Nové Knihy, 1968 (VIII/1-52)
1968-02-14 / No. 7
14. íróéra Cena 20 hal. Ročník 1968 7 JJJ ezinárodní den žen nám hodně zúředněl a ztratil na bezprostřednosti, jaká kdysi příslušela Svátku matek. Nám mužům navíc přidělal starosti se sháněním květin v prvním předjaří, což není vždy lehké ani levné. Naštěstí je však březen také Měsícem knihy a to nám výběr dárků usnadňuje, zvláště když nakladatelství vydala k této příležitostí dost zajímavých knih a Knižní velkoobchod vytvořil z dříve vydaných titulů dostatečnou rezervu, aby uspokojil všechny zájemce. O těch nejzajímavějších vás chceme nyní informovat. Rozdělili jsme je do tří tematických okruhů: na dobrou Na slovíčko, muži! Četbu, dobrou „poradenskou“ literaturu a na beletrii, i když i v tomto posledním případě Jsme přihlíželi hlavně k početnější čtenářské obci a kladli důraz na jistou tradičnost klasičnost. Začněme tedy práa vě klasikou: v nakladatelství Odeon vychází román Na Větrné hůrce od Emily Bronteové, autorky podivuhodně zvláštního talentu, která svá životní ztroskotání proměnila ve vizi tajuplného dívčího světa. Dalvydání Vátmé liůiky Jen znovu dokazuje, jak je tato vize životná ve svém literárním tvaru. Dále upozorňujeme na knížku Sinclaira Lewise, Bethel Marridayovů, proslulého amerického autora, který je skvělým satirikem, vysmívajícím se americkým středostavovským vrstvám a který tomto románě zachycuje kariév ru herečky.Vlčí jámu, román Jarmily Glazarové není zajisté potřeba znova doporučovat, vydobyl si už svoje pevné místo v čtenářském i literárně kritickém světě, a tak je nové vydání spíše příležitostí k seznámení pro ty čtenáře, kteří ještě nenašli čas přečíst si tuto půvabnou knížku o citové krizi mladého děvčete, které se ocitlo uprostřed maloměstské přetvářky. Dobrou četbu — a tím začínáme druhý okruh — jistě představuje knížka Kdesi uprostřed Anny Sedlmayerové, spisovatelky, která si zvlášť mezi čtenářkami vydobyla dobré jméno. Pro milovníky epické šířky, velkých charakterů a barvité doby připravilo nakladatelství Čs. spisovatel další vydání historické fresky K. Tomana Po nás potopa. Kniha se zabývá Tiberiovou epochou dějin starého Ríma. Z ostatních knih bychom vás ještě chtěli upozornit na Sestru Alenu Marie Pujmanové, tento citlivý portrét ženské duše, na Jeřábkův román Odcházím přijdu a na Frýdovy Tři malé ženy. Poslední oblastí, z níž jsme pro vás vybírali — byla oblast „poradenská“. Sem samozřejmě — a možná na první místo — vzhledem už k obvyklému zájmu o každý nový titul v oblasti kulinářské — patři jistě Mezinárodní kuchařka, která vyšla ve' Státním zdravotnickém nakladatelství a přinášející bohatství receptů ze všech končin světa, ovšem s přihlédnutím k dostupnosti ^ základhích ingrediencí v našich poměrech. Těm, kdož svou domácnost teprve zakládají, je určena další kniha našeho výběru, Dobrá rada A. Břízové a B. Krchové. Neznamená to ovšem, že by si na své nepřišly i zkušenější hospodyně, mohou se tu totiž setkat s užitečnými novinkami, kterých lze s úspěchem použít pro zdokonalení bytu, modernizování (kuchyně a k prohloubení kuchařských znalostí. Od kuchařiny k lásce bychom se sice neradi dostávali pomocí hesla o žaludku, kterým prý tento velký cit prochází, nicméně další z „poradenských“ knížek se týká opravdu lásky: je dílem významné americké dvojice manželů Stoneových, kteří svým bezpředsudečným postojem a hloubkou a zevrubností, s níž pojednávají o nejintimnějšl a velmi důležité sféře lidského soužití, si získali velkou popularitu a úctu ve Spojených státech i v mnoha jiných zemích, kde byla jejich Kniha o manželství vydána České vydání vychází v Státním zdravotnickém nakladatelství. Ilustrace Oty Janečka z dětské knihy Arthura Millera Jana. Vydává SNDK. Pánská jízda Zdeny Salivarové Tři povídky o dnešních podobách lásky, o složitosti dorozumění mezi milenci, o záludech a zákeřnostech lidské hry na lásku, v níž se misí pravda s předstíráním a krutou, vypočítavou lží. Tři brilantní sondy do současné erotické mentality od jejích podob hravých až k cynicky požívačnýin a dravým. Řekla bych skoro, že tvoří jakýsi ženský protějšek ke Kunderovým Směšným láskám: protějšek méně rafinovaný, zato vyprávěčsky spontánnější. — V každém případě Salivarová jako málokterá ženská autorka má humor, vtip, který na milostném tématu inklinuje až k sarkasmu. Protiromanttcky věcný pohled na věci lásky a života je u ní spojen s1 neobyčejnou portrétní schopnosa tí, skvělým smyslem pro detail slangový dialog. Jsem přesvědčena, že těmito rysy se příznivě odlišuje od rutinovaného průměru současné české prózy. Debutantce, známé zatím divadla a filmu (hrála jednu z z hlavních rolí v Němcově filmu O slavnosti a hostech) jsme položili několik indiskrétních otázek: Vaše biografické údaje na obálce jsou velmi kusé a strohé. Nemohla byste je trochu rozšířit? Jsem dcera zkrachovaného nakladatele. Z toho důvodu jsem vystudovala první obecnou v Masarykových domovech pro chudé sirotky. Z téhož důvodu jsem se nedostala na konservatoř, takže ze mne není slavná houslistka. A z téhož důvodu studuji na vysoké škole teprve v pokročilejším mládi. (Salivarové je 35 let a stu duje dramaturgii na Fámu.) Zatím jste se vyjadřovala hlavně jako herečka a tanečnice. jakou přednost nalézáte v literárním vyjádření? Jako tanečnice jsem se nikdy nevyjadřovala. Mém to jenom okouknuté, protože jsem se mezi nim1 dlouho pohybovala. Jako herečka Jsem vyjadrovala pouze myšlenky autorů zkrachovalého divadla Paraván. Takže literární vyjádření pro mě má kromě jiných tu přednost, že se mohu konečně dostat ke slovu. Nemáte trému vedle tak známého a vyhraněného autora, jako je váš muž Josef škvorecký? Ne. Trému mám ze čtenářů. Ale od Škvoreckého mám slí bené místopřísežné prohlášení, že moje povídky nejen nepsal, ale ani neopravoval, kromě gramatických chyb, takže nenese odpovědnost za můj případný literární krach. MARIE VODIČKOVÁ Vajanský zblízka Korešpondencia S. H. V a) an-, ského 1, SAV, 45,50 Kčs. Vajanského listy (ktorých I. zväzok vyšiel pod redakciou Pavla Petrusa vo vydavateľstve SAV) — S. H. Vajanský: Korešpondencia majú predovšetkým poznávaciu, faktografickú hodnotu. Vydanie celej korešpondencie — to bude znamenať nazretie do polstoročnej kapitoly slovenského literárneho i politického života. Lebo Vajanský sa stal stredom všetkého temer diania najmä v posledných desaťročiach minulého storočia. Listy sú zaujímavé aj tým, že odkrývajú túto cestu — od študentských začiatkov, od oddaných, obdivných, ale už svojráznych listov otcovi až po roky, keď sa stáva uznávaným vodcom národa a keď sa jeho styky šíria na všetky strany doma, v Čechách, v slovanskom i neslovanskom svete. Je to podstatná časť národnej kroniky, ktorá má to kúzlo, že je zachyv tená bez oficiálneho tónu, neraz úprimnej spovedi z neistôt, ťažkostí a pochybností. V osobnom tóne, v neskrývaní postranných myšlienok, a teda v najúprimnejšej mienke o ľuďoch a veciach, o vedúcich postavách slovenského i českého života i o ústredných problémoch na oboch stranách, Vajanský tu podáva svoj názor za horúca, so všetkou náruživosťou a často i jednostrannosťou svojho bytia. Nemusí sa odosobňovať a štylizovať do pozície národného barda a politicvého vodcu, na ktorého upierajú zraky doma i u susedov, ale uľavuje z duše, v návale prvési ho poznania. Pravda, takto v listoch blízkym — k otcovi a priateľom, najmä k Jaroslavovi Vĺčkovi. Korešpondencia s ním predstavuje z oboch strán jednu z najpohnutejších kapitol duchovného spojenia a spolupráce, plnej súladu i občasného napätia dvoch významných ľudí, ktorí stáli na začiatku novodobej slovenskej literatúry. Vajanského listy sú čítaním tak vzrušujúcim a literárne vybrúseným, svojským ako jeho najlepšie prozaické práce. Do nich vložil najintímnejšiu stránku svojej osobnosti (vôbec nie žulovej a bezproblémovo silnej) ako do najpôsobivejších obrazov svojich Veršov. Z. K. B Malý interview s Hanou Proškovou o Obrově zahrádce Domnívám se, že v prózách Obrovy zahrádky ještě důsledněji než v Mořeplavbě potlačujete vnějĚÍ příběh, soustřeďujete se na vnitřní pohyb — pocitu, myšlenky, snu — v dospělém člověku nebo dítěti. Souvisí s tím i váš útržkovitý styl plný zámlk, nápovědí, náznaku. je to náhoda nebo záměr? Je to trochu záměr. S fabulí je to tak, že někdy člověka ruší, strhuje celou povídku na svou stranu. I když Je těch zámlk někdy moc, neuměla jsem to jinak. Zvlášť tam, kde šlo o snovou povídku, jako třeba Záblesk. Měla jsem na mysli pocit, jako když se někdy něco rozsvítí a potom to zhasne, a člověk na moment uvidí . všecko jinak. Možná, že o to „jinak“ mi šlo. Kdy vznikaly prózy Obrovy zahrádky? Zároveň s detektivkou Měsíc s dýmkou? Skoro současně, povídka Antidatováno dříve. Detektivky chtěly něco úplně jiného, tam jsem se snažila hlavně o příběh. Kdežto tyhle prózy mě vedly zas na druhou stranu. K větší bezprostřednosti osobního sdělení, nebo tak. Vaše povídky jsou zabydle ny dětmi. Zajímá vás zřejmě dětské vnímání, dětská duše. Proč? Myslíte si, že dětství je původnější stav člověka a že děti jsou v něčem moudřejší než dospělí? Nechcete napsat samostatnou knížku o dětech? a Myslím si také, že dítě cítí vnímá jinak, oproštěněji a původněji než dospělý, který je určen tolika věcmi, že ho nemůžeme brát jen jako „velkého“. Je tu jeho postavení, vzdělání, minulost, zkrátka je jako v krabici. Kdežto dítě prožívá život víc do hloubky, citověji. I malé dítě má svůj vnitřní život a spoustu přežitků, které na ně mají vliv. Nevím, jestli bych byla schopná psát o dětech, nebo j e n o dětech. Malá holčička v próze Záblesk není určena celým dětským citovým životem. Stejně malý Alejša z povídky Velká dětská idyla. I když je povídka snová, některé zážitky, jako strach před týráním druhých dětí, nejsou vymyšlené. M. V, Nulový stupeň rukopisu Francouzský kritik a esejista Roland Barthes se představuje poprvé v knižním vydání českému čtenáři. Soubor „N ulový zahrnuje stupeň rukopisu“ dvě práce, vznikem deset let od sebe vzdálené. Tento poměrně značný časový odstup se projevuje i na žánru a metodě. První z nich, jež patří k nejznámějšimu, co autor napsal, je esej, věnovaný určitým zobecněním, vyvozeným z vývoje francouzské literatury od 16. století do dneška. Barthes rozlišuje v tom, co dává literatuře původnost charakterístičnost, dvě složky: a styl, danost skoro fysiognomickou, která patří jedinečnému autorovi a lpí na něm, aniž by se jí mohl zbavit nebo s ní disponovat, a naproti tomu rukopis, vlastními jeho slovy „vztah mezi tvorbou a společností, ... literární jazyk přetvořený svým sociálním určením, ... forma uchopená v jes jí lidské intenci a spjatá tak velkými krizemi historie“. Rukopis je vlastním polem spisovatelovy volby a současně i angažovanosti (zde zřetelně zaznívá vliv Sartrův). „Základy sémiologie“ se od prvního eseje souboru podstatně liší. Je to soustavný, skoro učebnicový výklad základů vědního oboru budoucnosti. Východiskem je Barthesovi Saus sure, tam kde hovoří o potřebě všeobecné nauky o znacích. Na nejrůznějších znakových systémech od nejjednodušších (dopravní světla) po velmi komplikované (znakový aspekt a módy) dokládá autor základní všeobecnou strukturní chai rakteristiku znakového systému jeho vztahu k přirozenému jazyku. Studie obsahuje i základní bibliografii sémiologických prací a rejstřík nejdůležitějších pojmů. Roland Barthes je jedním z řtejproninavějších kritických duchů v společenských vědách současné Francie. Seznámení s ním může být pro českého, čtenáře jen užitečné. -at► Oldřich Hlavsa je autorem abálky knihy „Toto město je ve společné péči obyvatel“. K vydání připravuje Čs. spisovatel. Roky plné vírov František Dvorský, Štvorlístok a reverenda, VPL, 17,50 Kát, Dlhý čas prešiel od februárových udalostí roku 1948, ale nie tak dlhý aby vyprchali všetky spomienky očitých svedkov, a najmä priamych aktív-; nych účastníkov. Jedným z nich je aj František Dvorský autor knihy ŠTVORLÍSTOK A REVERENDA, ktorému — pretože bol aktívnym účastníkom: udalostí — neunikli ani najmenšie detaily tých dní. Zasvätene opisuje a sprítomňuje roky pred Februárom, oživuje pred nami fudí rozličných vrstiev, navodzuje atmosféru« v ktorej prebiehali triedne zápasy predovšetkým na našej povojnovej dedine. Vidíme zápasiť celé desiatky funkcionárov na dedine, v okresoch a v ústredí, ale aj neorganizovaných drobných ľudí, ktorým ide o svoju existenciu a o najnutnejšie práva na zemi. Popri túžbach a starostiach ludl autor kreslí pred čitateľom pútavý a farbistý obraz našej deo diny, trenice v ktorých ide raz holú existenciu, druhý raz zase o zachovanie si svojho majetkového postavenia alebo o o politickú kariéru. I ked ide beletriu, téma knihy však predpokladá uvedenie určitých politických faktov, ktoré však autor nepodáva sucho, popisne, ale vo vzájomných súvislostiach, s potrebnou mierou obrazivosti. Zaujímavý bude pre čitateľa pohľad do zákulisia, in>trig, a pôsobenia síl, ktoré nepriali víťazstvu nášho ľudu ä snažili zvrátiť vývoj opačným smerom. Medzi ašpirantmi na politickú moc vystupujú tu aj Iudia, ktorí sa spoliehajú na pomoc z cudziny a nakoniec sa stávajú obeťou ilúzii. Dôležitou pasážou knihy je boj roľníkov, lipnúcich na pôde a boj statkárov je priam exkurziou do histórie starých statkárskych rodov. Dvorského kniha intímne približuje roky, ktoré viedli k Februáru starým ale najmä mladým, mládeži, ktorá sa o tomto všetkom mohla dozvedieť len z rozprávania starších. -mtotosE mesto « P*«*!«