Památky a příroda, 1990 (XV/1-10)

1990 / No. 1

Voda pro Sychro v HANA SLAVÍČKOVA - JAROSLAV JÁSEK V archívních materiálech Rohanů se setkáváme s dů­kazy přetrvávajících vztahů této francouzské šlechty k její staré vlasti, již opustila, jak známo v době Vel­ké francouzské revoluce. V roce 1808 obdrželi Roha­nové rakouský inkolát a do roku 1838 vybudovali v severovýchodních Čechách majetkový komplex, jehož jádrem se stalo panství Svijany se Sychravém, získané v roce 1820. Kontakty do Francie umožňovaly import kultury ze západní Evropy. Umožnily i zavedení vod­ního trkače na Sychrově v roce 1834. Vodovod pro Sychrov byl založen na Mohelce. Na jeho minulosti, s níž jsou spojena jména Montgolfier a Božek, se podílely dva foktory. První, subjektivní, plynul z finančních možností a snahy Rohanů získat technická zařízení od předních odborníků. Motivem byly mimořádné botanické a dendrologické zájmy Ro­hanů, zejména Camilla Rohana (1800-1892). Druhý, obecný faktor, představovalo opotřebování a životnost materiálů, jakkoli byla na Sychrově péče o vodovod důkladná. Omezená životnost zařízení (kolem třiceti let) a technický rozvoj si vyžádaly čtyřikrát zavedení nových strojů. Trkač z Paříže Na Sychrově byl vodovod již před rokem 1834 a měl ho na starosti správce vodovodu a současně rourmistr, uváděný mezi rohanskými úředníky a zaměstnanci.1 O záměru instalovat na Sychrově čerpadlo se dozvídá­me z rodinné korespondence již v roce 1829.2 Roku 1834 sem byl dopraven z Francie vodní trkač, vyrobe­ný pařížským mechanikem, bývalým spolupracovníkem Montgolfierů. Stroj byl obstaráván prostřednictvím Louise Rohana (1768—1863), který již nebyl vázán vojenskou ani ji­nou státní službou a pohyboval se v letech 1815-1835 mezi Paříží, Bruselem, Prahou a Vídní a zprostředko­vával nejrůznější kontakty s Francií. Vedle intervencí a jednání v různých záležitostech, zejména týkajících se emigrantů, vyvíjel jistý druh i obchodně podnikatel­ské činnosti. Obstarával pro šlechtické kruhy a své přátele v Čechách a Rakousku nejrůznější francouzské zboží počínaje tabákem, olejem a víny přes módní lát­ky, parfumerii a šperky až po hodiny, cibule rostlin, knihy a časopisy.3 K tomu účelu držel koně a nákladní vozy, o jejichž údržbu a opravy se staral v Praze dvor­ní kovář Franz Kramheller. Cesty do Paříže podnikal Rohanův forman Francois Dupré, který měl ku pomo­ci žokeje.4 V letech 1828-1835 byl Rohanovým hlav­ním dodavatelem a zprostředkovatelem v Paříži ob­chodník Prudent Voizot.5 Ten začal v únoru 1834 ob­starávat pro Rohana trkač.6 Nejdříve jednal s inženýrem Charlesem Dietzem, mechanikem německého původu. Zde je na místě po­znamenat, že Dietzovo jméno zůstává dlouho téměř neznámé i ve Francii, přestože jeho výzkumná a expe­rimentální činnost a význam jeho vynálezů opravňují k tomu nazvat ho otcem praktického uplatnění auto­mobilismu ve Francii. Charles Dietz byl také po Cug­­notovi první, kdo předvedl Pařížanům možnosti me­chanické lokomoce, tři roky před otevřením železnice v Saint-Germain a pět let před jejím otevřením ve Versailles. Když provedl 26. září 1834 první cestu silničního parovozu s vlekem soupravy z Paříže do Saint-Germain-en-Laye a zpět, realizoval tak vlastně první automobilovou cestu mezi dvěma městy, význam­nou také prvním překonáním relativně velkého a dlou­hého stoupání tažným silničním parním strojem. V dopise z 22. února připomíná Voizot Rohanovi, že spolu jednou v Paříži viděli u jednoho z Dietzů trkač v chodu. V témže dopise píše, že „vynález hyd­raulického trkače náleží vynálezci prvního balónu“, a že „přes jednoduchost tohoto užitečného vynálezu ne­dostalo se mu většího rozšíření a synové Montgolfiera na něm dále již nepracovali, pokud tak nečiní ten z nich, který je v Lyonu. Vynález se stal majetkem všech mechaniků, kteří ho znají, aniž by ho zhotovova­li“. Protože Rohan považoval Dietzovy informace za nedostatečné a cenu trkače za příliš vysokou, shromaž­ďoval Voizot další informace, hlavně o ceně za­řízení a vyhledával mechaniky zabývající se hyd­raulikou. Napsal Montgolfierovi do Lyonu i do Annonay a zjistil, že Montgolfierův syn se stále zabývá konstrukcí trkačů, ale „je těžké se s ním spojit, protože jednou je v Annonay či Saint-Étienne, podruhé v Lyonu, jindy v Paříži. Jeho pařížští druho­vé opustili sklad Montgolfierovy papírny a nevědí, kde se sám nachází. Mluví se o tom, kde zanechal Mont­golfier, když opouštěl Paříž, dva stroje, jejichž pojme­nování, použití, síla ani cena však nejsou známy“. Voi­zot napsal do Lyonu také inženýru Séguinovi, Mont­­golfierovu společníku. Voizot dále zjistil, že také jiná než Dietzova pařížská díla je ochotna zhotovit trkač za 1200 až 1300 franků. Nechce však poskytnout ani vyobrazení, ani podrobnosti, pokud nebude rozhodnu­to o zakázce. Koncem května došla zpráva z Lyonu. PAMÁTKY 1

Next