail slangový dialog. Jsem pře­svědčena, že těmito rysy se příznivě odlišuje od rutinované­ho průměru současné české prózy. Debutantce, známé zatím divadla a filmu (hrála jednu z z hlavních rolí v Němcově fil­mu O slavnosti a hostech) jsme položili několik indiskrét­ních otázek: Vaše biografické údaje na obálce jsou velmi kusé a stro­hé. Nemohla byste je trochu rozšířit? Jsem dcera zkrachovaného nakladatele. Z toho důvodu jsem vystudovala první obec­nou v Masarykových domovech pro chudé sirotky. Z téhož dů­vodu jsem se nedostala na konservatoř, takže ze mne ne­ní slavná houslistka. A z téhož důvodu studuji na vysoké ško­le teprve v pokročilejším mlá­di. (Salivarové je 35 let a stu duje dramaturgii na Fámu.) Zatím jste se vyjadřovala hlavně jako herečka a taneč­nice. jakou přednost nalézáte v literárním vyjádření? Jako tanečnice jsem se ni­kdy nevyjadřovala. Mém to je­nom okouknuté, protože jsem se mezi nim1 dlouho pohybo­vala. Jako herečka Jsem vy­jadrovala pouze myšlenky au­torů zkrachovalého divadla Pa­raván. Takže literární vyjádře­ní pro mě má kromě jiných tu přednost, že se mohu ko­nečně dostat ke slovu. Nemáte trému vedle tak zná­mého a vyhraněného autora, jako je váš muž Josef škvo­­recký? Ne. Trému mám ze čtenářů. Ale od Škvoreckého mám slí bené místopřísežné prohlášení, že moje povídky nejen nepsal, ale ani neopravoval, kromě gramatických chyb, takže ne­­nese odpovědnost za můj pří­padný literární krach. MARIE VODIČKOVÁ Vajanský zblízka Korešpondencia S. H. V a) an-, ského 1, SAV, 45,50 Kčs. Vajanského listy (ktorých I. zväzok vyšiel pod redakciou Pavla Petrusa vo vydavateľstve SAV) — S. H. Vajanský: Korešpondencia majú predovšetkým poznávaciu, faktografickú hodnotu. Vydanie celej korešpondencie — to bude znamenať nazretie do polstoroč­nej kapitoly slovenského literár­neho i politického života. Lebo Vajanský sa stal stredom všet­kého temer diania najmä v po­sledných desaťročiach minulého storočia. Listy sú zaujímavé aj tým, že odkrývajú túto cestu — od študentských začiatkov, od oddaných, obdivných, ale už svojráznych listov otcovi až po roky, keď sa stáva uznávaným vodcom národa a keď sa jeho styky šíria na všetky strany do­ma, v Čechách, v slovanskom i neslovanskom svete. Je to pod­statná časť národnej kroniky, ktorá má to kúzlo, že je zachy­v tená bez oficiálneho tónu, neraz úprimnej spovedi z neistôt, ťažkostí a pochybností. V osobnom tóne, v neskrývaní postranných myšlienok, a teda v najúprimnejšej mienke o ľuďoch a veciach, o vedúcich postavách slovenského i českého života i o ústredných problémoch na oboch stranách, Vajanský tu podáva svoj názor za horúca, so všet­kou náruživosťou a často i jedno­strannosťou svojho bytia. Nemusí sa odosobňovať a štylizovať do pozície národného barda a politic­­vého vodcu, na ktorého upierajú zraky doma i u susedov, ale uľavuje z duše, v návale prvé­si ho poznania. Pravda, takto v lis­toch blízkym — k otcovi a pria­teľom, najmä k Jaroslavovi Vĺčko­vi. Korešpondencia s ním pred­stavuje z oboch strán jednu z najpohnutejších kapitol duchov­ného spojenia a spolupráce, plnej súladu i občasného napätia dvoch významných ľudí, ktorí stáli na začiatku novodobej slo­venskej literatúry. Vajanského listy sú čítaním tak vzrušujúcim a literárne vy­brúseným, svojským ako jeho najlepšie prozaické práce. Do nich vložil najintímnejšiu strán­ku svojej osobnosti (vôbec nie žulovej a bezproblémovo silnej) ako do najpôsobivejších obrazov svojich Veršov. Z. K. B Malý interview s Hanou Proškovou o Obrově zahrádce Domnívám se, že v prózách Obrovy zahrádky ještě důsled­něji než v Mořeplavbě potlaču­jete vnějĚÍ příběh, soustřeďu­jete se na vnitřní pohyb — po­citu, myšlenky, snu — v dospě­lém člověku nebo dítěti. Sou­visí s tím i váš útržkovitý styl plný zámlk, nápovědí, názna­ku. je to náhoda nebo záměr? Je to trochu záměr. S fabulí je to tak, že někdy člověka ru­ší, strhuje celou povídku na svou stranu. I když Je těch zámlk někdy moc, neuměla jsem to jinak. Zvlášť tam, kde šlo o snovou povídku, jako tře­ba Záblesk. Měla jsem na mys­li pocit, jako když se někdy něco rozsvítí a potom to zhas­ne, a člověk na moment uvidí . všecko jinak. Možná, že o to „jinak“ mi šlo. Kdy vznikaly prózy Obrovy zahrádky? Zároveň s detektiv­kou Měsíc s dýmkou? Skoro současně, povídka An­­tidatováno dříve. Detektivky chtěly něco úplně jiného, tam jsem se snažila hlavně o pří­běh. Kdežto tyhle prózy mě ve­dly zas na druhou stranu. K větší bezprostřednosti osobní­ho sdělení, nebo tak. Vaše povídky jsou zabydle ny dětmi. Zajímá vás zřejmě dětské vnímání, dětská duše. Proč? Myslíte si, že dětství je původnější stav člověka a že děti jsou v něčem moudřejší než dospělí? Nechcete napsat samostatnou knížku o dětech? a Myslím si také, že dítě cítí vnímá jinak, oproštěněji a původněji než dospělý, který je určen tolika věcmi, že ho ne­můžeme brát jen jako „velké­ho“. Je tu jeho postavení, vzdě­lání, minulost, zkrátka je ja­ko v krabici. Kdežto dítě pro­žívá život víc do hloubky, ci­tověji. I malé dítě má svůj vnitřní život a spoustu přežit­ků, které na ně mají vliv. Ne­vím, jestli bych byla schopná psát o dětech, nebo j e n o dě­tech. Malá holčička v próze Záblesk není určena celým dět­ským citovým životem. Stejně malý Alejša z povídky Velká dětská idyla. I když je povíd­ka snová, některé zážitky, ja­ko strach před týráním dru­hých dětí, nejsou vymyšlené. M. V, Nulový stupeň rukopisu Francouzský kritik a esejis­ta Roland Barthes se předsta­vuje poprvé v knižním vydání českému čtenáři. Soubor „N u­­lový zahrnuje stupeň rukopisu“ dvě práce, vznikem deset let od sebe vzdálené. Tento poměrně značný časový odstup se projevuje i na žán­ru a metodě. První z nich, jež patří k nejznámějšimu, co autor napsal, je esej, věnova­ný určitým zobecněním, vyvo­zeným z vývoje francouzské li­teratury od 16. století do dneš­ka. Barthes rozlišuje v tom, co dává literatuře původnost charakterístičnost, dvě složky: a styl, danost skoro fysiogno­­mickou, která patří jedinečné­mu autorovi a lpí na něm, aniž by se jí mohl zbavit nebo s ní disponovat, a naproti tomu ru­kopis, vlastními jeho slovy „vztah mezi tvorbou a společ­ností, ... literární jazyk pře­tvořený svým sociálním urče­ním, ... forma uchopená v je­s jí lidské intenci a spjatá tak velkými krizemi historie“. Rukopis je vlastním polem spi­sovatelovy volby a současně i angažovanosti (zde zřetelně zaznívá vliv Sartrův). „Základy sémiologie“ se od prvního eseje souboru podstat­ně liší. Je to soustavný, skoro učebnicový výklad základů vědního oboru budoucnosti. Vý­chodiskem je Barthesovi Saus sure, tam kde hovoří o potře­bě všeobecné nauky o znacích. Na nejrůznějších znakových systémech od nejjednodušších (dopravní světla) po velmi komplikované (znakový aspekt a módy) dokládá autor základní všeobecnou strukturní cha­i rakteristiku znakového systému jeho vztahu k přirozenému jazyku. Studie obsahuje i zá­kladní bibliografii sémiologic­­kých prací a rejstřík nejdůle­žitějších pojmů. Roland Barthes je jedním z řtejproninavějších kritických duchů v společenských vědách současné Francie. Seznámení s ním může být pro českého, čtenáře jen užitečné. -at­► Oldřich Hlavsa je autorem abál­­ky knihy „Toto město je ve společné péči obyvatel“. K vy­dání připravuje Čs. spisovatel. Roky plné vírov František Dvorský, Štvorlístok a reverenda, VPL, 17,50 Kát, Dlhý čas prešiel od februá­rových udalostí roku 1948, ale nie tak dlhý aby vyprchali všetky spomienky očitých sved­kov, a najmä priamych aktív-; nych účastníkov. Jedným z nich je aj František Dvorský autor knihy ŠTVORLÍSTOK A REVERENDA, ktorému — pre­tože bol aktívnym účastníkom: udalostí — neunikli ani naj­menšie detaily tých dní. Za­svätene opisuje a sprítomňuje roky pred Februárom, oživuje pred nami fudí rozličných vrstiev, navodzuje atmosféru« v ktorej prebiehali triedne zá­pasy predovšetkým na našej povojnovej dedine. Vidíme zá­pasiť celé desiatky funkcioná­rov na dedine, v okresoch a v ústredí, ale aj neorganizova­ných drobných ľudí, ktorým ide o svoju existenciu a o najnut­nejšie práva na zemi. Popri túžbach a starostiach ludl autor kreslí pred čitateľom pú­tavý a farbistý obraz našej de­o diny, trenice v ktorých ide raz holú existenciu, druhý raz zase o zachovanie si svojho majetkového postavenia alebo o o politickú kariéru. I ked ide beletriu, téma knihy však predpokladá uvedenie určitých politických faktov, ktoré však autor nepodáva sucho, popis­ne, ale vo vzájomných súvislos­tiach, s potrebnou mierou obra­zivosti. Zaujímavý bude pre či­tateľa pohľad do zákulisia, in>­­trig, a pôsobenia síl, ktoré ne­priali víťazstvu nášho ľudu ä snažili zvrátiť vývoj opačným smerom. Medzi ašpirantmi na politickú moc vystupujú tu aj Iudia, ktorí sa spoliehajú na pomoc z cudziny a nakoniec sa stávajú obeťou ilúzii. Dôle­žitou pasážou knihy je boj roľ­níkov, lipnúcich na pôde a boj statkárov je priam exkurziou do histórie starých statkár­­skych rodov. Dvorského kniha intímne pri­bližuje roky, ktoré viedli k Fe­bruáru starým ale najmä mla­dým, mládeži, ktorá sa o tomto všetkom mohla dozvedieť len z rozprávania starších. -m­totosE mesto « P*«*!«

Next