Noviny Vnitřního Obchodu, 1972 (XIX/1-52)

1972-11-08 / No. 45

1^1 vnitřního obchodu ROČNÍK XIX 45 Nedávno navštívil Československo soudruh SERGEJ TRIFONOV, první ná­městek ministra obchodu SSSR a místopředseda ústředního vedení Společ­nosti sovětsko-československého přátelství. Získali jsme od něho obsáhlé in­formace o rozvoji obchodu za padesát let existence SSSR, z nichž dnes otis­kujeme výtah. V plném znění vyjde materiál v časopise Socialistický obchod v čísle 11. Od vzniku SSSR se rozvíjel a zdokonaloval sovětský obchod. Ve všech eta­pách svého rozvoje plnil sovětský obchod úkoly, které mu uložila Komunis tická strana Sovětského svazu. Na základě úspěšného rozvoje průmyslové a zemědělské výroby rychle rostl maloobchodní obrat ve městech i na venkově. Jestliže v roce 1924 činil obrat zboží (v cenách roku 1971) 2,5 mld rublů, pak v roce 1972 má dosáhnout 176 mld rublů, to znamená, že vzroste sedmdesátkrát. V uplynulé pětiletce se v SSSR vykonalo mnoho pro zlepšení obchodu a ve řejného stravování. Maloobchodní obrat státního a družstevního obchodu vzrostl v uplynulých pěti letech o 50 mld rublů, tj. o 48,8 procenta proti plá novaným 43,5 procenta. Průměrný roční přírůstek činil přitom 8,3 procenta proti 8 procentům v předchozí pětiletce. Rychleji se rozvíjel obrat zboží na vesnici. Obrat spotřebního družstevnictví vzrostl v pětiletce o 51 procent, tj. o 4 procenta více než ve státním obchodě, a obrat na jednoho obyvatele na venkově vzrostl o 52 procent, kdežto ve měs těch o 32 procent. V předrevoluč ním Rusku ven-Rozvoj obchodu v SSSR ekonomickém i kulturním roz­voji výrazně za ostával za městem. Obrat aa jednoho obyvatele ve městě byl tehdy šestnáct­krát vyšší než na venkově. Nyní se tento rozdíl značně snížil. Podíl spotřeb­ního družstevnictví na celostátním obratu činí 29 procent. Spotřební družstev nictví sdružuje 60 miliónů členů a má asi 300 000 prodejen. Kromě toho má k dispozici značné výrobní kapacity, a to pro produkci pekárenských výrob­ků, konzerv, piva, nealkoholických nápojů, uzenin atd. XXIV. sjezd KSSS stanovil jako hlavní úkol deváté pětiletky zajištění znač­ného vzestupu materiální a kulturní úrovně života lidu. Při řešení těchto úko 1A je obchodu vyhrazeno významné místo. Směrnice XXIV. sjezdu KSSS předpokládají zvýšit za pět let (1971—1975) maloobchodní obrat o 42 procent, tj. o 64 mld rublů, což se přibližně rovná celkovému obratu zboží v roce 1957. V této pětiletce se značně zlepší zásobování obyvatelstva potravinářským i nepotravinářským zbožim. Prodej nepotravinářského zboží poroste rychleji než prodej potravinářského zboží a jeho podíl na celkovém obratu se zvýší ze 44,5 procenta v roce 1970 na 47,1 procenta v roce 1975. Jedním z nejdůležitějšíéh problémů deváté pětiletky je rozvoj materiálně technické základny obchodu, zvláště rozšíření sítě prodejen a skladů. V této pětiletce dojde k dalšímu rozvoji sítě maloobchodních prodejen a skladů ve městech i na venkově. Prodejní plocha vzroste o 6 mil. čtverečních metrů, plocha skladů o 5,5 mil. čtverečních metrů, kapacita obchodních chladíren o 480 000 tun a skladů ovoce, zeleniny a brambor o 5 mil. tun. Ministerstvo obchodu SSSR přikládá velký význam rozvoji pokrokových fo­rem obsluhy a za hlavní úkol v této pětiletce považuje rozsáhlé zavádění a zdokonalováni prodeje potravinářského i nepotravinářského zboží formou sa­moobsluhy. K 1. lednu 1972 bylo v SSSR 120 000 prodejen se samoobsluhou, tj. 25 procent z celkového počtu prodejen. Na celkovém maloobchodním obratu se podílí prodej zboží samoobsluhou 27 procenty. V deváté pětiletce se počítá se značným rozvojem samoobsluhy v obchodě. V roce 1976 se pro­dejny se samoobsluhou budou podílet na celkovém obratu více než 40 pro­centy ve srovnání s 18 procenty na začátku této pětiletky. V roce 1972 se pracovníci obchodu stejně jako všichni sovětští lidé nadše­ně zúčastňují práce na všech úsecích hospodářské výstavby, aby mohli důstoj­ně oslavit celostátní jubileum — 50. výročí vzniku Svazu sovětských socia­listických republik. ÚV SOZ súťaži NVO POVZBUDENIE PRE PRISPIEVATEĽOV A DOPISOVATEĽOV ZO SLOVENSKA, VECNÉ CENY V CELKOVEJ HODNOTE 10 000 K0RÜN. V 41. čísle Novín vnútorného obcho­du bola zverejnená súťaž. Predsedníctvo ÜV SOZ uvítalo túto akciu a pripája sa, lebo má ozajstný in­teres na tom, aby Noviny vnútorného obchodu spopularizovali záslužnú čin­nosť a vyzdvihli prospešnú prácu na­šich ľudí v obchode na Slovensku, č! už ide o uznania hodné počiny z mi­nulosti alebo v súčasnosti, nasledovania žiadúce príklady obetavosti, statočnosti, šikovnosti, aktivity a iniciatívy, dobrých nánadov, vynikajúcich výsledkov a pod. Na zasadaní predsedníctvo ÜV SOZ rozhodlo súťaž k slávnemu výročiu ob­chodu podporiť venovaním pekných vec­ných cien v celkovej hodnote 10 000 Kčs. Ceny sú určené za práce prispievateľov v II. a III. kategórii, v počte 5 pre dru­hú a v počte 10 cien pre tretiu skupi­nu účastníkov. Zostáva len začať a na­’•M zmysel súťaže. J. f. Moskva všedního dne, tak jak ji zná většina našich turistů. Gastroprag ’72 skončil Umělci studené kuchyně # Dekoratívni a vynikající cukrářské výrobky 9 Číšnici na světové úrovni O Za dva roky „na shledanou" # Praha se ve dnech 24.—26. října stala — jako vždy, když se v „matičce“ koná něco mimořádného — středem zájmu. Konala se zde soutěž umělců kuchyní a stolování socialistických států. Bylo to v době rozvíjející se svě­tové turistiky vynikající podnět. Praha se své role hostitelky výkvětu gastro­nomie ujala opět po dlouhých letech. Sluší se ovšem poznamenat, že hlavně v posledním desetiletí získalo čs. kuchařské a pohostinské umění značné uznání nejen doma, ale i ve světě. Prezentovalo se na mnohých světových výstavách a v soutěžích osobním zastoupením našich mistrů tohoto vzácného řemesla, z kterých si odneslo mnoho zlatých medailí. Stůl pro krále Kdo by o Jídlo, které se mělo v rámci soutěže zaskvět v plném les­ku, neměl vrcholný zájem! Navíc ne­bylo pochyb, že bude soutěžit nejen zručnost, dovednost, řemeslnost, ale i národní odlišnost a tradice. „Vaří se u nás lépe nebo hůře než v Jiných socialistických státech?“ — četli Jsme ve zvědavých očích návštěvníků. Vchody pražského Obecního domu, kde se soutěž konala, jim nestačily. Lidé od profese a ještě více laici mu­seli nakonec vystát celé hodiny, aby kulinářské speciality vůbec viděli. Ale stálo za to. Plné tabule odha­lily výtvarně nepoosatelná díla, která vzbuzovala úctu. Formovat maso do rolád, dát mu veškerou barevností' chuťově působící přílohy, připravit je snad na tisíc různých způsobů, ie jistě velké umění. Neméně však ná­vštěvníci oceňovali kvetoucí koše či vázyt ovoce, větrné mlýny, knihy atp. zhotovené z cukru, čokolády, či mar­cipánu. Číšníci si zase dokázali vy­myslet působivé stolování, které by ctilo stoly nejbohatších a nejhonos­nějších králů, nemluvě už o tom, že všechno, co se zde servírovalo, slouží jako neoddělitelná součást rozvoje životní úrovně prostého lidu socialis­tických států, v čem bylo také základ­ní poslání Gastropragu 72. Návštěvníci se možná pozastavili nad skutečností, že ze „soutěžního slovníku“ vypadla teplá jídla. Podle vysvětlení pořadatelů se tak stalo úmyslně, protože první Gastroprag měl být impulsem a současně zkouš­kou pro pořádání dalších, vždy jx> čtyřech letech se střídajících soutěží. Příští Gastroprag bude výjimečně za dva roky, aby se nesetkal s podobnou gastronomickou akcí, která probíhá rovněž každé čtyři roky ve Frankurtu nad Mohanem. Zlatá uznání Soutěžící družstva měla převážně sedm členů (vedoucí a po dvou z ka tegorie kuchař, cukrář, číšník) kromě družstva ze SSSR, které se letos vzhle­dem k slavným výročím v Sovětském svazu zúčastnilo jen v kategorii ku­chař dvěma členy z pražské Berjozky. Z celkového počtu 52 zlatých medailí získalo družstvo ČSSR 17, NDR 10, MLR 9, RSR 7, PLR 5 a SSSR 4; z 22 stříbrných družstvu PLR 8, RSR 6, MLR a ČSSR po třech a NDR 2, z bronzových PLR 12, RSR 8 a NDR 1. Vyslechli jsme si slova uznání, ale i některé poznámky nejen soutěžících, ale i pořadatelů a návštěvníků. Za všechny snad postačí slova ministra obchodu ČSR Josefa Trávnička. Na adresu Gastropragu ’74 řekl: „Pro příští soutěž musíme najít vhodnější prostory, aby co nejvíce lidí mohlo zhlédnout výsledky práce mistrů dobrých jídel a stolování. S ohledem na velký zájem veřejnosti, zdá se mi i doba trvání soutěže — pouhé tři dny — poněkud krátká. Ji­nak výstava jen potvrdila, že mini­sterstvo jednalo správně, když zaháji­lo novou tradici výstav a soutěží v ga­stronomii.“ A tak se těšíme na příští meziná­rodní soutěž, která bude výrazem čtvrtého roku pětiletky všech zúčast­něných socialistických států, a tedy ještě vyššího stupně životní úrovně je­jich obyvatel. R. Holubová Federální výbor se loučí Přípravy celostátního sjezdu vrcholí 0 Před volbou nového československého svazového orgánu V Praze se 1. listopadu sešel Čs. federální výbor odborových svazů pracov­níků obchodu na závěrečné schůzi; po celostátním sjezdu ve dnech 25. a 26. 11. v Brně jej nahradí nově zvolený československý orgán s rozšířenou pra­vomocí jako ústřední, hlavní a vůdčí představitel všech odborářů z odvětvi obchodu v ČSSR. Národní svazy budou pak partnerskými složkami pro národ­ní ministerstva obchodu a příslušné další národní hospodářské orgány. Hlavní náplní poslední schůze federálního výboru bylo proto projednání ob­sahové, organizační a kádrové přípravy celostátního sjezdu Odborového svazu pracovníků obchodu. Předsedkyně Čs. FVOS ing. Věra Koutníková seznámila přítomné s předběžným návrhem znění hlavního referátu; dále byly projedná­ny náměty do usnesení, rámcový návrh hlavních úkolů orgánu, kádrového slo­žení orgánů i sjezdových komisí a sjezdový rozpočet. V závěrečném slově vyzvedla ing. Koutníková klady dosavadní spolupráce obou národních odborových svazů na půdě federálního výboru. Odboráři ob­chodu v obou národních republikách svými činy jednoznačně dokazují, že směrnice XIV. sjezdu KSČ i závěry Vlil. všeodborového sjezdu jsou pro ně silným inspiračním zdrojem. Není proto pochyb o tom, že čelní českoslovenští svazoví představitelé, které si nově zvolí, tuto hřivnu nepromarní, ale naopak ji budou účelně usměrňovat a rozvíjet. -S­ Říkala mi Huberte... Následující stať je rafinovaně rozdělena do jednotlivých kapitol. Chytrému napověz: každá kapitola má svůj název a všechny názvy jsou tu hned v úvodu pohromadě. Čtenář si tedy může vybrat svoji kapitolu, aniž by četl celé dílo. Neučte se, jen čtěte: Na ryby s tužkou a * blokem — Co by tomu řekl kníže Schwarzenberg? — Necelých šedesát dní před popravou — Baštýř trestá turisty — Není kachna, že budou husy? — Frapantní záměna dvou svátých. Tentokrát to má na svědomí Český výbor pro cestovní ruch. Ten společ­ně s Čedokem pozval koncem minulé­ho měsíce pražské novináře na výlov jihočeského rybníka. Ted jsou toho všechny noviny, rozhlas a televize plny. Kapr je rybal — dovídáme se. Je to ryba veskrze vánoční, doplňují ti lépe informovaní. Můžeme k zápla­vě takových informací zůstat lhostej­ní?! Nikdy! A proto doplňujeme o zprávu získanou z dobře informova­ných kruhů Státního rybářství na Hlu­boké: Kapr je nejenom ryba veskrze vánoční, ale také o letošních váno­cích ho bude na trhu dosti V našem věku mechanizace, auto­matizace a mašinizace ani chudák kapr neunikne produktivitě. Neboť ta­ké kapr v zájmu celospolečenském je nucen růst rychleji, snížit ztráto­vost úhynu, zvýšit populaci, zlepšit jakost vlastního masa, a vůbec se se­rvat s efektivností a racionalizací. Všechna čest, kapr se snaží. Dřívěj­ší průměrný výnos z hektaru rybničné plochy byl v posledních dvaceti letech existence Státního rybářství překro­čen více než trojnásobně. Téměř 81)1)0 rvbníků, které obhospodařuje oboro­vý nodnik Ststníbo rybářství, ie na­plněno rybami až po okraj. Letos se očekávají rekordní rybářské žně s cel­kovou výtěžností 120 000 centů trž­ních ryb. Co by tomu řekl nebožtík pan hra­bě Schwarzenberg? Asi by poslal plá­novače na školení. Ptali jsme se, jak se cítí kapr ne­celých šedesát dní před popravou. Nic nám o tom neřekl. Asi proto, že ryba je odnepaměti málomluvná. Jak jsme ale-měli možnost pozorovat, je mu v tomto období ze strany rybářů věnována maximální péče. Byl pře­vezen do sádek, kde dostává čistou, zvlášť okysličenou vodu. To aby jeho maso ztratilo charakteristickou vůni letního bahnění. Jinak má půst, stej­ně ale v zajetí drží hladovku a trucu­je. Výlov rybníka, to je taková mokrá slavnost, nebo snad hra, ale nijak mi to nepřipadá jako práce. Když už by se zdálo, že se žádná další klukovina nedá vymyslet, vzpomene si haštvř, a že bude jako pasovat na rybáře. K to­mu se nachomýtli sovětští turisté, a kdo by nechtěl být pasován. Zvláště, když neví „co to obnáší. A pak už při­šla ke slovu baštýřova hůl. zakončena plochým koncem s pečetí. Tu pečeť bylo třeba dvakrát ohtisknnut na choulostivá místa, která obvykle slou­ží k sezení. Povyražení, které z toho měli rybáři i turisté, přinomínalo sil vestra tak těsně před půlnocí. ■ J<a, V jeslích, kam chodí náš malý Jir­­většina dětí bezpečně rozezná embéčko od trabanta. Ale jenom pě­tiletá Janička, původem z Vizovic, do­kázala dešifrovat bílého ptáka ve sla­bikáři. V souladu s objektivní reali­tou-prohlásila, že je to husa. Z toho usuzuji, že husí je méně než trabantů. Baštýř Chalupa se nechal slyšet, že brzo bude husí víc než embéček a trabantů dohromady. Státní rybářství Hluboká převzalo úkol chovu husí, a očekávají, že vysoká efektivnost tako­vého chovu zaručuje perspektivní roz voj. Kromě masa slibuje husa i tržby za peří. To by mělo rozhodnout. Nic­méně, novináři se tváří nedůvěřivě. Jen aby prý, tem případ husí, nebyl zase kachna. Síť se zatahuje, a já navádím svá­tého Huberta, aby pomohl alespoň ně­kterému z těch stovek šupináčů pře­skočit a frknout. To je vyloučené, ří­ká ponuře baštýř. I když preskoč* tak ho stejně čapnenť. Všechna voda při­jde vypustit, nemá kam se schovat. Jedině, uvažuje, jedině kdyby se za­vrtal do bahna. Ale i tam odsud ho vypudíme elektrickými šoky. A pro upřesnění — patronem ryb a rybářů není Hubert, ten patří myslivcům, nám fandí svátý Petr. Kde se mi tu vzal ten Hubert? Už vím — Říkala mi Huberte, přidejte trochu vášně, a trochu chladu uberte ... Jo, chtělo by to ubrat chladu, nohy už pořádně zebou, turisté také ujali, takže, baštýři: Dobrý lov a dobrou vodu! Š0 Vy, české rybníky, jste stříbro slité... Na našem obrázku je nestor českého novinářství Jiří Stuchai krátce po pa­sování na rybáře.

Next