Nové Knihy, 1970 (X/1-52)
1970-02-25 / No. 9
Nové 3x Oldřich Daněk Třikrát, a pokaždé jinak se nám představuje Oldřich Daněk ve své nové knize, kterou vydalo nakladatelství Svoboda. Publikace, která obsahuje filmovou povídku Konec agenta W 4c prostřednictvím psa pana Foustky, rozhlasovou hru Dialog s doprovodem děl a literární scénář televizní hry Pařížský kat nám dokumentuje bohatost a mnohotvárnost tvorby autora. Oldřich Daněk, absolvent herectví a režie divadelní fakulty Akademie múzických umění byl nejdříve režisérem oblastních divadel, později pracovat jako scénárista a režisér v Cs. filmu, v poslední době se plně věnuje literární a dramatické tvorbě. Soubor tří prací, jež všechny byly realizovány jak v rozhlase, lak v televizi i ve filmu, nám představuje O. Danka ze dvou pohledů. Filmová povídka Konec agenta W 4c, jejíž filmové zpracování režisérem líckem po dlouhou Václavem Vordobu roze- smávaln naplněná kina, není a nechce být ničím víc, než podaře nou parodií na různé špionážní příběhy s půvabnými vyzvedačkami, neohroženými agenty, hrubými a záhadnými protivníky. s A pochopitelně nechybí ani prostý, naivní detektiv, který všechno poplete, a který soupeří s fantastickou technikou, jíž jsou vybaveni všichni nepřátelští agenti pouze pomocí svého psa Pepy. Ale vše dobře dopadne, jde přece o veselohru. Jinak, a jak sám autor charakterizuje „vážně“, jsou myšleny druhé dvě práce zařazené do tohoto výběru. Rozhlasová hra Dialog s doprovodem děl, oceněná v autorské soutěž'' Cs. rozhlasu, řeší v dialogu dvou vojenských lékařů problém, zdánlivě okrajový, problém dezinfekce válečných ran. Daňkův dialog postavený na střetnutí dvou racionálních stanovisek, plný napětí, vypovídá o konkrétním problému, ale zároveň vyznění jeho dramatu je neustále platné pro své zobecňující závěry a příměry. 25. února Cena 20 hal. Ročník 1970 V. I. L. 9 Pri jeho myšlienke, jak Nevský prospekt priamej, myslite na Smolnyj, na smolný veniec, ktorý históriu podpálil z toľkých strán. Mýlil sa Karl Marx: mátoha obchádza, obchádza svetadiely a kráča obutá a kráča bosonohá sedemmíľovým krokom jeho perspektív. Na čo sa spoliehajú? Že už nie sú takí? Prejde čas, i mašina sa naučí, že 2 X 2 = 4, no oni zanovito: svieca stearínová. Nech robia čo robia! Z popola popolníka po poradách panských z popola Portsaidov, páni, tých Pompejí! — Nu tak čtož? — pýtajú sa pichľavé jeho oči. Umrel. A nevstal z mŕtvych. Lež pozri na planétu: je myšlienka, je cieľ, je zákon, Áno, zákon. A ten je taký. Ukážka zo zbierky básní Stamodtiaľ a iné, vydal Slovenský spisovatelJ Krátká epizoda francouzských dějin, zpracovaná jako literární scéná* te'evizní hry Pařížský kat, opět postavená pouze na di3íngu tří osob. tedy zdánih nedějově, plně zaujme dramatic ností sporu, v němž se rozhodli je o životě a smrti čtyřiaparlesál členů církevního řádu Autorov»» ztvárnění vášnivé obhajoby a chladné rozhodnosti končí pře kvapujícím zvratem K. V. I aAnalýza konfrontace Rozpory v hodnocení problémového komplexu, jemuž se říká „československá otázka“, počínají v odlišném hodnocení politického vývoje mezi lednem a srpnem 1968. Třídní rozpornost sil, které bojují o směr československého polednového vývoje, je zahalena do nejrůznějších ideologických mýtů. Navenek se jeví většinou „jen“ jako rozpor odlišných koncepcí demokratizace československé socialistické společnosti. Oč opravdu jde, na , to může odpovědět jen reálná marxistická analýza konkrétních politických fakt a činů, demýtizace všech mýtů. Analýza fakt a konfrontace falešných mýtů se skutečností je také první podmínkou, aby z československých zkušeností roku 1968 mohlo učinit j první objektivnější závěry současné světové revoluční \ íutí. Aby hodnocení českoovenských událostí přispělo t nové Integraci jeho zdra- ■ ých sil na základě rozpozná- | u revolučních a pseudorevo- j učních postojů, socialistických a antisocialistických pozic. Bylo by neskromné se domnívat, že tuto analýzu lze | provést v celém rozsahu a složitosti dané problematiky jediné práci. Autor této knížv : ky chce tuto analýzu započít především z jednoho centrálního aspektu, který je pro československý leden velmi podstatný, avšak celou jeho pro- j blematiku nevyčerpává. Tímto aspektem je úloha inteligence v polednovém vývoji. V událostech tzv. československého jara, které bývá v některých kruzích na Západě nazýváno jistě ne náhodou revoltou, nebo dokonce „revolucí“ intelektuálů, byly poprvé v takovém rozsahu a míře ověřeny v po0 litické praxi určité představy poslání intelektuálů v moderní socialistické společnosti a soudobém světě, které byly předtím předmětem teoretických úvah i sporů. Československé zkušenosti odpovídají na otázku po možnostech samostatné, nezávislé revoluční úlohy intelektuálů v dnešním světě v rovině politické praxe a historických fakt. To je aspekt, který určuje hledisko mé analýzy: nelze jej ovšem izolovat od komplexu sociálních sil, jimiž je současně podmíněn i které ovlivňuje. Proto je práce zároveň pokusem o výklad celkového průběhu událostí v období od ledna do srpna 1968 a zároveň 1 kořenů a příčin společen ské krize, jejímž vyústěním, nikoliv však ještě řešením je leden 1968. Z úvodu Jiřího Hájka ke knize Mýtus a realita ledna 1968 (nakl. Svoboda). A. A. Dejneka, Obrana Petrohradu, olej 1928. Reprolukci vydáva nakladatelství Odeon. (Cena 14,— Kčs). Terakotová soška bohyně. Knó&sos Bartoňka Zlatá Egeis (MF) cca 1300 př. n. I. Z knihy A. CHYSTÁ SA VEĽKÝ SVIATOK KNIHY E Už len niekolko dní nás E delí od tradičného MESIA= CA KNIHY, ktorý bude do- E stojné otvorený 1. marca E 1970. Všetky kultúrne inšti- E túcie „zhora“ až po malých E „hrebendovcov“ sa zapája E jú do tejto významnej kulís túrnej akoie a pripravujú = pre všetkých milovníkov ! = kníh na Slovensku rozličné ! ~ programy a zaujímavé pod= ujatia s knihou a jej tvorj íš cami. K takým napríklad pa- í = tri aj známa výstava Kntž- 5 ná žatva, bohatá na atrak- E tívne programy, ktorú sme E v minulých rokoch zvykli E navštevovať vždy v decam- E bri. Podobné informácie uve - E rejníme po oficiálnom otvo- E rení Mesiaca knihy v oso- E bitnom článku dňa 4. mar- E ca t. r. v NK č. 10. Po urči- E tom ochabnutí Mesiaca kni- E hy v posledných rokoch sa E teraz podniká všetko, čo E podnieti jeho renesanciu a is postupne ho dovedie k takej IS dôstojnej oslave KNIHY, aká SI kultúrnemu národu E pristane, ale aj patri.nielen S —mš - mými přáteli. Proto se domjil* vám, že Jsou tyto portréty věrnější než ty, které jsem kresli! Jen podle pramenů. ku NejradějI odpovídám na otázčtvrtou. Ovšemže mám zvláštní záměr: chtěl jsem napsat takovou knížku, která by hrozně moc zaujala čtenáře, až by zatoužili něco si přečíst 1 od toho spisovatele, kterého znají leda podle jména. Proto jsem v závěru knížky o středočeských literátech připojil 1 stručné informace o jejich díle. Byl bych šťasten, kdyby tak působila zejména na mládež, neboť by se stala ukázkou, jak by také mohla vypadat moderní učebnice literatury ve škole. Odpověděl jsem na vaše čtyři otázky, ale sám bych rád ještě dodal, že knížku Dobrodružství Jaroslava Seiferta ilustroval Pavel Lisý, ovšem nenakreslil podobizny, nýbrž motivy ze středočeské krajiny. Poněvadž je rodák z Hostomic, zpodobil také své rodné městečko, tam chodil František Procházka — později proslulý autor Pepánka nezdary — z blízkého Běštína do školy. Rozhovor s Františkem Hamplem, autorem knihy Dobrodružství Jaroslava Seiferta a jiné vzpomínky na známé i méně známé spisovatele Jvydává Středočeské nakladatelství a knihkupectví) zapsala: Marie Kloučkovi Protokol O DOBRODRUŽSTVÍCH JAROSLAVA SEIFERTA ky, Mám pocit, že jsem u zkouš když jste mi předložila j tenhle lístek se čtyřmi otázkami; í. Napsal jste mnoho nevel o osudech českých literátů z XIX. století; tato vaše no- 1 vá knížka je o literátech \ století našeho? 2. Nebo je celá o dobrodružstvích Jaroslava Seiferta? 3. V čem se liší od vašich dřívějších prací toho druhu? 4. Měl Jste nějaký zvláštní záměr právě s touto knížkou? Poněvadž navštěvují už mnohá léta školy — zprvu jako žák a potom učitel — odpovím přesně a pokud možno souvisle na všechny vaše otázky. Za prvé: je tomu tak, že jsem j ve sbírce Z bouřného času vy- | kreslil na základě podrobného j studia i původních pramenů zhuštěnou formou novel a povídek dobové obrázky a vylíčil příběhy některých spisovatelů minulého století, zejména těch, jimž byl souzen těžký životni osud. Tato knížka je o literátech století našeho, avšak nejsou to ani novely, ani povídky, nýbrž důvěrné portréty podle živých modelů; jsou kresleny na základě mých osobních vzpomínek na spisovatele, kteří svým původem, povoláním, či tvorbou patří do Středočeského kraje. Za druhé: z odpovědi na otázku první je zřejmo, že nepíšu jen o dobrodružstvích Jaroslava Seiferta, í když jsou to mé vzpomínky nejmilejší; v knížce je na třicet portrétů : spisovatelů slavných — národ- ! nich i zasloužilých umělců —, i významných, byť se na jejich dílo poněkud a jistě neprávem zapomíná, ale také takových, kteří se nedostali na Parnas, zvítězili však a dosud vítězí u tisíců čtenářů, jako je na příklad vzorná matka Popelka Bilianová, spisovatelka osmidíl né humorné kroniky o matce •íráčmerce. K otázce třetí podotýkám, ž1 jsem všechny literáty, o kterých píšu, osobně znal, množ z nich byli, anebo ještě jsou Odsouzené duše Lidé, kteří už nevěří, nedoufají, po ničem netouží, lidé, kteří prohráli a promarnili svůj život. Lidé, kteří i když se jim naskytá příležitost nové lásky a nového života, už nemají silu ho žít. Taková je i Fanny Hornová, hlavní postava románu Dimitra Dimova Odsouzené duše. Mladá žena, která přijíždí do Španělska pobavit se a rozptýlit, hledat romantiku a dobrodružství. Ale Španělsko není jen země zábavy a podívané pro turisty, je to 1 země bídy, těžkého života, ostrých sociálních protikladů a rozporů. Láska k jezuitovi Herediovi ji přivádí až do tábora nemocných tyfem, kde začíná chápat, oč jde ve Španělsku poloviny třicátých let. Fašistické povstání proti republice, kterou se dělníci marně snaží uhájit, boj o návrat monarchie a všech privilegií šlechtické třídy, snaha o neomezenou moc církve. Fanny, která jde zpočátku slepě za svou láskou, která vidí jen jediný cíl — získat která na obranu jeho Herediu, života riskuje i svůj vlastni, nakonec poznává pravdu: že ten nejen krásný, ale 1 sympatický a čestný jezuita, to zosobnění všech morálních ctností a morální čistoty je jen pokrytec, který se souhlasem řádu využívá její lásky právě ve prospěch tohoto řádu. Dimitru Dimovovl se podařilo dokonale proniknout do psychologie jednotlivých postav, do jejich myšlení, citů, postoje k životu a současnému dění. Není to jen Fanny a sugestivně vytvořený obraz jezuity Heredii a jeho náboženského fanatismu — s nímž čtenář sice nemůže souhlasit, ale přece je mu zpočátku 1 proti jeho vlastní vůli sympatický — ale 1 mnich Olivares, učený a vzdělaný profesor scholastiky, který sám nevěřf tomu, co učí, ale nemá silu vzdát se pohodlného života, jenž mu zajišťuje řád, i zbabělý Gonzalo, i mnich Domingo, který přebíhá k rudým, ale je dopaden a cestou ná popravu utlučen rozzuřeným davem. Ale v románě nenf pouze psychologická analýza hrdinů, kteří mají ve své podstatě mnoho společného s postavami románu Ztracenci Artura Millera. Je tam také hluboký pohled na problematiku Španělska v době nástupu fašismu, na podmínky, z nichž fašismus vyrůstal, na postavení a situaci dělníků, na rozvrstveni sil a zájmů jednotlivých tříd. Jsou tam kruté a drastické záběry z počátečních bojů občanské války, ukázky fanatismu neuvědomělého davu, který táhl do boje „za boha, za krále a za vlast,“ i bezútěšný a lidsky otřesný pohled na tábor nemocných tyfem, na •Mchž Heredia zkouší svou neúspěšnou vakcínu a nad jeúchž společnými hroby se po‘im jezuité modli, aby jim potrhlý život dal to, co Jim neokázal dát život pozemský. LUDMILA NOVÁKOVA