Pochodeň, leden-březen 1971 (LX/1-76)

1971-02-26 / No. 48

zah ranicni zajímavost PROTI NEBEZPEČÍ LAVIN V těchto dnech probíhá ve švý­carském Davosu 4. mezinárodní kurs horských záchranářů spe­cializovaný na boj s lavinovým nebezpečím. Byl v podstatě vy­volán velkými tragédiemi, které způsobily laviny v uplynulém roku ve Val ďlsěre a Reckin­­genu, kde zahynuly desítky li­dí. Letošního kursu se účastní záchranáři z Rakouska, Norska, Československa, Jugoslávie, Francie a Švýcarska. Po teore­tické části kursu se provádí praktický výcvik — všichni ú­­častníci se zacvičují v různých způsobech záchranných prací, učí se odhalovat nebezpečí la­vin, bránit mu, sondovat terén, pracovat při záchraně ohrože­ných se psy, kteří, i když to už nejsou proslulí bernardýni, jsou stále nejspolehlivějšími pomoc­níky při záchraně obětí. HOTEL PRO BATOLATA Nápad Teresy Schickové ze Schachenu ve Švýcarsku je ho­tovým požehnáním pro mladé manžele, kteří mají malé dítě a žádnou babičku, která by v době jejich dovolené na děcko dohlédla. T. Schicková zařídila ve svém domě jakýsi hotel, kde můžete své miminko za popla­tek 16 švýcarských jranků den­ně ponechat v její péči. Její dům leží 800 m nad mořem a je v něm místo pro 10 dětí. T. Schicková je sama matkou dvou děti a doufá, že mladí rodiče využijí prostřednictvím turistic­ké kanceláře této příležitosti k bezstarostným prázdninám, kte­ré ona sama nikdy neměla. zápisník vb DO VÝTAHOVÉ ŠACHTY spadl ze šestého podlaží na stavbě in­ternátu drogistické školy v Ho­řicích 231etý dělník. Utrpěl tak těžké zranění, že mu při pře­vozu do nemocnice podlehl. — Přííinou bylo nedostatečné bez­pečnostní opatření na praco­višti. BEZ ZAJIŠÍOVAClHO PÁSU čis­tila v Náchodě uklízečka okna. Vypadla sice jen z přízemí, ale způsobila si zranění s pra­covní neschopností nejméně půl roku. K POŽÁRU STODOLY došlo ve Dvoře Králové nad Labem. Ško­da 15 000 korun. Příčina se vy­šetřuje. MRTVÉHO 461etého občana na­šla posádka nákladního auta v hlubokém příkopu u Libunce na Jičínsku. Příčina smrti se vyšetřuje. KRÁDEŽI bylo v úterý spáchá no devět. Škoda činí přes 16 ti­síc korun. Téhož dne se při patnácti dopravních nehodách těžce zranili dva občané a je­den lehce. Hmotná škoda přes 76 000 korun. Uznání Slova náměstka ministra země­dělství mg. Josefa Nágra, že Východočeský kraj je s prů­měrnou dojivostí 2612 litrů mlé­ka za rok nejlepší v ČSR (prů­měr 2477 litrů) a že ze 171 okresů České socialistické re­publiky si vede nejlépe okres Náchod (2881 litrů), třetí že je Rychnov, čtvrtý Trutnov a nej horší okres — Havlíčkův Brod je 54, by mohla někoho ukolé­bat v domnění, že v kraji je vše, co se týká výroby mléka, v pořádku. Namítne: „Jsme da­leko nejlepší v ČSR, proč se tedy stále mluví o mléku?“ Odpověď na tuto otázku jsme dostali z úst nejpovolanějších — z úst žen, které zabezpečují výrobu mléka. Hovořily o tom, že když se za nimi přijde, pro­mluví a vysvětlí se věc, že ješ tě nikdy neřekly ne. Mrzí je však stále se opakující bolesti — nedostatečná mechanizace, a špatná kvalita krmných směsi především nedostatek ná­hradních dílů. Chybí pochopení od dodavate­lů. TI by si měli totiž uvědo­mit, že mají ke snídani mléko a sýr, jen díkv nezměrné oběta­vosti babiček a matek pracují­cích v živočišné výrobě. Tím, že nedodávají družstvu včas a v potřebném množství stroje, jim jenom přidávají starosti. Potíže s náhradními díly se ne­dají svést na léta 1968 a 1969, ty jsou někde jinde. Vždyť do­sud nejsou uzavřeny závazné smlouvy na dodávky mechani­zace. Z čeho však má předseda poznat, co dostane a co ne? Soudruh Nágr se ve svém vy stoupení zmínil také o tom, že zemědělství se v posledních třech letech projevilo jako vý­znamný stabilizátor naší spo­lečnosti. Přesto se i zde obje­vují různí spekulanti — tak zvaní „chovatelé silvestrov­ských dojnic“, kteří vybíjením základního stáda sledují pouze jeden cíl — prémie a vlastní pohodlnost. Zde se také objevují dozvuky „tržního hospodářství“. Neje­nom, že je nedostatečná kvalita základního stáda, ale v listo­padu chybělo v ČSR více než 25 000 tisíc dojnic, lak se z těchto problémů do­stat, naznačil soudruh Nágr: „Jde především o další odchov, zapouštění, o vytváření předpo­kladu nejen vyššího počtu doj­nic, ale i zkvalitnění stáda.“ Zde bude ležet hlavní tíha opět na ženách v živočišné výrobě, záleží především na nich, jestli se podaří snížit vysokou úmrt­nost. Víme, nemají to lehké ... Ráno vstávají ve tri a pp práci je ještě čeká domácnost, jsou od časného rána v jednom kole. Přesto si však nestěžují, hledají pouze pochonení a uznání. A ne­­jen před MDŽ .... (ha) nejen při MDŽ Snímkem Vladimíra Moravce se ještě vracíme k slavnostní odborářské konferenci ZVO, na které byl soudruh fosej Kundrt vyznamenám Obdržel „Čestný zlatý odznak ROH". Milión v plamenech Východočeský krajský národní vý­bor — krajská inspekce požární ochrany v Hradci Králové vydala v těchto dnech přehled o požár­­nosti za první měsíc letošního ro­ku. V jeho průběhu vzniklo na celém území našeho kraje 85 po­žárů. Tím vznikly škody asi za milión korun. Bylo pří nich zra­něno sedm osob. V porovnání s loňským rokem bylo v lednu o dva požáry méně, celková škoda je mnohem nižší. Podle statistiky, kterou inspekce vypracovala, vzni­ká nejvíce požárů ze zazděných trámů v komínech. (chý) SOUDNIČKA Pokladník Ve Spojených státech patří po­kladníci peněžních ústavů do skupiny rizikových povolání. Každoročně uvádějí statistiky, kolik mužů přišlo za přepái kami svých pokladen o život. U nás to tak zlé není, ale čas od času leckterý pokladník přece jen zakopne a dostane se do rozporu s paragrafy, jako třeba pan Hatara. Odjakživa to byl slušný člověk, měl spořádanou rodinu, sbíral známky, zašel si mezi sousedy na pivo a na anekdoty byl jak se lidově říká „kanón". Měl však jednu vadu. Byl upovídaný a to je u pokladníka vada dost značná, pokud ji neumí krotit. A pan Hatara ji krotit neuměl. „Padrlík má nejmíň co poví­dat," hlaholil v hostinci v so­botu večer, „včera už zase u­­kládal' tři tisíce. Já mít těch jeho sedmdesát tisíc, tak se vů­bec nebojím ...“ Tot se ví, že na malém městeč­ku se nic neutají. Lidé si tu tak zvaně vidí navzájem do hrnce a tím spíš jsou citliví na takové řeči, jaké vedl pan Ha­­ťara. „Poslyšte, proč vykládáte, kolik ukládám ...“ zeptal se druhý den Padrlík pokladníka přímo. ,Ale, Venco,“ usmál se přátel­sky Hatara, „já tě naopak chvá­lil. Ukazoval jsem, jaké divý dělá pravidelné spoření. Prostě jsem tě použil jako příklad.. „Tak si příště vemte za příklad někoho jiného a mě laskavě vy­­nechte ...“ řekl rozzlobeně Pa­drlik a tím jejich rozhovor skončil. Pan pokladník si vzal jeho slo­va k srdci a tak se městečko brzy dovědělo, kdo všechno a kolik má ještě na knížkách. Jenomže ne všichni to řešili ja­ko pan Padrlík. A tak se stalo, že pan poklad­ník přišel do konfliktu s para­grafy, nebot peněžní ústav je povinen zachovávat o výši vkla­dů mlčení. A protože nepomoh­lo ani varování, dostal jednoho dne pan Haťara oznámení, že jeho peněžní ústav se klidně obejde bez pokladníka tako­vých kvalit. Teď hledá pan Hatara místo. Nevíte náhodou, kde by mohli potřebovat upovídaného poklad­níka? (ek) Hatara hledá místo Vyznamenaný příslušník Pomocné stráže CHCEME SKUTEČNĚ POMÁHAT Občas je vídáme na křižovat­kách. Na ruce mají žlutou pásku a na ní modrým písmem PS—VB. Lidé různého věku Ale všichni mají stejný cíl Pomáhat orgánům Veřejné bez pečnosti při výkonu jejich služby. Seznámili jsme se na aktivu Řidič Východočeských energe tických závodů. Člověk na prv ni dojem sympatický, energie ký. Táta dvou dětí. již 13 lei pomáhá. Bez ohledu na svůi volný čas. Mnohdy si ani ne uvědomujeme, že právě tito lidé nám také zabezpečují klid ný spánek, chrání nám vozidla před odcizením, i naši osobn bezpečnost. Soudruh Josef Rybníček je ve doučím jednotky pomocné strá že dopravního Inspektorátu hradeckého okresu. On i celá jednotka obdrželi od minister štva vnitra vyznamenání za dobrou práci. Také hlavní ve litel VB zhodnotil jejich práč e odměnil je tranzistorovým rádiem. (>roč se vlastně stal členem Pomocné stráže? „Jako řidič z povolání jsem denně na silnici. Vidím mnoho nešvarů, které tu vznikají, a proto jsem se rozhodl jim če­lil. Pokládám to za svoji ob­čanskou i morální povinnost.“ „Vzhledem k tomu, že jsi u to­hoto »fochu« poměrně dost Jlouho, jistě si vzpomínáš na nějakou historku,“ ptáme se. „Zrovna nedávno jsem byl v Bratislavě. Mám takový zvyk, ať jedu ve dne nebo v noci, dívat se pozorně kolem sebe. Ráno jsem jel z letiště. Při průjezdu kolem jedné samo­obsluhy jsem si všiml, že je rozsvíceno a někdo se uvnitř pohnul. Zajel jsem proto za roh a pozoroval, co se děje. Stáli tam dva mladíci a rabo­vali regály. Před prodejnou stál robur, do kterého odcize­né věci odnášeli. Zapsal jsem si poznávací značku auta a okamžitě jsem uvědomil orgány Veřejné bezpečnosti a na místo je dopravil. Tam byli tito vý­tečníci zadrženi.“ „Jaká je vaše pravomoc?“ „Naše jednotka se zaměřuje na dopravní problémy. Zúčast­ňujeme se hromadných akcí, jako např. měření rychlosti, zkoušek řidičů, jestli nemají alkohol v krvi a podobně, ale jen s příslušníky Bezpečnosti. Myslím, že naše pravomoc by měla být větší. Abychom po­máhali a usnadňovali přísluš­níkům Bezpečnosti práci, měli bychom být ještě důkladněji proškoleni a seznámeni se vše­mi přestupky a ukládat poku­ty, řídit samostatně dopravu a také být řádně vybaveni ochran­nými pomůckami když nastu­pujeme na noční akce.“ ,.Co by sis přál do další práce vaší jednotky?“ „Abychom všechny úkoly řád­ně, jako doposud, splnili, aby se každý z řidičů zamyslel nad svým počínáním a pokud mož­no neporušoval dopravní před­pisy.“ (chý) 2 • POCHODEŇ • Pátek 26. února 1971 JAK TO BYLO VE FAKULTNÍ NEMOCN I Pokračování.) Komu opravdu vlastně vadilo naše spojenectví se Sovět­ským svazem a naše příslušnost v socialistickém táboře? Opravdovým komunistům nebo odrodilcům, renegátům a všem jejich spojencům, kteří se sjednotili pod antikomu­­nistickým praporem? Myslím, že odpověď je dnes již jed­noznačná pro převážnou většinu poctivých občanů naši vlasti. Někteří z vás sí jistě ještě pamatují na pana Jíšu, velmi ochotného mechanika rtg přístrojů; znal jsem ho celá léta z tohoto pracovního styku, nikdy se politicky výrazněji neprojevoval, najednou se z něho vyklubal ex­ponent tvořící se sociální demokracie, který dokonce vedl krajskou delegaci při jednání o obnově sociálně demokra­tické strany. Raději později zůstal v zahraničí, asi si nebyl sám sebou tak jist. Myslím, že těchto několik případů po­stačí k ilustraci a dokumentaci oněch v „Poučení“ uvede­ných celostátních zkušeností, jistě bychom mohli jít ještě dál, ještě víc do detailů a některé je možno rozvést i v diskusi. Je na bíledni, jaká panika zachvátila všechny ty politické horlivce a jejich přisluhovače, když nám přišli na pomoc spojenci, bratrské armády států Varšavské smlou­vy. A protože strach, panika a nenávist kalí rozum, do­pustili se činů a chyb, které je odhalily úplně a postavily ■do pravého světla. První týden po 21. 8. proběhl v horečnaté politické práci velmi agilních politiků, kteří byli sto chrlit desítky nejrůz­nějších rezolucí, rozmnožovat, sbírat podpisy, rozesílat na všechny strany: stranickým orgánům, tisku, rozhlasu, zá­vodům, velvyslanectvím různých států, no prostě dělala se vysoká politika. Největší horlivost a aktivitu projevoval CZV a Jíchův výbor ZO v nové nemocnici na jedné straně, ZV ROH a doc. dr. Radomír Zoubek ve jménu KAN na straně druhé. Pročítáme-li dnes tyto rezoluce a požadavky v nich vyslovované, najdeme v nich vše od odchodu vojsk a neutrality až po trestní stíhání a soud nad tzv. zrádci národa, jak byli označováni soudruzi Bilak, Indra, Švestka, Kolder a další a další. V jedné z rezolucí ze dne 27. 8., kterou za výbor té velké nemocniční organizace podepsal vlastnoručně dr. Josef Jícha, se mimo jiné doslova žádá, aby tato protistranická skupina byla nejen okamžitě vylou­čena ze strany, ale aby byla postavena před řádný soud s odůvodněním, že jejich zrada je takového rázu, že ji je třeba hodnotit jako kontrarevoluční činnost agentů západ­ních imperialistů. A podobnou rezoluci napsal a rozeslal i tehdejší CZV KSC, vrcholný stranický orgán v nemocnici. Tak daleko a hluboko zasáhlo matení pojmů, převrácení hodnot, davová psychóza a šovinistická vlna 1 naše praco­viště. „Všenárodní jednota“ se např. projevovala i tím, že doc. dr. Radomír Zoubek, představitel KAN se zúčastnil i zasedání CZV KSČ, z něhož vyšlo provolání zaslané výcho­dočeskému rozhlasu v témže duchu. Aktivně se do těchto akcí zapojili i někteří profesoři naší školy, kteří posílali protesty a přípisy různým vysokým školám v socialistic­kých státech. Delegáti „vysočanského“ sjezdu byli ujištěni, že zajistíme zdravotní péči za všech podmínek, 1 v podmín­kách případné generální stávky. Velmi poutavě o atmos­­téře napětí a nejistoty a o velmi dobře narežírované děl­nické kulise vysočanského sjezdu referoval po návratu z Prahy delegát doc. dr. Vilém Pelikán. Dalo by se říci, že většina delegátů byla dokonale zneužita pravicí v její prospěch. Ale byli mezi námi i pracovníci, kteří vítali příchod vojsk a viděli v něm, v oněch dobách, již jediné východisko, které mohlo zabránit skutečné katastrofě. Byli však větši­nou zcela izolováni, nevěděli o sobě. jejich nesmělý hlas zněl jako hlas volajícího na poušti. Ale byli. A nebyli to jen členové strany, i mezi bezpartijními se našli lidé, kteří nepodlehli šivinistické a antisovětské náladě, a z nich se později rekrutovali téměř ilegální šiřitelé „Zpráv“, kon­špiratívni pracovníci — jaká to ironie — a ještě později se z nich vytvořilo tzv. zdravé jádro strany. Čím více se přiostřovai boj v celostátním měřítku, tím rozpornější byla situace i u nás. Pravicoví exponenti pevně drželi pozice, podporováni vyššími stranickými orgány, především v krajském měřítku, v jehož předsednictvu zasedal i prof. dr. Jaroslav Ondráček. Vedení KONZ se plně postavilo na pravicovou platformu a tímto směrem ovlivňovalo své pod­řízené. Odpůrci byli postaveni pod stále sílící morální tlak, jakoby se vyřadili ze společnosti, jakoby opustili řady svého národa a odrodili se. Byla prováděna nenápadná, zato však důsledná diskriminace a izolace všech, kteři projevili odlišný a pravicovým oportunistům nepříjemný názor. Nastoupila se cesta více méně pasivní resistence; vlna maximální aktivity v srpnových dnech byla v dalších tý­dnech vystřídána maximální pasivitou, která oživila len v případech zvýšeného napětí nebo náznaku další krizové situace. Jednou z nich byly například oslavy VŘSR, schůze zasloužilých a předválečných členů strany (v rámci okre­su), kdy se znovu oživila rezoluční aktivita a v nich se obnovily staré písničky, ke kterým se ještě přidaly obavy z návratu 50tých let. Tragikomické bylo na tom to, že nejvíce se obávali návratu 50t«ch let ti, kteří nedlouho před tím žádali trestní stíhání, soud a odsouzení pro přesně určenou a vyjmenovanou skupinu marxistů. Poněkud vzruchu přineslo i období po listopadové rezoluci v roce 1968, neboť pozice pravice se začaly přece jen kymácet. Oportunistická politika ústředí a politika dvojí tváře kon­krétních osob. dosud stále ještě oslavovaných, nesla samo­zřejmě ovoce i u nás, v prostředí, kte-ému hluboce a s vnitřním přesvědčením vyhovovaly změny, které byly v předsrpnovém období proklamovány a /. části i prováděny. ZV ROH se zapojil do kampaně kolem volby nového před­sedy Federálního shromáždění a zasedání CZV a průběh stranických schůzí a tím spíše názory nestraníků nenecha­ly nikoho na pochybách, na jaké straně barikády většina stojí. Při tom je však nutno zdůraznit, že rostly a sílily řady těch, kteří odolávali nátlaku, kteří odmítali různé podpisové akce, kteří se zajímali o „Zprávy“, kteří se po nich pídili, aby alespoň zčásti paralyzovali neblah« vliv sdělovacích prostředků. Dostávali jsme se z otřesu jen velmi nesměle. A každá akce pravicových sil měla i patřič­nou odezvu u nás, např. pohřeb J. Palacha s níetní krát­ (Pokračováni na str. 3.J ICI 1

Next