Noviny Vnitřního Obchodu, 1967 (XIV/2-52)

1967-01-13 / No. 2

NOVÍ ny 13. ledna 1967 vnitřního obchodu Týdeník MVO a OS pracovníků obchodu 2 jednoduchost - základ dokonalé evidence Denní přehled o zásobách v potravinářských prodejnách Mít soustavný přehled o tom, co všechno došlo do potravinářských prode­jen, zabraňovat mankům i různým nepřesnostem a nepoctivostem závozníků nebo i dodavatelů, to je pro ředitelství podniku něco jako ideál. A přece ne ideál nedosažitelný. již na podzim minulého roku mél Maloobchod potravinářskými výrobky v Nové Huti u Krakova svů] experi­ment dokonale ověřený. Ve svých 96 prodejnách zásobuje 135 000 obyvatel svého města. Jsou to občané díky míst­nímu těžkému průmyslu dobře situo­vaní, a proto také nároční. Ročně utra­tí v těchto potravinářských prodej­nách i při poměrně nízkých cenách potravinářského zboží kolem čtyř set miliónů zlotých. A uhlídat väechno zboží, které se v tuto částku promění, není rozhodně lehké. Proto také ředi­tel podniku Teodor Broda a Jeho spo­lupracovníci hledali systém, který by jim pomohl k co nejjednodušší a při­tom rychlé a dokonalé evidenci. A právě v té Jednoduchostí našil řešení. Dodavatelé vypracovávají své faktu­ry trojmo. A každý vedoucí prodejen má kotouč nálepek, oddělitelných od sebe perforací a označených kromě dalších drobných údajů číslem, ve kterém Je zahrnuto číslo prodejny a číslo, o kterém bychom mohli říci kontrolní. Tato část čísla se v kotouči opakuje třikrát. Tři nálepky Jsou tedy označeny stejně. Jedna z nich se po přejímce dodávaného zboží nplepí na to vyhotovení faktury, které se vrací dodávajícímu podniku, druhá na to, která zůstává v prodejně, a třetí na vyhotovení, které dodavatel odevzdá k proplacení bance. Banka proplacené faktury odevzdá podniku a ten na svých počítacích strojích připraví Jednoduchý přehled proplaceného zboží pro sebe 1 prodejny. Vedoucí pak Jen zkontroluje, zda se to kryje s fakturami, které má u sebe. Je-li všechno v pořádku, pak tím také kon­čí Jeho administrativní práce na tom­to úseku. A protože ví, Jakou má den­ná tržbu, ví tedy také, za kolik zlotých má zboží na skladě. Táž čísla pocho­pitelně zná 1 podnikové ředitelství. Náhodná inventura by pak měla kla­pat na puntík. A celkem také klape. Každý dodavatel Již ví, že šidit se ne­vyplácí •—■ závozník, který chtěl ne­chat vyfakturovat zboží, které ne­dodal, byl do dvou dnů odhalen ve­doucí prodejen Jsou sl vědomí snad­né kontroly, a těch, kteří by chtěli vzít v samoobsluze něco bez placení. Je prý málo. Snad Je to také tím, že novohuťské samoobsluhy v moderních pavilónech jsou sice velké, ale velmi přehledné. ty / Z OBSAHU Vratné, či nevratné obaly? Zimní Moskva Naše interhotely 1966 a 1967 Vídeňské vteřiny Propagace na kufru Lipno i v zimě ožije Naše křížovka Už dlouho jsme na naSem trhu po­strádán varný porcelán a ohnivzdor­nou keramiku. Alespoň Částečně tu­to mezeru odstranil dovoz. O varný porcelán z Lucemburska a o norskou ohnivzdornou keramiku /e velký zá­jem nejen v brněnské prodejně Uni­versal, ale t jinde. Zvítězil rozumný názor Karlovarští se svého času dost ne­přemýšleli, jak naložit s městskou tržnicí. Dokonce se ozvaly i hlasy přebudovat ji na plovárnu. Nakonec zvítězil rozumný názor — tržnice zůstane tržnicí. Od 1. ledna ji pře­bral závod Potraviny, který ji v le­tech 1968 a 1969 zmodernizuje nákla­dem tří a půl miliónu korun. Už'nyní zde nabízí nejen potraviny, zeleninu, ovoce a různé občerstvení, ale i prů­myslové zboží. Vloni tržnice prodala zboži za 26 miliónů korun, po úpra­vách chce tržit ročně na 50 miliónů korun. lok dél po IV. svazovém sjezdu Z Jednání oborové komise pro Obchod průmyslovým zbožím Oborová komise OV OS pro Obchod průmyslovým zbožím věnovala na svém zasedání hlavní pozornost přípravě plánu na letošní rok a uzavírání podni­kavých kolektivních smluv. Konstatovalo se, že výrobní podniky neuspokojují požadavky na dodávky zboží v plné výši (zhruba asi na 70°/o). Bude třeba hledat nové možnosti nákupu, především z místních zdrojů. Podniky budou též muset zhodnotit strnkturu svých zásob a učinit v souladu se situaci po­třebná opatření v reklamě a nabídce. Hodně připomínek bylo k stabilizačnímu odvodu, který s obledem na cílové řešení zvýšit průměrné výdělky v obcho­dě na úroveň průmyslu do roku 1970 brzdí iniciativu podniků při náboru no­vých pracovníků, a tím i zlepšení služeb. Pokud Jde o kolektivní smlouvy, do­poručila oborová komise podnikovému ředitelství uplatnit Již v letošním roce u progresivně hospodařících podniků zvýšení prostředků na zlepšení pra­covních podmínek a dotace fondu kul­turních a sociálních potřeb nad 0,8 %. To umožní rozšíření kapacity a vyba­vení závodních Jídelen nebo stravová­ní v RJ. či provozovnách Jednoty tam, kde závodní Jídelny nejsou. Důležitým bodem Jednání komise byl též rozvoj socialistické soutěže. Komise rozhodla ustavit pracovní sku­pinu, která ve spolupráci s generál­ním ředitelstvím zhodnotí dosavadní ekonomický přínos soutěže za loňský rok a zpracuje návrh na novou orga­nizací soutěže pro letošek. Dále si ko­mise stanovila úkol pokračovat v usta­vování poboček VTS a podporovat roz­voj zlepšovatelského hnutí. Pro nej bližší období doporučila generálnímu řediteli přijmout opatření k dalšímu náboru pracovníků do prodejen a skladů a prostřednictvím volného ná­boru dosáhnout, aby se Již letos přija­lo do učení nejméně 40 °/o chlapců. V rámci programových cílů na úseku péče o pracující ženy bylo doporuče­no působit na výrobu, aby dodávala zboží v menších obalech. Oborová komise rovněž požaduje, aby zásady denlvellzačního procesu a diferencovaného odměňování za ne­dělní a prodloužený prodej a poskyto­vání podílů na hospodářských výsled­cích byly zahrnuty do kolektivních smluv, včetně podmínek, za Jakých se budou tyto podíly poskytovat, v Jaké výši a v Jakém rozsahu, a důvodů pro možné krácení. V zájmu větší stabili­zace kádrů doporučuje komise uplat­nit v zásadách zvýhodnění pracovníků za věrnost povolání. V závěru komise rozhodla, že na ros 1967 nebude uzavřena oborová ko­lektivní smlouva, neboť tyto kolektiv­ní smlouvy se budou zpravidla uzaví­rat na delší období. Členové komise se zúčastní přípravy kolektivních smluv v podnicích. Rudolf červinka, tajemník oborové komise 0V OS , • Letos na dvou frontách V Liberci tradiční přehlídka odí­vání, v sousedním Jablonci n. Nisou módní bížutérní doplňky, sklo a kera­mika. Taková Je základní koncepce letošních Libereckých výstavních trhů pořádaných od 15. července do 8. srpna. Prostory Jabloneckého výsta­viště budou přesně naladěny na spo­lečné téma s libereckou výstavou — kultura a estetičnost. Jedním z největších Již přihlášených vystavovatelů bilde Novoborské sklo. Na víc než pěti stech metrech předve­de všechny své novinky včetně těch, které nás budou současně reprezento­vat v Montrealu. Jablonec se také O povánočních zásobách hraček v Dětském domě výrazně hovoří sice upravený, ale víc prázdný nei plný regál. Tím, že Vtola Plhalová předvá­dí malému zájemci tank, se nenech­­te mýlit. Není to zadržené zboží, které by ted v lednu mělo vítaně zvýStt trž­by. Je to jedna z opravených hraček, které nebylo možno pro pozdní dodáv­ky opravit včas, aby je naši malí do­stali pod stromeček. Regály v příruč­ním skladu se těmito dopravou nebo již vlnou výroby pokaženými hračka­mi jen prohýbaly. A teprve po svát­cích 1e bylo možno roztřlďovat na opravitelné a na ty, které Dětský dům at chce nebo nechce, musí vrátit. Nu, a ten tank na prodejním pultě je te­dy jeden z těch, které opravit šly. Ta­ké druhý obrázek vám ukazuje pová­­noční nabídku. Takhle nějak st Olga Peswaldová představuje kulturu pro­deje. Mít prostor t dost času věno­vat se malému zákazníkovi t jeho ro­dičům. jen kdyby k tomu přibyl ještě větší výběr obuvi. soustřeďuje na prodej suvenýrů. V ex­kluzivní prodejně najdou návštěvníci nejen nejnovější sklářské výrobky, ale i proslulé turnovské granátové šper­ky. Pro letošní LVT Je Již mnoho připra­veno, leccos Je však třeba Ještě vy­řešit. Například nejrychlejší dopravu návštěvníků výstavy mezi oběma měs­ty. nebo nejvhodnější výletní trasy do Jizerských hor. Připraven Je už i 250stránkový katalogový průvodce, který na rozdíl od loňského Nového Dekameronu bude Čtením pro kočku. Náplní tohoto katalogu bude přede­vším povídání o módě. on \#zduch k zalknutí a ovzduší na­­^ plněné nehmatnýml, zato Inten­zívně pociťovanými elektrickými vý­boji. Kožichy a zimní kabáty nepřed­stavitelně hřejí, pot st již nehledá své cestičky Jen za košilí, ale v bo­hatých krůpějích se rozhodil i po ob­ličeji. Balíčky překážejí taškám, ty zase aktovkám, vůně se mísí se zápa­chy, rozčepýřené vlasy sousedky ne­příjemně šimrají v obličeji. Krev se hrne k spánkům, žíly se napínají, v uších začíná hučet nebo Jemně bubnovat a zuby Již neudrží slova: »Běhám po celé Praze a ani u vás takovou hloupost nedostanu. Od čeho Jste, prosím vás, Dětský dům?« Dě] samozřejmě není dnešní. Vrá­tili Jsme čas o několik těch týdnů zpět, třeba právě do té »stříbrné« soboty, která všeobecně znamenala největší nápor na obchod. A řekně­me také hned, že Jsme vybrali Jeden z nejjemnějl formulovaných výbuchů bezmoci spotřebitele a že 1 ti, kteří použili silnějších slov, měli ze svého hlediska pravdu. »Dost Jsme měli Jen her, to ovšem Jen co do počtu, nikoli co do výběru, a loutek. Ostatní nám vlastně chybělo všechno,« vybavuje sl vánoční nabíd­ku oddělení hraček v Dětském domě jeho vedoucí s. Marta Holubová a s popsaným blokem v ruce doplňuje: »Abyste sl mohli udělat lepší před­stavu, tak dřevěných vláčků Jsme měli tolik, že Jsme vyhověli asi pěti procentům poptávky, deseti pak u dřevěných figurek, mechanických hraček a velkých hraček z plyše. Po­dobné to bylo 1 u Jiných hraček. Nej­hůře ovšem dopadla houpadla. Ta ne­byla vlastně vůbec, Jen poslední den Jsme Jich dostali několik kusů. A zá­jem pochopitelně byl. Bylo by se pro­dalo tak zhruba o padesát procent víc zboží, kdyby ovšem bylo. A s roz­hodně menší námahou a nervovým vypětím než neustále opakovat ne­máme, nemáme, nemáme.« A my Jen doplňujeme, že u hraček to v Dětském domě vlastně víc vytrhl dovoz, byť i v posledních chvílích soustavně do­pravovaný z Bratislavy vlastním ro­­burem. Co tedy dělali naši výrobci? Nebo snad zaspal velkoobchod? Jenomže ono Je těch problematik v doně vyhrazeném spokojenosti dětí i rodičů víc. Měl by vlastně sloužit dětem do šestnácti let, u některého zboží řekněme alespoň do čtrnácti. Jak to ale vypadá v praxi? »Dívkám od takových deseti do čtrnácti let bychom vlastně mohli na­bídnout nejvýše ty dva až tři vzory obuvi, které se Jako dívčí vyrábějí. My se snažíme tento sortiment ale­spoň trochu doplnit levnými dám­skými střevíčky na nízkém podpat­ku. A příliš růžové to není ani v té typicky dětské obuvi. Již několik let Je fazónově stejná, to se tak nejvýš změní nějaká ta ozdůbka. Ani tady není mnoho druhů a barvy Jako by neexistovaly. Něco na přezutl do ško­ly? Ano, Jeden druh — pro dívky 1 pro chlapce, pro léto I pro zimu a začátkem školního roku také Jen v Jedné Jediné barvě, ostré červené. Do cvičení? Spartakiádní cvičky. Je Jich stále málo, snad proto, že Jsou tak nekvalitní, že maminky musejí kupovat pořád nové. Pak Jich tedy nikdy dost být nemůže. A kožené cvič­ky, po kterých volají, nejsou.« Od ve­doucí oddělení obuvi soudružky Jany Vojířové Jsme odcházeli pokud mož­no Ještě smutněji. Opakují se tedy Již léta stále stejné bolesti. Kam se asi podělo těch slibovaných dvě stě druhů dětské obuvi, o kterých se tak velkými slovy mluvilo na tis­kové konferenci k výstavě Móda 67 v Gottwaldově? Nebo snad bývalé Sdružení textilního obchodu přece Jen nemělo rušit ten dobře fungující pa­tronát se Sázavanem? »Ptáte se, kdybych Já rozhodovala o tom, co se bude vyrábět pro vnitř­ní trh? To Je Jednoduché, to, o čem vím, že se dobře prodává a že nako­nec to nebudeme muset zbytečně zlevňovat. Bylo by toho víc než dost. Především to, co se snadno udržuje, co je fazónově pěkné a má pěkný vzor a barvu.« Tak reagovala na na­ši prvou otázku vedoucí oddělení ku­sového textilu soudružka Marie Bílá. »Jenže Já mám pocit, že Je nejvyšší čas výrobu trochu stisknout. Dosta­nu se v poslední době i na kontrak­ty. To, co se předvádí, a to, co nako­nec dostaneme, Je si podobné oprav­du jen velmi vzdáleně. A kolik toho vůbec nedostaneme. A pak ty veli­kosti. Vždyť v určitém věku vůbec ne­odpovídají naší mládeži. Čtrnáctileté oblékneme Jen náhodou. Dvanáctku téměř nikdo nežádá. Nebo ten věčný nedostatek punčochového zboží. A Ješ tě, vemte sl ceny. Tady máte tři dív­čí svetříky a porovnejte Je, Já vám pak řeknu cenu.« Samozřejmě že nejdražší byl ten nejméně atraktiv­ní. Pak se nelze divit, že zákazník Je přesvědčen, že obchod Je skrz na­skrz Jen šizuňk. Ponožtičky za dvě koruny nemá, to by si asi nevydě­lal, ale podstrkovat člověku svetřík za sto dvacet, když ten za osmde­sát Je po všech stránkách lepší, to by chtěl. Zadržte! To nebyl pokyn( aby ten levnější byl od zítřka o pa-, desát korun dražší. Ředitel Dětského domu Jaroslav Welner by měl Ještě mnoho dodatků. Jeden však nejzávažnější. »Prostor. Ná čtvereční metr se v obchodním domě, který prakticky prodává nejlevnější zboží, trží, a to prosím včetně pro« dejny v Anglické ulici, kde není ta­kový provoz, 55 638 Kčs. Tedy nejvíc ze všech obchodních domů. A my Jsme si Jen tak odhadem promítli trž­bu z té »stříbrné« soboty do tohd ročního průměru na metr. Ukázalo nám to víc než sto dvacet tisíc. Ještě stále nedozrálo rozšíření Dětského domu k řešení a rychlé realizácií Ne? Pak se tedy nedivme, že Jaroslav Welner dodnes slyší to vánoční w od čeho Jste tedy Dětský dům! Od čeho jste DÉTSKÝ DŮM

Next