Nové Knihy, 1969 (IX/1-52)
1969-01-29 / No. 5
29. ledna Cena 20 hal. Ročník 1969 Jaroslav Seifert: Nejkrásnější Často bývá Seifertova poezie nazývána poezií klasických podob. Což znamená chválu? Nebo výhradu? Mnozí mladší — v plností předsevzetí a umínivých slibů — slyší v tom asi spíš hanu, svým způsobem zátěž, svým způsobem nápověd určitého stáří. Budiž. A aťsi. Je to pocit chvalně úměrný chtivým, lačným létům. Ale „klasické podoby“ u Jaroslava Seiferta neznamenají nic míň a nic víc, než vypovídá sám nezkreslený, základní význam těchto slov. Jistotnou kvalitu. Korunovanost. Mistrovství řeči. Jíž se nelze naučit. O niž nelze usilovat. Jež musí samozřejmě vznikat z mocí velikého umění na poutích za novým, k zoufání těžkým sebevyslovením. Čímž i řečeno, že se nedá Jen opakovat. Že se nedá převzít. Nový, oslňující kámen je zasazen jakoby přes noc do starého dobrého zlata tak, jak by v něm vězel odjakživa. Ostatně, co lépe může toto potvrdit než zatím poslední dvě Seifertovy knihy: Halleyova kometa a Odlévání zvonů? Ve chvíli, kdy se kdekomu zdál už tvar díla zcela dohotoven, přelila se přes něj nová vlna seifertovské životaplné svěcené vody, aby na dokonalé, hotové podobě vyvstaly kontury přesnějšího, bohatšího a tím i klasičtějšího básníkova obrazu. na I proto jsou tak často uváděv Seifertově rodokmenu jména Sládek, Neruda, Hálek, Toman. I proto bývá tak často užíváno slova „českost“ v charakteristikách této podivuhodné tvorby. Neboť Seifertův verš Je ve svém nejčístším znění ukázkou vrcholů české melodické řeči. Neslevující ze své přirozené barvité noty ani z metaforiky a mnohovýznamnosti, vrstvené dlouholetou lidskou zkušeností. Je to umění slova, kterému není mezi druhými těsno, které však zároveň nedovolí už ani písmenku v onom meziprostoru žít. Je Je to umění neněmé pomlky. to umění samozřejmého, ponorného rytmu, jenž si sám bývá šílená vynucuje na slovech nemonotonní, nezměnitelný řád. Je to umění plnohlasého rýmu. Pádného rýmu. Rýmu dávných písni a her, rýmu, z jenž zapovídá svazky mezi příbuznými, rýmu jakoby odedávna. Jak by se v češtině vlastně vždy všecko rýmovalo ... Ano, takto suma sumárum umně vysloveno, zní to jako planý výčet předností velikého, národem už potvrzeného básníka. Ale jak jinak aspoň napovědět celé to lidské-nelidské drama za každým líbezným, zdánlivě věky živým veršem? Drama celoživotního, zoufanlivého hledání o pár tajných divácích, kteří navíc mají jen smrtelnou paměť! Jak jinak než jen naznačit, že každé naše doprovodné slovo k takovéto tvorbě bude proto i při nejlepší vůli ňazbyt? Poezie je soběstačná. Viděl jsem lidi v sájech, byli jí k úžasu očarováni. Četl jsem příběhy o lidech, šlí s ní do žalářů i na smrt. Vím o korunovaných básnících. Vím o vyvrhelích. Znám verše, jejichž tvůrcům budu nadosmrti závidět. Nad verši Jaroslava Seiferta jsem jednou nečekaně zastihl svého otce — seděl v přítmí u okna, četl a plakal. Snad — vysloveno — zní to lacině. Budu-li si však kdykoli v duchu hledat pro své nejmilejší básníky substantiva a čestné tituly a přezdívky a něžná oslovení, pojmenuji Jaroslava Seiferta „otcovým básníkem“. A bude za tím vlastně všechno, co mohu říci. Neboť neslyšeni — jsou básníci světě v tomto nepodivlnském ještě podivínštější než jsou. Slyšeni — zařazují se k nejkrásnějším podivínům mezi lidmi tohoto nekrásného světa. A slyšeni našimi nejdražšími — jsou pro nás nezbytnými jako oni sami. Jako sama jejich pravda. Jako sama moudrost. Jako sama láska. Z doslovu Karla Šiktance k výboru z milostné poezie Jaroslava Seiferta, nazvanému „N ejkrásnější bývá šílená", který právě vychází v edici Květy poezie JMladá fronta). 5 Boj s drakem. (Podle starého dřevorytu) Reprodukce i knihy Vladimíra Vondráčka a Františka Holuba Fantastické a magické x hlediska psychiatrie (SZdN). Karel Svolinský, ilustrace k Pohádkám Boženy Němcové (SNDK). Právnické inaugurální pojednání o PRÁVU STRAŠIDEL, kteréž za účelem licence k řádnému dosažení nejvyšších hodností a privilegií právnických dne 25. června r. 1700 v dopoledních a odpoledních hodinách laskavému vzdělanců zkoumání předložil Andreas Becher, Hall. Magd. § IJakož tedy nemůže nebýt strašlivým i pouhým svým jménem (satan), tak také, cokoliv se v celém okruhu světa vyskytuje od něho ovlivněné, všechno to přímo ku strachu, ba zničení a smrti člověka připadá. Jakožto v tom vidí znamenitou příležitost ke škodění, že nejsnadněji může ovlivnit naše vnější smysly, odtud užívat rozličných představení, sestavených pro strach, jako před tím význačných, kterými se snaží (je) zraňovat a klamat a tato se pak obecným slovem obvykle nazývají STRAŠIDLA, o kterých jsme se rozhodli něco málo pojednati, pokud by se jich týkalo naše právo. § II. Aby tedy pojednání (svým) řádem postupovalo, vydáváme, jak jest zvykem, nominální a reálný popis: Nazývají se beze sporu SPECTRA od starého slovesa „specto“, kteréž značí totéž co „video“, neboť zrakem se nejvíce tyto obrazy vnímají — viz G. I. Vossius in Etymolog, pod heslem specie. Becmanus de orig. ling, lat. p. m. 1074, odtud se také nazývají „visiones“ a od Reků fantasmata, tak totiž vyložil Erasmus in cap. Matth. 14, německy pak Gespenst, Poltergeister, neboť častěji se objevují s hřmotem. Jsou pak strašidla, zlí Duchové, objevující se v rozličných formách nebo neobjevující se, avšak přece přítomni, tu lidi, tu místa obtěžující, z příčin strašení nebo škodění, pro boží dopuštění. (...) § III. Jakkoliv tedy oni duchové jsou jednoho a téhož původu a přirozenosti, stěží mezi sebou navzájem rozlišitelní, jsou přece vzhledem k způsobům objevování rozliční, a tedy na rozličný způsob se nazývají a rozlišují. (...) § XXIX. Na konec záležitostí civilních kladiž se otázka, zda, jestliže je nějaký dům tak znepokojován strašidly, že nemůže býti pros'tě obýván, přesto mají se z něho platit v plné míře poplatky fisku? Zde jest negativní odpověď více na místě. § XXXIV. ... Nikdo snad nepopře, že jest třeba přísně potrestat troufalost takového člověka, který ukazoval nějakou larvu jen tehdy, jestliže by tím způsobem činil zřejmou škodu nebo nebezpečí Jiným, ale také, kdyby (tak činil) snad na veřejném místě pro pouhou ilusi. Jest totiž v zájmu státu, aby se důvěřivá veřejnost nenaplňovala marným strachem, kterýž by dal příčinu různým pověrám, jež by poté mohly vzniknout. Jiný jest příklad úřady lékařů, kdyžtě někdy ukazují napodobená zjevení za účelem léčení melancholiků. Zbývá, abychom něco přidali o povinnosti magistrátu na místě zakončení, co se týče strašidel. Přesně tedy, jestliže se magistrát doví, že nějaká snad pověst o tom, že strašidla se toulají tam či onde, šíří se ústy občanů, domnívám se, že má usilovně vyšetřovat, zda jest na tom co pravdy, nejen proto, aby na sebe občané falešnými zprávami nepůsobili a tím neuváděli veřejné nebo soukromé budovy do špatné pověsti: vskutku však také proto, zda tyto různého rodu postrachy nejsou způsobovány snad čaroděj nicemi nebo magickým uměním bezbožných lidí, čehož příklad viz u B. Arnidla Comment ad Psalm, conc. 3 in Ps 91. Jestliže by snad někdo nabízel magistrátu, že se pokusí o vyhnání strašidla (kteréž se projevuje v místě veřejném nebo soukromém), bud násilím nebo prosbami nebo zapřísaháním, rozličnými znameními by Sliboval, že to dokáže, tu se domnívám, že nemá býtl na žádný způsob připuštěn, neméně také ten, kdo by se odva žoval v případě snad vzniklého požáru zabránit ohni v dalším postupu, das Feuer versprechen. Věru totiž stěží vznikne rozhodnutí o takovém násilném vyhnání jinak než z troufalosti sprosté mysli nebo klamné pověry, nebo, což jest nejvíce odsoudití, z dohody se Satanem, v kterémž případě ďábel ďábla vyhání: odtud mezi křesťany nic takového se nemá trpět, jimž přece jsou na pomoc jiné prostředky proti démonu. Zkráceně převzato z knihy Vladimíra Vondráčka a Františka Holuba Fantastické a magické z hledisk t psychiatrie !SZdN.) § XXXV. Imaginárny portrét IVAN M O jlK Tak to si ty s tými velkými hviezdami na rukách? S tou sladkou trávou neba rastúcou akoby mimochodom zo zadymenej tváre? To si ty s tým obyvateľom bleskov štartujúcim z úst básne? Ako na teba kričí vnútorný oheň prechádzajúci sa s červenými lícami z bunky do bunky Ako ti hrozí päsťou vlastné snívanie sediace na prahu básne A ty medzitým hrdzavieš na dne tŕnia kresliaceho odvahu a ty sa medzitým opäť dvíhaš k pokoleniu oblakov vyrastajúcemu z očí nezábudok Báseň zo zbierky REKONŠTRUKCIA VZDYCHU (Slovenský spisovateľ). delních her v celkovém nákladu 17 miliónů výtisků, a že je to o 5 miliónů výtisků víc než v roce 1967. A alespoň jeden příklad z nebeletristické oblasti: různých kuchařských příruček vyjde 20 v nákladu takřka miliónovém. Výraznější místo na nakladatelském jevišti, jak to odpovídá jejich tradici, zaujmou nakladatelství Melantrich a Vyšehrad, jejichž ediční možnosti byly v minulých letech značně stísněné. Mnohá nakladatelství změnila svůj název, mnohá nově orientují své ediční zaměření. Nováčkem mezi podniky, jejíchž jména čtou čtenáři na knižních obálkách nebo na titulním listě, J« nakladatelství Horizont, zřízené Socialistickou akademií pro odbornou a populárně naučnou literaturu. Připomeňme také zřetelnější soudobou aktivitu mimopražských nakladatelství, s jejímiž výsledky se však setkáme spíše než letos v příštích letech. Můžeme předpokládat, že v podmínkách daleko příznivějších než byly předlednové (máme-11 na myslí ediční prostor) vykonají naše nakladatelství kus dobré práce pro naše čtenáře a že přispějí k rozvoji naší knižní kultury. Přesto, že s jejich novou iniciativou nedrží z různých příčin krok dnešní možnosti. materiální a výrobní Dr. JAN KRISTEK Česká nakladatelství 1969 Na otázku, co v tomto roce připravila naše nakladatelství čtenářům, se pokusím odpovědět spíše všeobecně. Konkrétnější odpověď na to, co jednotlivá nakladatelství chystají, jistě mohou dát a dají šéfredaktoři, vedoucí redaktoři a redaktoři edic. Ostatně — mnohé už napověděly ediční plány, které většina nakladatelství publikovala, a také programy čtenářských klubů (Klub čtenářů, Máj, Erb nebo další). Souhrnně řečeno — nakladatelství, ať už ta, co vydávají beletrií nebo literaturu odbornou, daleko víc přihlížejí k rozmanitosti čtenářských zájmů než v dřívějších letech. A tak se v edičních programech objevuje mnohem větší počet knížek atraktivních, které se nepochybně setkají s živou odezvou ve čte nářské veřejnosti. Nakladatelé daleko víc pamatovali na nejmladší a mladší čtenářskou generaci. Knížek pro děti a mlá dež napočítáme v edičních plánech více než čtyři sta. Abych nebyl špatně pochopen — větší atraktivitou nemám na mysli to, že nakladatelé budou horempádem vydávat detektivky nebo předpokládané bestsellery. Ediční skladba příštího roku není jednostranně komerční, ale bezesporu kulturní, přestože nakladatelské podniky myslí daleko víc na knižní trh než dříve. Pamatuje se v rozsáhlé míře na vědecká díla základního významu, na pozoruhodné práce odborné různých oborů, na populárně naučné knihy a beletrii na zpřístupňování významných hodnot naší i zahraniční literární minulosti a přítomnosti. Nezapomíná se ani na literární debutanty. Abychom si blíže učinili souhrnnou představu o celkové šíři domácí I přeložené beletrie tomto roce, uveďme, že naklav datelé plánují vydání více než 800 titulů próz, poezie a diva Karel Vodák, ilustrace k histo ritkému románu Jarmily Loukot kove Pro koho krev (Melantrich). Neprakta, Tři černí psi. Z knihy Prager Spukgestalten (Pražská Strašidla — německá verxe), kterou vydává Pragopress. Poézia pre deti Nejde o skutočnú antológiu, hoci verše novodobých detských básnikov, ktoré do osobitného zborníka zhrnul Ondrej Sliacky, majú hodnotu reprezentatívnu. Autorova tendencia bola, zdá sa, venovať pozornosť predovšetkým básňam, ktoré narúšajú zaužívané konvencie a prinášajú do detskej poézie čosi nového. Nie je náhodné, že zborník uvádza detská poézia Márie Rázusovej-Martákovej ako autorky hraničnej, ktorá prevažujúcou časťou svojej tvorby uzatvára staršiu etapu, ale niektorými básňami naznačuje aj možnosti novej obraznosti. Poézia má iné spôsoby spájania sveta do jednoty, preto i Martáková vo svojich veršoch sa pokúša uplatniť voľnú asociáciu a metaforiku vo väzbe celkom odlišných javov prírody. Za túto hraničnú čiaru idú potom aj ďalší súčasní básnici, ktorí sa už odhodlanejšie odpútavajú od tradičného veršovania a usilujú predovšetkým o nový o braz, nové videnie. Prevažne sa tento pohľad uskutočňuje v humornom pláne, ale nechýbajú niekedy ani nábehy k lyrickosti. Toto spoločné úsilie predstavujú skúsenejší básnici (Bendová, Žáry Ferko, ako í mladá generácia (Navrátil, Pavlovič a i.). Najvýraznejšiu novátorskú tendenciu predstavuje však Feldekova poézia. (Je škoda, že sa už do zborníka nedali zahrnúť nové detské verše Stachu a Michalkoviča.) Temer po desaťročnom odstupe sa znovu, hádam ešte výraznejšie ukazuje, čo nového vniesol do slovenskej detskej poézie, najmä do spôsobu výstavby básnického obrazu Feldek pásmom z veršov i básnickej prózy Hr“ pre tvoje modré oči. Bolo by správnejšie, keby táto skladba a] usporiadaním v knihe znamenala vyvrcholenie zobrazeních snáh v zborníku Ako do*:nhnut slnko, Stredoslovenské vydavateľstvo, Banská Bystrica. Ilustrácie M. Clpára, cena neprimerane vysoká. Z. KLÄTIK