Památky a příroda, 1990 (XV/1-10)
1990 / No. 1
Voda pro Sychro v HANA SLAVÍČKOVA - JAROSLAV JÁSEK V archívních materiálech Rohanů se setkáváme s důkazy přetrvávajících vztahů této francouzské šlechty k její staré vlasti, již opustila, jak známo v době Velké francouzské revoluce. V roce 1808 obdrželi Rohanové rakouský inkolát a do roku 1838 vybudovali v severovýchodních Čechách majetkový komplex, jehož jádrem se stalo panství Svijany se Sychravém, získané v roce 1820. Kontakty do Francie umožňovaly import kultury ze západní Evropy. Umožnily i zavedení vodního trkače na Sychrově v roce 1834. Vodovod pro Sychrov byl založen na Mohelce. Na jeho minulosti, s níž jsou spojena jména Montgolfier a Božek, se podílely dva foktory. První, subjektivní, plynul z finančních možností a snahy Rohanů získat technická zařízení od předních odborníků. Motivem byly mimořádné botanické a dendrologické zájmy Rohanů, zejména Camilla Rohana (1800-1892). Druhý, obecný faktor, představovalo opotřebování a životnost materiálů, jakkoli byla na Sychrově péče o vodovod důkladná. Omezená životnost zařízení (kolem třiceti let) a technický rozvoj si vyžádaly čtyřikrát zavedení nových strojů. Trkač z Paříže Na Sychrově byl vodovod již před rokem 1834 a měl ho na starosti správce vodovodu a současně rourmistr, uváděný mezi rohanskými úředníky a zaměstnanci.1 O záměru instalovat na Sychrově čerpadlo se dozvídáme z rodinné korespondence již v roce 1829.2 Roku 1834 sem byl dopraven z Francie vodní trkač, vyrobený pařížským mechanikem, bývalým spolupracovníkem Montgolfierů. Stroj byl obstaráván prostřednictvím Louise Rohana (1768—1863), který již nebyl vázán vojenskou ani jinou státní službou a pohyboval se v letech 1815-1835 mezi Paříží, Bruselem, Prahou a Vídní a zprostředkovával nejrůznější kontakty s Francií. Vedle intervencí a jednání v různých záležitostech, zejména týkajících se emigrantů, vyvíjel jistý druh i obchodně podnikatelské činnosti. Obstarával pro šlechtické kruhy a své přátele v Čechách a Rakousku nejrůznější francouzské zboží počínaje tabákem, olejem a víny přes módní látky, parfumerii a šperky až po hodiny, cibule rostlin, knihy a časopisy.3 K tomu účelu držel koně a nákladní vozy, o jejichž údržbu a opravy se staral v Praze dvorní kovář Franz Kramheller. Cesty do Paříže podnikal Rohanův forman Francois Dupré, který měl ku pomoci žokeje.4 V letech 1828-1835 byl Rohanovým hlavním dodavatelem a zprostředkovatelem v Paříži obchodník Prudent Voizot.5 Ten začal v únoru 1834 obstarávat pro Rohana trkač.6 Nejdříve jednal s inženýrem Charlesem Dietzem, mechanikem německého původu. Zde je na místě poznamenat, že Dietzovo jméno zůstává dlouho téměř neznámé i ve Francii, přestože jeho výzkumná a experimentální činnost a význam jeho vynálezů opravňují k tomu nazvat ho otcem praktického uplatnění automobilismu ve Francii. Charles Dietz byl také po Cugnotovi první, kdo předvedl Pařížanům možnosti mechanické lokomoce, tři roky před otevřením železnice v Saint-Germain a pět let před jejím otevřením ve Versailles. Když provedl 26. září 1834 první cestu silničního parovozu s vlekem soupravy z Paříže do Saint-Germain-en-Laye a zpět, realizoval tak vlastně první automobilovou cestu mezi dvěma městy, významnou také prvním překonáním relativně velkého a dlouhého stoupání tažným silničním parním strojem. V dopise z 22. února připomíná Voizot Rohanovi, že spolu jednou v Paříži viděli u jednoho z Dietzů trkač v chodu. V témže dopise píše, že „vynález hydraulického trkače náleží vynálezci prvního balónu“, a že „přes jednoduchost tohoto užitečného vynálezu nedostalo se mu většího rozšíření a synové Montgolfiera na něm dále již nepracovali, pokud tak nečiní ten z nich, který je v Lyonu. Vynález se stal majetkem všech mechaniků, kteří ho znají, aniž by ho zhotovovali“. Protože Rohan považoval Dietzovy informace za nedostatečné a cenu trkače za příliš vysokou, shromažďoval Voizot další informace, hlavně o ceně zařízení a vyhledával mechaniky zabývající se hydraulikou. Napsal Montgolfierovi do Lyonu i do Annonay a zjistil, že Montgolfierův syn se stále zabývá konstrukcí trkačů, ale „je těžké se s ním spojit, protože jednou je v Annonay či Saint-Étienne, podruhé v Lyonu, jindy v Paříži. Jeho pařížští druhové opustili sklad Montgolfierovy papírny a nevědí, kde se sám nachází. Mluví se o tom, kde zanechal Montgolfier, když opouštěl Paříž, dva stroje, jejichž pojmenování, použití, síla ani cena však nejsou známy“. Voizot napsal do Lyonu také inženýru Séguinovi, Montgolfierovu společníku. Voizot dále zjistil, že také jiná než Dietzova pařížská díla je ochotna zhotovit trkač za 1200 až 1300 franků. Nechce však poskytnout ani vyobrazení, ani podrobnosti, pokud nebude rozhodnuto o zakázce. Koncem května došla zpráva z Lyonu. PAMÁTKY 1