Pochodeň, leden-březen 1971 (LX/1-76)
1971-02-26 / No. 48
zah ranicni zajímavost PROTI NEBEZPEČÍ LAVIN V těchto dnech probíhá ve švýcarském Davosu 4. mezinárodní kurs horských záchranářů specializovaný na boj s lavinovým nebezpečím. Byl v podstatě vyvolán velkými tragédiemi, které způsobily laviny v uplynulém roku ve Val ďlsěre a Reckingenu, kde zahynuly desítky lidí. Letošního kursu se účastní záchranáři z Rakouska, Norska, Československa, Jugoslávie, Francie a Švýcarska. Po teoretické části kursu se provádí praktický výcvik — všichni účastníci se zacvičují v různých způsobech záchranných prací, učí se odhalovat nebezpečí lavin, bránit mu, sondovat terén, pracovat při záchraně ohrožených se psy, kteří, i když to už nejsou proslulí bernardýni, jsou stále nejspolehlivějšími pomocníky při záchraně obětí. HOTEL PRO BATOLATA Nápad Teresy Schickové ze Schachenu ve Švýcarsku je hotovým požehnáním pro mladé manžele, kteří mají malé dítě a žádnou babičku, která by v době jejich dovolené na děcko dohlédla. T. Schicková zařídila ve svém domě jakýsi hotel, kde můžete své miminko za poplatek 16 švýcarských jranků denně ponechat v její péči. Její dům leží 800 m nad mořem a je v něm místo pro 10 dětí. T. Schicková je sama matkou dvou děti a doufá, že mladí rodiče využijí prostřednictvím turistické kanceláře této příležitosti k bezstarostným prázdninám, které ona sama nikdy neměla. zápisník vb DO VÝTAHOVÉ ŠACHTY spadl ze šestého podlaží na stavbě internátu drogistické školy v Hořicích 231etý dělník. Utrpěl tak těžké zranění, že mu při převozu do nemocnice podlehl. — Přííinou bylo nedostatečné bezpečnostní opatření na pracovišti. BEZ ZAJIŠÍOVAClHO PÁSU čistila v Náchodě uklízečka okna. Vypadla sice jen z přízemí, ale způsobila si zranění s pracovní neschopností nejméně půl roku. K POŽÁRU STODOLY došlo ve Dvoře Králové nad Labem. Škoda 15 000 korun. Příčina se vyšetřuje. MRTVÉHO 461etého občana našla posádka nákladního auta v hlubokém příkopu u Libunce na Jičínsku. Příčina smrti se vyšetřuje. KRÁDEŽI bylo v úterý spáchá no devět. Škoda činí přes 16 tisíc korun. Téhož dne se při patnácti dopravních nehodách těžce zranili dva občané a jeden lehce. Hmotná škoda přes 76 000 korun. Uznání Slova náměstka ministra zemědělství mg. Josefa Nágra, že Východočeský kraj je s průměrnou dojivostí 2612 litrů mléka za rok nejlepší v ČSR (průměr 2477 litrů) a že ze 171 okresů České socialistické republiky si vede nejlépe okres Náchod (2881 litrů), třetí že je Rychnov, čtvrtý Trutnov a nej horší okres — Havlíčkův Brod je 54, by mohla někoho ukolébat v domnění, že v kraji je vše, co se týká výroby mléka, v pořádku. Namítne: „Jsme daleko nejlepší v ČSR, proč se tedy stále mluví o mléku?“ Odpověď na tuto otázku jsme dostali z úst nejpovolanějších — z úst žen, které zabezpečují výrobu mléka. Hovořily o tom, že když se za nimi přijde, promluví a vysvětlí se věc, že ješ tě nikdy neřekly ne. Mrzí je však stále se opakující bolesti — nedostatečná mechanizace, a špatná kvalita krmných směsi především nedostatek náhradních dílů. Chybí pochopení od dodavatelů. TI by si měli totiž uvědomit, že mají ke snídani mléko a sýr, jen díkv nezměrné obětavosti babiček a matek pracujících v živočišné výrobě. Tím, že nedodávají družstvu včas a v potřebném množství stroje, jim jenom přidávají starosti. Potíže s náhradními díly se nedají svést na léta 1968 a 1969, ty jsou někde jinde. Vždyť dosud nejsou uzavřeny závazné smlouvy na dodávky mechanizace. Z čeho však má předseda poznat, co dostane a co ne? Soudruh Nágr se ve svém vy stoupení zmínil také o tom, že zemědělství se v posledních třech letech projevilo jako významný stabilizátor naší společnosti. Přesto se i zde objevují různí spekulanti — tak zvaní „chovatelé silvestrovských dojnic“, kteří vybíjením základního stáda sledují pouze jeden cíl — prémie a vlastní pohodlnost. Zde se také objevují dozvuky „tržního hospodářství“. Nejenom, že je nedostatečná kvalita základního stáda, ale v listopadu chybělo v ČSR více než 25 000 tisíc dojnic, lak se z těchto problémů dostat, naznačil soudruh Nágr: „Jde především o další odchov, zapouštění, o vytváření předpokladu nejen vyššího počtu dojnic, ale i zkvalitnění stáda.“ Zde bude ležet hlavní tíha opět na ženách v živočišné výrobě, záleží především na nich, jestli se podaří snížit vysokou úmrtnost. Víme, nemají to lehké ... Ráno vstávají ve tri a pp práci je ještě čeká domácnost, jsou od časného rána v jednom kole. Přesto si však nestěžují, hledají pouze pochonení a uznání. A nejen před MDŽ .... (ha) nejen při MDŽ Snímkem Vladimíra Moravce se ještě vracíme k slavnostní odborářské konferenci ZVO, na které byl soudruh fosej Kundrt vyznamenám Obdržel „Čestný zlatý odznak ROH". Milión v plamenech Východočeský krajský národní výbor — krajská inspekce požární ochrany v Hradci Králové vydala v těchto dnech přehled o požárnosti za první měsíc letošního roku. V jeho průběhu vzniklo na celém území našeho kraje 85 požárů. Tím vznikly škody asi za milión korun. Bylo pří nich zraněno sedm osob. V porovnání s loňským rokem bylo v lednu o dva požáry méně, celková škoda je mnohem nižší. Podle statistiky, kterou inspekce vypracovala, vzniká nejvíce požárů ze zazděných trámů v komínech. (chý) SOUDNIČKA Pokladník Ve Spojených státech patří pokladníci peněžních ústavů do skupiny rizikových povolání. Každoročně uvádějí statistiky, kolik mužů přišlo za přepái kami svých pokladen o život. U nás to tak zlé není, ale čas od času leckterý pokladník přece jen zakopne a dostane se do rozporu s paragrafy, jako třeba pan Hatara. Odjakživa to byl slušný člověk, měl spořádanou rodinu, sbíral známky, zašel si mezi sousedy na pivo a na anekdoty byl jak se lidově říká „kanón". Měl však jednu vadu. Byl upovídaný a to je u pokladníka vada dost značná, pokud ji neumí krotit. A pan Hatara ji krotit neuměl. „Padrlík má nejmíň co povídat," hlaholil v hostinci v sobotu večer, „včera už zase ukládal' tři tisíce. Já mít těch jeho sedmdesát tisíc, tak se vůbec nebojím ...“ Tot se ví, že na malém městečku se nic neutají. Lidé si tu tak zvaně vidí navzájem do hrnce a tím spíš jsou citliví na takové řeči, jaké vedl pan Haťara. „Poslyšte, proč vykládáte, kolik ukládám ...“ zeptal se druhý den Padrlík pokladníka přímo. ,Ale, Venco,“ usmál se přátelsky Hatara, „já tě naopak chválil. Ukazoval jsem, jaké divý dělá pravidelné spoření. Prostě jsem tě použil jako příklad.. „Tak si příště vemte za příklad někoho jiného a mě laskavě vynechte ...“ řekl rozzlobeně Padrlik a tím jejich rozhovor skončil. Pan pokladník si vzal jeho slova k srdci a tak se městečko brzy dovědělo, kdo všechno a kolik má ještě na knížkách. Jenomže ne všichni to řešili jako pan Padrlík. A tak se stalo, že pan pokladník přišel do konfliktu s paragrafy, nebot peněžní ústav je povinen zachovávat o výši vkladů mlčení. A protože nepomohlo ani varování, dostal jednoho dne pan Haťara oznámení, že jeho peněžní ústav se klidně obejde bez pokladníka takových kvalit. Teď hledá pan Hatara místo. Nevíte náhodou, kde by mohli potřebovat upovídaného pokladníka? (ek) Hatara hledá místo Vyznamenaný příslušník Pomocné stráže CHCEME SKUTEČNĚ POMÁHAT Občas je vídáme na křižovatkách. Na ruce mají žlutou pásku a na ní modrým písmem PS—VB. Lidé různého věku Ale všichni mají stejný cíl Pomáhat orgánům Veřejné bez pečnosti při výkonu jejich služby. Seznámili jsme se na aktivu Řidič Východočeských energe tických závodů. Člověk na prv ni dojem sympatický, energie ký. Táta dvou dětí. již 13 lei pomáhá. Bez ohledu na svůi volný čas. Mnohdy si ani ne uvědomujeme, že právě tito lidé nám také zabezpečují klid ný spánek, chrání nám vozidla před odcizením, i naši osobn bezpečnost. Soudruh Josef Rybníček je ve doučím jednotky pomocné strá že dopravního Inspektorátu hradeckého okresu. On i celá jednotka obdrželi od minister štva vnitra vyznamenání za dobrou práci. Také hlavní ve litel VB zhodnotil jejich práč e odměnil je tranzistorovým rádiem. (>roč se vlastně stal členem Pomocné stráže? „Jako řidič z povolání jsem denně na silnici. Vidím mnoho nešvarů, které tu vznikají, a proto jsem se rozhodl jim čelil. Pokládám to za svoji občanskou i morální povinnost.“ „Vzhledem k tomu, že jsi u tohoto »fochu« poměrně dost Jlouho, jistě si vzpomínáš na nějakou historku,“ ptáme se. „Zrovna nedávno jsem byl v Bratislavě. Mám takový zvyk, ať jedu ve dne nebo v noci, dívat se pozorně kolem sebe. Ráno jsem jel z letiště. Při průjezdu kolem jedné samoobsluhy jsem si všiml, že je rozsvíceno a někdo se uvnitř pohnul. Zajel jsem proto za roh a pozoroval, co se děje. Stáli tam dva mladíci a rabovali regály. Před prodejnou stál robur, do kterého odcizené věci odnášeli. Zapsal jsem si poznávací značku auta a okamžitě jsem uvědomil orgány Veřejné bezpečnosti a na místo je dopravil. Tam byli tito výtečníci zadrženi.“ „Jaká je vaše pravomoc?“ „Naše jednotka se zaměřuje na dopravní problémy. Zúčastňujeme se hromadných akcí, jako např. měření rychlosti, zkoušek řidičů, jestli nemají alkohol v krvi a podobně, ale jen s příslušníky Bezpečnosti. Myslím, že naše pravomoc by měla být větší. Abychom pomáhali a usnadňovali příslušníkům Bezpečnosti práci, měli bychom být ještě důkladněji proškoleni a seznámeni se všemi přestupky a ukládat pokuty, řídit samostatně dopravu a také být řádně vybaveni ochrannými pomůckami když nastupujeme na noční akce.“ ,.Co by sis přál do další práce vaší jednotky?“ „Abychom všechny úkoly řádně, jako doposud, splnili, aby se každý z řidičů zamyslel nad svým počínáním a pokud možno neporušoval dopravní předpisy.“ (chý) 2 • POCHODEŇ • Pátek 26. února 1971 JAK TO BYLO VE FAKULTNÍ NEMOCN I Pokračování.) Komu opravdu vlastně vadilo naše spojenectví se Sovětským svazem a naše příslušnost v socialistickém táboře? Opravdovým komunistům nebo odrodilcům, renegátům a všem jejich spojencům, kteří se sjednotili pod antikomunistickým praporem? Myslím, že odpověď je dnes již jednoznačná pro převážnou většinu poctivých občanů naši vlasti. Někteří z vás sí jistě ještě pamatují na pana Jíšu, velmi ochotného mechanika rtg přístrojů; znal jsem ho celá léta z tohoto pracovního styku, nikdy se politicky výrazněji neprojevoval, najednou se z něho vyklubal exponent tvořící se sociální demokracie, který dokonce vedl krajskou delegaci při jednání o obnově sociálně demokratické strany. Raději později zůstal v zahraničí, asi si nebyl sám sebou tak jist. Myslím, že těchto několik případů postačí k ilustraci a dokumentaci oněch v „Poučení“ uvedených celostátních zkušeností, jistě bychom mohli jít ještě dál, ještě víc do detailů a některé je možno rozvést i v diskusi. Je na bíledni, jaká panika zachvátila všechny ty politické horlivce a jejich přisluhovače, když nám přišli na pomoc spojenci, bratrské armády států Varšavské smlouvy. A protože strach, panika a nenávist kalí rozum, dopustili se činů a chyb, které je odhalily úplně a postavily ■do pravého světla. První týden po 21. 8. proběhl v horečnaté politické práci velmi agilních politiků, kteří byli sto chrlit desítky nejrůznějších rezolucí, rozmnožovat, sbírat podpisy, rozesílat na všechny strany: stranickým orgánům, tisku, rozhlasu, závodům, velvyslanectvím různých států, no prostě dělala se vysoká politika. Největší horlivost a aktivitu projevoval CZV a Jíchův výbor ZO v nové nemocnici na jedné straně, ZV ROH a doc. dr. Radomír Zoubek ve jménu KAN na straně druhé. Pročítáme-li dnes tyto rezoluce a požadavky v nich vyslovované, najdeme v nich vše od odchodu vojsk a neutrality až po trestní stíhání a soud nad tzv. zrádci národa, jak byli označováni soudruzi Bilak, Indra, Švestka, Kolder a další a další. V jedné z rezolucí ze dne 27. 8., kterou za výbor té velké nemocniční organizace podepsal vlastnoručně dr. Josef Jícha, se mimo jiné doslova žádá, aby tato protistranická skupina byla nejen okamžitě vyloučena ze strany, ale aby byla postavena před řádný soud s odůvodněním, že jejich zrada je takového rázu, že ji je třeba hodnotit jako kontrarevoluční činnost agentů západních imperialistů. A podobnou rezoluci napsal a rozeslal i tehdejší CZV KSC, vrcholný stranický orgán v nemocnici. Tak daleko a hluboko zasáhlo matení pojmů, převrácení hodnot, davová psychóza a šovinistická vlna 1 naše pracoviště. „Všenárodní jednota“ se např. projevovala i tím, že doc. dr. Radomír Zoubek, představitel KAN se zúčastnil i zasedání CZV KSČ, z něhož vyšlo provolání zaslané východočeskému rozhlasu v témže duchu. Aktivně se do těchto akcí zapojili i někteří profesoři naší školy, kteří posílali protesty a přípisy různým vysokým školám v socialistických státech. Delegáti „vysočanského“ sjezdu byli ujištěni, že zajistíme zdravotní péči za všech podmínek, 1 v podmínkách případné generální stávky. Velmi poutavě o atmostéře napětí a nejistoty a o velmi dobře narežírované dělnické kulise vysočanského sjezdu referoval po návratu z Prahy delegát doc. dr. Vilém Pelikán. Dalo by se říci, že většina delegátů byla dokonale zneužita pravicí v její prospěch. Ale byli mezi námi i pracovníci, kteří vítali příchod vojsk a viděli v něm, v oněch dobách, již jediné východisko, které mohlo zabránit skutečné katastrofě. Byli však většinou zcela izolováni, nevěděli o sobě. jejich nesmělý hlas zněl jako hlas volajícího na poušti. Ale byli. A nebyli to jen členové strany, i mezi bezpartijními se našli lidé, kteří nepodlehli šivinistické a antisovětské náladě, a z nich se později rekrutovali téměř ilegální šiřitelé „Zpráv“, konšpiratívni pracovníci — jaká to ironie — a ještě později se z nich vytvořilo tzv. zdravé jádro strany. Čím více se přiostřovai boj v celostátním měřítku, tím rozpornější byla situace i u nás. Pravicoví exponenti pevně drželi pozice, podporováni vyššími stranickými orgány, především v krajském měřítku, v jehož předsednictvu zasedal i prof. dr. Jaroslav Ondráček. Vedení KONZ se plně postavilo na pravicovou platformu a tímto směrem ovlivňovalo své podřízené. Odpůrci byli postaveni pod stále sílící morální tlak, jakoby se vyřadili ze společnosti, jakoby opustili řady svého národa a odrodili se. Byla prováděna nenápadná, zato však důsledná diskriminace a izolace všech, kteři projevili odlišný a pravicovým oportunistům nepříjemný názor. Nastoupila se cesta více méně pasivní resistence; vlna maximální aktivity v srpnových dnech byla v dalších týdnech vystřídána maximální pasivitou, která oživila len v případech zvýšeného napětí nebo náznaku další krizové situace. Jednou z nich byly například oslavy VŘSR, schůze zasloužilých a předválečných členů strany (v rámci okresu), kdy se znovu oživila rezoluční aktivita a v nich se obnovily staré písničky, ke kterým se ještě přidaly obavy z návratu 50tých let. Tragikomické bylo na tom to, že nejvíce se obávali návratu 50t«ch let ti, kteří nedlouho před tím žádali trestní stíhání, soud a odsouzení pro přesně určenou a vyjmenovanou skupinu marxistů. Poněkud vzruchu přineslo i období po listopadové rezoluci v roce 1968, neboť pozice pravice se začaly přece jen kymácet. Oportunistická politika ústředí a politika dvojí tváře konkrétních osob. dosud stále ještě oslavovaných, nesla samozřejmě ovoce i u nás, v prostředí, kte-ému hluboce a s vnitřním přesvědčením vyhovovaly změny, které byly v předsrpnovém období proklamovány a /. části i prováděny. ZV ROH se zapojil do kampaně kolem volby nového předsedy Federálního shromáždění a zasedání CZV a průběh stranických schůzí a tím spíše názory nestraníků nenechaly nikoho na pochybách, na jaké straně barikády většina stojí. Při tom je však nutno zdůraznit, že rostly a sílily řady těch, kteří odolávali nátlaku, kteří odmítali různé podpisové akce, kteří se zajímali o „Zprávy“, kteří se po nich pídili, aby alespoň zčásti paralyzovali neblah« vliv sdělovacích prostředků. Dostávali jsme se z otřesu jen velmi nesměle. A každá akce pravicových sil měla i patřičnou odezvu u nás, např. pohřeb J. Palacha s níetní krát (Pokračováni na str. 3.J ICI 1