Obrana Lidu, červenec-prosinec 1970 (XXIX/27-52)
1970-11-21 / No. 47
PLUJÍCÍ ČETNICTVO na Severní svatbě i jinde Propagandistické aranžmá Je téměř vždycky stejné. Neiprve se hra Je téměř lyrická předehra o nutnosti obrany z4padního světa a pak se už fortissimo rozehraje hlavní part 0 komunistickém nebezpečí, ohrožujícím svět. Potom vyplují z válečných přístavů válečné lodě. V uplynulé částí letošního roku byl ruch ve vá léčných přístavech, kde kotví lodě flotil členských států Severoatlantického paktu zvláště patrný. Námořní r.’aiiévry se konaly ve všech mořích oblévajících Evropu a je zvláště zajímavé (i přes stálé zdůrazňování obranného charakteru těchto námořních cvičení), že zvláště rušno bylo ve stredomorské oblasti, tedy v konfliktní oblasti, kde demonstrace síly byla považována za zvlášť důležitou, dále pak v oblastech severního křídla NATO, kde se zřejmě počítalo s provokačním účinkem vůči Německé demokratické republice, Polské lidové republice a Sovětskému svazu. Listujeme-li v letošním kalendáři, pak zjistíme, že sé už v únoru současně se cvičením ozemních sil Severoatlantického paktu, které jsou umístěny v Norsku (cvičení mělo krycí název „Arktický expres”), konaly velké námořní manévry, nesoucí Jméno „Arktický led”! Jejich úkolem bylo procvičit součinnost lodí norského námořnictva a trvalé spojení válečného námořnictva NATO v Atlantském oceáně. Velký význam se při akcích věnoval problémům posílení pozemních vojsk NATO na severním křídle, proto jako jednou z hlavních akcí manévrů bylo vylodění námořních výsadků v prostoru Söröiy a Gratangenu. Prostory cvičení byly v blízkosti hranic Sovětského svazu. Podle plánů velitelství NATO vy"ždějí na širá moře i válečné flotily nských zemí paktu, jichž se sice americké válečné lodě neúčastní, ale cvičení samo Je pod kontrolou funkcionářů NATO. Takovým cvičením byla „Epická bitva“, kam byl jako emisár vyslán americký admirál Rivero. Je nutno podotknout, že „Epická bitva” se odehrála letošního dubna, tedy ještě před devadesátidenním klidem zbraní na Středním východě, tedy Ještě před 7. srpnem, kdy příměří vstoupilo v platnost. Vylodování námořních výsadků, doprovázení a maskování konvojů a úkoly, součinnosti se procvičovaly 1 při největších 'manévrech NATO ve dnech 3.-15. června, pod názvem „Don Patrol” a to opětně ve vodách Středozemního moře. Účinkovalo v nich 60 válečných lodí a 300 letounů Velké Británie, Itálie, Řecka a Turecka pod velením již zmíněného amerického admirála Rivery, který je v současné době vrchním velitelem sil NATO v jižní Evropě. Do společných operací lodí a letectva byly zasazeny lemy nesoucí nukleární zbraně. Za nejtypičtější cvičení námořních sil NATO pokládá odborný tisk manévry „Severní svatba“ z druhé poloviny září, které se konaly v přístupových oblastech k Baltskému moři, v Severním a Norském moři, mezi Faerskými a Shetlandskými ostrovy. Podle britského listu Times.bylo v době manévrů v těchto oblastech ' soustředěno 180 lodí, včetně lodí letadlových, křižníků a ponorek, dále pak 150 letounů Spojených států, Británie, NSR, Kanady, Belgie, Holandska, Dánska, Norska, spolu se stálým námořním svazkem NATO v Atlantském oceáně. Bylo naiato 1 30 obchodních lodí. které „značko valy” konvoje. K plné spokojenosti* vedoucích funkcionářů neskončily, snad 1 proto, že jejich program byl až příliš náročný. Cvičily se společné akce spojeného válečného námořnictva při operacích na moři I ve vzduchu, pumové útoky a letecké přepady, protlponorková a protivzdušná ochrana svazků i jednotlivých lodí, dále pak ochrana konvojů. Plující četnictvo — námořní agresivní síla NATO, důležitý nástroj américké strategie imperialismu, mělo letos zvlášť horkých prvých devět měsíců roku Akce, jež jsme zazna menali, a zdaleka nejsou všechny, mají společného Jmenovatele: útočný charakter všech cvičínl. PkT T^vě rukopisné stránky denně — to byla norma, kterou sl uložil téměř osmdesátiletý autor, když se rozhodl sepsat své paměti, jejich první dli v modré vazbě a s titulem ,,Le Renouveau" vyvolal doslova senzaci. Náklad byl záhy rozebrán. Neúnavný autor se pustil do práce na druhém dtlu. V pondělí dne 9. listopadu 1970 večer odložil pero, aby si na chvíli odpočinul. Srdeční mrtvice učinila toho večera tečku za životem generála de Gaulla 1 za rozepsaným rukopisem . .. Charles de Gaulle se narodil 22. listopadu 1890. Nastoupil vojenskou dráhu na důstojnickém učilišti v Salnt-Cyr a poději absolvoval 1 Vysokou válečnou školu v Paříži. V první světové válce se účastnil obrany Verdunu a byl několikrát raněn. V letech před druhou světovou válkou na sebe upozornil řadou teoretických publikaci o otázkách strategie a taktiky. Při vypuknuti druhé světové války velel plukovník de Gaulle tankovému pluku a později divizi, která jako jedna z mála kladla na svém úseku úpornou obranu Guderlanovým pancéřovým, sborům. De Gaulle byl v poli povýšen na • Britská královská lékařská společnost ovádi, že polovina lidi, kteří chrápou se dá vyléčit jednoduchým chirurgickým zákrokem, třicet procent by se mělo podrobit psychologické léčbě a dvaceti procentům stač! uvázat šátek kolem úst. # Japonci vypracovali novou metodu při zpracováni ryb. Vykuchané ryby dávají do fermentačnlho roztoku, kde se rozpustí a pak se v odstředivce odstraní kosti a šupiny. Tekutý produkt je velmi výživný, bohatý na vitaminy a minerální sole. Na trh přichází v konservách. brigádního generála a později Jmenován do funkce náměstka ministra obrany. Po Pétalnově kapitulaci odešel do Gaulle do Londýna, odkud vyzval v červnu 1940 v památném prohlášeni fraucouzskou armádu a všechny Francouze k dalšímu boji proti hitlerovskému fašismu, za osvobození, nezávislost a národní čest Francie. Z de Gaullovy iniciativy vznikl a hrdinsky bojoval bok po boku sovětských stlhačů francouzský letecký pluk „Nnrmandle-Němen“. Nelze také zapomenout, že generál de Gaulle již v roce 1942 označil mnichovskou dohodu za neplatnou. Koncem roku 1944 navštívil de Gaulle poprvé oficiálně Sovětský svaz. Návštěva i její výsledky byly důkazem toho, jakou vážnost přikládá de Gaulle dobrým vztahům mezi SSSR a Francií, bez ohledu na různost společenského zřízení v obou zemích, a jaký význam těchto dobrých vztahů přisuzuje pro upevnění postaveni Francie na mezinárodním poli 1 pro zajištěni budoucí evropské bezpečnosti. Později po válce, když v letech 1958 až 1969 stanul nejprve v čele vlády a později jako francouzský president, prováděl de Gaulle politiku upevněni nezávislé role Francie. I když nepřestala být členem útočného paktu NATO, vytvořila si Francie za de Gaullova vedeni proti vůli USA nezávislejší pozici uvnitř atlantického seskupení. v Návštěva presidenta de Gaulla v r. 1964 Sovětském svazu znamenala další krok v rozvoji francouzsko-sovětských vztahů. Příští návštěva presidenta de Gaulla v SSSR v r. 1966 a její výsledky, zejména podpis společné sovětskofrancouzské deklarace, k němuž došlo po rozhovorech de Gaulla s L. 1. Brežněvem, N. V. Podgorným a A. N. Kosyginem, představuje důležitou kapitolu v historii vztahů obou zemi. hlavni směry rozvoje v oblasti Vytyčila politické, obchodně-ekonomlcké a vědeckotechnické spolupráce. ky Hodnotíce tyto pozitivní politické krogenerála de Gaulla, nezavíráme ovšem oči před tlm, že byl odpůrcem komunismu jako Ideologie 1 jako společenského zřízeni. Když se chápal moci ve Francii, zničené válkou a zahanbené porážkou z r. 1940, snažil se čelit vlivu komunistů — hrdinů odboje. Tato orientace byla i později určující v jeho vnitřní politice. De Gaulle se bezpochyby snažil svým způsobem vytvořit velikost Francie. Byl však v zajeti svého původu, výchovy a především své třídy. Dával před nost schopnostem jednotlivců před silou mas. Pro svů smysl pro řád spo léhal vlče na auto ritu než na demokratickou kontrolu. Jeho návrat v 1958 do čela státu a vytvořeni autoři tatlvnlho systému nutno z vnitropolitického hlediska chápat jako nástup jeho vlastního pojetí buržoázni demokracie, jež v té době především odpovídalo potřebám a zá měrům části francouzského velkokapitálu. Antikomunlsmus neoslepil však de Gaulla natolik, aby jej zbavil poli tického realismu. Připomeňme, že byl např. prvním západním státníkem, který uznal realitu a definitivnost hranic na Odře a Nise a toto stanovisko znovu zaujal 1 ve svých písemných pamětech. Osobnost de Gaullova patří tedy již historii. Lze však již nyní říci, že zesnulý generál byl nejvýraznějšl osobnosti francouzské vládnouc! třídy za poslední tři desetiletí. P. Poslední postava velké koalice Američané a jejich saigonští spojenci jsou páni/ jen v té části jihovietnamského území, které je obehnáno ostnatým drátem, minovými poli a pevnůstkaml. V severní části jUního Vietnamu dokonce t v postavení hnufntc nazvaném ,,0’Retlly” jsou jednotlivé baterie propojeny tunely z ostnatého drátu, aby jimi mohla být bezpečněji dopravována munice. „Středomořský” Nixon u papeže „Násir byl dosud symbolem naší jednoty. Po jeho smrti potřebujeme nové povzbuzeni; je jím nová unie, jež je ve skutečnosti jádrem příští všeobecné panarabské solidarity,” pravilo se v komuniké, jež vydali v noci z 8. a 9. listopadu vedoucí představitelé Sjednocené arabské republiky, Libye a Súdánu. Tím byla světová veřejnost seznámena s plánem na vytvoření federace mezi třemi sousedícími státy severovýchodního cípu Afriky. V prohlášení, ani v dalších komentářích se však neobjevil žádný přesný termín, dokonce nebylo řečeno nic bližšího o charakteru budoucího spojení.. Bylo jen stanoveno, že má probíhat ve dvou etapách. V první má být dosaženo „politického a hospodářského osvobození", v druhé dojde k integraci tří zemí v hospodářské, kulturní, sociální a vojenské oblastí. Tato zdrženlivost svědčí o rozvaze, s jakou p"řt stupují vědoucí politici SAR, Libye a Súdánu k uskutečňování svého dalekosáhlého projektu Arabští představitelé se jistě poučili na příkla du vzniku a rozpadu egyptsko-syrské federace (SAR byla založena v roce 1958 a Sýrie z ni vy stoupila v roce 19611 že spěch a netrpělivost je jen na škodu trvalého svazku. Přitom je však zřejmé, že intenzívní práce na přípravě federace byly ihned zahájeny a že úkoly vytyčené pro obě etapy mají být plněny souběžně. Vyplývá to ze zpráv o ustavení různých výborů a komisí a ze stručné charakteristiky jejich práce. Především byl ustaven vrcholný orgán, politický výbor, který egyptský president tvoři Anvar Sadat, sůdánský ministerský předseda generál Džafar Nimajrí a libyjský premiér plukovník Muamar Kadáffí. Bude se scházet pravidelně každé dva měsíce ke konzultacím. Plánovací výbor je vybaven pravděpodobně nejvyššímt pravomocemi, nebot jej tvoří výkonný výbor egyptského Arabského socialistického svazu, líbyjská t súdánská Nejvušší revoluční rada. V národní bezpečnostní radě jsou zastoupeni vedoucí představitelé pozemních a vzdušných sil armád všech tří zemí, kteří budou zabezpečovat vojenskou spolupráci a koordinaci. Byly ustaveny rovněž různé pomocné komise, iejfbhž těžiště práce bude v řešení a) politických otázek, b] hospodářských problémů, cj sjednocování hledisek kulturních a činnosti sdělovacích prostředků. Politická komise např. podle listu „Al Ahram" bude koordinovat zahraniční oolitiku a určí společný vnitropolitický kurs pro masové organizace v Egyptě, Libyi a Súdánu. Zejména z dlouhodobého hlediska může mít federace, v níž by bylo na 50 miliónu obyvatel lna území větším než polovina Evropy) velký význam nejen na Středním východě (nemluvě již o samotném arabském světě!), ale i na světové scéně. Socialistické tendence všech tři vlád, umocněné ještě spojením, jsou zvláště znepokojující pro imperialistické mocnosti a jejich zájmy v této oblasti. DrJ Jádro arabské iednotv •7 • / $ Choulostiví Britové Na mlhy i jiné nepřízně jsou Angličané zvyklí; dokonce až kupodivu chladně, i když zase ne odevzdaně, přijali svého času i poslední zvoněni nad kdysi všemocným velelmperiem. Ale snad o to jsou háklivější když se jim dnes někdo míchá do kuchyně, v niž se ještě cosi vaří z kompetence zašlého ministerstva kolonií, byt by to už byly jen odvary' Naposledy se tak stalo v těchto dnnch, kdy skupina africkoasijských členů Rady bezpečnosti OSN přišla s požadavkem vtěleným do rezoluce, v niž je Británie Jídána, aby neposkytla nezávislost státu rhodeských rasistů, pokud « této zemi nalézající se pod britským mandátem nebude vytvořena vláda s většinovým zastouoenim domorodých obyvatel. Dopadlo to jako už předtím — britský delegát z velmocenského křesla návrh vetoval. Avšak názory, které si vytvářejí národy Afriky a Asie o britské obojaké politice (slovní balast ujišťování, že se metropole postará o průchod práva kontra opačné činy) se vetovat nedají. Kromě dříve labouristických a nyní konzervativních gest neesistuje nic, co by na sebe bralo alespoň podobu účinného kroku vůči ostudné skutečnusti rasového bahna, za což Britanie v případě Rhodesie, řečeno ohleduplně přinejmenším spoluzodpovídá. je prý to věc vnitřní britské politiky, jak se zařídí. Ani to není pravda, orotože právo národů na sebeurčenf je v tomto případě mimo vší pochybnost. Ostatně ruka britského zástupce v OSN se zvedá dost často proti, například když šlo letos o rezoluci, žádající důsledné uplatnění dekolonizace. Choulostiví britové tak produkují choulostivou politiku a zvedají obočí, když se setkávají s africko-asijským nevděkem. Q Šarlatáni s dotazníky Nepodceňujeme význam i výsledky seriózních sociologických prací vzniklých v kabinetech západních Vědeckých pracovišť. Současně se to však v této části světa |en hemži všelijakými šarlatánskými sociologickými provozovnami. TuhlB jeden americký profesor sestavil důmyslný dotazník, obejel s tím papírem kus světa, aby pak zjevil nové pravdy o lidstvu. Ušetřeme si líčení o strastiplné decké pouti za poznáním a zjevme věty pravdy rotnou. Pan profesor na nedávné západoněmecké sociologické estrádě dokazoval, že nejmenši zájem o politický, společenský a hospodářský pokrok jeví jeho „spodní třída“, (rozuměj — dělnická třída) zatímco daleko vpředu je inteligence, patřící do jeho „horní třídy“, (rozuměj — buržoasie) protože charakterem práce se vlastně napořád zabývá úvahami o pokroku; a už vůbec jako nejupachtěnějši v honbě za pokrokem vypadá z páně profesorova vzorku elita této horní příčky — kapitalisté. Konečně někdo našel odvahu a nastavil zrcadle těžkým pracháčům, jejichž usoužené obličeje až dosud mnozí připisovali starostem o rozhojňování prkenic. Omyl. Vrásky těchto pokrokářů jsou zřejmě od honění „spodní třídy” do pokroku. Nové? Převratnél • Neodzbrojitelná Amerika V zemi „všech možností“ mají nesmělé diskuse o zbrojním potenciálu v rukou obyvatelstva již svou tradici. Na počátku dvacátých let, když došlo v amerických velkoměstech k novému rozkvětu podnikatelství pod pirátskou vlajkou a teklo příliš krve policejní, zločinecké, ba i pokojnému obyvatelstvu pouštělo podsvětí hojně žilou, doputovaly diskuse na pistolnickou tematiku dokonce i do Kongresu. Tam se pak záznamy o nich podle dobré tradice uložily do bezedných sejfů stěží řešitelných problémů. Od té doby se diskutovalo o vyzbrojeném občanstvu často. Nové oživení do rozpravy vnesly vražedné výstřely na presidenta Kennedyho, jeho bratra Roberta a duchovního Kinga. Rozhořčení politici, pastoři a jiní tribuni se tázali, kam spěje země, v níž může kdekdo koupit kulomet a rozsévat kolem sebe olovo. Americký president si už z volebních důvodů nemůže dovolit oslyšet ’ taková volání, protože vzápětí by byl obviněn, že nedbá zájmů země. Avšak i na to je tu již osvědčená procedura. Ustaví se presidentská komise a ta pak může jednat jednou nebo třeba i dvacet let. Předsednictví v takovém orgánu si naposledy vyzkoušel i mladší presidenta bratr povalečného amerického dr. M. Eisenhower, který konstatoval, že se jejich práce setkala se „zaslepenou vlnou emociálního odporu”. Američané prý milují své zbraně. To je ovšem nepřesná shovívavost. Američané si zvykli na násilí v ulicích měst, v obchodních i politických. transakcích jako na smog z výfukových plynů. Pro 25 miliónů lidí, kteří tahají po kapsách revolvery a 93 majitelů dalších palebných prostředků byl pobuřující a krotký návrh komise omezit vlastnictví zbraní na ty, kdo mohou prokázat, že je potřebují. Takovou potřebu ovšem může snadno prokázat kdekterý násilník, ale o to nejde. Komise skončila tam, kde její předchůdkyně. Odzbrojit občana by znamenalo zasáhnout do jeho svobod. A tak budou mít dále volnou mušku střelci na živé cíle. A rovněž všichni ti, jimž chladná ocel v kapse léčí nějaký ten komplex nebo je jen ubezpečuje, že mohou být kdykoli stejně tak dobří, jako ten správný chlapík na obrazovce, jenž tam právě samojediný už čtrnáct dní kosí pluk poldů kus po kuse. -vlii